Fiat 1800 – 2100 & 2300 (1959 – 1968) – Velký je dobrý

Chceme automobily pro všechny, bylo heslo Fiatu v šedesátých letech, a tak výrobní program měl rozpětí od dvouválců 500 po šestiválce 2300...

Byla to zlatá éra nejen pro automobily, ostatně pod heslem „země, moře, vzduch“ se stala chlouba rodiny Agnelliů jedním z největších průmyslových podniků Evropy. Jejich Fiat tehdy vyráběl nejen osobní automobily, ale i nákladní vozy, autobusy, traktory a stavební stroje; další divize tvořily hutě a ocelárny; lokomotivy, vagony a tramvaje; obrovské lodní vznětové motory a plynové turbíny; letecké motory, letadla a vrtulníky; obráběcí stroje; elektrospotřebiče pro domácnosti; stavebnictví; vydavatelství a jaderný výzkum… 

Výrobní program osobních Fiatů na přelomu padesátých a šedesátých let opět rozšířily šestiválce ve vozech vyšší třídy, když šest válců skončilo s výběhem předválečné konstrukce Fiat 1500E už v roce 1950, protože ji nahradily čtyřválcové sedany Fiat 1400 a 1900. Slavný konstruktér Dante Giacosa se však nevzdal a vedle nových čtyřválců podle požadavků tehdejšího generálního ředitele Gaudenzia Bona zahájil práce na řadovém šestiválci s tím, že od něho odvodil čtyřválec modulární konstrukce. Nakonec Gaudenzio Bono záměr schválil, ale stanovil šibeniční termín do jara 1958 pro premiéru v Ženevě. Giacosa oponoval, chtěl ještě rok, Bono sice nesouhlasil, ale nakonec to tak dopadlo. Krásné nové sedany interní řady 112/114 se představily na ženevském autosalonu 1959, podle alternativní velikosti motoru označené Fiat 1800 nebo 2100. 

Fiat tak vystoupil především proti velkým vozům Lancia a Alfa Romeo, když tyto italské automobilky ještě nepatřily do jeho impéria, a nové typy 1800/2100 se staly jejich oblíbenou alternativou. Elegantní pětimístná samonosná karoserie ve stylu amerických křižníků silnic, ovšem uhlazená v italském designu, vzešla ze spolupráce Centro Stile Fiat a Pininfariny, byla schválena už v roce 1958 s tím, že si Giacosa vyžádal vyšší polohu světlometů. Konstrukce podvozku byla veskrze klasická, podélně uložený šestiválec poháněl zadní tuhou nápravu prostřednictvím plně synchronizované čtyřstupňové převodovky s řazením pákou pod volantem a dvoudílného kloubového hřídele. Novinkou bylo odpružení nezávisle zavěšených předních kol torzními tyčemi (poprvé u Fiatu), dlouhými a v podélném uspořádání, vzadu byla kombinace vinutých pružin a podélných čtvrteliptických per, jež tvořily ramena vedení nápravy. Bubnové brzdy dostaly hydraulický posilovač, známý z posledních sérií Fiat 1400B a 1900B. 

Pod kapotou téměř 4,5 metru dlouhého sedanu byl řadový šestiválec s dvouventilovým rozvodem OHV a půlkulovým spalovacím prostorem, který se lišil vrtáním válců 72 mm pro Fiat 1800, resp. 77 mm pro Fiat 2100; zdvih zůstával shodných 73,5 mm, což dávalo objem válců 1795 nebo 2054 cm³. Při největších otáčkách 5000 za minutu měly motory při uvedení na trh maximální výkon 57 kW (77 k), resp. 63 kW (86 k) podle normy DIN. Velký vůz s rozvorem náprav 2650 mm, rozchodem kol 1340/1307 mm a pohotovostní hmotností 1230 kg dosahoval rychlosti až 150 km/h. Výrobce uváděl spotřebu benzinu 10,8/11,5 l/100 km. Jak bylo v té době dobrým zvykem, nový Fiat okamžitě oslovil italské karosárny, jež připravily řadu nádherných studií a malosériových sérií. Abarth zvýšil objem na 2162 cm3 převrtáním motoru na 79 mm a hned představil sportovní 2200 Coupé podle návrhu Giovanniho Michelottiho; hliníkovou karoserii vyráběl Allemano také coby Abarth 2200 Cabriolet. 

Nabídku od počátku doplňovaly prostorná kombi 1800/2100 Familiare na shodném rozvoru a sedan 2100 Berlina Speciale na prodlouženém rozvoru 2730 mm a s jinou přídí se zdvojenými světlomety. Do roku 1961 vzniklo přes třicet tisíc vozů této řady a navíc 1174 speciálů. Modernizace obou karosářských variant následovala v polovině roku 1961 jako Fiat 1800B a 2300, ­došlo i na Berlinu Speciale v provedení s větším motorem 2300 o výkonu 77 kW (105 k) podle DIN, resp. 86 kW (117 k) při 5300 min^-1 podle SAE. Motor typu 114B.000 měl objem 2279 cm³ při vrtání 78 mm a zdvihu 79,5 mm. Nové modely odlišovaly především zdvojené hlavní světlomety pro Fiat 2300, přechod z dynama na alternátor, kotoučové brzdy na všech kolech, podélná listová pera na zadní nápravě (místo kombinace vinutých a čtvrteliptických) a drobné stylistické úpravy exteriéru. 

Výroba velkých Fiatů této řady pokračovala až do roku 1968, ale přesné údaje o výrobních počtech nejsou; v Itálii se vyrobilo asi 150 tisíc vozů. Produkce končila typy 1800B včetně kombi Familiare, 2300 Lus­so/Lusso Familiare a novým sedanem Fiat 1500 L (Lunga), jenž zkombinoval modulární čtyřválec 1481 cm3 s karoserií Fiatu 1800B. Poslední typ se stal základem španělské licenční verze Seat, podle motoru zvané 1400C, Milquinientos (1500), 1800D a 2000D, přičemž typy D se vznětovým motorem dostaly čtyřválec Mercedes-Benz. Podle dostupných údajů se v Barceloně vyrobilo 140 až 180 tisíc těchto vozů. Na autosalonu v Turíně 1960 zářil prototyp elegantního kupé Fiat 2300 na stánku karosárny Ghia, sériová výroba se rozběhla v roce 1961 se standardním výkonem 77  kW (105 k) jako 2300 Coupé, resp. zvýšeným na 100 kW (136 k) DIN/5600 min^-1 pro 2300 S Coupé (výroba do 1964, verze S do 1968). Fiat 2300 byl také prvním italským vozem se samočinnou převodovkou, od roku 1965 se na přání montovala třístupňová Borg-Warner. K další příplatkové výbavě patřily samočinná spojka Saxomat a rychloběh pro manuální převodovku, kapalinový posilovač řízení a klimatizace. 

U Fiatu velkým vozům věřili ještě koncem šedesátých let, a tak po výběhu řady 1800B/2300 připravili nový sedan Fiat 130, jenž slavil premiéru v Ženevě 1969. Byl to rovněž šestiválec, ale vidlicový do V/60°, který zprvu z objemu 2866 cm3 dával výkon 103 kW (140 k) DIN/5600 min^-1. O dva roky později vyjelo odvozené kupé se zvětšeným objemem motoru 3235 cm3 a výkonem 121 kW (165 k) DIN/5600 min^-1, stejně jako sedan s manuální pětistupňovou nebo třístupňovou samočinnou převodovkou. Větší motor se poté objevil také v sedanu. Odbyt však už nebyl velký, do roku 1976 se prodalo 15 093 sedanů (jeden u nás vlastnil zpěvák Karel Gott) a do roku 1977 také 4294 kupé řady 130. Lze říci, že tímto typem se historie velkých automobilů Fiat uzavřela. 

FIAT 2300 LUSSO (1963 – 1968)

Motor
Kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec Fiat 114B.000, uložený podélně vpředu; litinový blok a hliníková hlava válců; OHV 2V; čtyřikrát uložený klikový hřídel; 2279 cm³ (ø 78 x 79,5 mm); kompresní poměr 8,8:1; 77 kW (105 k) DIN, resp. 86 kW (117 k) SAE/5300 min^-1 a 168 N.m/3000 min^-1; dvojitý karburátor Weber 28-36 DCD3. Elektrická výstroj 12 V, akumulátor 48 A.h (na přání 60 A.h), alternátor 560 W, spouštěč 1,5 kW.

Převodné ústrojí
Jednokotoučová suchá spojka, na přání samočinná Saxomat; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka s řazením pod volantem (3,215 – 1,899 – 1,403 – 1,000 – Z 3,00); stálý převod 4,30; na přání třístupňová samočinná Borg-Warner s kapalinovým měničem; pohon zadních kol.

Podvozek
Samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem vpředu; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; vpředu podélné torzní tyče, kapalinové tlumiče a příčný zkrutný stabilizátor, vzadu poloeliptická listová pera a kapalinové tlumiče; kapalinové kotoučové brzdy Girling s posilovačem; řízení šnekem a kladkou, na přání kapalinový posilovač; ocelová kola 4J x 14; pneumatiky 6,40 x 14.

Rozměry a hmotnosti (sedan)
Rozvor náprav 2650 mm, rozchod kol 1345/1307 mm; d/š/v 4540/1620/ /1470 mm; světlá výška 140 mm; objem palivové nádrže 60 l; pohotovostní hmotnost od 1285 kg, celková 1685 kg.

Provozní vlastnosti
Největší rychlost 160 km/h; největší stoupavost 37 %; průměrná spotřeba paliva 11,9 l/100 km.

Cena při uvedení na trh 1 650 000 Lit.

Převzato z časopisu

Fotogalerie