Dobrá zpráva – Sud prachu

Tak se jmenovalo naše pojednání o náhradě nemajetkové újmy v penězích, která hrozila každému řidiči, který při dopravní nehodě někomu jinému ublížil na zdraví nebo ho dokonce usmrtil. Tohle nebezpečí bylo opravdu sudem prachu, který každý z nás v autě vozil a bylo jen otázkou času, štěstí nebo smůly, zda vybuchl.

Předchozí občanský zákoník totiž ve svém paragrafu 13/2 stanovil, že poškozený (ovšem případně jeho pozůstalí) má nárok na náhradu této nemajetkové újmy v penězích. Její výše se určovala podle závažnosti vzniklé újmy a vzhledem k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. A nebyly to malé částky. Tehdy jsme vzpomenuli případ klempíře z Kaplice, který při nehodě usmrtil otce a syna v protijedoucí dodávce a čelil žalobě několika milionů korun. Takových případů bylo samozřejmě za ta léta mnoho. Měly jedno společné: řidič musel náhrady platit ze svého. Někdy dokonce i provozovatel vozidla – třeba firma. To proto, že Nejvyšší soud vydal jednou rozhodnutí, že odpovědným za takovou náhradu je i provozovatel vozidla. 

Nedoceněné nebezpečí

Nikdo z nás si tohle nebezpečí tenkrát vlastně neuvědomoval. Jen já sám jsem to nemohl vydržet a chtěl situaci napravit alespoň zvláštním pojištěním tak, jako jsme pojištěni povinným ručením. V tehdejším článku jsem vzpomínal, že jsem se vypravil za generálním ředitelem Kooperativy Ing. Mrázem a domáhal se nápravy. Když za všeobecného divení o takové pojištění neměli zájem, trval jsem na tom, že neodejdu dřív, dokud aspoň mne samého individuálně nepojistí, protože se bojím rizika a stát se může každému cokoli. Jestliže dokáže pojišťovna pojišťovat krásné nohy nebo ňadra, proč by mne nemohla pojistit proti tomuto nebezpečí náhrady z ochrany osobnosti. 

Dlouho se radili a pak mi řekli, že když jsem tak neodbytný, že mne tedy individuálně pojistí za čtyřicet tisíc ročně. To bylo zase mně příliš. I když jsem si byl vědom, že kdyby mne potkala nehoda s takovou vysokou povinností náhrady, že bych si trhal vlasy, že jsem tam těch čtyřicet tisíc nenechal. Na druhé straně jsem Ing. Mrázovi říkal: „Pojď se mnou, sestup ze svého ředitelského čtvrtého poschodí na ulici mezi pracující a zeptej se, jestli vůbec o tomhle nebezpečí vědí a zda by se za těch čtyřicet tisíc ročně dali pojistit…“  Od té doby už uplynul nějaký ten rok a bylo to pořád stejné. Až se věci chopila často problematická Evropská unie, jejíž Soudní dvůr rozhodl moudře a konečně spravedlivě: „Pokud vnitrostátní právo umožňuje rodinným příslušníkům oběti dopravní nehody požadovat náhradu způsobené nemajetkové újmy, musí být tato újma kryta povinným pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. V takovém případě se minimální pojistné krytí, upravené unijním právem pro škody na zdraví, vztahuje rovněž na nemajetkovou újmu …“ 

C 22/12 a C 277/12

Potíž je v tom, že se i tak důležité věci pohříchu dozvídáme až s velikým zpožděním. I tak si ale zaslouží prvořadé pozornosti. Také stojí za to, aby se s tímto právním názorem seznámil každý řidič a nedal na to, že paragrafy jsou nezáživné a že obtěžují. V souzeném případě, který posuzoval Soudní dvůr, šlo o usmrcení člověka při dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný řidič. Pozůstalí žalovali pojišťovnu, ta však odmítla náhradu poskytnout s tím, že se povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla – povinné ručení – na nemajetkovou újmu nevztahuje. Škoda podle pojišťovny není totéž co nemajetková újma a proto platit nebude. Odvolací soud se však dotázal Soudního dvora Evropské unie, jak to tedy je. Dodejme, že takhle rozvážně postupoval Krajský soud v Prešově. Problém byl totiž v tom, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorového vozidla se neshoduje s rozsahem její náhrady, když právě náhrada škody je upravena především vnitrostátním právem. Soudní dvůr v zájmu snížení rozdílu v rozsahu povinnosti uzavřít pojištění, které přetrvávají mezi právními předpisy členských států, uzavřel, že je třeba, aby všichni zohlednili unijní právní předpisy. Takže rozhodl: „…Pod pojem škody na zdraví, jejíž krytí je povinné, spadá jakákoli újma, která je důsledkem neoprávněného zásahu do osobnostní integrity, což zahrnuje jak fyzické, tak psychické utrpení. Mezi škody, které musejí být nahrazeny v souladu s unijním právem, tedy patří nemajetkové újmy, jejichž náhrada z titulu občanskoprávní odpovědnosti pojištěného je upravena vnitrostátním právem.“

Je to tedy jasné: povinné ručení se vztahuje i na náhrady tzv. nemajetkové újmy. 

Podobně rozhodl Soudní dvůr EU i v jiném případě z Lotyšska. Tam zahynuli při dopravní nehodě rodiče žalobce, jemuž v té době bylo 10 let. Jeho poručnice žalovala téměř 300 tisíc eur za to, že chlapec ztratil rodiče. Senát Nejvyššího soudu Lotyšska udělal totéž, co Krajský soud v Prešově a dotázal se Soudního dvora. A odpověď byla stejná: pokud členský stát přiznává nárok na náhradu vzniklé nemajetkové újmy, pak i tato zvláštní specifická kategorie náhrad spadá pod škody na zdraví a tedy i pod pojistné krytí škod, ať už těch na zdraví i věcných škod. 

Náhrady zůstávají

I nový občanský zákoník zná náš problém. Tak např. v § 2959 stanoví, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení… I když se to už nejmenuje „ochrana osobnosti“, náhrady zůstávají, dokonce bohatší. A hned s novým rokem slyšíme, že pojišťovny zvednou i pojistné povinného ručení. Tentokrát se to jeví i trochu opodstatněné: víc ručí, víc musíme zaplatit. I když zisky z pojištění spíš rostou než klesají…

Už se tedy nemusíme doprošovat pojišťovny, aby nás individuálně pojistila v souvislosti s rizikem náhrady nemajetkové újmy, jako pojišťuje krásné nohy nebo ruce umělců. Povinné ručení zahrnuje i tyto nároky nemajetkové újmy tak, jako ostatní škody na zdraví, na ušlém výdělku, na účelných nákladech spojených s léčením nebo na věcech. Jsme prostě pojištěni v souvislosti s tím, co se nám při řízení vozidla při dopravní nehodě může stát. Jen jako vždycky musíme dát pozor, aby pojištění fungovalo: počínaje tím, že máme platný řidičský průkaz, že vozidlo má platnou kontrolu STK, že neřídíme pod vlivem alkoholu, atd. O tom všem už jsme si povídali. 

Sud prachu ale už s sebou nevozíme. Dobrá zpráva do nového roku.   

Převzato z časopisu

Fotogalerie