FIAT TIPO A JEHO PŘEDCHŮDCI – Turínská kombinatorika

Automobilka Fiat má ve výrobě rodinných kombi velmi dlouhou tradici. Jaké má tedy nový Fiat Tipo Kombi předchůdce?

Tradice praktických kombíků střední kategorie značky Fiat sahá až do počátku 60. let. V dubnu 1961 se totiž představil nový sedan nižší střední třídy klasické koncepce s označením Fiat 1300/1500, který se vyznačoval zajímavým „vaničkovým“ designem, inspirovaným americkým vozem Chevrolet Corvair. V listopadu téhož roku nabídku doplnilo praktičtější kombi Familiare, jež položilo základ dlouhé dynastie podobně pojatých rodinných modelů značky Fiat. Vůz vykazoval stejnou délku 4,03 m a rozvor 2,42 m jako výchozí sedan, nabízel ale mnohem snazší přístup do zavazadlového prostoru. Jeho objem bylo samozřejmě možné zvětšit sklopením zadního opěradla. Zájemci o tento praktický vůz si mohli (stejně jako v případě sedanu) zvolit jeden ze dvou nabízených zážehových čtyřválců. Již menší z nich, o objemu 1,3 l, dával 53 kW (72 k), větší patnáctistovka se mohla pochlubit výkonem 59 kW (80 k) a největší rychlostí 150 km/h. V obou případech motor spolupracoval se čtyřstupňovou převodovkou, ovládanou pákou umístěnou na sloupku volantu.

Produkce těchto vozů v Itálii skončila v roce 1966, licenční výroba sedanů v Jugoslávii běžela až do roku 1979. Jednou z hlavních hvězd ženevského -autosalonu roku 1966 se stal nový sedan čtyřmetrové kategorie Fiat 124, vzápětí ověnčený prestižním titulem Vůz roku 1967 (COTY). Odvozené kombi 124 Familiare debutovalo na podzimním autosalonu v Turíně. Mělo shodný rozvor 2,42 m i délku 4,03 m, vykazovalo ale pohotovostní hmotnost 930 kg (sedan v původní verzi vážil jen 855 kg). Jeho úzké, na výšku orientované zadní svítilny udělaly místo pro co nejširší páté dveře. Zavazadlový prostor o základním objemu 610 l se sklopením zadního sedáku a opěradla zvětšil až na 1230 l, přičemž takto vzniklá prodloužená nákladová plocha byla zcela rovná. Zážehový čtyřválec 1197 cm³ dával výkon 44 kW (60 k) a úhledný kombík rozjel až na 140 km/h. Čtyřstupňová převodovka už se ovládala pákou na středovém tunelu a vůz vykazoval průměrnou spotřebu 8,5 l/100 km. Na rozdíl od sedanu se kombi nikdy nedočkalo objemnějších motorů. Řešení podvozku „stočtyřiadvacítky“ bylo podobné jako u předchůdce 1300/1500: vpředu se nacházela lichoběžníková ramena, zadní poháněná kola spočívala na tuhé nápravě. S karoserií už ji nespojovala listová pera, ale vinuté pružiny. U nás ale Fiat 124 Familiare známe hlavně coby jeho -licenční verzi Lada 1200 Universal (VAZ 2102), resp. jako Ladu 2104. Ta se v Rusku vyráběla až do roku 2012 (!). Když se v březnu 1969 představil Fiat 128, byla to senzace. Není proto divu, že tento vůz získal titul Vůz roku 1970 (COTY). Koncepce tohoto čtyřdveřového (resp. dvoudveřového) sedanu s motorem uloženým vpředu napříč a pohonem předních kol konkurenci ukázala cestu, kudy se vývoj malých a kompaktních vozů bude v následujících letech ubírat.

Řada 128 svojí délkou 3,86 m a motory o objemu 1,1 až 1,3 l/40 až 55 kW (54 až 75 k) sice spadá minimálně o půl třídy níž než ostatní kombi uvedené v tomto článku, ovšem velkorysá hodnota rozvoru 2,45 m tomu příliš nenasvědčuje. Navíc technický přínos „stoosmadvacítky“ je naprosto zásadní, takže jsme přesvědčeni, že v našem výčtu nesmí chybět. Kombi s tradičním označením Familiare se objevilo v listopadu 1969 a na rozdíl od ostatních kombíků uvedených v tomto článku disponovalo pouze jedním párem bočních dveří. Fiat 128 prodělal velkou modernizaci v roce 1976, při které jeho verze kombi dostala zesílené zadní sloupky karoserie a také nový název Panorama. Fiat 128 Familiare se v omezeném množství dostal prostřednictvím PZO Tuzex i na československý trh. V září 1974 debutoval nástupce oblíbené „stočtyřiadvacítky“, Fiat 131 Mirafiori, přičemž slovní označení odkazovalo na turínskou čtvrť, v níž se vyráběl. Šlo o poslední kompaktní model turínské značky, jenž ještě sázel na klasickou koncepci s pohonem zadních kol. Podvozek se proti řadě 124 zásadně nezměnil, tedy až na nové hřebenové řízení a brzdovou soustavu. Původní provedení bylo poháněno buď čtyřválcem 1,3 l/48 kW (65 k), nebo silnější šestnáctistovkou dávající 55 kW (75 k).

Kromě čtyřdveřového a dvoudveřového sedanu bylo současně představeno i kombi Familiare, jež se ale nevyrábělo v Itálii, nýbrž ve Španělsku u SEATu. Tento elegantní a prostorný rodinný vůz si záhy získal velkou oblibu a exportoval se i do USA. Při rozvoru 2,49 m převzatém od sedanu a jen nepatrně rozdílné celkové délce 4,24 m bodoval samozřejmě hlavně výborně přístupným a variabilním zavazadlovým prostorem. Stejně jako sedan, i kombi prošlo dvěma modernizacemi v letech 1978 a 1981, při nichž získalo i vznětové motory a výkonnější zážehové čtyřválce až do objemu 2,0 l. Současně se přejmenovalo na 131 Panorama. Výroba řady 131 v Itálii skončila v roce 1983, kombi se vyrábělo o rok déle. Produkce postupně modernizovaných vozů v Turecku (Tofas) pokračovala až do roku 2002. Zatímco čtyřdveřová „stojedenatřicítka“ se v omezeném množství řadu let dovážela i na československý trh, ostatní karosářské verze se k nám nedostaly, takže naší veřejnosti byly takřka neznámé. Fiat 131 byl nahrazen dalším tříprostorovým sedanem, tentokrát pojmenovaným Regata. Svoji světovou výstavní premiéru si v září 1983 odbyl současně na frankfurtském autosalonu a na československém strojírenském veletrhu v Brně! Regata nahrazovala jak kompaktní typ 128, tak i větší, klasicky řešený Fiat 131. Po technické stránce se jednalo o tříprostorovou verzi hatchbacku Ritmo (k odpružení zadních kol tedy sloužilo příčné listové pero), jedinými společnými díly obou karoserií ale byly dveře. Fiat Regata používal již moderní koncepci s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol.

Odvozené Kombi Weekend se představilo na turínském autosalonu v listopadu 1984. Jeho specialitou byla dvoudílná zadní výklopná stěna, jejíž spodní díl, otevíratelný směrem dolů, byl součástí zadního nárazníku. Díky tomu se zavazadlový prostor se základním objemem 460 m³ vyznačoval perfektní přístupností. Stejně jako v případě sedanu, i kombi se nabízelo se širokou paletou motorů – zážehové čtyřválce pokrývaly 1,3 až 1,6 l (50 kW/68 k až 74 kW/100 k) a vznětové motory 1,7 až 1,9 l (43 kW/58 k až 48 kW/65 k, později s přeplňováním až 59 kW/80 k). V roce 1986 prošla Regata modernizací, jejímž hlavním rozlišovacím znakem se stal snížený a zešikmený spodní okraj bočních oken. V únoru 1990 Fiat představil nový sedan nižší střední třídy Tempra s nezvykle vysokou zádí, jenž využíval zcela novou, unifikovanou podvozkovou platformu s rozvorem 2,54 m. Ta potom posloužila řadě modelů nejen značky Fiat, ale i Alfa Romeo a Lancia. Novinkou byla rovněž nová organizace výroby, umožňující do té doby nevídanou míru robotizace. Tempra vlastně byla tříprostorovou verzí hatchbacku Tipo, který měl premiéru v roce 1988. Z vnějších panelů karoserie ale oba modely měly společné opět pouze dveře. V říjnu následovalo odvozené kombi Tempra S.W. (Station Wagon), které ve srovnání se sedanem mělo o 12 cm prodloužený zadní převis karoserie a o 5,5 cm zvýšenou střechu. Zavazadlový prostor si tentokrát poradil až s 500 l zavazadel a po sklopení zadního děleného sedadla přepravní kapacita narostla až na 1550 l. Fiat Tempra se vyznačoval nezávislým zavěšením všech kol (zadní na speciální nápravnici s dvojicí mohutných vlečených ramen). Nabídka motorů zahrnovala zážehové čtyřválce 1,4 až 2 l (55 kW/75 k až 83 kW/113 k), dvoulitr se nabízel i s pohonem všech kol.

Zájemci preferující naftu mohli sáhnout po čtyřválci 1,9 l v atmosférické i přeplňované verzi (48 kW/65 k nebo 66 kW/90 k). V roce 1993 prošla řada Tempra modernizací, jejíž nejdůležitější součástí bylo výrazné zpevnění karoserie. Účelem bylo posílení pasivní bezpečnosti. Design Tempry (včetně verze S.W. a sesterského hatchbacku Tipo) je dílem italského stylistického studia I.DE.A. V létě 1996 řadu Tempra nahradil sedan a kombi nižší střední třídy Fiat Marea. Tyto vozy byly stylisticky i technicky spjaty s o rok dříve představeným duem hatchbacků Bravo/Brava. Ve srovnání s předchůdcem vsadili designéři na podstatně zaoblenější tvary, přičemž tentokrát dostal přednost návrh vlastního stylistického střediska automobilky. Bravo i Marea měly společný rozvor (opět 2,54 m), dražší Marea ale dostala lepší podvozek s nápravami ukotvenými do pomocných rámů, a také luxusnější interiér. Mimořádně elegantní kombi Weekend (dlouhé 4,48 m) přitom vykazovalo výrazně vyšší prodejní čísla než o 11 cm kratší sedan.

Také Marea Weekend pokračovala v tradici dvoudílné zadní stěny, rozdělené mezi páté dveře a výklopnou část nárazníku. Nástupce oblíbených řad Bravo/Brava se objevil roku 2001. Nový Fiat Stilo byl navržen na čistém listu papíru a tomu také odpovídaly jeho enormní vývojové náklady. Kombi MW (Multi Wagon) se představilo počátkem roku 2003. Rozvorem 2,6 m odpovídalo ostatním karosářským verzím, nadprůměrnou výškou 1,51 m pak hatchbacku. Celkovou délkou 4,52 m patřilo pochopitelně na vrchol celé modelové řady. Páté dveře Stila MW byly tentokrát jednodílné, novinku představovalo samostatně otevíratelné zadní sklo. Objem zavazadlového prostoru tentokrát činil 510 l až 1480 l a zadní dělená lavice mohla být nejen sklopná, ale i podélně posuvná. Zajímavá byla oplastovaná verze Uproad se zvětšenými koly i světlou výškou, jež poněkud předběhla svoji dobu. Výroba řady Stilo v Itálii skončila v roce 2007, v Brazílii trvala o tři roky déle. Zájemci o kombi nižší střední třídy značky Fiat pak museli čekat až do roku 2016, kdy přišlo nové Tipo Kombi. Od druhé generace hatchbacku Brava, ani od sedanu Linea totiž kombi odvozeno nebylo.

Převzato z časopisu

Fotogalerie