Dakar 2013 – Slavný návrat na pozice

Dakar 2013 se stal kořistí ostřílených profesionálů. Pokud si někdo dělal naděje, že dojde na překvapení, není z výsledku šťastný. Na druhou stranu se opět prokázalo, že štěstí přeje připraveným a hlavně profesionálně organizovaným.

Kdysi, v historii byl slavný Dakar postaven tak, aby mohli mimořádně dobře fyzicky a psychicky disponovaní amatéři přetavit svá utrpení a skálopevnou víru v dobrý výsledek. I tak při pohledu do tabulek vítězů je třeba konstatovat, že se na prvních místech prosazovali ti, co měli za sebou určité zázemí. Žádní osamělí vlci. Ale pravdou je také to, že tehdy byl Dakar ještě něco jako velké cestovatelské dobrodružství. Ta doba však definitivně skončila přesunem soutěže na kontinent Jižní Ameriky.

Profesionalizace od A do Z

Z orientační soutěže, mnohdy téměř neprostupným a liduprostým terénem se stal divoký úprk extrémně těžkým terénem před zraky tisíců fanoušků. Soutěž se znaky WRC, kde mohou vítězit již nejen ti mimořádně dobře fyzicky a psychicky disponovaní jezdci, ale především profesionální týmy závodníků se vším možným zabezpečením a potřebným technickým a zdravotním komfortem. Tak ostrá změna orientace soutěže se dotkla všech. Někteří to pochopili již v době posledních afrických ročníků, někteří později. Typický je myslím obrázek posledních pěti let české účasti na Dakaru (především v kategorii kamionů, ostatní je víceméně bezvýznamné). Frenštátský vlk samotář, jinak rozhodně nejnadanější český soutěžní trucker, Aleš Loprais proměnil první čtyři Jihoamerické účasti ve dvě havárie (ta poslední, loňská, byla strašlivá) a dvě vypadnutí z důvodu selhání techniky. Nikdy se ani on, ani jeho tým netajil skutečností, že jsou jen malé rodinné uskupení bojující proti gigantům. Zkrátka solitér v moři silné konkurence. Naštěstí se mu letos povedlo to, co v uplynulých letech ne. Letos dojel! Ti, kteří tušili, že musí pro vybudování alespoň zdánlivě profesionálního týmu něco udělat, na tom byli lépe. KM Racing Team Martina Macíka se postavil k této výzvě čelem a postupně dokázal i s jezdci ne tolik zvučných jmen vybojovat zajímavá umístění.

Czech Dakar Team Marka Spáčila přinesl do českého dakarismu něco, co se velmi cení – otevřel dveře moderní konstrukci soutěžních kamionů Tatra. Díky Spáčilovým vizím a neutuchající touze uspět mohl Ing. Radomír Smolka z naší nejstarší automobilky realizovat zcela zásadní konstrukční změny na podvozcích tatrovácké koncepce soutěžních vozidel, které vedly k podstatnému zrychlení a vytříbení jízdních vlastností. Tatry se tak držely technicky a jízdně na dostřel nejvážnější konkurence. Když se k tomu přidala ještě možnost experimentu s motory různých světových výrobců, je třeba říci, že díky Spáčilovi a CDT jsou dnes soutěžní Tatry na technické výši. Vývoj za pochodu a zkoušky bojem si vyžádaly oběti v podobě častých výpadků a nedojetí do cíle. Avšak jezdec Czech Dakar Teamu Martin Kolomý dokázal podvakráte přivést soutěžní Tatru do cíle Dakaru jako reálná česká jednička. Díky němu se Tatra objevila loni a letos nejvýše v konečné klasifikaci kamionů za posledních pět let. Při vědomí, že Letka Racing Team Ing. Tomáše Tomečka se po dvou neúspěšných ročnících v Jižní Americe soustředí již jen na Africa Eco Race (soutěž v intencích zakladatele pravého a původního Dakaru Thierryho Sabina), byla před letošním Dakarem obec českých fanoušků plna očekávání z ustanovení Bonver Dakar Projektu. Tomáš Vrátný, který si loni střihnul Dakar v zákaznickém voze připravovaném týmem InstaForex Loprais, se pro letošek rozhodl vnést do svého soukromého soutěžení jistou míru, právě tolik žádané, profesionalizace. Nejprve finančně pohltil Czech Dakar Team a poté ustanovil výše uvedený projekt. Bonver Dakar Projekt zahrnul pod svá křídla KM Racing, Czech Dakar a tým Holanďana Marcela Schoo, který si nechal postavit prakticky na klíč první zákaznickou soutěžní variantu zcela nového kopřivnického produktu – Tatru Phoenix (motor PACCAR MX 12,9 l, kabina DAF CF, převod ZF). Při vší úctě k organizačnímu nadšení hlavních protagonistů BD Projektu se nedalo očekávat, že by Frenštátská skupina rodiny Lopraisů dala do společného banku své jméno. Přece jenom, léta dřiny, osamocených bojů, vysokých ambicí a velkého tlaku fanoušků a veřejnosti musí být nutně korunována 100 % vlastním úspěchem. Možná, že potom je čas na úvahy o posílení formou nějaké volné fúze. Nakonec se kolem celé záležitosti strhla jistá mediální přestřelka charakterizovaná příliš okatým příklonem sdělovacích prostředků k té či oné bojující straně, to podle míry ekonomické zainteresovanosti. Ale tak to v české kotlince chodí. Důležité bylo, že se všem českým týmům podařilo na Dakar vyslat dohromady šest posádek soutěžních kamionů, které byly schopny bojovat v několika úrovních konečné klasifikace.

Žádné překvapení

Od 8,5 tisíce kilometrů dlouhého Dakaru 2013 z Peru do Chile, Argentíny a znovu Chile jsme očekávali boj Cyrila Desprése (KTM) v kategorii motocyklů. Souboj na ostří nože Carlose Sainze (co-pilot Timo Gottschalk), Nassera Al-Attiy (co-pilot Lucas Cruz)- oba na zcela nových buginách, které postavil Demon Jefferies – a Stefana Peterhansela (co-pilot Jena-Paul Cottret) - Mini All4 v kategorii automobilů a řež mezi týmy Geralda De Rooye (Iveco) a Kamaz Master (Kamaz). Ostatní mohli jen překvapit. Francouz Cyril Després nakonec své celkově páté vítězství vybojoval, i když s odřenýma ušima a také díky skutečnosti, že největší soupeř Francisco Lopéz (KTM) musel měnit motor. Španěl Carlos Sainz musel odstoupit, neboť nevydržel motor jeho bugy. Quatařan Nasser Al-Attiyah na Stefana Peterhansela nestačil, a tak si famózní Francouz mohl připsat již 11. titul (šest na motocyklu, pět v automobilech – přidá-li ještě někdy kamion, stane se dakarským bohem). V kategorii kamionů zahájil nerovný souboj s těžkými soupeři Aleš Loprais třetím místem v první etapě z Limy do Pisca. Organizátoři pro letošek naložili soutěžícím těžké písečné etapy hned od začátku. Vypadalo to tedy na oddělení zrna od plev a na to, že podvozkům českých Tater by mohl Dakar 2013 výrazně vyhovovat. I když na 13 km dlouhé rychlostní zkoušce byly rozdíly v řádech sekund (prvních deset kamionů se vešlo do 1 minuty a 5 sekund), Gerard De Rooy a Hans Stacey hnali svá Iveca jak mohli. Martin Kolomý z původního Czech Dakar Teamu byl šestý.

Ruská komanda si držela odstup, přesně ve smyslu strategie, kterou odtajnil těsně před soutěží nově instalovaný šéf ruského týmu Vladimír Čagin (vystřídal Semjona Jakubova – zakladatele Kamaz Master Teamu). V první polovině soutěže se Rusové chtěli držet poněkud zpět, aby ve finálové části zaútočili na všechny tři stupně vítězů. Jak řekli, tak také udělali. Zatím však všichni spěchali do druhé etapy vedoucí kolem Pisca. Vítězství v ní si opět připsal Gerald De Rooy, ale jednu minutu a jednu sekundu za ním byl náš Aleš Loprais. Ze třetí pozice se na něj tlačil Miki Biasion (Iveco) a čtvrtým místem potvrzoval svoji letošní vyježděnost Martin Kolomý (Tatra). Valtr s Kalinou a Firstem na Liazu KM Racing Teamu dojeli na devátém místě. Ovšem, již v této etapě cítil, podle svých slov, Valtr slábnutí výkonu motoru, které se stalo pro jeho vůz později osudné (vypadá to, že motor uhřáli, podobně se dařilo v minulých ročních i jiným posádkám se stejnými motory „pod kapotou“). Na konci třetí etapy do Nazca vystřídal Lopraise na druhém místě stejného Iveco sendviče Edouard Nikolajev s Kamazem. Martin Kolomý skončil desátý. Ve čtvrté etapě zabral Kamaz Master Team: první Ayrat Mardejev, druhý Andrej Karginov, čtvrtý Edouard Nikolajev. Vzdorovat ruské tsunami stačil jen Hans Stacey, který pro sebe utrhl třetí pozici. Ale Martin Kolomý v této etapě skončil pátý a o čtvrt minuty za ním Aleš Loprais jako šestý. Podstatně zajímavější však byl pohled na průběžnou klasifikaci kategorie, neboť v ní Aleš Loprais figuroval na prvním místě!

Rusové do čela

Pátá etapa z Arequipy do Arica však znamenala pro průběžně vedoucího jezdce v kategorii kamionů sportovní pohromu. Několik desítek kilometrů před jejím koncem se totiž, podle oficiální zprávy týmu, do elektrické instalace Lopraisovy Tatry dostala voda. Zkrat a následné odstraňování poruchy (alespoň provizorní) je stálo téměř dvě hodiny zpoždění a tím i šanci na solidní umístění v konečném pořadí. Díky 62. místu v etapě se Loprais propadl na 8. místo průběžné klasifikace. Jestli to byly baterie nebo snad zlomený kloub systému řazení, který sebou posádka ve voze k opravě neměla – to ví jen oni. Každopádně z toho byla podstatná ztráta. Díky tomu, že se Tatru podařilo v cíli etapy zprovoznit, mohl Loprais pokračovat dál, nyní však již jen jako pomyslná česká dvojka. Místo české jedničky si pro sebe zajistil Martin Kolomý (šestý v etapě), který podával velmi vyrovnané výsledky a bylo vidět, že jede hlavou. Etapu vyhrál Hans Stacey (Iveco), Edourad Nikolajev (Kamaz) byl druhý. Byla to však Holanďanova „labutí píseň“, v šesté etapě totiž svoje Iveco poslal pozpátku z písečné duny do kotrmelců a ze soutěže odstoupil (podobně dopadl o etapu dříve Marcel Shoo s novoučkou Tatrou Phoenix – školácká jezdecká chyba). Čtvrté místo v šesté, druhé místo v sedmé a konečně vítězství v deváté etapě (osmá etapa byla zrušena)– to byl boj Aleše Lopraise, nicméně obrovská ztráta jej držela neustále dole na šesté pozici průběžné klasifikace, zatímco Martin Kolomý se probojoval po osmé etapě velmi solidní jízdou až na druhou příčku průběžného pořadí.

Technické problémy se nevyhnuly ani velkému favoritu celé soutěže Gerardu De Rooyovi (v deváté etapě ztratil hodinu v důsledku nefunkčního turbodmychadla) ani Miki Biasionovi (oba Iveco). Kamaz Master Team zařadil ve své strategii „dvojku“ a začal vyhrávat v konci soutěže jednu etapu za druhou: desátou, dvanáctou a třináctou vyhrál strhujícím nástupem Andrej Karginov. Edouard Nikolajev se držel od deváté etapy na prvním místě průběžné klasifikace a Martin Kolomý v závěru ztrácel v průběžném pořadí (po desáté etapě klesl na třetí, po dvanácté na čtvrté a po třinácté etapě na páté místo). Zdálo se, že se ještě dočkáme lítého boje o pozici české jedničky. Nakonec však k ničemu takovému nedošlo. Přesto, že byl Aleš Loprais v jedenácté etapě druhý a ve třinácté třetí nakonec, z toho bylo až šesté místo průběžné klasifikace. Martin Kolomý skončil na místě pátém. Mezi něj a trojici vítězných Kamazů se vmáčkl dobře finišující De Rooy (Tom Colsoul, Darek Rodevald), který letos doplatil na poruchovou techniku. Edouard Nikolajev (Sergej Savostin, Vladimír Rybakov), Ayrat Mardejev (Aydar Beljajev, Anton Mirinyi) a Andrej Karginov (Igor Děvjatkin, Andrej Mokjejev) – všichni kamiony Kamaz – to jsou stupně vítězů v kategorii kamionů v soutěži Dakar 2013. Sláva vítězům, vyhráli opravdoví profesionálové. Kamaz Master Team se vrátil na pozice, které jeho posádkám právem náležejí!

Převzato z časopisu

Fotogalerie