24 h Le Mans 2013 – Největší závod

Podruhé ve 24 h Le Mans svedly boj o vítězství hybridní automobily; obě Toyoty tentokrát vydržely až do cíle, ale Audi nepřekonaly...

Všechno zůstalo při starém, situace v závodě se přes nepřízeň počasí nevyvíjela příliš dramaticky, po-druhé zvítězil hybridní automobil Audi R18 e-tron Quattro se vznětovým motorem 3.7 V6 Turbo, setrvačníkovým akumulátorem elektrické energie (max. 500 kJ), elektromotory (generátory) MGU na přední nápravě a přiřaditelným pohonem všech kol (spíná se v souladu s před-pisy samočinně na výjezdech ze zatáček při rychlosti přes 120 km/h). Přestože byly vozy Audi pro letošní rok dále vylepšeny, základní stavba zůstává shodná s loňským provedením (podrobně viz AR 5/’12). Letošní tři nasazené vozy (výhradně e‑tron) na první pohled odlišují kamery na střeše, upravené bočnice za předními koly s optimalizovaným výstupem chladicího vzduchu, nové zadní blatníky se zdvojenými svislými aerodynamickými plochami a nové účinnější hlavní světlomety AMOLED (Active Matrix Organic Light Emission Diode). Drobná úprava restriktorů v sání (ø 45,1 místo 45,8 mm) snížila výkon motoru z cca 375 na 360 kW (z 510 na 490 k), točivý moment přes 850 N.m se nezměnil, otáčky se neuvádějí (limit kolem 5000 min^‑1), ale výkon elektromotorů se zvětšil z 2x 75 na 2x 80 kW. Z loňských devíti set kilogramů minimální hmotnosti (zůstává pro soukromé týmy) je vůz dovážen na nynější limit 915 kg. Největší rychlost na rovince Hunaudiéres při závodě přesáhla 320 km/h.

Závod 24 hodin Le Mans, spolu s Velkou cenou Monaka F1 a 500 mil Indianapolisu považovaný za největší na světě, slaví letos devadesátiny (první se jel v květnu 1923). Všeobecná hospodářská krize a nejistota změn předpisů na budoucí ročníky však zapříčinily, že na startu vlastně byly jen tři nové konstrukce, a to Porsche 911 RSR (odvozený ze sedmé generace 991), SRT (Chrysler) Viper GTS-R a Lotus (Kodewa) T128, tedy dva produkční GT a jeden prototyp LMP2. Samozřejmě, že automobily největších favoritů Audi Sport a Toyota Racing prošly rozsáhlými optimalizacemi pro nový ročník, stejně jako mnohé vozy nižších tříd LMP2 a Gran Turismo (GTE Pro a GTE Am, první s důrazem na profesionální jezdce, druhá na amatéry a soukromníky). Smutný je úbytek závodních automobilů Lola po bankrotu tradičního britského výrobce (následuje tak March, Reynard, Ralt a další); poněkud zvláštní a pro veřejnost nepřehledné je narůstající poskytování tradičních značek pro jiné konstrukce, které jinak se zakoupenou značkou nemají technicky nic společného (Lotus, Morgan, Alpine, Caterham, Praga).

Tovární vozy Audi R18 etron Quattro vládly od počátku, nejrychlejší čas 3:22,583 zajel mladý Francouz Loic Duval už při oficiálním testovacím dnu 9. června (přišlo se podívat třiadvacet tisíc lidí); při kvalifikaci zkrápěné deštěm dosáhl první večer 3:22,439 na více než třináctikilometrové trati, což druhý den nikdo nepřekonal. Podle očekávání následovaly zbývající z celkem osmi vozů nejvyšší třídy LMP1 v pořadí další dvě Audi, dvě Toyoty TS030 Hybrid (ztráta přes čtyři sekundy na první Audi), dvě kupé Lola B12/60 Toyota týmu Rebellion Racing a otevřený HPD (Honda Performance Development) ARX 03c (Strakka Racing). Početné pole slabších prototypů LMP2 vedl Morgan-Nissan (alias OnRoak/Pescarolo 01); v obou třídách GTE Pro a GTE Am patřily nejlepší časy automobilům Aston Martin Vantage V8. 

Dvanácté vítězství Audi patřilo k nejtěžším, pořádající autoklub ACO Le Mans v rámci programu BOC (Ballance of Performance) u vozů se zážehovým motorem zvětšil objem nádrže o tři na 76 litrů, zatímco u vznětového Audi zůstal na 58 litrech. Jak se ukázalo v závodě, Audi tak ujely o dvě kola méně na jedno tankování než Toyota TS030 Hybrid, což mohlo rozhodnout o celkovém výsledku, kdyby jezdci Audi nebyli rychlejší na trati. Navíc závod byl poznamenán řadou nehod, pětkrát byl zpomalen žlutou fází a zejména pro opravy svodidel se pod žlutou kroužilo přes pět hodin, a to také pomohlo pomalejším vozům. I tak byly hybridní turbodiesely Audi nejrychlejší přes překvapivý nástup vozů Toyota hned po startu, ale získaly i cenu za nejúčinnější (nejhospodárnější) jízdu Michelin Green X Challenge, obdobu někdejšího indexu výkonnosti (Audi číslo 3 posádky Gene/Di Grassi/Jarvis). Dva z vozů Audi, včetně loňských vítězů číslo 1 (Lotterer/Fässler/Tréluyer), měly problémy, jednička s výměnou alternátoru strávila téměř hodinu v boxech, získala ztrátu dvanácti kol, ale probila se zpět ze čtyřiadvacátého místa na páté v cíli (o deset kol méně). Oliver Jarvis s číslem 3 se ploužil celý okruh (13 629 metrů!) s defektem pneumatiky a přišel tak o druhé místo, na něž se vklínila úspěšnější Toyota. Loic Duval, nejrychlejší muž tréninků, se tak dočkal svého prvního triumfu, nahradil totiž v posádce číslo 2 veterána Dinda Capelliho, který v Le Mans tentokrát už jen přihlížel (skončil s velkými závody), a doplnil nesmírně zkušenou dvojici Tom Kristensen a Allan McNish. Dán Kristensen zvýšil svůj absolutní rekord z osmi na devět vítězství (legendární Jacky Ickx vyhrál šestkrát). Více vítězství než Audi (12) má v této čtyřiadvacetihodinovce značka Porsche (16); těsně před závodem zveřejnila snímky prototypu LMP1, s nímž se v roce 2014 vrátí do Le Mans. Timo Bernhard vyjel k prvnímu testu ve Weissachu už 12. června, tedy týden před Le Mans...

Toyota TS030 Hybrid v provedení 2013 absolvovala před závodem řadu testů včetně vytrvalostní třicetihodinovky, na rozdíl od Audi má zážehový osmiválec 3.4/390 kW (530 k), superkondenzátor pro rekuperaci elektrické energie, elektromotor Denso 220 kW mezi osmiválcem a převodovkou, a tedy pouze pohon zadních kol (viz AR 6/’13). Zatímco loni jeden vůz odpadl pro poruchu a druhý po dramatické havárii, kdy Anthonyho Davidsona vyrazil z trati pomalejší soupeř GT, tentokrát oba vozy dojely bez mechanických problémů do cíle na druhém (Davidson/Buemi/Sarrazin) a čtvrtém místě (Wurz/Lapierre/Nakajima). Toyota získala počtvrté druhé místo (1992, 1994, 1999 a 2013), nadále jediným japonským vítězem zůstává Mazda (1991 s rotačním motorem Wankel). Nedařilo se týmu Rebellion Racing, který v podvozcích Lola B12/60 používá starší osmiválce Toyota 3.4/419 kW (570 k), letos vítězství privátních týmů neobhájil, přestože ještě v neděli ráno mu patřily páté a šesté místo. Vůz číslo 12 (Prost/Jani/Heidfeld) musel do boxů pro opravu převodovky (únik oleje, prokluzující spojka), zatímco vůz číslo 13 (Belicchi/Beche/Cheng) měl vážnou havárii, když byl Andrea Belicchi vytlačen z trati pomalejším GT a narazil do bariéry (vyvázl se zlomenými žebry). Podobně jako loni patřilo šesté místo HPD ARX 03c (Leventis/Watts/Kane), otevřenému prototypu, další evoluci vozů z American Le Mans Series. 

Mezi prototypy slabší kategorie LMP2 sice počtem vozů vládla francouzská Oreca, která jich připravila sedm (jeden jako Alpine A450), ale v cíli jí patřilo až třetí místo za dvojicí Morgan-Nissan týmu OAK Racing, tedy deváté celkově. Většinu poháněly osmiválce Nissan VK45DE, objevila se ovšem i další Oreca 03 s osmiválcem Judd typu HK (základ BMW M3, ale 3592 cm³). Stejný motor pohání také tajuplný Lotus T128, produkt mezinárodní spolupráce, pojmenovaný na základě prodeje licencí na značku někdejším šéfem Group Lotus, dnes již odstraněným Danym Baharem. Ten prodal slavnou značku kdekomu, třeba i do druhé ligy německé formule 3, ale v týmu Colina Kollese (ex-HRT F1) patřila už loni prototypu Lola B12/80 Judd HK, jenž Kollesův tým Kodewa nasazoval jako Lotus s motorem Lotus! Kolles u firmy ADESS AG v Mnichově (pracovala i pro HRT F1) nechal postavit zcela nový kompozitový prototyp kupé pro sezonu 2013, který nabízí jako -Lotus T128 LMP2 Customer’s Car. První dva stroje nasazuje Kodewa s českým týmem Lotus (Charouz-Gravity Racing) ve spolupráci se společností nesoucí historické jméno Praga, jež vstoupila do motokárového sportu, a nyní naopak propůjčila své jméno pro motor vozu. Ještě to není jasné? Tak tedy vznikl Lotus T128 Praga pro LMP2, ale pikantní je, že už dříve byl Lotus T128, Fernandesův vůz formule 1 v sezoně 2011, než mu Bahar právo na označení Lotus zrušil. Colin Chapman, zakladatel Lotusu, by se asi nestačil divit...

Česká vlajka na přídi, nápis Praga na motoru, dva vozy Lotus T128 Praga v závodě, ale žádný v cíli. Černá kupé nevydržela nástrahy největšího závodu, nejprve Američan Kevin Weeda zůstal na trati po smyku a vzdal (číslo 31, Weeda/Rossiter/Bouchut); pak u druhého vozu nevydržela převodovka Hewland (32, Holzer/Kraihamer/Charouz). Jan Charouz poprvé při sedmém startu závod nedokončil. Loni v týmu ADR-Delta (Oreca 03 Nissan) dojel třináctý (šestý v LMP2), letos tam vsadili na spolupráci s ruským G-Drive a částečně uspěli (Rusinov/Martin/Conway třetí v LMP2 jako nej-lepší Oreca 03; Graves/Nakano/Hamilton odpadli). Jan Charouz má zkušenosti i z Nicoletova týmu OAK Racing, jenž převzal konstrukce Pescarolo 01, pokračoval v jejich výrobě v pobočce OnRoak Automotive, vyměnil motory Judd za Nissany a získal pro ně britskou značku Morgan! Posádka Baguette/Plowman/Gonzáles byla nejlepší, vyhrála LMP2 a dojela sedmá před sesterským vozem (Brundle/Heinemeier-Hanson/Pla), šéf Jacques Nicolet na pestrém voze podle návrhu sochaře Fernanda Costy odpadl. Morganů bylo celkem pět, v čínských barvách jel Ho Pin Tung (nedokončil), ve švýcarských za Benoita Moranda závodnice Natacha Gachnangová (dvanáctá a šestá ve třídě, motor Judd HK). A mnohonásobný účastník a čtyřnásobný vítěz Henri Pescarolo? Zbylo na něho jen řízení pace caru Audi R8...

Podvozky LMP2 tedy v Le Mans nasadily Morgan (OnRoak), Oreca, Zytek a HPD (otevřené vozy), Lotus (uzavřené) a Lola (otevřené i uzavřené), ovšem podle principu badge engineering se prezentovaly rovněž značky Alpine a Caterham. První nasadila podvozek Oreca 03 Nissan pod jménem Alpine A450 (viz AR 7/’13), ale bylo z toho jen deváté místo v LMP2 (Panciatici/Ragues/Gommendy). Jeden z podvozků Zytek Z11SN Nissan zdobily nápisy Caterham, protože britská společnost chce pod vedením Mika Gascoyna připravit vlastní spor-tovní prototyp na sezonu 2016, a tak ve spolupráci s Greaves Motorsport zatím sbírá zkušenosti. Nejlepší Zytek Z11SN Nissan, výrobek známého tvůrce závodních motorů Zytek Engineering, který před mnoha lety převzal výrobu chassis od Reynardu, dojel čtrnáctý (Dolan/Luhr/Turvey). Vozy Lola starších typů už na konkurenci nestačí, přestože o klienty se po zániku britské značky starají známé společnosti Multimatic a Carl Haas. Také v kategorii LMP2 působí HPD, tentokrát s typem ARX 03b, poháněným přeplňovaným šestiválcem 2.8 Bi-Turbo, ale ani zkušená posádka Ryan Briscoe, Scott Tucker a Marino Franchitti v Le Mans neuspěla (americký Level 5 Motorsport). 

Produkční vozy Gran Turismo patří na trati k těm pomalejším a jejich občasné kolize s rychlými LMP1 jsou předmětem dlouhých diskuzí, nicméně GT mají na okruhu v Le Mans dlouhou tradici; profesionálové kritizují především účast bohatých amatérů, kteří si startem ve 24 h Le Mans plní své životní sny. Loni jeden z nich poslal Toyotu bojující o vítězství do bariéry, jindy je nedočkaví piloti Audi předjížděli tak zbrkle, až se sami vyřadili. Byli opět rozděleni do tříd GTE Pro a GTE Am, kdy ve druhé může být pouze jediný závodník ze tří skutečným profesio-nálem (jezdci jsou rozděleni podle licencí do platinové, zlaté, stříbrné a bronzové kategorie). V té platinové jsou ovšem největší hvězdy, a tak nebylo divu, že tovární tým Porsche s novými 911 RSR obsadil první dvě místa v profesionální kategorii GT (vyhrála posádka Lieb/Lietz/Dumas, šestnáctá celkově, před Bergmeister/Pilet/Bernhard). Další dva tovární piloty zapůjčil Porsche soukromým týmům, podobně jako to dělá Mercedes-Benz v závodech GT3. Také amatérská kategorie patřila vozům Porsche 911 GT3 RSR, ovšem šesté generace, když triumf slavil tým IMSA Performance Matmut (Narac/Bouret/Vernay). Aston Martin Vantage V8, Chevrolet Corvette C6, Ferrari 458 Italia a debutující SRT (Chrysler) Viper GTS-R utrpěly porážku. Stín nad závodem se vznesl hned po prvních deseti minutách. Na výjezdu v Tertre Rouge ve třetím kole havaroval čtyřiatřicetiletý dánský závodník Allan Simonsen (Aston Martin) tak nešťastně, že po nárazu vozu zadní částí do bariéry utrpěl těžká vnitřní zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl. Jeho vůz nebyl příliš deformován, takže energie nárazu se přenesla přímo na řidiče. Byla to první smrtelná nehoda v tomto závodě od roku 1986 (Jo Gartner). Tom Kristensen symbolicky věnoval své deváté rekordní vítězství památce dánského krajana. Závod navštívilo 245 tisíc diváků.

Pokud postrádáte halasně deklarovaný start nehomologovaného automobilu v rámci propagace alternativních pohonů, pak vězte, že vodíkový speciál GreenGT H2 se vůbec neobjevil a nestal se pokračovatelem tra-dice, otevřené loni typem Nissan DeltaWing. Jeho tvůrci účast vzdali, přestože ve spolupráci s WR (Gérard Welter Racing) postavili tři podvozky (jeden pro crash test), připra-vené pro montáž sady palivových článků, dvojice vodíkových nádrží a trakčního elektromotoru. Na start prvního automobilu bez spalovacího motoru v Le Mans si tedy musíme počkat do příštího roku, kdy garáž číslo 56 bude patřit elektrickému Nissanu ZEOD RC (Zero Emission On Demand Racing Car), jenž byl letos před závodem 24 h Le Mans přímo na okruhu představen. Stejně jako loni GreenGT H2.

Převzato z časopisu

Fotogalerie