Fiat 128 (1969 – 1985) – první s předním pohonem

Doslova revoluci znamenal Fiat 128, který u osobních vozů této značky uvedl pohon předních kol a hned získal titul Car of the Year 1969/1970...

Ve své době patřil italský Fiat k nejúspěšnějším evropským automobilkám, konkurence se dokonce snažila jeho vozy napodobovat! Například u Volkswagenu podrobili Fiat 128 důkladnému zkoumání, než představili konkurenci v podobě typu Golf. Byla to doba obrovských úspěchů, na něž mohou Italové jen vzpomínat. V prvních devíti letech evropské ankety Car of the Year (COTY) zvítězil Fiat třikrát! Nejprve s Fiatem 124 (1966), pak s typem 128 (1969), který představujeme, a záhy s typem 127 (1971). Později bylo ocenění posunuto na následující rok, takže z Vozu roku 1969 se stal Car of the Year 1970; bylo to logické, aby si novinka užila rok slávy! 

Přední pohon zkoušel Fiat na vozech dceřiné společnosti Autobianchi a pak na lehkém odvozeném užitkovém voze a minibusu Fiat 238, jenž se dostal do výroby v roce 1967 jako vůbec první Fiat této koncepce. Osobní automobily Autobianchi se ovšem také těšily značnému uznání. Autobianchi Primula byla druhá v anketě Car of the Year 1965 (za Austinem 1800), posloužila vývoji Fiatu 128. Následující menší Autobianchi A112 rovněž dosáhla na druhé místo v pořadí (za Fiatem 128!), ale v ročníku 1969 (stala se pak základem úspěšného Fiatu 127). Nový Fiat 128 vyjel do světa v březnu 1969 coby nástupce Fiatu 1100 klasické koncepce a koncem roku získal evropský titul COTY 1969, když obdržel 235 bodů z celkových 660 od čtyřiačtyřiceti odborných novinářů ze třinácti zemí. Duchovním otcem vozu byl slavný konstruktér Dante Giacosa; tvůrcem čtyřválce OHC neméně proslulý Aurelio Lampredi (1917 – 1989), známý z působení u Ferrari, který vedl vývoj automobilových motorů Fiat až do roku 1977.

Technické údaje základního typu Fiat 128 ve čtyřdveřovém provedení se zážehovým čtyřválcem 1116 cm³ přinášíme v obvyklém přehledu. Byl uveden jako dvou- a čtyřdveřový sedan na IAA 1969 ve Frankfurtu, resp. na Turínském autosalonu 1969 coby třídveřové kombi 128 Familiare. Větší motor 1290 cm³ (převrtán na 86 mm při shodném zdvihu) s výkonem 49 kW (67 k) dostal v roce 1971 dvoudveřový Fiat 128 Rally, u něhož největší rychlost vzrostla ze 140 až na 150 km/h. Velmi populární, byť méně rozšířené byly sportovní verze 128 Coupé S (obdélníkové světlomety) a SL (čtyři kruhové) s rozvorem zkráceným na 2223 mm, jež mimo jiné počátkem sedmdesátých let ovládly československý šampionát v jízdě do vrchu! Motory 1100/1300 s dvojitým karburátorem měly výkon zvýšený na 47/55 kW (64/75 k). Základní typy 128 prošly pro rok 1973 faceliftem (premiéra na Turínském autosalonu 1972), dostaly novou masku a posilovač brzd (dosud jen Rally a Coupé). V květnu 1974 nabídku rozšířil Fiat 128 Special s bohatší výbavou, novou mřížkou přídě a alternativními motory 1290 cm³ s výkonem 44 kW (60 k).

Vyvrcholením se stala třídveřová kupé Fiat 128 Coupé 3p (Berlinetta) s modifikovanou karoserií, čtyřmi hlavními světlomety a výklopnou stěnou v zádi (1975 – 1979). Základní řada sedanů 2d/4d a kombi 3d prošla faceliftem v květnu 1976 coby Nuova 128 po téměř 2,5 milionu vyrobených vozů (z toho asi 300 tisíc Coupé). Nové byly mřížka přídě se zvětšenými obdélníkovými světlomety, nárazníky i koncové svítilny; kombi 128 (nyní zvané Panorama) změnilo druhé boční okno, ukončené mohutnějším sloupkem na zádi vozu. Po uvedení nového Fiatu Ritmo v dubnu 1978 byla výroba Fiatu 128 omezena na sedany 1100, produkce kombi skončila v listopadu 1980. Pro výrobu typu 128 zavedl Fiat zcela novou linku v závodě Rivalta u Turína, otevřeném v roce 1967 pro produkci sportovních vozů. Vzniklo tam 3,1 milionu automobilů řady 128 do roku 1985. 

Fiat 128 se vyráběl v dalších jedenácti zemích, a to v různých modifikacích. V Argentině to byla mj. pětidveřová kombi 128 Familiar/Rural, celkem tam až do roku 1990 vzniklo 255 tisíc vozů Fiat 128 v různých verzích. Zastava 128 byl klasický čtyřdveřový sedan, ale jugoslávské licenční hatchbacky 5d/3d (výklopná stěna v zádi), známé i u nás coby Zastava 1100 (typ 101), se vyráběly do listopadu 2008. Zastava dodávala i komplety CKD pro montáž v Egyptě (El Nasr do 2009). Ve Španělsku vzniklo 31 893 vozů Seat 128 Coupé 3p v letech 1976 – 1980. V Jižní Africe se přidal Fiat 128 k populárním pikapům, v Turíně vyvinuli verzi s užitečnou hmotností 500 kg. K nám bylo do roku 1976 dovezeno přes 7500 italských automobilů Fiat 128, ale také do roku 1979 přes devět tisíc jugoslávských derivátů Zastava 1100 (jen v pětidveřovém provedení, třídveřový Mediteran se nikdy nedovážel, stejně jako nástupce Florida). 

Fiat 128 se stal rovněž základem řady sportovních automobilů, k nimž patřily různé verze Moretti (kupé i roadster), ale také vlastní typ X1/9 z let 1972 – 1978, u něhož byla celá poháněcí soustava z verze 128 S 1300 posunuta doprostřed před poháněnou zadní nápravu. Na Velké ceně Brna 1971 mohli českoslovenští příznivci závodů při mistrovství Evropy cestovních vozů sledovat nové automobily Fiat 128, které v první divizi nasadily týmy Trivellato Racing, Scuderia Filipinetti (v jednom ze tří vozů Gianpiera Morettiho nahradil brněnský Ing. Jaroslav Mlček!) a Umberto Grano. O rok později tam už jelo osm vozů Fiat 128 Coupé, které nasadily Trivellato a Filipinetti, zatímco pozdější vítěz Umberto Grano se stal jedním z jezdců druhého týmu! Ale to už je opravdu zapomenutá historie, stejně jako nasazení Fiatů 128 Coupé s československými jezdci při návratu evropského šampionátu 1975 na upravenou brněnskou trať. Fiaty 128 účinkovaly v Brně i v roce 1978, kdy se za volantem objevila bývalá jezdkyně formule 1 Lella Lombardi, a pokračovaly až do sezony 1982. Fiat 128 byl jedním z nejúspěšnějších automobilů své třídy, a to jak na silnicích, tak na závodních tratích.

FIAT 128 (1969)

MOTOR 
Kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený napříč vpředu, skloněný mírně vpřed; 1116 cm³ (ø 80 x 55,5 mm); 8,8:1; 40,5 kW (55 k) DIN/6000 min^-1 a 80 N.m/3000 min^-1; litinový blok a hliníková hlava válců, pětkrát uložený klikový hřídel; OHC 2V (ozubený řemen); karburátor Weber 32 ICEV; náplň chladicí soustavy 6,5 l; náplň oleje 4,25 l. Elektrická výzbroj 12 V, dynamo 230 W, akumulátor 34 A.h. 

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ 
Jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka s řazením na podlaze (3,583 – 2,235 – 1,454 – 1,037 – Z 3,714), stálý převod 4,077; pohon předních kol.

PODVOZEK 
Samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry MacPherson, vzadu krátká příčná ramena a příčné listové pero se stabilizačním účinkem; pérování vpředu vinutými pružinami; kapalinové tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové ø 227 x 10 mm, vzadu bubnové ø 180 x 30 mm; hřebenové řízení, pneumatiky 145 – 13.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI 
Rozvor náprav 2448 mm, rozchod kol 1308/1306 mm; d/š/v 3860/1590/1420 mm; pohotovostní/celková hmotnost 810/1250 kg; objem zavazadlového prostoru 370 l; objem palivové nádrže 38 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) 
Největší rychlost 140 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 18,0 s; průměrná spotřeba paliva 8,0 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie