General Motors Heritage Center - Vzácné kousky

V roce 2004 soustředil General Motors zajímavé automobily do nového depozitáře ve Sterling Heights v Michiganu…

V roce 2004 soustředil General Motors zajímavé automobily do nového depozitáře ve Sterling Heights v Michiganu…Navštívili jsme tuto sbírku v roce 100.výročí založení General Motors (GM), tedy necelý rok před reorganizací, v jejímž rámci byly některé ze sbírkových předmětů rozprodány v aukci. Zvláště důležité kousky si však General Motors nadále ponechal. Jsou mezi nimi unikátní prototypy vozidel s alternativními způsoby pohonu, které v posledních letech opět nabírají na nebývalém významu a důležitosti. Ukazuje se však, že není nic nového pod sluncem, všechno už tady kdysi bylo…

General Motors Heritage Center vedle kompletních vozidel a jejich částí vlastní také rozsáhlý archiv, přístupný historikům, novinářům, studentům a další odborné veřejnosti. Původní plán vytvořit automobilové muzeum se však po řízeném bankrotu GM už nerealizoval. V červnu 2004 bylo GM Heritage Center slavnostně otevřeno ve Sterling Heights, severně od GM Technical Center ve Warrenu u Detroitu, kde nyní probíhá mj. vývoj elektrických vozidel a trakčních akumulátorů. Vedením historického centra GM byl pověřen Greg Wallace, který do té doby vedl podobnou, avšak menší sbírku, zaměřenou pouze na automobily Cadillac, a uloženou v budově někdejšího ředitelství GM na West Grand Boulevard v Detroitu. Některé z exponátů se nyní pravidelně střídají na výstavě v novém ředitelství GM, jež se přestěhovalo do proslulé budovy Renaissance Center v detroitském downtownu…

K nejzajímavějším exponátům patří elektromobily GM Electrovair II a Electrovan, vyvinuté pod vedením Dr.Craiga Markse (GM Engineering Staff) a představené v roce 1966. První vychází z revolučního sériového typu Chevrolet Corvair, jenž proslul vzadu uloženým vzduchem chlazeným plochým šestiválcem, ale pro neobvyklé jízdní vlastnosti se stal předmětem kauzy nebezpečný při každé rychlosti, jež vynesla slávu Ralphu Naderovi, úspěšnému advokátu práv spotřebitelů, který dokázal jeho produkci zastavit (pak několikrát neúspěšně kandidoval na prezidenta USA). Provedení GM Electrovair II je elektrický sedan, veze si zásobu stříbrozinkových akumulátorů vpředu i vzadu, při hmotnosti 1440 kg (z toho 588 kg úplná hnací skupina) ujede na jedno nabití až 130 km, zrychluje z 0 na 60 mph (96 km/h) za 16 sekund a dosahuje rychlosti až 130 km/h. Devatenáct akumulátorů však vykazovalo životnost pouhých 100 cyklů, vzhledem k použití stříbra byla jejich cena tři tisíce dolarů (Corvair se spalovacím motorem se tehdy prodával od 2100 dolarů za kus)!

Na rozdíl od dodávkového Electrovanu byl vůz plně pětimístný a jeho olejem chlazený indukční třífázový elektromotor Delco o výkonu 85 kW (115 k)/13 000 min 1 (délka 380 mm, hmotnost 60 kg) poháněl zadní kola. Stejný elektromotor dostal také GM Electrovan, ovšem umístěný podélně vpředu, neboť vzadu a mezi nápravami pod podlahou ložného prostoru bylo uloženo 32 sériově zapojených palivových článků, napájených ze dvou svislých nádrží kapalného vodíku a kapalného kyslíku, situovaných uprostřed ložného prostoru. Tyto zdroje stejnosměrného proudu, vyvinuté ve spolupráci s Union Carbide, dávají trvalý výkon 32 kW, ale krátkodobě až 160 kW. GM Electrovan, postavený na základě minivanu Chevrolet/GMC Handi-Bus (Van), má hmotnost 3220 kilogramů (z toho 1564 kg úplná hnací skupina včetně 249 kg elektrolytu), zrychlení na sto za třicet sekund, největší rychlost 112 km/h a dojezd 240 km. Šlo o experimentální vozidlo se dvěma sedadly v kabině, ložný prostor byl vyplněn komponenty vodíko-kyslíkového palivového systému.

Ještě dříve byl uveden GM Electrovair I (1964) s hmotností 1520 kg a rychlostí 120 km/h, který se také zvenčí neliší od sériového vozu se zážehovým motorem, ale využívá klasické olověné akumulátory (později přestavěn na Ag-Zn). Pokusy samozřejmě pokračovaly, stavba vozů budoucnosti byla do sedmdesátých let velkou módou. Objevily se však i praktické pokusy, dvoumístný koncept z roku 1969 ve stylu dnešního Smartu nesl označení GM 512 Hybrid, Gasoline anebo Electric podle způsobu pohonu. U Hybridu byly uvedeny vnější rozměry jen 1680 x 1320 x 1480 mm a hmotnost 566 kg, poháněcí soustavu tvořily zážehový dvouválec 197 cm3 a elektromotor, spojené elektromagnetickou spojkou (celkový výkon 10,1 kW/13,8 k), se šesti trakčními olověnými akumulátory 72 V a odděleným 12 V pro příslušenství. Nabíječka se vezla na palubě, generátor 90 W pomáhal s dobíjením. Vozík ujel 8,3 km s elektrickým pohonem, resp. až 240 km jako hybrid. Elektrická verze měla o jeden akumulátor více (84 V), ujela až 93 km při trvalé rychlosti 30 km/h. Klasický GM 512 Gasoline byl dvouválec 320 cm3 s výkonem 8,8 kW (12 k podle SAE), s plynulou převodovkou uháněl rychlostí až 75 km/h a spotřeboval 3,3 l benzinu na 100 km.

Studie hybridního vozu Chevrolet XP-883 s uspořádáním sedadel 2+2 sázela na dvoudobý dvouválec 570 cm3, malý elektromotor a pohon předních kol (1969), kupé Chevrolet Astro I (1967) mělo vzadu uložený šestiválec z Corvairu, Astro II (1968) už osmiválec a dálniční cestovní vůz Astro III (1969) dostal spalovací turbínu Allison z vrtulníku o výkonu 233 kW (317 k). Ostatně turbíny se zkoušely v dream cars řady Firebird, vznikly tři různé prototypy ve stylu stíhacích letadel, přičemž poslední GM Firebird III (1959) se řídil joystickem by-wire, který spojil funkci volantu i brzdového a plynového pedálu. Zatímco první typ byl jednomístný stroj s turbínou za řidičem, další GM Firebird II (1956) už byl čtyřmístný cestovní automobil s turbínovou pohonnou jednotkou vpředu, která se spouštěla tlačítkem po zasunutí magnetické karty (ejhle, dávno před dnešními vynálezci)! Turbína GM typu GT 304 Whirlfire nabízela 147 kW (200 k) při otáčkách 28 000 min 1. K dalším inovacím patřily nezávislé zavěšení všech kol, plynokapalinové odpružení ve stylu Citroënu, čtyři kotoučové brzdy, elektrické ovládání okenních skel, klimatizace a dokonce elektronický autopilot s navigací pro dálnice budoucnosti… Mnohá z navržených řešení se dostala do výroby až o desítky let později v souvislosti s rozvojem elektroniky. Ještě před dvaceti lety byl elektromobil velmi nepraktický, a tak se neprosadily projekty GM Impact (1990) ani GM EV1 (1996, codename Saturn Impact), který se však na rozdíl od prvního alespoň dočkal zkušebního provozu u vybrané skupiny zákazníků. Sbírky General Motors Heritage Center samozřejmě tvoří také mnohé sériové automobily dnešních a dřívějších značek General Motors, k nimž patří Chevrolet, Buick, Pontiac, Oakland, Saturn, Cadillac, La Salle, Oldsmobile, GMC, Hummer, GM Daewoo, Vauxhall, Opel, Saab a některé další.


Zdroj: Automobil 02/11
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie