Walter lic. Fiat – Italové z Jinonic

Ve třicátých letech vyráběl Walter v licenci Fiat čtyři typy osobních vozů Bijou, Junior, Princ a Lord...

Společnost Walter z Prahy-Jinonic udržovala s Itálií čilé styky v oboru leteckých motorů, a tak není divu, že při rozhodování o nákupu licencí na výrobu automobilů zvolila turínský koncern Fiat. V době hospodářské krize tak firma Walter vedle svých tradičních luxusních šestiválců začala postupně vyrábět i levnější automobily pro širší vrstvy zákazníků. Jako první se v roce 1931 objevil licenční Fiat 514 alias Walter Bijou (francouzsky klenot). Klasicky střižený vůz s robustním rámem a tuhými nápravami odpruženými podélnými listovými pery měl pod kapotou kapalinou chlazený čtyřválec SV 1438 cm³ o výkonu 32 k (23,5 kW). Na motor navazovala čtyřstupňová převodovka, palivová nádrž v motorovém prostoru měla objem 37 litrů. Elektrická soustava pracovala s na-pětím 6 V, bubnové brzdy měly mechanické ovládání.

Při rozvoru náprav 2555 milimetrů a rozchodu kol P/Z 1214/1220 mm byl Bijou v uzavřeném čtyřdveřovém provedení dlouhý 3920 mm, široký 1450 mm a vysoký 1660 milimetrů. Podvozek vykazoval hmotnost 605 kg, karosovaný vůz 1050 až 1100 kg. Na kolech obutých do pneumatik 4,75 x 18 dosahoval největší rychlosti přes 90 km/h a spotřeboval 11 až 13 l benzinu na 100 km. V sezoně 1932 výrobce nabízel vozy Bijou s karoseriemi dvoudveřovou a čtyřdveřovou uzavřenou a také jako roadster, kabriolet a podvozek ke karosování. Bijou se dočkal i užitkové verze, továrna jej nabízela coby valníček s užitečnou hmotností 400 kg. Se sloganem Vůz nové generace byl v říjnu 1932 představen Walter Junior, kompaktní vůz litrové třídy, český sourozenec italského typu Fiat 508 Balilla, první tuzemské provenience s celokovovou uzavřenou karoserií. Ve své třídě vynikal kapalinovým ovládáním brzd a odlišoval se i vlevo umístěným volantem (připomeňme, že do března 1939 se u nás jezdilo vlevo a většina automobilů měla pravostranné řízení). Juniora poháněl kapalinou chlazený řadový čtyřválec SV 995 cm³ o výkonu 22 k (16 kW) s třístupňovou převodovkou.

Pružně uložený motor měl bateriové zapalování, elektrická soustava Bosch využívala napětí 12 V. Do palivové nádrže na dělicí stěně motorového prostoru se vešlo 26 l benzinu. Obdélníkový rám podvozku zpevňovala křížová výztuha, obě tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery byly opatřeny kapalinovými tlumiči. Poháněná zadní náprava byla vybavena diferenciálem. Junior jezdil na pneumatikách rozměrů 4,00 x 17, později 4,50 x 17. Walter Junior s rozvorem náprav 2250 mm a rozchodem kol 1200 milimetrů byl v provedení tudor dlouhý 3440 mm, široký 1380 mm a vysoký 1530 mm. Jeho hmotnost nepřevyšovala 700 kg, celková měla hodnotu 990 kg. Dosahoval rychlosti 85 až 90 km/h a průměrně spotřeboval 8,5 litru benzinu na 100 km.

Pro sezonu 1934 dostal novou masku, lehce šikmé čelní okno a zaoblenější střechu. Vedle čtyřmístného tudoru, jenž stál 29 500 Kč, nabízel výrobce za 26 500 Kč dvoumístný roadster s nouzovým sedadlem v zádi, nejdražší byl dvoudveřový čtyřmístný kabriolet s karoserií Sodomka za 34 500 Kč. Do léta 1936 vzniklo přes tisíc automobilů Junior, které v letech 1933 až 1936 tvořily 75 % produkce osobních vozů Walter. Koncem roku 1932 debutovaly licenční šestiválce Princ a Lord, odvozené z italských typů Fiat 522 a 524 L. Oba poháněl kapalinou chlazený řadový šestiválec SV, u něhož firma Walter deklarovala vrtání 72 mm, zdvih 102 mm a objem válců 2491 cm³, tedy těsně pod hranicí 2,5 litru. Fiat u téhož motoru udával zdvih 103 mm a objem 2516 cm³.

Podle dobových prospektů dával motor ve voze Princ výkon 50 k (37 kW), zatímco v typu Lord 55 k (40,5 kW). Byl spojen se čtyřstupňovou převodovkou se synchro-nizací třetího a čtvrtého stupně, pohon zadních kol snad ani nemusíme zdůrazňovat. Oba vozy měly kapalinové ovládání brzd se samostatnými okruhy pro přední a zadní nápravu. Palivová nádrž o objemu 51 litrů byla uložena vzadu, benzin k motoru dopravovalo membránové čerpadlo. Konstrukčně byl podvozek obou vozů identický, měly solidní rám s centrální výztuhou, řízení s volantem vlevo a tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery doplněnými kapalinovými tlumiči.

Lišily se jen rozměry. Menší Princ měl rozvor 2775 mm, rozchod kol 1410/1450 mm a pneumatiky 5,25 x 18, větší Lord se mohl pochlubit rozvorem 3230 mm, rozchodem 1438/1460 mm a obutím 6,00 x 18. Podvozek prvního vykazoval hmotnost 790 kg, druhého téměř o 100 kg více. Princ s pětimístnou čtyřdveřovou karoserií se šesti bočními okny byl dlouhý 4230 mm, široký 1750 mm a vysoký 1640 mm, vykazoval hmotnost 1440 kg a dosahoval největší rychlosti 105 km/h. Sedmimístná limuzína Lord měřila do délky 4680 milimetrů, do výšky 1740 mm a navzdory hmotnosti bezmála 1600 kilogramů jezdila až 110 km/h. Spotřeba se v obou případech pohybovala kolem 14 až 18 l benzinu na 100 km. Walter Princ a Lord se dočkaly řady karosářských provedení, oblibu majetné klientely si získaly zejména kabriolety stavěné firmami Sodomka ve Vysokém Mýtě a Pe-tera ve Vrchlabí. Například v sezoně 1935 se uzavřené vozy Princ a Lord prodávaly za 52 a 59 tisíc Kč, kabriolety stály 59 a 68 tisíc Kč. To byly ceny srovnatelné třeba se šestiválci Praga Alfa a Škoda Superb. Výroba šestiválcových vozů Princ a Lord zůstala velmi omezená, zřejmě jen na desítky kusů, a v létě 1936 skončila. Jako ostatně celá automobilová výroba firmy Walter.

Převzato z časopisu

Fotogalerie