Fiat Tipo (1988 – 1995) – Vůz roku 1989

Krása v jednoduchosti a účelnosti, kompaktní rozměry a lehká stavba. Italské Fiaty právě proto získaly pět evropských titulů Vůz roku do sezony 1989…

Fiat označil osobní vozy čísly 1 až 6 podle velikosti už dávno, první typ 1 z nich byl nejmenší, vyráběl se v letech 1910 – 1912 se čtyřválcem SV 1846 cm³ o výkonu 15 koňských sil a v řadě karosářských variant. Po 73 letech přišlo druhé Uno, kompaktní hatchback moderní koncepce s vpředu napříč uloženým čtyřválcem a pohonem předních kol. Navázal na Fiat 127, Vůz roku 1972 (COTY); nejprve převzal čtyřválec OHV 903 cm³, ale pak následovala řada dalších pohonných jednotek včetně legendárního motoru OHC Fire 999 cm³ (od roku 1985), ale také prvního Turba i.e. 1301 cm³ a prvního Turbodieselu 1301 cm³ (33 kW/45 k).

Fiat Uno (progetto 146) získal evropský titul Vůz roku 1984 (COTY); v té době měla turínská automobilka rozpracovanou novou číselnou řadu. Zcela nová platforma Tipo Due s předním pohonem posloužila nástupci Fiatu Ritmo, jenž dostal na rozdíl od Una prosté označení Tipo (progetto 160), a odvozený sedan Tipo Tre nesl jméno Tempra (progetto 159). Architektura nového hatchbacku Fiat Tipo, poprvé vytvořená s využitím počítačových metod CAD/CAM, posloužila i dalším automobilům skupiny Fiat, za všechny jmenujme legendy Alfa Romeo 155, Lancia Dedra a Nuova Delta, i atraktivní Fiat Coupé. Úhledný pětidveřový hatchback Tipo vznikl ve spolupráci Fiat Centro Stile s někdejším návrhářským studiem I.DE.A. -Institute z Moncalieri u Turína, kde tehdy působil známý Ercole Spada (ročník 1938). Ercole vytvořil design pro vozy této řady, kromě Tipa také Tempru, Dedru a Alfu 155, aby se později vrátil k Zagatovi a posléze založil vlastní studio. Nadčasový design Tipa je ovšem moderní i dnes.

Fiat Tipo měl premiéru v lednu 1988, výroba se rozběhla v italské továrně v Cassinu (Frosinone). Pro vytížení kapacit se Tipa vyráběla také v Rivaltě, asi deset kilometrů od turínského Mirafiori, a v závodě Alfasud v Pomigliano d’Arco u Neapole. Vůz s pohonem předních kol, čtyřmi bočními dveřmi a výklopnou stěnou v zádi přišel na trh v základním provedení Tipo (Base) a revolučním Digit (s digitálními přístroji, stupnicemi z tekutých krystalů, později známý coby DGT); postupně následovaly další verze. Všechny motory byly nejprve karburátorové čtyřválce, a to 1108 cm³ Fire s výkonem 41 kW (56 k), větší 1372 cm³/52 kW (72 k) a největší 1580 cm³/60 kW (83 k), u nichž výrobce uváděl maximální rychlosti 150, 161 a 172 km/h, přičemž spotřeba benzinu činila 4,9/5,3/5,3 l/100 km (při ustálené rychlosti 90 km/h). Pro sportovce se dodávaly verze i.e. (iniezione elettronica), tedy s vícebodovým vstřikováním paliva Magneti Marelli/Weber, špičkový typ se objevil v listopadu 1989 s motorem 1756 cm³ DOHC 16V, který dával výkon 100 kW (136 k) a umožňoval tehdy nevídanou maximální rychlost 204 km/h a zrychlení na sto za 8,5 sekundy! Dalším stupněm bylo zvětšení objemu na 1995 cm³, výkonu na 107 kW (145 k) a největší rychlosti na 207 km/h.

Počátek vstupu vznětových motorů do vozů čtyřmetrové třídy zasáhl i Tipo; nepřeplňovaný diesel T.ds 1697 cm³ měl -výkon 42 kW (58 k), větší a přeplňovaný T.ds X 1929 cm³ dosáhl 66 kW (90 k), spotřeba činila 4,9/4,9 l/100 km při trvalé rychlosti 90 km/h 6,7/6,6 l/100 km v městském provozu. Převodovky byly vesměs pětistupňové, než se v červenci 1990 objevila bezestupňová CVT Selecta, vyvinutá ve spolupráci s nizozemskou společností Van Doorne’s Transmissie na základě patentů Variomatic (oběžný ocelový pás mezi dvojicemi kuželových řemenic). V provedení 1.4/52 kW (72 k) měla plynulý rozsah převodů pro jízdu vpřed 0,657 – 3,646, zpětný chod byl nastaven na 4,051. Fiat Tipo Selecta dosahoval zrychlení 0 – 100 km/h za 15 sekund, největší rychlosti 157 km/h a normované spotřeby (90/120 km/h/město) 5,6/7,7/8,6 l/100 km. 

Zážehové motory 1.8 i.e. a 2.0 i.e. Kat (katalyzátor) s dvojicí vyvažovacích hřídelů od léta 1990 přibyly v provedení 80 kW (109 k), resp. 83 kW (113 k), takže i základní verze nabízely velmi dobrou dynamiku (porovnejte s dnešním downsizingem, šlo o malý vůz délky 3958 mm). První se dodávala jak s analogovou (AGT), tak digitální verzí přístrojového štítu (DGT), druhá jen coby DGT. Nová řada Tipo 1991 po premiéře na autosalonu ve Frankfurtu prošla mírným faceliftem (maska přídě), ale především posílením výbav. Fiat Tipo S nyní nabízel elektrické ovládání bočních okenních skel vpředu a centrální zamykání, SX dostal standardně posilovač řízení a digitální i analogovou verzi za stejnou cenu. Tzv. druhá série, opět s novou maskou, vyjela v roce 1993, největší změnou bylo uvedení třídveřové verze, která se na rozdíl od dnešních dnů těšila velké přízni klientů (volilo ji 51 % v Německu, 48 % v Belgii a dokonce 68 % v Nizozemsku). Důležitá byla rovněž plošná náhrada původních karburátorů vstřikováním paliva (1.4/1.6/1.8/2.0 v provedení i.e. s katalyzátorem). Selectu, nyní pro typ 1.6 i.e. SX, doplnila alternativní montáž čtyřstupňové samočinné převodovky s měničem momentu (pro 2.0 i.e. 16V). Oba vznětové motory zůstaly rovněž v nabídce. 

Podle údajů Fiat S.p.A. v tehdejší korporátní brožuře se Tipo stalo v Evropě druhým nejprodávanějším vozem se 217 tisíci exempláři do listopadu 1989, překonal je jen jediný vůz, a to sesterský Fiat Uno se 375 tisíci kusů! Fiat byl tehdy na absolutním vrcholu, závod v Cassinu patřil k nejmodernějším automobilkám světa. Vznikly téměř dva miliony vozů Tipo první generace (přesně 1 905 276). Jejich jméno převzal dnešní nový model Aegea/Tipo z turecké produkce (progetto 356); ovšem i první Tipo vyráběl rovněž turecký podnik TOFAS a po ukončení produkce v Itálii 1995 ještě pokračovala v brazilském Betimu. V roce 1995 se nástupcem Tipa stala dvojčata Bravo/Brava a okamžitě také získala evropský titul Car of the Year 1996. Pokud jde o Tipo, tak k přesvědčivému prvenství v boji o tento prestižní titul před třiceti lety nasbíralo 356 bodů, zatímco soupeři Opel Vectra jen 261 a Volkswagen Passat 194 bodů. Jak se od té doby časy změnily!

FIAT TIPO (1989)

MOTOR 

Kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený vpředu napříč; litinový blok a hliníková hlava válců, pohon rozvodu ozubeným řemenem; 
a) Tipo 1.1 Base: typ Fire 1.1 (160 A3.000); OHC 2V; 1108 cm³ (ø 70 x 72 mm), 9,6:1, 41 kW (56 k)/5500 min^-1 a 87 N.m/2900 min^-1; karburátor Weber 32 TLF; 
b) Tipo 1.8 i.e. 16V: typ 160 A5.000; DOHC 4V; 1756 cm³ (ø 84 x 79,2 mm); 9,9:1; 100 kW (136 k)/6250 min^-1 a 164 N.m/4600 min^-1, vícebodové vstřikování Marelli IAW 04N. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor a/b) 55/65 A, akumulátor 32/45 A.h. 

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ 
Jednokotoučová suchá spojka; pětistupňová manuální převodovka s řazením na podlaze (a/b: 3,909/3,545 – 2,267/2,267 – 1,469/1,541 – 1,043/1,156 – 0,891/0,967 – Z 3,909/3,909), stálý převod 3,937/3,562; pohon předních kol.

PODVOZEK 
Samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry MacPherson, vzadu vlečená ramena na pružně uložené nápravnici; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; brzdy s posilovačem, vpředu kotoučové a/b) ø 240/257 mm, pro b) s vnitřním chlazením; vzadu a) bubnové ø 180 mm, b) kotoučové ø 240 mm; hřebenové řízení, pro b) s posilovačem; pneumatiky a) 165/70 R 13, b) 175/65 R 14.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI 
Rozvor náprav 2540 mm, rozchod kol 1429/1415 mm; d/š/v 3958/ /1700/1445 mm, přední převis 802 mm; součinitel odporu vzduchu c_x = 0,31; pohotovostní hmotnost a/b) 905 (DGT 925)/1100 kg; objem zavazadlového prostoru 350/1100 l; objem palivové nádrže 55 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) 
Největší rychlost 150/204 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 17,2/8,5 s; spotřeba paliva (90/120 km/h/město) a) 4,9/6,7/7,7 l/100 km, b) 6,8/8,7/10,1 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie