Dakar 2013 – Z Limy do Santiaga

Ročník 2013 legendárního Dakaru se popáté uskuteční na území Jižní Ameriky. Letos se startuje z Peru...

Zvykli jsme si na variace tras se startem i cílem v Argentině; loni se k původní dvojici pořadatelských zemí přidalo Peru. Tam je start soutěže, která po více než 8000 km a průjezdu Argentinou skončí 20. ledna 2013 v Santiagu de Chile. Je paradoxní, že Dakar zažívá v nuceném azylu Jižní Ameriky zlaté ekonomické časy. Pořadatelé našli ve zdejších končinách desítky nových závodníků i vlády, které jsou ochotny za pohostinství velké rallye štědře zaplatit. Počty soutěžících v jednotlivých ­kategoriích už nelámou rekordy, ale stále jich je dost na to, aby se po africké chudobě stýskalo jen skalním pouštním vlkům, kteří zažili obě epochy slavného závodu. Přitom délka měřených úseků se snižuje, což ubírá původně maratonskému charakteru sou­těže.

Letos jich je pro kategorii kamionů jen 3541 km, nejméně v historii. Kratší speciální úseky (u kamionů je průměr jen 253 km) se promítají i do nutnosti maximálního jezdec­kého nasazení posádek, a s tím související větší spotřeby materiálu, zejména pneu­matik a brzdových dílů, a také větší potřeby mechaniků a asistence. V roce 2013 sledujeme jakousi konzervaci stavu technických novinek z let minulých. Od roku 2014 totiž budou na Dakaru platit nové technické předpisy pro kamiony, jež pořadatelé zveřejnili nedávno, a tak většina týmů nadále soutěží s technikou let minulých. V roli favorita se představuje nizo­zemský tým Jana de Rooye, podporovaný IVECO a Petronas. Vítěz posledního Dakaru (Gerard de Rooy zvítězil 25 let po triumfu svého otce Jana) sází na osvědčenou techniku.

Na vlastním podvozku s dozadu se ­rozvidlujícím rámem z uzavřených profilů, tuhými nápravami Sisu, kombinací listových a vinutých pružin Weweller a tlumičů Don­nerre postavil hned tři evoluce závodních kamionů. Gerard de Rooy použije znovu ­kapotovou verzi IVECO Powerstar Torpedo s dlouhou verzí kabiny. Dvojice IVECO Trakker Evo 3 je evolucí loňských vozů pro Hanse Staceye (vítěz 2007, loni druhý) a René Kuiperse, tedy s trambusovou budkou, uloženou nízko nad úrovní rámu, a sníženou nástavbou. Pro Mikiho Biasiona (mistr světa v rallye 1987 a 1989, loni šestý) a Francouze Jo Aduu připravili u de Rooye prakticky shodný vůz, ale s vyšší stavbou karoserie. Všechny kamiony de Rooyů jsou poháněny továrními motory IVECO ­Cursor/12,9 l/625 kW (850 k), 3600 N.m. Desetinásobný vítěz Dakaru, tým Kamaz Master, nasazuje stejné vozy i jezdce jako loni. Hlavní změna je ve vedení týmu, kde letitého ředitele Semjona Jakubova nahra­dila dakarská legenda Vladimir Čagin.

Úspěšný koncept neměli Rusové důvod ­měnit i proto, že právě oni se musí od roku 2014 přizpůsobit novým předpisům, ome­zujícím objem motoru. Letos naposledy tak mohou těžit z osvědčených vidlicových ­osmiválců JaMZ 18,5 l/662 kW (900 k). Speciály pro odchovance kamazovské juniorky Eduarda Nikolajeva a Ajrata Mardějeva (oba už vyhráli ruskou Silk Way Rally) se vyznačují nižší stavbou, zatímco vozy Andreje Karginova a Ilgizara ­Mardějeva odpovídají specifikaci do roku 2010. Ke Kamazu nutno počítat Artura Ardavičuse (v roce 2012 třetí), jehož vůz v barvách kazašské Astany je poháněn řadovým šestiválcem Cummins 15,0 litru. Česká účast je po technické stránce pravděpodobně nejkvalitnější v historii. Tradičně největší naděje se upínají k pokračovateli závodnického rodu Aleši Lopraisovi. Ten po těžké havárii při posledním ročníku, v níž chybou spolujezdce (mikrospánek) zcela zničil Tatru Jamal, nasazuje opět původní Tatru 815, s níž jel Dakar 2011, přičemž následovník Jamalu bude dokončen až v polovině roku 2013.

Vůz poháněný osmiválcem Deutz BF8M 1015C o výkonu téměř 735 kW (1000 k) je vylepšen (poprvé na závodním voze Tatra použito odpružení kabiny, též nový sloupek řízení). Lopraise bude navigovat Belgičan Serge Bruynkens, s nímž absolvoval už letní Silk Way Rally s vozem MAN. Czech Dakar Team nasazuje trojici speciálů, a to s novinkou v podobě řadového šesti­válce Caterpillar C13 v úpravě Gyrtech roudnické Buggyry. Tento motor má být budoucností několika týmů v podmínkách nových předpisů a kromě vynikajících výkonových parametrů 660 kW, 3600 N.m, nabízí nižší hmotnost (do 1100 kg).

Vozy Tatra 815 Tomáše Vrátného (vstoupil do Czech Dakar Teamu po ukončení spolupráce s Alešem Lopraisem a přibral Lopraisova šéfkonstruktéra Milana Holáně v roli technického šéfa) i Martina Kolomého (sedmý 2012) se liší jen rozvorem náprav (4290 respektive 4090 mili­metrů) a polohou některých prvků příslušenství. Třetím vozem je LIAZ postavený původně pro Dakar 2009, ale s novým motorem CAT C13 pod vedením Marka Spáčila, dosavadního šéfa týmu. Ostravská sestava se prezen­tuje také dvojicí zcela nových asistenčních vozů Tatra 158 Phoenix 6x6 a 8x8. Sedlčanský KM Racing Martina Macíka nasazuje dvojici spe­ciálů LIAZ 111.154 VK pro jezdce Jaroslava Valtra a Vlastimila Vildmana.

Kamiony z Dakaru 2012, pohá­něné osmiválcem Deutz 2015 s elektro­nickým řízením, na jehož parametrech se rovněž podíleli vývojáři Buggyry, o výkonu okolo 625 kW (850 k), byly vylepšeny. Nabízejí robustní konstrukci rámu, per Weweller, slovenských tlumičů FRT, náprav Rába a převodového ústrojí shodného s vozy všech favoritů (tedy převodovka ZF 16 a sestupný převod Steyr); liší se turbodmychadly (Valtrův má jedno, Vildmanův dvě). Obě ­posádky po loňském Valtrově 12. místě mají s plně konkurenceschopnou technikou ambici postoupit o pár příček výše. K české účasti patří nový speciál Tatra 158 Phoenix.

Ojedinělý projekt z dílny Radomíra Smolky spojuje osvědčený kopřivnický podvozek s výkyvnými polonápravami, centrální nosnou rourou a rozvorem 4290 mm, hnací řetězec motoru Paccar MX a převodovky ZF s kabinou DAF a úhlednou karoserií jednoduchých linií. Vůz byl smontován specializovanou dílnou v Kopřivnici a dodán nizozemskému týmu Dakar Team Holland jezdce a majitele Marcela Schoo, jenž bude na trati spolupracovat s Czech Dakar Teamem. Jeho představení s napětím sleduje hned několik nizozemských soukromých stájí, jež v Phoenixu vidí budoucnost v podobě dostupného a výkonného závodního vozu. Nizozemsko dále zastupuje Eurol Veka MAN, tedy tým, jenž do svých řad pro Dakar lákal i Aleše Lopraise; bude mít trojici spe­ciálů pro majitele Petera Versluise (druhý při poslední Silk Way Rally), Marcela van Vlieta (třetí na Dakaru 2010) a Pascala de Baara.

Zejména Versluisův speciál je velkým pří­slibem. Kromě evoluce motoru MAN D26 s točivým momentem až 4000 N.m dispo­nuje sníženou stavbou karoserie i novými lehkými disky kol Kamaz, opatřenými při Silk Way Rally právě od Aleše Lopraise. ­ Němec Mathias Behringer (vicemistr Evropy v autokrosu 2002 a 2005) zakoupil vůz MAN z dílen společnosti Toni Maurer. Zajímavý speciál s poslední specifikací motoru MAN D26, zavěšením kol na vinutých pružinách i novou nástavbou se svisle uloženými náhradními koly v zádi slibuje hlavně v poušti kvalitní výkony. Další nizozemská účast už tak silná není. Tým xDakar nasazuje trojici speciálů DAF CF85 pro Fritse van Eerda, Petera van den Bosche a Eimberta Timmermanse. Vozy na absolutní špičku nestačí a jsou spíše kva­litním klientským základem pro soukrom­níky, kteří by si dakarský speciál chtěli po­řídit.

Van den Boschův vůz je nově osazen podélnými vodicími rameny obou náprav, což by mělo zlepšit jízdní vlastnosti. Na exhibičním klání ve Valkenswaardu se předvedl Geert Verhoeven s loňským kamionem týmu xDakar. Vozy Ginaf na tovární úrovni na ­Dakaru už neuvidíme. Ginaf ovšem servisně podporuje soukromé jezdce, ať už Holanďany Martina van den Brinka, Jana Lammerse a Jose Sminka, či Itala Bellinu (znovu těžké Ginaf X2222 s nezávislým zavěšením kol ­Timoney, pneumatickým pérováním a mo­tory Caterpillar C18), anebo Ginaf X2223 klasické koncepce s tuhými nápravami (motor Paccar MX, jezdec Richard Huzink). U soukromníků jako jsou Johan Elfrink (Mercedes-Benz Axor), Aart Schoones, Frans van Lankeveld či Fons Jans (DAF CF) se však útok na elitní desítku neočekává. Tradiční japonský účastník Hino Sugawara nechybí; nový speciál Hino FT 500 využívá všech dosavadních poznatků.

Pro objem motoru Hino J08C pouhých 7981 cm³ nemá povinnost dodržet pravidlo minimální hmotnosti 8500 kg (to platí pouze pro motory nad 10 litrů). Sugawarův vůz váží jen 6700 kg, motor je poprvé vybaven vstřikováním common rail, vůz má kotoučové brzdy (v této kategorii stále neobvyklé) a optimalizací prošla lehká nástavba, letos znovu pota­žená tenkou tkaninou. Za volantem jednoho z dvojice Hino najdeme Joshimasu Suga­waru (72), jednoho z nejstarších účastníků, který na Dakaru debutoval před 30 lety, ­vystřídal všechny kategorie a za volantem kamionu získal šest druhých míst. Boj početných týmů de Rooy a Kamaz proti nizozemskému MAN a šestici českých ka­mionů může být jednou z ozdob soutěže, která nabídne vrcholné obsazení ve všech kategoriích. Dodejme, že i letos se uskutečňuje soutěž Africa Eco Race z Francie až do cíle v senegalském Dakaru, založená na ­tradičním maratonském pojetí dakarské soutěže. Už potřetí se jí účastní Tomáš Tomeček s Tatrou klasické koncepce a vzduchem chlazeným motorem Tatra V12, letos ovšem s nelehkým úkolem porazit dobře připravenou tovární posádku ruského Kamazu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie