Spravedlnost? – I při 0,1 promile se dá přijít o řidičák

Je to k nevíře: 0,2 promile těkavých látek v krvi je fyziologická hranice, kterou může mít každý člověk, i když nic nepil. O lidech, kteří mají cukrovku, ani nemluvě. Přesto tu leží na stole hned dva případy, kde dechová zkouška skončila na 0,1 g/kg a přesto přišli oba řidiči o řidičské průkazy a ten jeden dokonce už odpykal polovinu uloženého šestiměsíčního trestu zákazu řízení a měl by mu tedy být již vrácen. Protesty úřadům nepomáhají. 

Ten první řidič se podrobil silniční kontrole dopoledne po desáté hodině, když jel pracovně na jiné pracoviště a při dechové zkoušce mu bylo nejdřív naměřeno 0,36 promile, při druhé 0,34 alkoholu v dechu. Od této hodnoty je ovšem třeba odpočítat 0,24 g/kg, protože dechová zkouška je nespecifická a jen orientační. Výsledná hodnota tedy zůstala na 0,1 g/kg. A to stačilo k té následné pohromě: pokuta tři tisíce korun, zákaz řízení motorových vozidel na dobu šest měsíců a ještě tisíc korun jako náhradu nákladů správního řízení. Jak se alkohol do krve řidiče dostal? Zřejmě šlo o zbytkový alkohol z předchozího dne, který řidič na sobě ani nepociťoval, ani o něm vlastně nevěděl. Jak tedy mohl rozhodnout o tom, že nepojede, když to bylo v jeho pracovní náplni a na sobě žádné známky ovlivnění nezaregistroval? 

Úmyslně, neúmyslně 

Podle § 2 zákona 200/1990 Sb. je „…přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje …“ Zavinění je buď úmyslné nebo nedbalostní. Jak ale máme poznat naši „ nedbalost“, s níž řídíme, i když máme v krvi 0,1 promile? Když rozdíl mezi nulou a 0,1 ani nepoznáme, ani netušíme? Může být vůbec řeč o zavinění? A bez zavinění není ani přestupku, ani trestného činu. Proti takovému rozhodnutí muselo být samozřejmě podáno odvolání. To proto, že rozhodnutí porušilo nebo nerespektovalo celou řadu ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích i správního řádu. Základem zákonem uložené povinnosti zdržet se požívání alkoholu (či jiné návykové látky) je ovlivnění řidičských schopností, k němuž po požití alkoholu dochází. Musí tedy být řidič alkoholem skutečně ovlivněn. Při 0,1 promile – a to ještě ne zcela průkazně – je to skutečně pravda? Když porovnáme řidičské schopnosti řidiče s nulou a jiného, který má 0,1 promile v krvi (ne tedy jen v dechu) – bude v tom rozdíl? Zjistil to někdo? A jak? 

Naše republika se sice pyšní „nulovou tolerancí“ jako ostatně téměř všechny země bývalého východního bloku navzdory ostatní Evropě, která ale jistě má stejný zájem, aby řidiči nejezdili opilí. Přesto jsou hranice těkavých látek v krvi řidiče na západ od nás zpravidla 0,5, ve Francii dokonce 0,8 promile. I když se tam z tohoto důvodu víc nebourá – a pokud – pak jen proto, že řidič stanovené hranice neodpovědně přestoupí. Zkusme jen porovnat: pokusy potvrdily, že řidič, který má teplotu 38 stupňů C – např. při chřipce či jiném onemocnění – má schopnosti k řízení ovlivněny stejně, jako kdyby požil alkohol v množství jednoho promile. A to je u nás hranice trestného činu, při které zpravidla jde řidič automaticky k soudu. Přitom nepochybně nikdo ještě neviděl, aby policie měřila řidičům teplotu, ačkoli to není o nic hloupější a méně potřebnější, než dýchat do nějakého přístroje. Při zimní epidemii chřipky by to však bylo jistě užitečné. Nikdo to ale nedělá a nikdo to vesměs ani neví. Psí hlavu má nasazenou jen alkohol a drogy. Před ostatním se zavírají oči. 

V žádném případě se nepřimlouváme za pití alkoholu za volantem, které si vyžádá každoročně neuvěřitelné oběti a škody. Je jen jisté, že 0,1 promile opravdu nemůže mít žádný a určitě ne znatelný vliv na řízení vozidla. Je si toho ostatně vědomo i ministerstvo dopravy, které prý doporučilo neprovádět krevní zkoušky, které jsou drahé, při zjištění do 0,3 promile dechovou zkouškou, neboť za dobu dojezdu do nemocnice je konečný výsledek ještě podstatně nižší. Takže v tichosti se jaksi snad toleruje 0,3 promile, což odpovídá zhruba požití jedné plzeňské dvanáctky. Spíš aby se ušetřilo, než aby se prosadila socialistická prohibice. Nikdo to ale nepotvrdí oficiálně. Prý proto, že kdyby se povolila taková nějaká hranice jednoho piva, pili by čeští řidiči už úplně bez zábran. To je ale filozofie zcela nepřijatelná. Nakonec odporující i současnému stanovisku ministra vnitra, když se přimlouvá za změnu ústavy v souvislosti s oprávněným použitím legálně držené zbraně k obraně vlasti. Občanům je podle ministra vnitra třeba věřit, že zbraň nezneužijí. Že jim nelze věřit, pokud jde o pití alkoholu, už se nemluví. 

Takže věřit nebo nevěřit? 

Je to ostatně dlouhodobý trend. Občan a především řidič se musí vodit za ruku jako malé dítě, stát prostě nevsází na jeho odpovědnost a občanské uvědomění, ani ho k tomu nevede. Ne že by situace na silnicích k tomu příliš opravňovala: je to ale důsledek dlouhotrvajícího vztahu občana ke státu a ovšem i státu k němu. Je to také důsledek hloupého trestání v dopravě, které neumí nic jiného, než dávat body, zakazovat řízení, udělovat podmíněné a často nepodmíněné tresty odnětí svobody. To je špatně a málo. Nikdo z nás se nechce nechat zabít ani pročekat dlouhé hodiny v kolonách proto, že neodpovědný řidič udělal chybu, často nesmyslnou a riskantní. Zběsilá jízda s kradenými vozidly, jízda skutečných opilců a zdrogovaných řidičů ohrožuje všechny a nenajde se jistě nikdo, kdo by se jich zastával. Také jedenáct mrtvých za čtvrtek nebo zadržení dívky, která má za sebou devatenáct zákazů řízení, mluví za mnohé. Chybí u nás zcela programy pro provinilé řidiče, které by je – jako všude kolem nás – po pochybení v dopravě připravilo líp na další účast v silničním provozu. Chybí namísto zákazů řízení jiné tresty, chybí i ochota vyslovit propadnutí vozidla, dokonce i v nejbrutálnějších řidičských zvěrstvech. 

Zato při 0,1 promile běží všechno jako na drátkách. Bez ohledu na to, že náš řidič samozřejmě ztratil své povolání řidiče profesionála, že se musel zaregistrovat na pracovním úřadě jako nezaměstnaný a že mu ještě stát musí vyplácet podporu v nezaměstnanosti. Jak tím správním rozhodnutím utrpěla celá rodina i jeho vlastní existence, už se můžeme jen domýšlet. Navíc u nás má přece chybět 5 500 řidičů v nákladní a autobusové dopravě. Teď jich bude 5 501. To snad není v rozporu s „veřejným zájmem“, jak jím argumentuje soudní rozhodnutí, k němuž přijdeme vzápětí? V Německu sice také chybí řidiči, ale tam je hej: pozvali si zahraniční posily, jak o tom před časem mluvila i německá kancléřka. Ta našla recept: podle vyjádření Angely Merkelové pomohou syrští řidiči – imigranti. Právě oni mají podle kancléřky velikou šanci najít uplatnění jako řidiči kamionů, kterých je i v Německu nedostatek. Jenže oni prý nemají 500 Eur na správní poplatek, aby jim syrský řidičák platil i tam. Němci si ale umí poradit: zařídí jim na to půjčky. Zda budou kamiony řídit i ti, kteří žádné doklady – tedy ani řidičák nemají – zpráva neuvedla.

To ovšem Angela Merkelová tehdy ještě nevěděla, co se stane na vánočním trhu v Berlíně… Našeho řidiče se ovšem tyhle mezinárodní nápady netýkají. Své zaměstnání ztratí u nás, u nás zvýší nedostatek řidičů všech kategorií, i když 0,1 promile je prostě nesmysl. Navíc odporuje zákonu. Ten totiž v § 3/1 zakazuje účast v provozu na pozemních komunikacích tomu, kdo by vzhledem ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohl bezpečnost provozu ohrozit. To se týká jistě i ovlivnění alkoholem. A § 5 o povinnostech řidiče to rozvádí. Ukládá řidiči povinnost podrobit se vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Zakazuje mu požít alkohol během jízdy nebo v takové době po jeho požití, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Sám zákon váže alkohol na vlastní ovlivnění. Vždycky tedy jde o takové množství, které dokáže schopnost k řízení ovlivnit. To je podmínka zákona a tu obě správní řízení u našich řidičů prostě nerespektují. Správní orgán prostě není ochoten o tom diskutovat nebo provést nějaký seriózní důkaz. 

Ani odvolací rozhodnutí krajského úřadu o tom nechce polemizovat: prý výraz „orientační“ znamená, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen přibližně, nicméně tuto „přibližnost“ lze určit přesně (!!). Tak to stojí doslova a do písmene v tom památném rozhodnutí. Opravdu nejde o chybu, třeba přecházejí oči. Přibližně a přesně je zřejmě totéž. Podle krajského úřadu neplyne z žádného právního předpisu, že jedině odborné lékařské vyšetření je způsobilé prokázat přítomnost alkoholu v krvi. „Nulová tolerance“ je zásadou, která platí v České republice. Znalecký posudek, zda byl řidič skutečně ovlivněn, je nadbytečný, neboť by nemohl zpětný propočet hladiny alkoholu vyvrátit, třeba byl získán dechovou zkouškou... „V případě zjištění alkoholu vždy toto prokazuje i jeho vliv na řidiče.“ Proč to platí i při tak mizivém množství, jako je 0,1 promile, už správní rozhodnutí nevysvětluje. Ani nemůže. 

Krajský úřad mluví o zásadě „nulové tolerance“, ale nemůže vůbec určit, který právní předpis ji stanoví. Zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/2000 Sb. nic takového netvrdí. Výslovně a vždycky váže požití alkoholu s ovlivněním řidiče. A to je při 0,1 promile přinejmenším pochybné a mělo by se tedy v každém případě prokazovat. Takže jaká „nulová tolerance“? Kdo ten nesmysl vymyslel a kdo se s ním stále ohání? Ještě horší sprcha přišla z Krajského soudu, kam byla podána správní žaloba. A návrh na odložení vykonatelnosti zákazu řízení, aby řidič nepřišel o zaměstnání a mohl řídit do konečného rozhodnutí v jeho věci. Soud usnesením tento odkladný účinek nepřiznal, přestože to § 73 zákona o soudním řádu správním umožňuje: to za předpokladu, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí pro žalobce znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle krajského soudu má tento trest zákazu řízení silnou funkci obrannou, zejména ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu. Prý „…při poměřování této (jeho) újmy (ztráty zaměstnání) s újmou hrozící ostatním účastníkům ji soud hodnotí jako závažnou.“ 

Řidiči z profese 

Právě jako řidič z povolání by měl být žalobce zvlášť obezřetný a ve svém zájmu řídit vždy tak, aby se nedopustil porušení dopravních předpisů a neohrozil tak sebe a osoby závislé na jeho příjmech případnou ztrátou zaměstnání. „Pokud tak nečinil a nyní se dovolává vážných následků v souvislosti se svým povoláním, pak krajský soud nemůže rozlišovat, zda je žalobce řidičem z povolání či nikoli,“ Tečka. Konec. Přestože k návrhu bylo přiloženo potvrzení zaměstnavatele, který se svého zaměstnance zastal a potvrdil i nedostatek řidičů. Soudu to prý nestačilo. „Veřejný zájem“ je důležitější. I při 0,1 navíc ještě ne zcela prokázaného alkoholu. Veřejný zájem tedy nezajímá, že je 5 501 prázdných řidičských sedaček. I v druhém případě skončil propočet tvrzeného alkoholu v dechu – ne tedy v krvi, jak tvrdí krajské správní rozhodnutí shora – na 0,1 g/kg těkavých látek, nesprávně alkoholu a koneckonců i ethylalkoholu, jak by mělo být přesněji. Máme za to, že 0,1 promile nemůže řidičské schopnosti ovlivnit a kdo tvrdí opak, ať to prokáže. Tím spíš, když jde o správní orgán státu. 

Nic není jen tak

Ani dechová zkouška sama není tak jednoduchá a přesvědčivá. Musí být prokázána bezchybnost přístroje, včetně certifikace a kontrol, jeho správné „odvětrání“ po předchozí zkoušce, správné použití a mnoho dalšího. A nakonec je to jen „orientační dechová zkouška“. Řidič, jemuž se podobná věc stane, by měl trvat na provedení krevní zkoušky. Nejen proto, že konečný výsledek bude jistě jiný a zřejmě příznivější, ale i proto, že právě v její souvislosti musí lékař provést i vyšetření řidiče hodnotící jeho chování, tělesné i duševní schopnosti ve směru těch řidičských. I podle tohoto vyšetření ( chůze po čáře, pokus prst-nos, aj.) se pak dá usuzovat na jeho ovlivnění alkoholem. Troufáme si tvrdit, že při 0,1 promile – i kdyby se prokázalo krevní zkouškou – se nezjistí rozdíl od chování, schopností a způsobilosti při opravdu zjištěné nule. Stále se opakuje „nulová tolerance“. Tu ale v žádném našem zákoně nenajdeme. Zkoušeli ji už dávno v USA, když pak nakonec prohibici odtroubili. Ani „suchoj zakon“ v Rusku neměl dlouhé trvání. Teď vyhlásili absolutní prohibici v Čečensku: šlo o reakci na automobilovou nehodu se sedmi mrtvými. Podle zpráv čtrnáct společností, které ještě měly licenci na prodej alkoholických nápojů, ji„ dobrovolně“ odevzdalo. Viníkova rodina, vystavená všeobecnému opovržení, raději Čečensko opustila. Prezident severokavkazské autonomní republiky Ramzan Kadyrov dokonce prohlásil, že opilec za volantem je horší než terorista! Tak to u nás ještě nikdo neřekl. A vyhlásit skutečnou všeobecnou prohibici si nikdo netroufne.

Opilství je třeba trestat 

Aby bylo ale skutečně jasno: opilce v silničním provozu je třeba přísně trestat, včetně nepodmíněných trestů odnětí svobody a propadnutí vozidla, zejména když jde o následky smrti nebo rozsáhlých materiálních škod či obecného ohrožení, jako je srážka s vlakem či autobusem. Přes mnohaletou prohibici za volantem si ale někteří řidiči nedají říci: za posledních 10 let zemřelo při nehodách opilých řidičů 800 lidí (!), 25 000 jich bylo těžce zraněno. Zbytečně. 1,7 miliard alkoholových škod ani nedozírné dopady na rodiny mrtvých a zraněných nevarují. Neodrazují ani často milionové postihy pojišťoven. Trestat ale za tak nepatrné množství alkoholu, jako je 0,1 promile – a to ještě ne zcela průkazně – je příliš. Druhý extrém. Snad už by konečně měl stát stanovit rozumnou hranici beztrestnosti, když už chceme být v Evropě, tedy tak, jak je to jinde a kde s tím nejsou problémy. Kde se umí vypořádat jak s malým pivem, tak na druhé straně tvrdě se skutečnou opilostí. Očekávat, že na to přijde Evropská unie, která doposud pro unifikaci dopravních předpisů neudělala nic, nelze. Pořádek bychom si měli udělat konečně sami. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie