Fiat 8V (Tipo 106) – Tajuplný...

Málokdo zná sportovní osmiválec Fiat 8V, který se představil před šedesáti lety jako konkurence Ferrari a Maserati...

Sportovní kupé Otto Vù (italsky 8V) bylo senzací Ženevského autosalonu 1952. Už v říjnu 1947 se začal rodit plán na velký automobil Fiat, který by byl konkurencí amerických limuzín, ale také domácích Alfa Romeo a Lancia. Commendatore Luigi Gajal, jeden z ředitelů Fiatu, zadal úkol na dvou­litrový motor šéfkonstruktérovi Dantemu Giacosovi, slavnému tvůrci nejúspěšnějších vozů italské značky, a ten doporučil vidlicový osmiválec místo příliš dlouhého řadového šestiválce, anebo vidlicového šestiválce, jenž nemá tak vyvážený chod! Aby však ­motor nebyl příliš široký, zvolil Giacosa úhel rozevření válců 70° místo obvyklých 90°.

Pak však u Fiatu usoudili, že velký sedan není výhodný z daňových důvodů, a projekt zrušili. Konstruktérům však bylo líto nevyužít dokončený osmiválec (Tipo 104), a proto k němu dotvořili celý automobil; sportovní kupé Fiat 8V (Tipo 106)! Proti konkurenci od Ferrari sice chyběly čtyři válce (Ferrari 166 byl dvoulitrový dvanáctiválec), navíc vozy z Maranella začaly navyšovat objem válců, nicméně Otto Vù měl bezesporu vyspělejší podvozek se všemi nezávisle zavěšenými koly (premiéra u Fiatu), příčnými stabilizátory a uložením pru­žicích/tlumicích jednotek in-board s na­pojením na horní ramena závěsů (jako u závodních vozů). Podle dobového testu časopisu The Autocar z roku 1954 byly zjištěny nejen skvělé jízdní vlastnosti s minimálním naklápěním karoserie, ale také zrych­lení 0 – 96/160 km/h za 12,6/35,0 sekundy a největší rychlost 119 mph (191,5 km/h). Jak bylo v padesátých letech zvykem, osobní automobily měly ještě klasický rám ze dvou podélníků (u prvních šesti 8V ovál­ného průřezu, pak kruhového) a příček, ale Fiat 8V dostal ocelovou karoserii svařenou s rámem, takže byl téměř samonosnou ­karoserií, přičemž podélníky sloužily jen ke spojení náprav.

Rámová stavba dovolovala výrobu zakázkových karoserií, a u Otto Vù se tato koncepce uplatnila mírou vrcho­vatou. Vzniklo totiž jen 114 automobilů, avšak s odlišnými karoseriemi. První originální kupé 8V navrhl v aerodynamickém ­tunelu Turínské polytechniky designer ­Fabio Luigi Rapi, který se dříve podílel na pokusu o návrat značky Isotta-Fraschini s typem 8C Monterosa (aerodynamický sedan ve stylu Tatry 600 s motorem V8 vzadu!) a pak se zasloužil o vznik různých typů Auto­bianchi. Nové kupé od Fiat Carrozzeria Speciale vynikalo dynamickým vzhledem s dlouhou přídí, působivou maskou chladiče a krátkou splývající zádí.

Výkon činil nejprve 105 k (77 kW)/6000 min^‑1, v dalších evolucích se dostal na 115 a 127 k (85 a 93 kW) až při 6600 min^‑1; převodovka byla čtyřstupňová s řazením na podlaze, motor poháněl zadní kola kloubovým hřídelem. Carlo Salamano, bývalý závodník a testovací jezdec Fiatu, dosáhl na dálnici z Turína do Milána největší rychlosti 207 km/h! Automo­bily 8V se objevily také na závodních tratích, první úpravy na zakázku jezdce Ovidia Capelliho uskutečnila karosárna Zagato, která vytvořila na základě sériových kupé pět nebo šest upravených modelů Elaborata Zagato s typickým dvojím vyboulením střechy nad hlavami dvoučlenné posádky.

Ovidio Capello vyhrál první závody a na 8V se stal mistrem Itálie 1952 ve dvoulitrové třídě GT, další úspěchy dobyl také Elio Zagato, syn zakladatele milánské karosárny (ta opatřila dalších 19 podvozků originálními karoseriemi). Nebyl to ovšem jen Zagato, vlastní kreace na základě Fiatu 8V vytvořili rovněž Vignale, Ghia, Pinin Farina, Stabilimenti Farina a Siata. V roce 1954 se na Turínském autosalonu objevila další verze továrního kupé, ale s laminátovou karoserií na ocelovém rámu (zůstala jediná), sledující tvary tzv. druhé série (upravená příď s přídavnými světlo­mety mimo masku chladiče). Karosáři zhotovili nejen odlišná kupé, ale také kabriolety (Alfredo Vignale). Právě Carrozzeria Vignale (ano, tam navrhli také naši Tatru 613) ­postavila nejzajímavější kousky (deset vozů), z nichž vyniká avantgardní kupé ­Demon Rouge podle návrhu Giovanniho ­Michelottiho. Rudý ďábel má vřetenovitou příď, prodlouženou záď s křídly ve stylu amerických křižníků silnic, střechu z organického skla a svislé zadní okno do oblouku; vznikl na podvozku číslo 000072. Devět 8V karosoval Ghia, z toho osm navrhl Giovanni Savonuzzi a jeden Mario Felice ­Boano. Padesáté výročí 8V oslavili před deseti lety na Concours d’Elegance v Pebble Beach; naše barevné snímky unikátních vozů jsou právě z této akce. Kromě Ďábla z nizozemského muzea Ewerta Louwmana všechny patří americkým sběratelům.

FIAT 8V (1952)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – motor typu 104.000; kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/70°, uložený podélně vpředu; OHV 2V; dva dvojité karburátory Weber 36 DCF 3; 1996 cm3 (ø 72 x 61,3 mm); 8,5:1; 105 k (77 kW)/6000 min^‑1 a 146 N.m/3600 min^‑1; objem chladicí soustavy 10,0 l; chladič oleje; akumulátor 12 V, 35 A.h, alternátor 300 W. Jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka se synchronizací na II. až IV. stupni (2,716 – 1,766 – 1,257 – 1,000 – Z 2,716); stálý hypoidní převod 4,445; pohon zadních kol.

PODVOZEK – rám ze dvou podélníků a příček, svařený s ocelovou karoserií; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové bubnové brzdy; řízení šnekem a kladkou bez posilovače; kola Rudge-Whitworth nebo Borrani s drátovým výpletem; pneumatiky 165 x 400.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1290/1290 mm; d/š/v 4040/1570/1290 mm; objem palivové nádrže 82 l; pohotovostní/celková hmotnost 997/1137 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 190 km/h; největší stoupavost 43 %; spotřeba paliva 17,0 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie