Dakar 2014 – Bloody Good Race!

Očekává se toho od něj vždy hodně, snad více, než od jiných – je přeci nositelem jména Loprais. Jenže doba, kdy jeho strýc na Dakaru vítězil, je již dávno někde jinde. Přesto, anebo právě proto, bojuje jako lev, důkazem jsou letos dvě etapová vítězství a celkové šesté místo v kategorii.

Aleš Loprais to rozhodně nemá v soutěžním životě jednoduché. Bojuje sám za sebe s rodinným týmem proti profesionální konkurenci, která staví každým rokem příčku úrovně světového závodění s nejtěžšími monstry výš a výš. Stejně jako celá řada jiných věcí v životě dnešní, moderní (?), společnosti je i závodění s kamiony především o penězích. „Mít tak o milion Euro víc...“, povzdechl si po nedávno skončeném pověstném Dakaru Aleš Loprais, který si urputnými výkony na tratích jednotlivých etap v Argentíně a Chile opět po dvou letech řekl o post české soutěžácké jedničky v nejtěžší kategorii. Dvě etapová vítězství (v desáté etapě z Iquique do Antofagasty a ve třinácté etapě z La Sereny do cílového Valparaísa), to je o 100 % více než loni na Dakaru 2013. Celkové šesté místo v kategorii kamionů je sice stejným umístěním jako loni, ale zato tentokrát jako první z českých jezdců. Extrémně důležitý je také fakt, že i letos Aleš Loprais dovezl svůj vůz Queen 69 do cíle, což je podruhé za všech šesti ročníků moderní podoby soutěže Dakar probíhající na jihoamerickém kontinentu. Vývoj jezdeckého stylu a „tahu na branku“ s tím, že hlavní je dojet do cíle, začíná dělat z Aleše Lopraise spolehlivého jezdce. A to musel český borec také letos výrazně bojovat s technickými poruchami, které by možná ještě před pár lety znamenaly jeho odstoupení ze soutěže. Dokonce ještě do předposlední dvanácté etapy z El Salvadoru do La Sereny měl jistou naději na boj alespoň o třetí místo v konečné klasifikaci.

Zajímavý začátek

Radost svým fanouškům Aleš Loprais způsobil již v první etapě z Rosaria do San Luis, kde se blýskl na úvod soutěže velmi zajímavým druhým místem. V druhé etapě do San Rafael to již tak slavné nebylo, protože se začaly projevovat technické neduhy „Královny“. Nejprve odešel pohon 4x4, poučená veřejnost sice mohla pouze spekulovat o podstatě závady, ale je velmi pravděpodobné, že šlo o neduh, který druhdy téměř tradičně provázel soutěžní speciály Tatra. Navíc musela celá posádka zatnout pořádně zuby a nasadit si brýle, neboť z těžce zkoušené kabiny nosáče vypadlo nedělené čelní sklo. To vše stálo Aleše Lopraise třicet minut ztráty na nejrychlejší.

Potíže s technikou

Třetí etapa do San Juan s přejezdy několika sedel ve výšce více než 3000 m.n.m. znamenala třetí místo a průběžnou pátou pozici. Jenže čtvrtá etapa, nejdelší rychlostní test soutěže (657 km), znamenala opět tvrdý boj s neschopností vozidla pohánět kola obou náprav a dalších dvacet minut ztráty. Ke konci etapy musela posádka kontrolovat únik motorového oleje z vany motoru. Obrovské vedro, písečné duny a velké ostré kameny – to byly kulisy páté, opět maratónské, etapy do Tacamanu, v níž Aleš Loprais nabral dalších 45 minut ztráty na nejrychlejší. Šestá etapa znamenala stejné místo v cíli jako předcházející den, deváté, ale tentokrát jen mínus čtyři minuty a tři sekundy. Díky dodatečné penalizaci Dmitrije Šibalova s Kamazem poskočil Loprais na průběžné šesté místo. Více než pětisetkilometrová smyčka kolem města Salta po náhorní planině (3500 m.n.m.) okořeněné několikerým výjezdem nad čtyři kilometry nadmořské výšky znamenala páté místo v sedmé etapě. Přejezd pohoří And zvládl v rámci osmé etapy Loprais velmi solidně, bylo z toho čtvrté místo v etapě přesto, že zhruba posledních deset kilometrů jel s proraženým chladičem. V poušti Atacama v deváté etapě z Calama do Iquique „šlápli do pedálů“ jezdci s kamiony Kamaz. Vítězný Karginov nadělil Aleši Lopraisovi na čtyři sta dvaceti dvou kilometrech rychlostního testu čtyřicet minut. I z toho je vidět, že doby, kdy byly Tatry v těžkém terénu zdaleka nejlepší, jsou nenávratně pryč.

První letošní vítězství

Konečně však přišla desátá etapa do Antofagasty, která speciálu Queen 69 výrazně sedla. Ale spíš konečně mechanici, jak prozradil Aleš Loprais našli nastavení podvozku blízké optimu (až v desáté etapě) a letošní nejlepší český dakarista mohl ukázat, co v něm dříme – konečně etapové vítězství!!! V další etapě do El Salvadoru však praskla „Královně“ kabina a posádka se dodrkotala do etapové mety se skřípěním zubů na čtvrtém místě a další ztrátou 22 minut. Předposlední rychlostní test do La Sereny znamenal konec nadějím na útok na celkové stupně vítězů, pokud posádka na průběžné čtvrté pozici nějaké měla.

Konečné šesté místo

Nejprve se na facebooku objevila informace o výrazných problémech s elektronikou motoru Renault, který připravila firma MKR Technology Maria Kresse, poté došlo ke korekci informací na poruchu na kompresoru. Ať tak, či onak ztráta tří hodin znamenala konec nadějím a propad na průběžnou šestou příčku. Nic na tomto umístění již nezměnilo druhé, skvělé, etapové vítězství na 157 dlouhém rychlostním testu třinácté a poslední etapy do cílového Valparaisa. Bloody Good Race! Čest a sláva za vydřené šesté místo, dvě výborná etapová vítězství a hlavně za bezbřehou snahu dojet do cíle. Povedlo se a příště třeba bude ještě lépe.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie