Hlavně spravedlivě – Patnáct a půl roku

Vytlačení dodávky v Brně byl pokus o vraždu, řidič jaguáru dostal 15,5 roku vězení. Píší noviny. I když čtenář o tom jinak nic moc neví, udělá si názor: možná ví, že pokus trestného činu je stejně trestný jako čin sám. Takže za vraždu lze dostat totéž, co za její pokus, který se nepovedl, ať už z jakéhokoli důvodu. Otázka jen zůstává: zda vytlačení jiného auta je pokusem vraždy.

Co víme: osmatřicetiletý řidič jaguáru se měl nejdřív pohádat s kamarádkou a prý se v tu dobu jel s ní usmířit. Kolona aut ho ale zdržovala. Začal se chovat agresivně, podle své výpovědi nedával příliš pozor na řízení. Posádka dodávkového automobilu, která ho objížděla, na něj měla začít dělat posunky, protože se včas nerozjel a pohyb kolony brzdil. Byl na to upozorněn, a to ho zřejmě rozzlobilo, zejména když dodávka jeho stojící automobil objela a pokračovala v jízdě. Jaguár ji posléze dojel, vtlačil se mezi ní a narazil  ji na betonová svodidla. A ujel. Po několika dnech policisté řidiče objevili a stíhali. Původně pro ublížení na zdraví, protože dva cestující dodávky utrpěli zranění. Sice nevíme, co to byla za zranění havarované posádky dodávkového auta, ale ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku se hodnotí v případě úmyslu pachatele na šest měsíců až tři léta. Dojde-li k těžké újmě na zdraví, stoupá trestní sazba až na osm let. V případě smrti až na deset. Jak se tedy v rozsudku soudu I. stupně ocitlo těch patnáct a půl roku? Jednoduše proto, že skutek řidiče jaguáru byl překvalifikován na pokus o vraždu. To je ovšem něco jiného: k vraždě podle trestního zákona dojde totiž tehdy, když někdo jiného úmyslně usmrtí. Tam je pachatel ohrožen trestní sazbou na deset až osmnáct let. Jde-li o úmyslné usmrcení s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, je to dokonce dvanáct až dvacet let. A může být i hůř. V našem případě ale sotva o předchozí uvážení či rozmysl šlo. Spíš o emoce, zlobu, netrpělivost a stres z konfliktu s kamarádkou. Jistě hloupé důvody k tomu, aby byl někdo automobilem vytlačen ze silnice. Sotva však mohlo jít o vraždu nebo aspoň o její pokus. 

Když jde o život

Jeden z nejzávažnějších trestných činů, co zákoník zná, je určitě jednání, které zbaví druhého jeho života. Přitom právě trestní zákon úzkostlivě rozlišuje, zda se to stane úmyslně nebo z nedbalosti. A tu nedbalost známe právě ze silnice: vždyť kolik nehod pohříchu končí smrtí jiných účastníků silničního provozu! Jenomže chtít někoho usmrtit je něco jiného. Právě ten úmysl vysvětluje trestní zákon v § 15: 

1/ „Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. “

2/ „Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.“ 

Nedejme se odradit kostrbatou konstrukcí toho paragrafu. V podstatě rozlišuje úmysl přímý – chci – a úmysl nepřímý – vím a jsem srozuměn. Snadno si to vysvětlíme: pachatel chce někoho zabít a udělá to. Ať už z jakéhokoli důvodu. Jeho úmysl je, jak říkáme, přímý. Ten nepřímý můžeme potkat i na silnicích, i když tam – kromě popisovaného případu – se nestíhá. Prostě proto, že se neprokáže. Před řidičem mimo přechod se náhle oddělí zprava skupina chodců. Řidič může zpomalit nebo i zastavit. Řekne si ale: nemají tam co dělat, jejich chyba. A vjede do nich. Pokud se nepřizná, určitě se bude stíhat jen za nedbalost, protože spíš jel asi nepozorně, nezvládl vozidlo, nezabrzdil. Správně by měl být skutečně stíhán pro pokus vraždy nebo dokonce pro tu dokonanou. V našem případě se ale řidič jaguáru k ničemu takovému nepřiznal. A jak mu tedy prokázat, že chtěl úmyslně někoho v dodávce připravit o život? Jen proto, že jel agresivně, že ujel? Tak mu k tomu případně mohl přibýt ještě trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 151 trestního zákona. Toho se totiž dopustí řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmy na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. O tom jsme už kdysi psali a můžeme si to zase někdy zopakovat. V naší souvislosti to ale není podstatné: rozhodující přece je, zda řidič jaguáru opravdu chtěl někoho zabít, měl ten úmysl nebo to byl „jen“ surovec, agresivní a bezohledný řidič, neohlížející se na ostatní? 

Se zbraní 

Možná by stálo za zmínku ještě jedno ustanovení trestního zákona, § 118: jde o spáchání trestného činu se zbraní. Tou se tu rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Tím ovšem není jen kalašnikov nebo mačeta či nůž, ale může tím být ovšem i automobil. Útok automobilem je samozřejmě nebezpečný. Jeho použití k útoku musí ale směřovat k překonání nebo zamezení odporu. A to všechno při dopravní nehodě právě při absenci úmyslu nepochybně chybí. Jaguár není tak běžné auto a policie jistě neměla moc práce, aby pachatele našla. Obžalovaný řidič byl ve skutečnosti automechanik bez většího majetku a jaguár měl koupit po nějaké havárii a opravit. Před vlastní nehodou se pohyboval v koloně, která se nakonec zastavila a údajně telefonoval. Přehlédl, že se má rozjet. A pak už to šlo ráz na ráz. Sám odsouzený to vnímá jako velkou nespravedlnost. Prý byl připraven, že bude potrestán, ale ohrazuje se, že by chtěl někoho zabít. Říká, že má řidičský průkaz dvacet let, nikdy neměl žádnou vážnou nehodu, nikoho nezranil, jeho trestní rejstřík má být čistý. Odmítá, že by měl v úmyslu někoho zranit, natož zabít. Jeho kamarádka ho v tisku podpořila: prý je strašně hodný člověk, mouše by neublížil. A dodává: „Kde to jsme, když paní Rolins srazí a zabije člověka a dostane za to podmínku?“ A srovnává: když opilec při nehodě někoho zabije, také dostane patnáct let? 

Zda je další výpověď řidiče jaguáru pravdivá či nikoli, můžeme sotva posoudit. Tvrdil totiž, že ve zpětném zrcátku viděl, jak dodávka zastavuje. Prý se tam druhým autem vrátil, ale posádka stála u auta a bavila se. Viděl jen odřenou zeď, žádnou sanitku. Tak si řekl, že se nic nestalo a že to snad nechají být. A odjel definitivně. Když ho policisté našli, myslel si, že to bude jen na přestupek. Prý si říkal, že to bere, že udělal kravinu a neměl je předjíždět. Uznával i trest za ujetí od nehody, za neposkytnutí pomoci i za to zranění. „Nikdo ale ať na mne nehází vraždu…“ Státní zástupci jsou spokojeni. Dokonce dnes senátor za ČSSD Miroslav Antl (který mimochodem sám musel své místo kdysi opustit pro opilost za volantem) tvrdí, že s přísným trestem souhlasí, a to zejména s ohledem na generální prevenci. Prý v dopravě vždy docházelo pouze k nedbalostním přečinům, ale v dnešní nervózní době se ze silnic stává džungle, takže se budeme stále častěji setkávat s dopravní zločinností, včetně vražedných deliktů…

Doopravdy?!?

Agresivity přibylo. Podceňuje se kázeň, pohrdá se dopravními předpisy. Dokonce přesto, že právě ty jsou zcela ojediněle a výhradně těmi, které chrání nás a jen nás, jako účastníky silničního provozu. Stát nic moc nedělá, aby se situace zlepšila. Docela určitě to ale nespraví ojedinělým výkřikem „Vražda“ tam, kde zcela zřejmě nejde o úmysl zabít. Dost ale možná, že to ani soudce nemyslel úplně vážně a chtěl jen obžalovaného postrašit. Asi tak, jako se kdysi povídalo o pražském soudci Cvrčkovi. Ten jednou soudil nějakou kleptomanku, starší paní, která se nemohla ovládat a vždycky v obchodě ukradla nějaký ten hadřík. Když stála před soudem pro krádeže, vynesl Cvrček rozsudek Jménem republiky a odsoudil ji k trestu smrti. Obžalovaná omdlela. Cvrček prý vyskočil a začal na ni křičet: „Tohle mi tady paní nedělejte. Když do deseti nevstanete, uvidíte!“ A začal počítat. Naštěstí se paní při šesti probrala a Cvrček jí vítězoslavně oznámil: „ Ale polekal jsem vás! Máte deset měsíců podmíněně.“  Možná, že to tak myslel i brněnský soudce v naší věci. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie