MG TD (1949) – O britském roadsteru...

Společnost MG si můžeme už od jejích úplných počátků spojovat s výrobou sportovních roadsterů. Skvělým příkladem budiž relativně dostupné a nečekaně příjemné MG TD ze začátku 50. let…

MG (Morris Garages) nepatří k nejstarším automobilkám světa (viz AR 3/’19), ale přesto má v historii pevné místo. Sportovní modely se pravidelně objevují v různých závodech a při akcích a ve světě klasických vozů platí MG za synonymum velmi britského sportovního roadsteru (případně kupé). K nejdostupnějším modelům stále patří MG B ze 60. až 70. let, které lze i v dnešní době snadno pořídit a servisovat. Pokud se ale ponoříme do historie značky trochu hlouběji, objevíme i další zajímavé typy, například MG TD.

Celá cesta společnosti začala v roce 1922, kdy William Morris najal jistého Cecila Kimbera na pozici manažera společnosti Morris Garages. Zmíněný Kimber byl nadšencem do motoristického sportu, a právě jemu je připisován vznik klasického tvaru chladiče vozů MG, jasně rozeznatelného prvku vozidel série T, ale i dalších. A nejen chladiče, stál totiž za vznikem vozů série T. K tomu se ale ještě dostaneme.

Značka MG byla poprvé použita v roce 1923 u řady sportovních vozidel postavených na šasi sedanů Morris. A právě to byl základ společnosti MG Car Company se sídlem v britském Oxfordu. MG už od poloviny 20. let nabízelo různé modely, nejprve značené číselně a později typově (Type-C, Type-D a tak dále). Z výjimečných sportovních typů, již s typickým tvarem, stále čitelným i u představovaného MG TD, zmiňme například vozy Magnette, Magna nebo Midget. Právě tento název byl následně s vozidly MG spjat delší dobu.

S rokem 1936 se v MG Car Company udála dramatická změna v oblasti designu sportovních modelů, a to s příchodem modelu MG TA Midget. Nástupce typu MG PB měl výrazně pozměněné šasi, ale například i motor uložený v gumových silentblocích. Nový čtyřválec se dvěma karburátory SU byl poprvé spojen se synchronizovanou převodovkou a k zastavení pomáhaly účinnější kapalinové brzdy. I když skalním fanouškům značky přijetí MG TA chvilku trvalo, bylo jisté, že šlo o nutnou proměnu, vedoucí k mnohem lepší ovladatelnosti, a tím pádem i přístupnosti širšímu spektru zákazníků. TA se stalo velmi populárním a nevyhnutelně našlo svou cestu na závodní dráhy, kde se mu dařilo docela slušně.

V létě 1939, kdy už se stahovala mračna blížící se války, představilo MG model TB Midget. Z hlediska šasi a karoserie šlo prakticky o TA, ale pod kapotou pracoval nový čtyřválec OHV o objemu 1250 cm³ (motor z nového Morrisu 10, známý jako XPAG). Proti předchůdci měl mnohem lepší nástup točivého momentu v nízkých otáčkách, lepší časování ventilů a lépe navrženou hlavu válců. Výkon dosáhl hodnoty 45 k (38 kW). K lepšímu jízdnímu zážitku pomáhaly i lépe poskládané převody a vylepšená synchronizace převodovky. Celek vypadal velmi slibně, ale nakonec byl vyráběn jen pár měsíců, protože následně se společnost musela zapojit do úkolů válečné mašinerie.

Období těsně po válce se vyznačovalo mimo jiné nedostatkem surovin. A také faktem, že automobilové společnosti zpravidla oprášily své předválečné modely a s určitými úpravami je uváděly na trh. MG nebylo výjimkou a jelikož doba nepřála luxusním sedanům, zcela logicky se soustředilo na svou sportovní řadu Midget. MG TC bylo představeno již v roce 1945 a s určitými drobnými změnami se jalo dobývat svět. I když většina modelů byla určena k exportu do USA, které se společnost snažila dobýt, nakonec jich tam putovala jen malá část, jež se u nového publika snažila zažehnout vášeň pro sportovní jízdu. Lehké to ale kvůli specifikům britského roadsteru své doby bez topení a s malým prostorem pro posádku nebylo. V letech 1945 až 1949 vzniklo kolem deseti tisíc kusů.

S rokem 1949 přichází model, na nějž se právě díváme. Otevíráme malá dvířka proti směru jízdy a usedáme za volant. Interiér MG TD z první série (rok 1951) je širší než v případě předchůdce v podobě MG TC. Může za to i fakt, že i když vzhled je na první pohled dost podobný, vůz stojí na zcela přepracovaném, pevnějším rámu. Ten je společný s Morrisem řady Y. Cíl byl jasný – vůz musí být uvnitř prostornější. Ostatně i luxusnější, o čemž napovídá možnost volitelných komfortních prvků, tedy hlavně topení a rádia.

I když to nezkušené oko možná neodhalí, u modelu TD se vzhled přeci jen změnil. A to hlavně kvůli komfortu jízdy – zatímco starší modely měly 19palcová vyplétaná kola, TD sází na 15palcové ocelové disky s větráním. První vozy z konce 40. let otvory v ráfcích ještě neměly a kvůli tomu hůře brzdily. Nové ráfky byly ve své době přijaty kontroverzně, mnoho zákazníků trvalo na vyplétaných kolech, které se nakonec v roce 1952 staly příplatkovým prvkem druhé série. S jiným rozměrem kol souvisely i přepracované nárazníky, ale jinak je design TD stále velmi klasický. A vlastně svým způsobem roztomilý.

Pod kapotou je opět čtyřválec 1,25 litru se dvěma karburátory a výkonem 54 k (40 kW). Časem prověřený motor má hezky sytý zvuk a táhne již od nízkých otáček. Výkon je vzhledem k velikosti a hmotnosti vozidla zcela dostatečný a nabízí příjemně svižný řidičský zážitek. Rovněž převodovka je stejná jako u typu TC a i když řazení vyžaduje trochu síly, pracuje se s ním dobře (meziplyny jsou samozřejmostí). Hlavně potěší dobrá pozice za volantem, zejména pro běžnou postavu. Už první zatáčky odhalují přímé a přesné řízení – proti předchůdci bylo pro typ TD použito nové hřebenové namísto šnekového.

I podvozek velmi dobře zpracovává občasné nerovnosti jinak velmi hladkého testovacího úseku. Ostatně u typu TD byl výrazně proměněn – vpředu našlo místo víceprvkové zavěšení, tlumiče a vinuté pružiny, vzadu pak pracují listová pera a taktéž tlumiče. Díky umístění rámu nad nápravu namísto pod ním (typ TC) mají delší zdvih a společně s pneumatikami o vyšším profilu přispívají ke komfortnímu jízdnímu projevu. I přesto, že došlo k výraznému vyztužení karoserie (zásadním prvkem byla například výztuha pod palubní deskou, ale i vzpěry na šasi), při ostřejší jízdě v zatáčkách je stále znát určité kroucení karoserie. Dnes to samozřejmě patří spíš ke stylu doby a ničemu to vlastně nevadí, spíše to ale dokresluje jedinečný jízdní zážitek.

MG TD bylo úspěšné – a svým způsobem se mu podařilo zejména na trhu USA dosáhnout popularity. V továrně (již v Abingdonu) současně vznikaly levo- i pravostranné verze, což bylo pro úspěch za oceánem docela zásadní. Vůz si už v Británii oblíbili američtí vojáci, kteří si sportovní roadster po skončení služby rádi vozili domů, a tím nevědomky pomáhali britskému výrobci s marketingem.

První MG TD byly vyrobeny ke konci roku 1949, ale šlo pouze o 98 kusů (2 pravostranné a 96 levostranných). Model byl oficiálně uveden v lednu 1950. Celkově vzniklo přes 50 000 vozidel, a to ve čtyřech modelových rocích – 1950 až 1953. Dnes jsou rozlišovány jako MG TD, TD2 a TD/C Mk II. V roce 1952, kdy začaly prodeje TD klesat, mělo už MG hotový prototyp nástupce, navíc připravený do výroby. Vůz zvaný EX175 byl postaven na upraveném šasi typu TD, ale vynikal velmi moderní aerodynamickou karoserií. Nakonec se ale do produkce neprosadil, protože British Motor Corporation, tedy tehdejší vlastník společnosti MG Motor Cars, už měl podepsanou smlouvu na výrobu velmi podobného vozu – Austinu-Healey 100. Řadu MG TD uzavřel v letech 1953 až 1955 model TF, a to nejprve s posíleným motorem 1,25 litru, později 1,5 litru (až 63 k/46 kW). Tím skončila životní dráha rozkošného roadsteru, jehož nástupcem se v polovině 50. let stal aerodynamicky tvarovaný vůz, nabízený jako roadster i jako kupé. Jmenoval se MGA.

Vzhledem k vysokému počtu vyrobených kusů není nabídka modelu TD příliš omezena: stačí projít inzeráty a najdete jich spoustu v různých stavech. Jen je třeba počítat s tím, že mnoho z nich je stále v USA. Co se týče cenového rozpětí, je docela široké a sahá od přibližně 20 000 eur za stav 3 po 40 000 eur za stav 1. Vůz představuje klasický britský roadster se vším, co s tím souvisí, a v průběhu času sice mírně zvyšuje svou hodnotu, ale jinak je spíš jejím stabilním držitelem.

Testovaný kousek prošel docela výraznou renovací většiny částí a je vyveden v dobově správné barevné kombinaci černé barvy se zelenou maskou chladiče. Díky za umožnění vzniku tohoto materiálu patří jeho nadšenému majiteli Mirkovi a mechanikovi Marianovi, jejichž píle stojí za jeho znovuzrozením. Věříme, že hbité MG najezdí ještě spoustu kilometrů a bude těšit nejen majitele, ale i okolí.

MG TD (1951)

Poháněcí ústrojí
Kapalinou chlazený zážehový čtyřválec; OHV, dva ventily na válec; 1250 cm³ (ø 66,5 x 90 mm), 7,25:1, 40,6 kW (55,2 k)/5200 min^-1 a 86,6 N.m/2600 min^-1; dva karburátory SU H2. Jednokotoučová suchá spojka, čtyřstupňová přímo řazená převodovka se zpětným chodem (3,5–2,07–1,385–1). Pohon zadních kol.

Podvozek
Rámová konstrukce, dvoumístný roadster; vpředu nezávislé zavěšení s lichoběžníky, vinuté pružiny, vzadu tuhá náprava, podélná listová pera; hydraulické tlumiče Girling; hřebenové řízení bez posilovače; brzdy Lockheed hydraulické, bubnové; rozměr pneumatik 155/15.

Rozměry a hmotnosti
Rozvor náprav 2388 mm, rozchod 1203/1270 mm; d/š/v 3683/1489/ /1346 mm; hmotnost pohotovostní 914 kg, suchá 876 kg, průměr otáčení 9,6 m.

Největší rychlost 129 km/h; zrychlení 0–100 km/h N.A.

Převzato z časopisu

Fotogalerie