Odpovědnost – Snížit věkovou hranici?

Zajímá to vůbec naše čtenáře? – ptáme se. Možná až do chvíle, než řidiče kamiónu přepadne čtrnáctiletý výrostek, až jiný v takovém věku přepadne obsluhu benzinového čerpadla nebo když se ze čtrnáctiletých děvčat, které vezmeme autostopem, vyklubou zlodějky nebo dokonce násilnice. Do té doby, dokud se nás to netýká, nás to také ani příliš nezaujme. Přesto  se to zase přetřásá jako před lety, skoro denně se o tom mluví v televizi, odborníci i neodborníci se přou a hádají a nikdo vlastně neví.

Zkusme si to přiblížit. Jak je to tedy s trestní odpovědností vůbec? Aspoň proto, abychom na to měli lepší názor. Trestní zákon o tom hovoří už v § 25: „Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“ Je to jednoduché: u osoby, která v době spáchání trestného činu nedovršila patnáct let věku, je trestní odpovědnost vyloučena. A ještě něco: trestní odpovědnost takového pachatele nastává až dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. To bylo jednou rozhodující v případě, kdy šlo o přepadení čerpadlářky. Pozdě večer vešel do prostor benzinové pumpy muž v baloňáku s punčochou přes obličej. Jednou rukou vystrčil přes plášť nějaký předmět a s výhrůžkou, že má pod kabátem zbraň a vystřelí, požadoval peníze. Pumpařka se rozklepala a začala z kasy vytahovat nějaké bankovky. Lupič ale odmítl: „Potřebuju jen padesát korun, mám hlad!“  Vyděšená pokladní se projevila jako máma a vyhrkla, že mu může dát buchty, které má s sebou. Na to si lupič opravdu nabízenou buchtu vzal, druhou rukou vyhrnul kus punčochy z obličeje a zakousl se. Ani nepolkl podruhé, když se naneštěstí poblíž objevila posádka nákladního automobilu, které ovšem bylo divné, co ten člověk u kasy provádí. Řidič náklaďáku vyšel a zavolal policii. Ta chytla lupiče v době, kdy právě dojídal druhou buchtu. Žádná mimořádná loupež, až snad na ty buchty. A ovšem také až na to, že se zjistilo, že lupičem byl kluk, kterému druhý den bylo patnáct let. Být to pozítří, hrozila by mu trestní sazba odnětí svobody od dvou do deseti let, i když jen vlastně poloviční, protože na mladistvé je trestní zákon mírnější. Jaké je to vlastně důležité datum, ty patnácté narozeniny? Jakoby den před tím byl člověk ještě úplně nerozumný a o den později trestně dospěl. Ovšemže se za ty dva dny nic podstatného nestane. A je to v podstatě hloupá hranice. Určená vlastně jen proto, aby byl nějaký pořádek. Moc logická ale není. 

Zasvěcení

Oč moudřejší byli třeba jen Indiáni, kteří dospělost chlapců spojovali s vykonáním zkoušky bojovníka. Když to mladý Indián všechno podstoupil a dokázal, byl přijat mezi dospělé. Vlastně ať už mu bylo míň nebo víc let. Musel prostě prokázat nějaké vlastnosti, zkušenosti a zručnost, aby byl považován za dospělého. To teď zřejmě není tak důležité. Jednoduše se to předpokládá u každého. My dnes stanovíme přesnou hranici a tvrdíme, že všichni, kdo ji dovrší, jsou trestně dospělí. Všichni stejně schopní a způsobilí se vyznat v tom, co je správné, možné, zákonné a co už je nebezpečné, nežádoucí a nesprávné. Totéž při dovršení osmnácti let: máme za to, že jsou všichni dospělí i občanskoprávně. Je to stejně nesmyslné, jako bychom řekli, že všechny patnáctileté nebo osmnáctileté stromy musí mít určitou výšku. A to samozřejmě nemají – každý strom je jiný, stejně tak je jiný i každý člověk: někdo je v patnácti dítě, někdo nedospěje ani v osmnácti, jiný mladík je ve třinácti už zkušený a protřelý zlodějíček, některé děvče ve třinácti už skoro žena. Zdá se, že i středověk byl moudřejší. Aspoň se o tom dozvídáme v prastarých právních předpisech týkajících se šlechtického práva. Tehdy se „dospělost“ nazývala jako „léta spravedlivá“. U chlapců se stanovila podle toho, zda jim rostly vousy, u dívek, zda již měla ňadra. K tomu byli určeni zvláštní městští úředníci, kteří to posuzovali a o tom rozhodovali…

Ostatně vždyť i Julie si brala Romea ve čtrnácti letech a v renesanci se děvčata vdávala i v jedenácti. A přece Mohamed měl osmiletou ženu. Bylo to prostě jinak. My jsme se rozhodli pro pevné věkové hranice, jakoby to bylo nejlepší řešení. Není. Ale jak už bylo řečeno, pořádek musí být, padni komu padni, třeba nespravedlivě. Je to prostě problém: v novinách čteme, že čtrnáctiletý hoch ubodal třináctiletou dívku, se kterou měl týden známost. Už dřív měl se zákonem potíže, když shodil do výtahové šachty kamaráda. Trestní zákon je na něj krátký. V jiném případě utloukly tři holky seniora. Dvě dostaly sedm a půl roku, protože byly mladistvé, třetí, které bylo pár týdnů přes osmnáct, dostala patnáct let. Byly od sebe jen pár měsíců – byly opravdu tak jiné, že dvě dostaly půlku?

Jindy zase dostali dva pachatelé po sedmi a půl roce jen proto, že jim ještě nebylo osmnáct. Kdyby byli o několik měsíců starší, mohli by za umučení bezdomovce jít do vězení až na doživotí. Divné hranice. A tak se zase řeční a probírá, zda by se hranice trestní odpovědnosti neměla snížit z patnácti na čtrnáct nebo dokonce na třináct let. Dnešní mladí jsou prý zkušenější, vyspělejší, chytřejší než dřív, a tak by se hranice měla posunout. Lidovci jsou pro, komunisté proti a Kalousek s tím také nesouhlasí, prý je důležitá prevence. Jenomže s tou – jak známo – je to u nás všelijaké. Koneckonců to potvrzuje i fakt, že mladí řidiči kolem osmnácti let u nás způsobí přes pětinu všech dopravních nehod. Takže co s odpovědností, co s prevencí? Přece víme, že dřív byla zletilost spojena s dovršením dvacátéhoprvého roku věku. A později se snížila právě s tím, že dřív dospíváme. Možná, že jsme ve stejné situaci: mladí jsou opravdu dnes v porovnání i jen s nedávnou minulostí prostě šikovnější, mají větší rozhled a jsou schopnější. Všeho. 

Pasťák nebo vězení?

Problém není samozřejmě v novele trestního zákona, kterou náš zručný Parlament snadno přijme, Senát potvrdí a prezident podepíše. Problém je, co s nimi? Co se čtrnáctiletými nebo třináctiletými pachateli, kteří by se ocitli ve vězení mezi protřelými recidivisty, jichž máme v basách 60%? Jak je vychovávat, jak je napravit, aby překonali, co z hlouposti, nezralosti, z frajeřiny nebo ze špatného příkladu provedli a dostali se za hranu zákona? Na to by samozřejmě musela být připravena i škola. Ani dnes se ale o tom nikdo ve školách moc nedozví, výuka přece ani nepřipravuje ke svědectví, ani jen letmo nepoučí, jak se chovat k uniformě nebo dokonce v trestním řízení. A nemusí to být hned jen nějaké loupeže a násilnosti. Vždyť ani v autoškolách se nevyučuje, jak si počínat při silniční kontrole nebo při dopravní nehodě. A to se přece týká těch zletilých i nezletilých, dospělých i nedospělých. Nikdo nikoho nevodí do vězení, abychom věděli, jak to tam vypadá a co se tam vlastně děje, jen zřídka udělá škola exkurzi k soudu. Je to všechno neuvěřitelně málo. Navíc někdy i v prostředí šikany učitelky, která se bojí žáků i svých kolegů. Tak jak tomu bylo nedávno v Praze a jak jsme to viděli i ve skvělém filmu Obecná škola. Dnes by Igora Hnízda za rákosku v ruce ze školy hned vyhodili, třebaže byl  jediný, kdo si uměl ve škole zjednat autoritu a pořádek. A jak ho děti přesto milovaly …

Že to všechno mají v prvé řadě v ruce rodiče, už není třeba dodávat. Leckde se těm věcem v rodině ani nevěnují, matky samoživitelky na to mnohdy ani nestačí. Rozhodnutí, že se trestní odpovědnost snižuje pod dnešní hranici, musí být spojeno s řadou opatření, která postihnou všechny zvláštnosti trestání těch nejmladších. A to je velmi, velmi složité a odpovědné. Takže si o tom zase budeme jen povídat, rozkládat bez řádných argumentů, dojde na emoce a názory se všemi pro a proti. Nakonec na to nebudou peníze. Do té doby budeme mít ovšem čtrnáctileté lupiče a téměř patnáctileté vrahy, třeba ty z Kmetiněvsi. Koho by ale napadlo správné a úplné řešení, měl by dostat Nobelovu cenu. Nebo nějakou, kterou bychom na to u nás zvlášť vymysleli. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie