Historie
MG (Morris Garages) 1924 – 2005 – Několik fází...
Tom Hyan 02.09.2015 06:51
Loni oslavila britská značka MG devadesátiny, v minulém čísle jsme připomněli její dnešní existenci pod čínskou správou...
Zrození MG bylo jednoduché, William Morris patřil k průkopníkům britského automobilového průmyslu a součástí jeho impéria se staly Morris Garages v Oxfordu, které pod taktovkou Cecila Kimbera upravovaly automobily Morris na sportovní verze, jež později odlišila nová značka M.G., tedy zkratka Morris Garages. Dnes patří MG, odkoupená od Rover Group spolu s továrnou v Longbridge, čínské skupině SAIC Motor, a proto se zcela nové, odlišné vozy MG vyrábějí jak v Longbridge, tak v Číně. MG je jedinou značkou, která přežila Morrisův koncern Nuffield Organisation, ovšem už jako čínská i britská automobilka s výrobou v obou zemích... Automobily MG byly velmi slavné a jako malé sportovní se základy ve velkosériové výrobě také dostupné širokému okruhu motoristických nadšenců, a proto sbíraly úspěchy na tratích celého světa včetně Československa.
Nejslavnější byl dvousedadlový roadster, známý jako MG Midget, postupně vylepšovaný, ale Morris Garages vyráběly i sportovní sedany a speciální závodní vozy. Později se při slučování britských automobilek značka MG stala součástí portfolia BMC (British Motor Corporation) a jejích pokračovatelů (Austin Rover Group, MG Rover Group), aby také několikrát přerušila výrobu. Zažila několik dramatických fází, u koncernu BMC měla na starosti výrobu otevřených sportovních vozů spolu s Austin-Healey (ten výhradně roadstery), v sedmdesátých letech přidala kupé a po celou dobu tradičně nabízela sportovní sedany. Když v roce 1980 skončila produkce posledního typu MGB, stala se jen značkovou variantou sportovně laděných sedanů Austin/Morris. V první fázi MG vyráběla sportovní automobily s mechanickými skupinami Morris. Legendou je dochovaný Old Number One, sériová produkce typu 14/28 na základě Morrisu Bullnose čítala asi 400 kusů v letech 1924 – 1927, typ 14/40 přešel na plochý chladič (700 kusů) a třetí 18/80 měl nejen šestiválec, ale už i vlastní konstrukci rámu.
První dvoumístný Midget typu M byl derivátem Morrisu Minor, ale v roce 1929 položil základ řadě obdobných typů, jejichž produkce pokračovala i po válce. Byly to vesměs maloobjemové čtyřválce 746 až 1250 cm3, pouze poslední TF Midget z let 1954 – 1955 posílil na 1466 cm3! Ostatně ani první šestiválce Magnette nebyly velké s objemem 1087 až 1286 cm3, závodní verze však vsadily na přeplňování kompresory. Jedním z prvních zákazníků, kteří objednali Midget M (vzniklo 3200 vozů), byla Ford Motor Company, přičemž Edsel Ford (syn zakladatele Henryho) s vozem jezdil po tři roky a pak jej uložil do Fordova muzea. Cecil Kimber byl nadšencem, vyvinul motory OHC a založil závodní tým MG, William Morris však střízlivým podnikatelem, a tak mu záhy přistřihl křídla. V roce 1941 Kimber opustil MG, ale zanedlouho zahynul při železničním neštěstí. Poválečná produkce Midgetů TC, TD a TF dosáhla celkem padesáti tisíc, vozy se vyvážely do celého světa a získaly obrovské renomé (zejména v USA). Pokračovala i produkce sedanů, v roce 1953 vyjela první poválečná Magnette (typy ZA, ZB), ovšem už jen jako značková varianta zaobleného Wolseley 4/44; její nástupce pak byl unifikovanou konstrukcí Austin/Morris ADO9 (1959 – 1968). Midgety nahradil úhledný roadster MGA 1500 (1600, 1600 TC), jenž se stal hitem s více než sto tisíci vyrobenými vozy (1955 – 1962).
Nový MG Midget se vrátil v roce 1961 s pontonovou karoserií shodnou s typem Austin-Healey Sprite v rámci unifikace BMC, ale byl to opět lidový sportovní vůz s otevřenou karoserií, který ve čtyřech sériích s motory 948, 1098 a nakonec 1275 cm3 (od Mk.III) dosáhl výroby 166 250 kusů, což jej pasovalo na druhý nejúspěšnější automobil MG. Protože MGA měla ještě klasický oddělený rám, stal se nový Midget prvním sportovním vozem MG se samonosnou karoserií. Nejúspěšnější je typ MGB, uvedený v roce 1962, jenž držel pozici nejprodávanějšího sportovního vozu, než jej po více než dvaceti letech překonala Mazda MX-5. Celkem se do roku 1980 vyrobilo 513 272 automobilů MGB. V roce 1962 nahradil roadster MGB 1800 předcházející řadu MGA, jež byla první -poválečnou (a moderní) konstrukcí MG. Objem motoru se zvětšil na 1798 cm3, výkon vzrostl na 95 k (70 kW) při 5400 min‑1 a vůz o hmotnosti pouhých 871 kg uháněl rychlostí až 170 km/h. Jeho konstrukce byla na svou dobu standardní, podélně uložený čtyřválec poháněl kola zadní tuhé nápravy prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s řazením pákou na středovém tunelu.
V roce 1965 bylo uvedeno kupé MGB GT, opět s karo-serií podle designu Pininfarina. Vylepšený Mk.II od roku 1967 dostal celosynchronizovanou převodovku. V roce 1974 se objevily masivní černé pryžové nárazníky, respektující bezpečnostní normy USA, jež změnily vzhled vozu. Použitím šestiválce Austin-Healey 3000 se zrodily roadstery MGC a kupé MGC GT (celkem 8976 vozů v letech 1967 – 1969). Ken Costello přestavoval MGB na osmiválce Rover 3528 cm3 už od roku 1970, a tak tuto verzi nabídl také originální výrobce jako MGB GT V8 (pouze kupé, 2591 vozů v letech 1973 – 1976). V roce 1980 výroba MGB skončila, ale po třinácti letech na základě produkce náhradních karoserií u firmy British Heritage vznikla dvoutisícová série MG RV8. Opět s osmiválcem Rover, ale 3946 cm3 o výkonu 190 k (140 kW) s pětistupňovou převodovkou, který roadsteru o hmotnosti 1280 kilogramů uděloval zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9 sekundy a největší rychlost 217 km/h. Prvním typem s předním pohonem se stala značková varianta MG 1100 (1300) podle projektu ADO16, dvou- nebo čtyřdveřový hatchback, nabízený BMC pod šesti růz-nými značkami (viz AR 3/’13).
Vzniklo celkem 157 409 vozů v letech 1962 – 1973, jejichž karoserii navrhl rovněž Pininfarina, ale poslední Midget 1500 z let 1974 – 1979, nástupce Mk.IV, v rámci koncernu British Leyland obdržel čtyřválec Triumph Spitfire! Ještě vzniklo 73 899 vozů s upravenou přídí (nárazník podle pětimílové normy USA), ale konec se blížil. Továrna MG v Abingdonu, kam byla produkce v roce 1930 převedena z Oxfordu, byla o padesát let později zavřena a zbořena. V roce 1980 tak první fáze skončila. Druhou fází se stal badge engineering sedanů Austin v osmdesátých letech, nemluvě o soutěžním voze MG Metro 6R4, ale skutečné znovuzrození přinesl roadster MG F s motorem uprostřed, opravdové zjevení roku 1995. Vyráběl se donedávna jako MG TF, dokonce i po prodeji značky Číňanům. Ve třetí fázi MG Rover Group v letech 2001 – 2005 vyráběl sedany (i kombi) MG jako značkové varianty různých Roverů a čtvrtou fázi už známe. Číňané zavedli nové typy MG6, MG3, MG5 a další; nyní uplatní značku MG i pro vozy kategorie SUV. To je ovšem už jiná historie.
Převzato z časopisu