Morris Motors Ltd – Promarněná šance

Znárodňování, odboráři a stávky, tedy cesta do pekel, to bylo počátkem zániku kdysi hrdého britského automobilového průmyslu...

Před více než třiceti lety zmizel Morris, o málo jej přežil Austin. Zanikly tak dvě největší britské automobilky, jejichž domácí konkurence Ford a Vauxhall (GM) patřila odedávna Američanům. Věhlasný Morris po spojení s neméně slavným Austinem postupně vytvořil základ koncernů British Motor Corporation (1952), British Motor Holdings (1966) a British Leyland (1968), pak ve víru slučování britských značek zanikl v roce 1984, o tři roky dříve než Austin, který ještě vytvořil Austin Rover Group. Továrna v Oxfordu však existuje dodnes, pod taktovkou BMW Group vyrábí novodobý Mini, jehož historie sahá do roku 1959, kdy se zrodil coby Morris Mini Minor a novodobý Austin Seven (později též Mini). 

William Richard Morris (1877 – 1963) měl vlastně štěstí, že se úpadku britského průmyslu nedožil. Začínal opravami jízdních kol, stal se úspěšným majitelem garáží v Oxfordu a svůj první automobil později tradičního označení Morris Oxford sestavil v roce 1913 z dílů od externích dodavatelů. Čtyř-válcový litrový motor a převodovka nesly značku White & Poppe, zadní nápravu dodal Wrigley, kola Sankey a karoserii Raworth, zašpičatělý chladič vynesl vozům přezdívku Bullnose-Morris. Druhý Morris Cowley dostal větší čtyřválec 1.5 (1915), společně s převodovkou dodávaný americkou firmou Continental Motors. Válka zpozdila zahájení výroby a poválečné vozy měly kopie amerických motorů, vyráběné Hotchkissem v Coventry. Ve dvacátých letech už byly Oxfordy a Cowleye nejprodávanějšími britskými automobily a společnost vzkvétala. V rekordním roce 1925 vyrobila 54 151 automobilů, tedy 41 % britské produkce. Přestože vznikly i šestiválce, jejich výroba se ve větším měřítku rozběhla až po roce 1928, ale už o rok dříve Morris převzal tradiční automobilku Wolseley a využil jejích zkušeností v konstrukci motorů.

Jako největší britský výrobce automobilů byl William Morris povýšen v roce 1928 do šlechtického stavu, stal se Lordem Nuffieldem (podle Nuffield Place u Huntercombe, kde si koupil dům) a podpořil Cecila Kimbera, který v jeho Morris Garages zahájil produkci odvozených sportovních automobilů, známých pod zkratkou MG (později pro ně otevřel novou továrnu v Abingdonu). Morris byl průkopníkem kapalinových brzd (od 1930) a celokovových karoserií (od 1926), mířil k lidovým vozům (Minor za sto liber od roku 1931), těsně před válkou vyráběl sto tisíc vozů ročně a jako první britská automobilka v roce 1939 dosáhl výroby miliontého vozu. Koncem třicátých let patřily Morris, Austin a Standard, tři předchůdci Austin Rover Group, do šestice největších britských automobilek. Morris byl samozřejmě vedoucí značkou Nuffield Organisation, jež od roku 1938 sdružovala Riley, Wolseley a MG, a přežila až do 1952, kdy se spojila s konkurenčním Austinem do BMC (British Motor Corporation).

Tehdy došlo ke slučování výrobních programů, první organizace přinesla také nákladní vozy Morris Commercial a traktory Nuffield, druhá nákladní Austin Commercial, karosárnu Vanden Plas a vytvořila sportovní vozy Austin-Healey. Nejslavnější automobil poválečné éry se představil 26. srpna 1959 jako Morris Mini Minor a Austin Seven, ale záhy bylo u obou značek typové označení sjednoceno na Mini. Vzniklo 5 387 862 exemplářů včetně produkce British Leyland a Austin Rover Group (novodobý Mini je reminiscencí originálu, vznikl po převzetí Rover Group německou BMW). V padesátých letech začala kooperace s italským karosářem Pininfarinou, výsledkem byly nové Morris Oxford, následované sérií 1100/1300. Úspěšná koncepce Mini s motorem vpředu napříč a předním pohonem se uplatnila u větších 1100/1300 a 1800/2200 (Vůz roku 1964/1965 jako Austin 1800). Bohatá byla nabídka užitkových vozů od pikapů Mini až po středně těžké trucks, nechyběla populární plážová verze Mini, známá jako Mini Moke.

Široká nabídka nákladních vozů Austin/Morris byla racionalizována pod značku BMC, respektive později Leyland. Morris Motors vyráběla i traktory Nuffield (1948 – 1969, pak Leyland Tractors). Nejslavnějším vozem Morris klasické koncepce byl Minor, který v letech 1948 až 1971 vznikl v 1,6 milionu exemplářů (coby první britský automobil překonal milionovou hranici). Vyráběl se jako sedan, kombi, kabriolet, pikap a dodávka (Panel Van), jeho tvůrcem nebyl nikdo jiný než Alec Issigonis, konstruktér legendárního Mini a většího 1100/1300 (2,1 milionu exemplářů do roku 1974 pod šesti značkami), které se již v rámci nové strategie objevovaly jako Morris, či Austin. Přestože např. typy Mini (ADO 15), 1100/1300 (ADO 16) a 1800 (ADO 17) s předním pohonem a klasický Oxford (ADO 9) s pohonem zadních kol (mj. průkopník vznětového motoru) uplatňovaly tzv. badge engineering (dodávaly se pod různými tradičními značkami), tak poválečný Minor zůstal pouze Morrisem, stejně jako poslední konvenční vozy značky, návrat k motoru vpředu a pohonu zadních kol, nazvané Marina (od 1971) a Ital (v roce 1980 po restylingu od Ital Designu, který se k dílu raději nehlásí).

Dohromady se jich vyrobilo kolem milionu (projekty ADO 28 a 73). Nikdy nesdílely různé značky na jednom trhu (Marina ovšem pro export do USA byla Austinem). Produkce osobních automobilů Morris Ital skončila v roce 1984, posledních slavné značky; dodávkové verze přežily jen o málo déle, posléze se podařilo prodat výrobní zařízení Číňanům. Jen pro zajímavost uvádíme, že ke společným konstrukcím Austin, Morris a Wolseley patřil projekt ADO 71, ale tyto vozy nahrazující řadu 1800/2200 se prodávaly jen necelý rok 1975, aby pak získaly samostatnou značku Princess (vzniklo jich asi 225 tisíc). S motory 1.8; 2.2, resp. novými 1.7 a 2.0 přežily do roku 1981, než je nahradil obdobný, ale pětidveřový Austin Ambassador (43 500 kusů v letech 1982 – 1984).

O podivuhodné situaci a hodně zvláštním konci svědčí i různě proměnné názvy výrobce, třeba Austin Morris Division (British Leyland Motor Corp., Ltd.), anebo British Leyland (Austin-Morris) Limited, či Leyland Cars (British Leyland UK Ltd) a další, jež nahradily Morris Motors Ltd. Zkratka ADO značí Austin Drawing Office, kde se od padesátých let rozhodovalo, přestože vozy nesly různé tradiční značky... Přestože dnes žádné automobily se značkou Morris nevznikají, zůstává jméno jedním z pilířů britské automobilové historie. William Morris ještě jako opravář bicyklů začal montovat z různých dílů vlastní jízdní kola, postavil i několik motocyklů, aby se v roce 1913 pustil do výroby automobilů. Legendární Bullnose-Morris nakonec v roce 1923 po jedenácti letech sesadil Forda -Model T z první pozice nejprodávanějšího vozu ve Velké Británii, zejména poté, kdy Morris stejně jako za mořem Henry Ford překvapil konkurenci dramatickým snížením cen. Přestože rád cestoval, a legendární byly jeho plavby do Austrálie, řídil své impérium tvrdou rukou. A úspěšně; jen se říká, že původně chtěl být lékařem, a proto jeho dary nemocnicím byly obrovské. Na dobročinné účely věnoval celkem třicet milionů liber; založil Nuffield Foundation a Nuffield College při univerzitě v Oxfordu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie