Mrtví na silnicích – Truckeři nejsou nesmrtelní

I když si to stejně jako ostatní řidiči skoro všichni myslí. I mezi sedmi mrtvými za víkend se najde řidič nákladního vozidla. Kamion svou velikostí a hmotností i výškou sedadla řidiče přece jen víc chrání než stará rezatá karoserie letitého favorita.

Naposledy včera: podle zprávy z tisku kamion narazil do stromu, jeden mrtvý. Šlo o nehodu v Olšových vratech na silnici I/6, spojující Karlovy Vary a Prahu. Těžce zraněného druhého člena posádky naložil vrtulník záchranné služby, pro mrtvého přijel už pohřební vůz. Ani jeden před jízdou nepočítal s tím, co se stane. 

Nebezpečné povolání

Řídit nákladní vozidlo je samozřejmě dobrodružství: odpovědnost za náklad, za dojetí, za dodržení všeho, co provoz řídí, ale také svazuje, včetně rychlosti a přestávek. K tomu ještě papírování a nebezpečí, které na silnici číhá na každém kilometru. Mít všechno na paměti, všechno stihnout a všechno dodržet je stále větší problém. Takže se zase až tak není čemu divit: vysoké riziko přináší i vysoké nebezpečí i fatální následky. O nehodách kamionů jsme si už mnohokrát psali. Převrácené cisterny, uvolněné přepravované betonové panely, neštěstí při opravách nákladních vozidel, při couvání do míst, kam řidič sotva vidí. Tak se také nedávno u Prahy srazilo několik kamionů a osobních aut, když na dálnici D1 u Průhonic došlo k jedné nehodě a jen o dvě stě metrů dál se srazily čtyři jiné kamiony a tři osobní auta. Dálnice D1 byla v pondělí uzavřena. Tak by bylo možné pokračovat. To až do rozsudku Okresního soudu pro Prahu–západ, který za zavinění nehody,při které se střetly tři náklaďáky, jednomu z truckerů uložil jeden rok vězení. A také tu byl jeden mrtvý. Šlo o nehodu z jara, při které obžalovaný řídil nákladní automobil a vozil zeminu ze staveniště. Při projíždění nepřehledné levotočivé zatáčky nepřizpůsobil podle rozsudku rychlost jízdy stavu a povrchu vozovky, která byla pokryta rozježděnou hlínou, čímž se stalo, že při dojíždění před ním jedoucího jiného nákladního automobilu nestačil včas a bezpečně reagovat, při brzdění uvedl vozidlo do smyku, takže vjelo do protisměru a zde se střetlo s protijedoucím nákladním automobilem LIAZ. Řidič Liazky utrpěl tak vážná zranění, na jejichž následky zemřel. Jeho spolujezdec byl rovněž vážně zraněn, ale nehodu přežil. 

Obžalovaný řidič uvedl, že věděl o tom, že vozovka je kluzká a že přijíždí do velmi nebezpečného úseku. Marně se snažil zpomalit přeřazováním rychlostí i přerušovaným brzděním, ale smyku již nešlo zabránit, ani střetu s náklaďákem před sebou. Třebaže jeho řidič ve zpětném zrcátku viděl přibližujícího se kolegu a uhnul až na pravou krajnici. Všichni, kdo přežili, potvrdili, že vozovka byla plná rozježděné hlíny, kluzká a klouzalo to i na rovině v úseku, který předcházel klesání do místa dopravní nehody. Tomu byla i padesátikilometrová rychlost vozidla obžalovaného nepřiměřená. O odpovědnosti toho, kdo na silnici z blízkého pole rozjezdil hlínu nebo o odpovědnosti správce silnice už ani u soudu nechtěli nic slyšet, třebaže i stav vozovky se na předmětné tragické nehodě podepsal. A zase si budeme zbytečně připomínat, co má řidič v základních ustanoveních zákona dodržovat, že se má věnovat řízení, že má přizpůsobit rychlost a celé své chování dopravní situaci a stále ji sledovat. Co všechno řidiče rozptyluje, by opravdu mělo zmizet: telefonování za jízdy, psaní SMS, kouření, hraní s rádiem, jídlo a pití, a mnoho dalšího. Ještě stále neskončil letitý spor zraněného řidiče, jehož automobil jako první z dalších devíti před ním převálcoval náklaďák, když auta stála na červenou. Ten řidič nákladního vozidla totiž telefonoval. Jinému zase spadl nedopalek cigarety na podlahu a když jej mezi pedály hledal, narazil s vozidlem do stromu. Ani jízda v noci není snadnější jen proto, že je provoz nižší. Polovina smrtelných nehod se stane v noci, ačkoli je jen čtvrtinový provoz. V noci je obtížné předjíždět, sotva kdo dodrží jízdu „na dohled“, tedy jen takovou rychlost, která umožní zastavit na vzdálenost, na kterou řidič vidí. Vzpomeňme jen na nehodu řidiče, který se z Plzně v noci vracel do Prahy a na poslední chvíli spatřil ve svém pravém jízdním pruhu ležícího člověka. Strhl řízení doleva, jenomže v levém jízdním pruhu ležel další opilec, kterého zabil. U soudu to bylo jednoduché: nejel na dohled. Nedokázal zastavit na vzdálenost, na kterou mu reflektory osvětlovaly vozovku. Jistě neobvyklá nehoda, stejně jako ta, která se přihodila kamarádovi: jel v noci nákladním vozidlem lesem, když uviděl na potkávací světla něco malého šedého, jak leze přes silnici. Zastavil na metr. Když vystoupil, krve by se v něm nedořezal: přes silnici lezlo dvouleté dítě. Opodál bylo havarované osobní auto a v něm rodiče, oba v bezvědomí. Kdyby náš řidič nejel na dohled, dítě by usmrtil. O vině by nebylo pochybností. V těch souvislostech netřeba strašit, netřeba hledat čerta za každým rohem. Jenomže on tam opravdu bývá. Výše pravděpodobnosti nehraje žádnou roli. Občas se prostě někomu stane, že dojde i k naprosto neuvěřitelné a nečekané nehodě, jindy je střet vozidel prostě jen výsledkem nepozornosti, únavy, nepřiměřené nebo dokonce nedovolené rychlosti. O střetu se zvěří, zejména v noci, ani nemluvě. 

Nic nového pod sluncem

Každý z nás ty případy zná nebo o nich slyšel, jen počítá s tím, že jemu se nestanou. Lhostejné, zda tady nebo v cizině. Zrovna mám na stole nehodu řidiče nákladního automobilu, který v Rusku při projíždění vesnice Pavlovo ve Svaljavském okrese v  Zakarpatské oblasti nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky a ve smyku těžce zranil tři chodce jdoucí na levé krajnici. Hned vedle leží spis majitele kamionu, který jej vypravil do Kazachstánu s nákladem radiátorů. Asi po týdnu jeho řidič telefonoval, že má kdesi na hranicích potíže a potřebuje je uplatit. Tak se peníze poslaly. Jenomže to byla poslední zmínka o řidiči, o kamionu i o nákladu. Zmizeli. Pojišťovna odmítla škodu zaplatit, místní policie nereaguje. Pojistná událost prý není likvidní, majitel kamionu nepředložil žádný doklad policie o tom, že vůz byl ukraden. Vždyť prý si tam mohl najít děvče a kamion i s nákladem prodat. Otec tří dětí s bezúhonnou pověstí… Řídit truck je opravdu dobrodružství. Riziko vlastního i cizího života, vysoké škody. Riziko ztráty řidičského průkazu, když dojde k chybě, ztráty živobytí. Někdy i svobody. Jako kdesi v Afghanistánu, kde řidiči kamionu vběhlo pod kola vesnické dítě a ačkoli za střet nemohl, byli by ho vesničané zlinčovali. Vlastně ho místní policie zachránila, když ho zavřeli. Jenomže není vězení jako vězení: byl přikován ke skále a kdyby nedostal od spoluvězňů, co byli volní, aspoň to, co zbylo, byl by umřel hlady. Jsou to prostě všechno smutné a složité příběhy. Jistě nejde řídit auto, natož kamion, a čekat jen to nejhorší a startovat motor s hrůzou, co všechno se může stát. Je však třeba pamatovat na rizika, která s sebou řízení nákladního vozidla nese. Po bitvě je ovšem každý kaprál generál a všichni pak ví, co a kdy měl řidič dělat. Jinak je vidět silnice z jeho sedačky, jinak potom přes soudní stůl, když se rozhoduje o vině. Tu má zpravidla ten, kdo přežil. Jakoby na silnici ani neplatila odpovědnost za zavinění, ale ta, kterou známe jen v občanském právu: objektivní odpovědnost za výsledek. 

Tím je třeba se řídit, na to je třeba myslet.

Převzato z časopisu

Fotogalerie