Albion Motors (1899 – 1972) – Vyrobeno ve Skotsku

Z velkých jmen skotského automobilového průmyslu zbylo jediné, ale Albion už nevyrábí kompletní vozidla, pouze nápravy...

Nákladní vozy Albion patří k bohaté historii britského automobilového průmyslu, který ještě v šedesátých letech čítal pestrou paletu značek. Nejvýznamnější roli mezi užitkovými typy hrály Ford (ve Velké Británii už skončil), Bedford (General Motors značku zrušil) a Leyland, oběť horečných fúzí a racionalizace, jež se z nejdůležitější automobilky stala částí PACCAR (mj. vlastní nizozemský DAF) a paradoxně dále vyrábí jako Leyland Motors v Leylandu nákladní vozy, ovšem pro značku DAF, které kdysi poskytla know how na výrobu vznětových motorů... Pro zajímavost uveďme, že British Leyland původně vlastnil výrobce užitkových vozů a autobusů Leyland, Scammell (od 1955) a Albion (od 1951), ale s nákupem Jaguar Cars získal Guy Motors, Rover/Alvis a Daimler Transport Vehicles, spojením s BMC (British Motor Corporation) ještě divize Austin Commercial, Morris Commercial a Nuffield Tractors, nemluvě o specialistech AEC Limited, Maudslay Motor, Thornycroft, Aveling-Barford, Bristol Commercial Vehicles a dalších.

Společnost Albion Motors z Glasgowa ztratila samostatnost v roce 1951, kdy se stala částí Leyland Motors, její výrobky byly postupně unifikovány, i když ještě počátkem sedmdesátých let vyráběla originální typy. Po zániku British Leyland a úpadku nástupce Leyland DAF (1987 – 1993) se v únoru 1993 osamostatnila jako Albion Automotive, v říjnu 1998 stala dceřinou společností American Axle & Manufacturing a pokračuje ve Scotstounu (Glasgow) výrobou dílů a skupin pro automobilový průmysl, především řízených předních a poháněných zadních náprav (donedávna i pro českou Avii). První Albion ze Scotstounu vyjel v roce 1903, ale počátky společnosti jsou ještě starší. V roce 1899 ji v Glasgowě založili Thomas Murray a Norman Fulton, když dříve pracovali pro skotského výrobce Arrol-Johnston, než se rozhodli pro vlastní cestu. První Albion A1 vznikl v roce 1901, následovala řada osobních automobilů, z nichž vynikly další dvouválec A3, první typ z nové továrny ve Scotstounu (1903); luxusní čtyřválec A6 (1906 – 1911) a naopak lehký dvouválec A14 (1911 – 1913), s nímž však výroba osobních typů skončila. Na základě osobních vznikly první užitkové. Albion A3 se od roku 1904 dodával jako lehký nákladní vůz 2,0 t; A10 od roku 1910 jako třítuna, ale i otevřený autobus charabanc, či naopak dvoupodlažní. Albion od počátku vyráběl vlastní motory, a když ministerstvo obrany objednalo šest tisíc vozů, bylo rozhodnuto, zaměřil se na užitkové automobily.

Vznikla dlouhá řada nákladních vozů a autobusů, jež sloužily v několika generacích se stejnými jmény typů jako Chieftain, Clydesdale, Claymore, Reiver, Super Reiver, Victor, Viking a další. V rámci spojení s Leyland Motors se soustředil Albion na lehčí typy, byť vyráběl také vlastní verzi čtyřnápravového Leylandu Octopus, pojmenovanou Caledonian. Většina vozů byla bezkapotové koncepce, Claymore v nabídce nejprve s klasicky uloženým stojatým motorem vpředu, ale pak přešel na ležatý uprostřed pod rámem. V roce 1959 přišla známá budka oblých tvarů Vista Vue (společný projekt LAD = Leyland, Albion a Dodge Kew; většina vozů na snímcích), kterou od roku 1964 postupně nahradila sklopná Ergomatic (design Michelotti). Výrobní program šedesátých let představovaly Chieftain, Chieftain Super Six, Clydesdale, Reiver, Super Reiver a Victor s budkou Vista Vue, jež vystřídala typicky britský trambus padesátých let; pak dostaly Super Clydesdale a Super Reiver ostřejší hrany v podobě budky Ergomatic. Pro export se stavěly autobusy na pod-vozky nákladních vozů (Clydesdale, Victor); Claymore s odlišnou budkou bez otvorů pro chlazení (motor uprostřed) posloužil jako základ malého autobusu Nimbus, oba s vlastním čtyřválcem 4,1 litru typu EN.250. Výroba těžkých typů s kapotovou budkou, jež nalezly uplatnění především na exportních trzích v Austrálii, Indii a Jižní Africe, skončila ve prospěch sesterské značky Scammell, která byla specialistou na tyto typy (známá série těžkých tahačů pro Pickfords).

V rámci racionalizace byla značka Albion zrušena v roce 1972 (samostatný vývoj zastaven už 1969), ale ve Scotstounu se Chieftain, Clydesdale, Reiver, Eland a Viking vyráběly až do června 1980 pod značkou Leyland (400 Range), přičemž budky G‑range (opět design Michelotti) dodával závod BMC v Bathgate. Společnost byla označena Albion Plant, Truck & Bus Division, British Leyland UK Ltd, Scotstoun, Glasgow, ale mnoho času jí nezbývalo. Po roce 1980 se poslední Clydesdale a Reiver ještě čtyři roky vyráběly v Bathgate, v roce 1986 přišel Albion ve Scotstounu o produkci převodovek, ale získal výrobu náprav ze zavřeného Bathgate, Wolverhamptonu (Guy Motors) a Hemel Hempsteadu (Alford & Alder), dalších provozů British Leyland. V roce 1967 byl vyroben poslední motor Albion, vznětový čtyřválec 5,5 litru typu EN.335 pro Chieftain; vozy definitivně přešly na vznětové motory Leyland.

Dnešní Albion Automotive je součástí American Axle & Manufacturing (AAM), založené roku 1994 na místě původních provozů GM v Detroitu (od roku 1917 vyráběly letecké, pak automobilové díly). V roce 1992 byly některé závody General Motors prodány; pět z nich (dvě slévárny a výroba náprav, převodů a hnacích hřídelů) se stalo základem AAM, vzniklé pod vedením Richarda Daucha (ex-Chrysler). Nyní mají třicet provozů na celém světě; Albion Automotive převzaly včetně továren ve Scotstounu (Albion South Works Glasgow), Leylandu (dříve Leyland Spurrier Works) a na Centurion Way ve Faringtonu (dříve Leyland Bus, konec výroby 2010). Následně byla produkce dílů sou-středěna do Glasgowa.

Převzato z časopisu

Fotogalerie