Fiat 128 – S předním pohonem

Koncem března 1969 představila turínská automobilka svůj první vůz s předním pohonem, kompaktní Fiat 128. Evropská jury jej ocenila titulem Vůz roku 1969...

Fiat 128 debutoval na jaře 1969 s dvoudveřovou a čtyřdveřovou karoserií se stupňovitou zádí. Jeho přední kola poháněl napříč uložený a o 20° vpřed skloněný řadový čtyřválec, umístěný blíže k pravému přednímu kolu; vlevo na něj navazovala spojka a čtyřstupňová převodovka. Motor s rozvodem OHC a pohonem vačkového hřídele ozubeným řemenem dával z objemu 1116 cm³ výkon 55 k (40,5 kW) při 6000 min^‑1. Toto uspořádání poháněcího ústrojí si turínský koncern ověřoval od poloviny šedesátých let na vozech Autobianchi Primula, vyráběných dceřinou milánskou značkou, stoosmadvacítka koncepci převzala v modernější podobě a se zcela novým motorem.

Z obestavěného prostoru vozu pouhých dvacet procent zabíraly mechanické skupiny, zatímco osmdesát procent bylo k dispozici cestujícím a jejich zavazadlům. Nový Fiat 128 měl všechna čtyři kola ­nezávisle zavěšena, vpředu na příčných ­ramenech a vzpěrách McPherson s vinu­tými pružinami a tlumiči, vzadu na příčných ramenech lisovaných z plechu, doplněných svislými tlumiči a příčným listovým perem, které plnilo i funkci příčného stabilizátoru. Přední náprava byla opatřena zkrutným ­stabilizátorem.

Brzdy byly dvouokruhové, vpředu kotoučové a vzadu bubnové, s omezovačem brzdného účinku na zadní nápravě, pracujícím v závislosti na jejím zatížení. Hřebenové řízení mělo bezpečnostní sloupek volantu se dvěma klouby. Nestejně dlouhé hnací hřídele předních kol byly opatřeny dvojicemi stejnoběžných kloubů, vnější byly kulové typu Rzeppa, vnitřní dráž­kové typu Tripode. Kola nesla pneumatiky rozměrů 145 SR 13. Při rozvoru náprav 2448 mm a rozchodu kol 1308 mm vpředu a 1306 mm vzadu byl Fiat 128 dlouhý 3856 mm, široký 1590 mm a vysoký 1420 mm. Ve čtyřdveřovém provedení vykazoval pohotovostní hmotnost 805 kilogramů a celkovou 1205 kg, dosahoval největší rychlosti kolem 140 km/h a průměrně spotřeboval 8,0 litrů benzinu na 100 km. Dvoudveřový model měl hmotnost o 20 kg nižší než čtyřdveřový; tudor se také od sedanu odlišoval maskou, na níž chyběla vodorovná ozdobná lišta mezi světlomety.

Víko motorového prostoru se odklápělo kupředu a pod ním bylo uloženo i náhradní kolo, takže ve stupňovité zádi zbývalo 370 l prostoru pro zavazadla. Palivová nádrž 38 litrů byla umístěna pod podlahou zavazadlového prostoru. Nový Fiat 128 slavil výstavní premiéru až v září 1969 na autosalonu IAA ve Frankfurtu nad Mohanem, proto se po něm pár dní předtím marně sháněli návštěvníci strojírenského veletrhu v Brně. Tam se stoosmadvacítka poprvé objevila až o rok později v době, kdy už se prodávala u nás prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Tuzex... Kombi Fiat 128 Familiare s maskou shodnou se sedanem bylo představeno koncem října 1969 na Turínském autosalonu. Jeho třídveřová karoserie byla dlouhá 3863 mm a jejím typickým prvkem byla dvoudílná zadní boční okna. Nahoru vyklápěcí třetí dveře v zádi měly práh těsně nad ná­razníkem. Kombi s pohotovostní hmotností 825 kg mělo užitečnou hmotnost zvýšenou ze 400 na 430 kilogramů a jeho celková hmotnost tak dosahovala 1255 kg.

Dostalo kratší stálý převod rozvodovky (4,416 místo 4,077) a jezdilo nejvíce 135 km/h. Objem prostoru pro zavazadla se u něj dal ze základních 400 litrů zvětšit složením neděle­ného zadního sedadla až na 1250 litrů (měřeno po strop). Vzhledem k vyššímu zatížení mělo kombi tužší tlumiče a také silnější tří­listé zadní příčné pero. Počátkem března 1971 debutoval na Ženevském autosalonu Fiat 128 Rally. Sportovně laděný dvoudveřový model měl černou masku, dělený přední nárazník s trubkovou hrazdičkou uprostřed, dvojici mlhovek, sportovní disky obuté do pneumatik 145 HR 13 a vzadu místo obdélníkových dva páry kruhových svítilen. Model Rally poháněl čtyř­válec převrtaný na 1290 cm³ a vyladěný na 67 k (49 kW)/6200 min^‑1, jenž mu uděloval rychlost až 150 km/h. Vůz měl rozchod zadních kol rozšířený na 1313 mm, dostal alternátor místo dynama, akumulátor s větší ­kapacitou, posilovač brzd, sportovní volant a opěrky hlav na přední sedadla.

Počátkem listopadu 1971 byly na Turínském autosalonu představeny vozy Fiat 128 Sport Coupé, čtyřmístná dvoudveřová kupé s rozvorem zkráceným o 225 na 2223 mm, délkou 3808 mm, šířkou 1560 mm a výškou 1310 mm. Poháněly je lehce nabroušené verze motorů 1116 a 1290 cm³ s dvojitým karburátorem, které dávaly výkon 64 a 75 k (47 a 55 kW) a spolu se čtyřstup­ňovou převodovkou jim umožňovaly uhánět rychlostí 150 a 160 km/h. Kupé měla roz­šířený rozchod předních i zadních kol (1325 a 1333 mm), kotoučové brzdy na všech kolech s posilovačem a palivovou nádrž o objemu 50 litrů. Oba motory bylo možné kom­binovat se dvěma stupni výbavy. Kupé v levnějším provedení S mělo obdélníkové světlomety, kola s chromovanými poklicemi a úspornější vnitřní výbavu. Verze SL se čtyřmi kruhovými světlomety se mohla pochlubit sportovními disky kol a otáčkoměrem. Pohotovostní hmotnost kupé se pohybovala kolem 815 až 820 kilogramů.

V listopadu 1972 prošly tudory, sedany a kombi řady 128 faceliftem, dostaly jednotnou masku ozdobenou dvěma páry vodorovných lišt, nárazníky bez svislých členů, ale s pryžovou ochrannou lištou a standardně posilovač brzd. Ve stejné době debutoval bratranec stoosmadvacítky jménem Fiat X 1/9, dvoumístný sportovní vůz klínovitého tvaru s odnímatelnou střechou, mohutným bezpečnostním obloukem a motorem napříč před zadní nápravou. Pohá­něcí ústrojí tvořil čtyřválec 1290 cm³ o vý­konu 75 k (55 kW) spolu se čtyřstupňovou převodovkou, tentokrát ovšem přesunutý za sedadla a pohánějící zadní kola. Při rozvoru 2202 mm byl sportovní vůz karosovaný firmou Bertone dlouhý 3830 mm, široký 1570 mm a vysoký jen 1170 mm. Při hmotnosti 880 kilogramů dosahoval největší rychlosti 170 km/h a zaslouží si, abychom se k němu někdy vrátili samostatně.

Od května 1974 výrobce nabízel dvou­dveřové a čtyřdveřové modely Fiat 128 Special s novou maskou, obdélníkovými světlomety, ozdobnou boční lištou, větší pryžovou lištou na náraznících a upravenou palubní deskou. Mohly dostat motor 1116 nebo 1290 cm³ o výkonu 55, resp. 60 k (40,5 a 44 kW). Masku s kruhovými světlomety si zachovaly tudory, sedany a kombi se standardní výbavou, do nichž automo­bilka také začala alterna­tivně montovat čtyřválec 1290 cm³. Koncem června 1975 bylo představeno ­modernizované kupé Fiat 128 3P s na­horu vyklápěcím víkem (3P = třetí dveře) v nově tvarované splývavé zádi. Vpředu mělo kupé novou masku se dvěma páry ­kruhových světlometů, vzadu tři svislé sví­tilny na každé straně. Sklopením zadního sedadla se dal prostor pro zavazadla zvětšit z 320 na 920 litrů.

Pohon obstarávaly čtyřválce 1116 a 1290 cm³, jež s dvojitým kar­burátorem dávaly 65 a 73 k (48 a 54 kW). Převodovka byla nadále čtyřstupňová. Při nezměněném rozvoru 2223 mm bylo kupé 128 3P dlouhé 3826 mm a vykazovalo pohotovostní hmotnost 850 kilogramů. Dosahovalo největší rychlosti 150 a 160 km/h. V květnu 1976 se výraznější modernizace dočkaly i tudory, sedany a kombi řady 128. Dostaly plastové nárazníky, novou masku z plastu s obdélníkovými světlomety, větší zadní skupinové svítilny, nový volant a přístrojovou desku. Třídveřové kombi nově označované jménem Panorama mělo širší zadní sloupky karoserie a zkrácená jednodílná zadní boční okna.

Všechny tři karosářské verze byly dlouhé 3840 mm, hmotnost jednotlivých provedení se pohybovala od 785 do 825 kg. Kromě standardní výbavy mohly modely s označením Nuova 128 dostat také dva vyšší stupně výbavy C a CL. Stejně jako dříve mohl zákazník volit mezi motory 1116 a 1290 cm³ o výkonu 55 a 60 k (40,5 a 44 kW). Tudor a sedan měly nyní delší stálý převod 3,765, zatímco kombi převzalo dřívější standardní převod 4,077. Model Rally už v modernizované paletě vozů nefiguroval. V tiskové zprávě k uvedení nových modelů Fiat oznamoval, že do jara 1976 bylo vyrobeno 2,4 milionu stoosmadvacítek, z toho 2,1 milionu tudorů, sedanů a kombi a kolem 300 tisíc kupé. V závodě Rivalta u Turína tehdy denně opouštěla výrobní linky tisí­covka vozů Fiat 128.

Výroba a montáž vozů Fiat 128 a z nich odvozených modelů probíhala v jedenácti zemích čtyř kontinentů: v Jugoslávii, Irsku, Španělsku, Portugalsku, Egyptě, Zambii, Jižní Africe, Argentině, ­Malajsii, Thajsku i na Novém Zélandu. Například v Argentině se stoosmadvacítka ­vyráběla od roku 1971 a tamní specialitou bylo pětidveřové kombi Fiat Concord 128 Familiar se třemi bočními okny.

Do roku 1990 v Argentině vzniklo 255 tisíc vozů Fiat 128 v různých provedeních. Nás samozřejmě nejvíce zajímala Jugoslávie, odkud se od léta 1974 do Mototechny dovážely vozy Zastava 1100 (respektive Zastava 101), licenční Fiat 128 s modifi­kovanou karoserií, jež měla kromě čtveřice bočních dveří také páté nahoru vyklápěcí dveře v šikmé zádi. Od roku 1979 pak ­existoval i třídveřový model Zastava 1100 Mediteran, ten se k nám ale nedostal. V sedmdesátých letech se pětidveřové vozy Zastava 1100 v menších počtech mon­tovaly v Polsku, ve varšavském závodě FSO. V Itálii se automobily Fiat 128 ­vyráběly do roku 1983, v po­sledních letech už jen jako sedany s motorem 1116 cm3. Celkem jich od jara 1969 ze závodu ­Rivalta vyjelo přes 3,1 milionu.

V Jugoslávii a později v Srbsku výroba modifikovaných stoosmadvacítek v několika provedeních ­pokračovala až do podzimu 2008. V Kragu­jevaci jich celkem vyrobili přes 1,5 milionu, včetně 225 tisíc vozů Skala 55 vyráběných od léta 1980 na lince dovezené z italské ­Rivalty. Na ní vznikly i další tisíce rozlo­žených vozů v kompletech CKD, určených pro montáž v Egyptě u firmy El Nasr. V polovině března 1970 byly vozy Fiat 128 předvedeny v Bratislavě československým novinářům a při té příležitosti představitelé automobilky a Motokovu oznámili, že se čtyřdveřová stoosmadvacítka brzy objeví v prodejnách Tuzex. Během roku 1970 bylo do Tuzexu dovezeno šest stovek sedanů Fiat 128, prodávaly se za 12 900 TK. V roce 1971 už počet dovezených vozů vzrostl na dva tisíce. V ceníku Tuzexu z února 1972 ­figurovalo celkem sedm provedení typu 128 (viz tabulka; 1 TK = 5 Kčs).

Pro srovnání Škoda 110 L s motorem vzadu tehdy stála 11 400 TK, Renault 12 TL s předním pohonem se prodával za 16 100 TK a klasicky stavěný Ford Cortina 1600 za 18 500 TK. Do roku 1976 bylo do Československa dovezeno přes 7500 automobilů Fiat 128 všech provedení, z nichž se pouhá stovka dostala v roce 1974 do Mototechny. Jen velmi dobře a včas informovaní zákazníci si je mohli ­pořídit za 69 000 Kčs. Přitom licenční jugoslávská Zastava 1100, kterých bylo v letech 1974 až 1979 do Československa dovezeno téměř 9500 kusů, tehdy stála 67 500 Kčs.

Převzato z časopisu

Fotogalerie