Mack Trucks - Vytrvalost buldoga

Některé automobilové značky jsou skutečnými legendami. V oblasti nákladních vozů k nim patří Mack s více než stoletou tradicí. Prvními výrobky byly otevřené autobusy, v letech 1900 až 1905 jich dodali přesně jedenapadesát. Dnes se americká společnost Mack Trucks specializuje na těžké nákladní vozy pro dálkovou přepravu, stavebnictví a komunální účely.

Pět bratrů Macků (Charlie, John, Gus, Joseph a William) vyrobilo první autobus už na přelomu minulých století, tedy v roce 1900, a protože byl otevřený pro dvacet cestujících s lehkou baldachýnovou střechou, hodil se pro vyhlídkové jízdy v brooklynském Prospect Parku. Právě Brooklyn, jedna z pěti částí New Yorku, se stal místem počátku podnikání přičinlivých bratrů, a to nejprve ve starých Wagon Works, ale v roce 1901 založili Mack Brothers Company na 25, Broadway Avenue v New Yorku, přičemž tři z bratrů – John M. (Jack), Augustus F. (Gus) a William C. Mack – se stali řediteli. První autobusy byly ještě označeny Manhattan na počest nejkrásnější části New Yorku, ale po přestěhování továrny do Allentownu v Pensylvánii, kde je sídlo firmy dodnes, už nesly výhradně značku Mack. Nejzkušenější John M. Mack (1864 – 1924) od čtrnácti let pracoval na železnici, kde získal bohaté zkušenosti s vagony a parostroji. Po návratu z vojenské službyu námořnictva pracoval ve vagonce, záhy ji koupil (s Gusem), experimentoval s parním a elektrickým pohonem, ale jízda v novém osobním automobilu Winton jeho souseda ho přesvědčila, že spalovací motor je opravdu nejlepší…

V roce 1905 se zrodily první nákladní vozy, označené podle hmotnosti jako řada Junior a Senior, v roce 1906 vyjel první trambus, resp. COE (Cab-over-Engine), tedy vůz s bezkapotovou budkou a motorem v kabině; před 100 lety první požární automobil Mack a společnost expandovala. V roce 1911 se spojila se Saurer Motor Co., jež vyráběla nákladní vozy podle švýcarské licence Saurer v Plainfieldu (NJ) a záhy s Mackem vytvořila holding International Motor Co. v New Yorku, aby v následujícím roce připojila Hewitt Motor Co. z New Yorku. Všechny tři značky nákladních vozů pokračovaly samostatnou produkcí, ale prodej byl pod jednou střechou. Nakonec zůstal jen Mack a závod v Plainfieldu se pustil do výroby motorů pro nejslavnější Mack AC ze dvacátých let, jehož charakteristická příď s chladičem až za motorem dala vozu přezdívku buldok. Objevily se také inzeráty The Mack Bulldog
(od 1922 je Bulldog chráněnou značkou Macku), vychází firemní časopis Bulldog pro klienty (od roku 1920 dodnes) a typu AC se vyrobilo 40 299 kusů se čtyř- i šestiválcovými motory a užitečnou hmotností 3,5 až 10,0 t (pětituna se stala standardním vozem americké armády od roku 1916) až do ukončení produkce v roce 1939. Slogan built like a Mack Truck se zrodil právě tehdy pro neobyčejnou kvalitu, vytrvalost a spolehlivost těchto strojů, zmíněného buldoka nakonec jako sošku zdobící příď vozů ztvárnil šéfinženýr Alfred F. Masury (od 1932 jde o patentovaný vzor).

Úspěšná byla také řada AB s klasickým chladičem před motorem, vzniklo 51 613 vozů v letech 1914 až 1936. Společnost se vrátila k označení Mack Trucks, Inc., protože International Motor Co. byla často zaměňována s konkurencí International Harvester (dnes Navistar International) z Chicaga. V roce 1913 se představil nový Junior, předchůdce dnešních rozvážkových automobilů pro město; v roce 1934 tento trend pokračoval uvedením klasických pikapů Mack JR, což ovšem byly vozy Reo (druhá automobilka Ransoma Eliho Oldse po odchodu z Oldsmobile), upravené pod značkou Mack. Samozřejmě výčet všech vyráběných typů, lehkých i těžkých, nákladních vozů i autobusů, se vymyká rozsahu tohoto článku. Kromě toho společnost Mack Trucks před válkou získala továrnu na letecké motory se slévárnou v New Brunswicku (Wright-Martin Aircraft Corp., ex-Simplex Automobile Co.) a v Plainfieldu i v Allentownu vyráběla rovněž vagony a průmyslové i posunovací motorové lokomotivy různých typů s hmotností 12 – 80 tun a výkony 63 – 397 kW/85 – 540 k (od roku 1951 také diesel-elektrické). Do roku 1959 vzniklo 120 lokomotiv; do roku 1960 celkem 21 tisíc autobusů. Nechyběly ani lodní motory Mack Mariner. Společnost Mack samozřejmě vyráběla vlastní automobilové motory a v roce 1927 zahájila vývoj rychloběžného vznětového motoru, jehož sériová produkce se rozběhla o deset let později (první v USA). Za druhé světové války Mack plnil vojenské dodávky a do roku 1945 zhotovil 4600 tankových motorů, 4500 pětitunových nákladních vozů
a 26 tisíc těžkých šestikolových typů NR a NO; podílel se také na výrobě letadel (v Allentownu; bombardovací Vultee Vengeance).

Po roce 1945 nejprve pokračovala produkce předválečných typů, hlavně těžkého L, ale objevily se nové řady A (uvedena na počest 50. výročí) a zejména klasická B, která zůstala ve výrobě do roku 1966 (127 786 vozů), je typickým představitelem své značky a v roce 1953 uvedla vznětový motor Mack Thermodyne Diesel. Bezkapotové typy H získaly přezdívku Cherry Pickers pro vysokou budku; další klasiku představují trambusy F Series (asi 70 tisíc vozů v letech 1962 až 1981) a zvláště kapotové typy R (v letech 1965 až 1989 celkem 210 238 vozů), nemluvě o špičkové verzi RW Super-Liner s mohutnou kapotou (1978 až 1993), jež se stala protiváhou konkurence Peterbilt a Kenworth. Jejich postupná odměna přes řady Value-Liner, U a DM (s asymetrickým uložením budky), RD, RB, CL a CH dospěla až k dnešním aerodynamickým dálkovým tahačům Vision a těžkým vozidlům pro stavebnictví Granite. Podobně se rozvíjela také řada bezkapotových typů, většinou tahačů od G a F Series přes WS Cruise-Liner až po MH Ultra-Liner s aerodynamickou budkou Maxi-Glas, ale také vozy MB, MC, MR a LE (Low Entry) pro komunální účely s nízko uloženou budkou.

V roce 1979 získala dvacetiprocentní podíl na Mack Trucks společnost Renault Véhicules Industriels (RVI; nyní Renault Trucks) a prvními plody nové spolupráce bylo uvedení středně těžkých typů Mid-Liner MS a CS (kapotový) na základě francouzských konstrukcí; naopak tahač Renault Magnum se objevil s osmiválcem Mack E9 500. Není bez zajímavosti, že se v sedmdesátých letech snažil Mack alternativně uplatnit na americkém trhu motory Scania; vlastní typy jsou však nadále základem, i když klienti mají možnost volit i jiné (Caterpillar, Cummins). Renault V.I. zvýšil podíl na Macku na 100 % v roce 1990, ale pak se sám stal součástí Volvo Truck Corporation, takže nyní toto společenství zahrnuje tři věhlasné značky nákladních automobilů Mack, Renault a Volvo.

Mack Trucks je průkopníkem v mnoha směrech. Od počátku výroby prosazoval hliníkové bloky motorů, v roce 1920 uvedl čističe vzduchu i oleje, 1930 vícestupňové převodovky v jediné skříni, 1953 vznětový motor Thermodyne s přímým vstřikem, 1966 vysokovýkonné Maxidyne (řadové šestiválce a vidlicové osmiválce) s tříhřídelovými převodovkami Maxitorque, 1971 vlastní motorovou brzdu Dynatard, 1972 rozdělovací převodovku TC15 pro trvalý pohon všech kol, 1982 novou řadu motorů Econodyne, 1988 elektronickou řídicí jednotku motormanagementu V-MAC, 1997 elektronické vstřikování paliva E-TECH atd. Mezi výrobky Mack patřily také těžké sklápěče (dumpery) pro provoz mimo komunikace v lomech, dolech a na velkých stavbách (M Series 15 – 75 t, návěsové až 120 t; Mack Pack) a kompletní požární vozy včetně vlastních vysokozdvižných plošin a žebříků (poslední CF dodán v roce 1984; pokračuje výroba podvozků pro nástavby). V roce 1956 Mack pohltil konkurenta Brockway Motor Trucks z Cortlandu (New York), výroba pokračovala až do roku 1979, ale pak byla značka zrušena pro stejné problémy, jaké provázely Mack Trucks do převzetí RVI, totiž vysoké výrobní náklady. Tažní psi Huskies, jež má Brockway ve znaku, táhli společně s buldokem až do té doby, než je zahubila příliš vysoká kvalita. Automobily obou značek jsou vystaveny v továrním muzeu Mack Trucks Historical Museum na Postal Road v Allentownu, z něhož je většina našich snímků.


Zdroj: Automobil 05/09
Autor: Tom Hyan