SAUBER F1 TEAM – Zachráněni?

Už se zdálo, že Sauber bude jedním z nových týmů formule 1 s krátkou historií, kupodivu však patří ke stálicím, které nepřetržitě účinkují od roku 1993...

Sauber F1 Team po náročné sezoně 2014 vsadil na mladé jezdce Marcuse Ericssona ze Švédska a Felipe Nasra z Brazílie, kteří tvořili jeho tým i v roce 2016, kdy Saubera zřejmě zachránilo převzetí novým investorem. Nedostatečné finanční prostředky však ovlivnily vývoj posledního vozu, nesoucího typové (a pořadové) číslo C35, takže vstup do další sezony nebyl snadný. Švýcarský tým se ani neobjevil na předsezonních testech FIA v Barceloně, aby ušetřil, ale nastoupil přímo do Velké ceny Austrálie. Kromě těchto problémů patří k negativním vrcholům sezony kolize týmových kolegů Marcuse Ericssona a Felipe Nasra na Velké ceně Monaka... Celkem čtyři tituly mistra světa pro jezdce a týmy ve vytrvalostních závodech FIA sportovních prototypů 1989 a 1990, stejně jako triumf ve 24 h Le Mans 1989, byly nejlepší vizitkou Sauberu před vstupem do prestižní formule 1. Fin Jarvi Lehto s debutujícím „Černým šípem“ Sauber dojel pátý ve Velké ceně Jižní Afriky, pak zazářil čtvrtým místem ve Velké ceně San Marina v italské Imole. Rakušan Karl Wendlinger se několikrát blýskl skvělými tréninkovými časy (pátý v Doningtonu a Imole).

Od té doby uplynulo více než dvacet nových sezon, kdy Sauber přešel od továrních motorů Mercedes-Benz na konkurenční BMW pod hlavičkou oficiálního týmu BMW Sauber, aby poslední sezony absolvoval s motory Ferrari. V lednu 1992 se Švýcar Peter Sauber rozhodl vstoupit do formule 1, a to přesto, že jeho partner Mercedes-Benz ze světa sportovních prototypů oficiální účast v nejvyšší kategorii motoristického sportu ještě zamítl. Přesto stuttgartská automobilka nenechala svého partnera tak úplně u ledu. Svědčí o tom nápis Concept by Mercedes-Benz na bocích prvních vozů Sauber C12, prozrazující morální, technickou a finanční podporu ze Stuttgartu. Sauber nalezl důležitého partnera v britské firmě Ilmor Engineering, která pod vedením dalšího Švýcara Maria Illiena vyrábí závodní motory. Ilmor už tehdy měl za sebou nesčetné úspěchy v americké formuli Indy Car s osmiválci Chevrolet a dva roky zkušeností s vlastním desetiválcem Ilmor LH10 ve formuli 1 pro týmy Leyton House/March a Tyr-rell. Po pádu Marchu a přechodu Tyr-rella na Yamahy se stal výhradním dodavatelem desetiválcových motorů (označených pak Sauber V10) švýcarskému týmu. Nový automobil Sauber C12 byl od počátku stavěn pro využití polosamočinné převodovky (spojkový pedál sloužil jen k rozjezdu) a záhy zakázaného elektronického aktivního pérování. Šéfkonstruktér Leo Ress neměl jednoduchou úlohu, i když už prokázal, že umí stavět vítězné vozy. „Nejvíce jsem respektoval faktor hmotnosti,“ říká Leo Ress, „protože sportovní prototyp je o 245 kg těžší než formule 1. Navrhnout jednotlivé díly tak, aby nový monopost nebyl příliš těžký, a přitom byl dobře dimenzovaný, je jednou rovnicí o mnoha neznámých. Její vyřešení pak přinese o to větší uspokojení!“ Sauber C12 byl v zásadě konvenční automobil F1 s trupem z uhlíkových kompozitů, odpružením se vzpěrami pushrod a hmotností na tehdejším limitu 505 kg. Mario Illien se rozhodl pro desetiválcový motor, protože podle jeho názoru představuje nejlepší kompromis mezi výkonem, spotřebou paliva, hmotností a rozměry (tehdy se užívaly také V8 a V12).

Na rozdíl od jiných konstrukcí F1 té doby byla polosamočinná šestistupňová převodovka podélného uspořádání, tedy úzká a jednoduchá. Po devíti měsících detailní konstrukční práce vyjel první Sauber C12 na zkušební jízdy už 1. září 1992. Přes 1000 hodin strávili technici v aerodynamickém tunelu letecké továrny v Emmenu, na zdařilém kompromisu mezi aerodynamickým odporem a potřebným přítlakem se podílel známý specialista Mike Gascoyne. Rakouský závodník Karl Wendlinger ani nedokončil sezónu u britského Marchu, aby se mohl od konce roku 1992 věnovat jízdním zkouškách Sauberu, s nimiž mu pomáhal také ex-mistr světa sportovních prototypů Jean-Louis Schles-ser. Protože Michael Schumacher (jezdil u Sauberu sportovní prototypy) byl také pro sezonu 1993 vázán smlouvou s Benet-tonem, stal se prvním jezdcem švýcarského týmu Karl Wendlinger, jemuž sekundoval Fin Jarvi Lehto. Písmeno C v označení všech automobilů Sauber je poctou paní Christine, manželce Petera Saubera. A jak je tomu o 24 sezon později? Sauber F1 Team absolvoval více než 320 závodů formule 1 (včetně BMW Sauber přes 415), jako Sauber nezískal vítězství ani pole position, ale jeho jezdci třikrát zajeli nejrychlejší kolo v závodě. V letech 2005 až 2009 však tým patřil BMW a coby BMW Sauber zvítězil ve Velké ceně Kanady 2008, přidal jednu pole position a dvě nejrychlejší kola. Peter Sauber nejen tým založil a byl jeho prvním konstruktérem (C1 postavil roku 1970 ve sklepě domu svých rodičů v Curychu), ale také jej po léta vedl.

Po sezoně 2005 tým prodal BMW, po odstoupení BMW jej znovu koupil před sezonou 2010, a tak zachránil do dnešních dnů. Sauber byl také prvním týmem v barvách Red Bullu jako sponzora, a to v letech 1995 až 1996, kdy používal motory Ford V8/V10. Už v roce 1997 začala spolupráce s Ferrari, ale motory se ukrývaly pod jménem mecenáše Petronas. Po rozchodu s BMW to byl opět Fer-rari, který poskytl pohonné jednotky. Během let dal Peter Sauber první šanci Kimi Räikkönenovi, Felipe Massovi a Sergio Pérezovi za volantem vozu formule 1; v roce 2012 měl tým tři stovky zaměstnanců, ale jen čtvrtinový rozpočet proti nejlepším. Peter Sauber se tehdy rozhodl, že týmová právnička Monisha Kaltenbornová nejen převezme funkci týmového šéfa, ale jako první žena rovněž získá vlastnický podíl na týmu F1 (bylo to 33,3 %; dvě třetiny si Peter nechal). Šestačtyřicetiletá Rakušanka indického původu zůstala ve vedení týmu i poté, co byl 20. července 2016 oznámen jeho prodej skupině Longbow Finance S.A., která kromě jiného vlastní švédského výrobce obalů Tetra Laval, hlavního sponzora švédského závodníka Marcuse Ericssona. Paní Kaltenbornová prodala svou třetinu, stejně jako dnes už dvaasedmdesátiletý Peter Sauber své dvě třetiny, a to novému investorovi, o němž oba věří, že přivede Sauber F1 Team opět na stupně vítězů. Sauber F1 Team po náročné sezoně 2014 vsadil na mladé jezdce Marcuse Ericssona ze Švédska a Felipe Nasra z Brazílie, kteří tvořili jeho tým i v roce 2016, kdy Saubera zřejmě zachránilo převzetí novým investorem.

Nedostatečné finanční prostředky však ovlivnily vývoj posledního vozu, nesoucího typové (a pořadové) číslo C35, takže vstup do další sezony nebyl snadný. Švýcarský tým se ani neobjevil na předsezonních testech FIA v Barceloně, aby ušetřil, ale nastoupil přímo do Velké ceny Austrálie. Kromě těchto problémů patří k negativním vrcholům sezony kolize týmových kolegů Marcuse Ericssona a Felipe Nasra na Velké ceně Monaka... Celkem čtyři tituly mistra světa pro jezdce a týmy ve vytrvalostních závodech FIA sportovních prototypů 1989 a 1990, stejně jako triumf ve 24 h Le Mans 1989, byly nejlepší vizitkou Sauberu před vstupem do prestižní formule 1. Fin Jarvi Lehto s debutujícím „Černým šípem“ Sauber dojel pátý ve Velké ceně Jižní Afriky, pak zazářil čtvrtým místem ve Velké ceně San Marina v italské Imole. Rakušan Karl Wendlinger se několikrát blýskl skvělými tréninkovými časy (pátý v Doningtonu a Imole). Od té doby uplynulo více než dvacet nových sezon, kdy Sauber přešel od továrních motorů Mercedes-Benz na konkurenční BMW pod hlavičkou oficiálního týmu BMW Sauber, aby poslední sezony absolvoval s motory Ferrari. V lednu 1992 se Švýcar Peter Sauber rozhodl vstoupit do formule 1, a to přesto, že jeho partner Mercedes-Benz ze světa sportovních prototypů oficiální účast v nejvyšší kategorii motoristického sportu ještě zamítl. Přesto stuttgartská automobilka nenechala svého partnera tak úplně u ledu. Svědčí o tom nápis Concept by Mercedes-Benz na bocích prvních vozů Sauber C12, prozrazující morální, technickou a finanční podporu ze Stuttgartu. Sauber nalezl důležitého partnera v britské firmě Ilmor Engineering, která pod vedením dalšího Švýcara Maria Illiena vyrábí závodní motory. Ilmor už tehdy měl za sebou nesčetné úspěchy v americké formuli Indy Car s osmiválci Chevrolet a dva roky zkušeností s vlastním desetiválcem Ilmor LH10 ve formuli 1 pro týmy Leyton House/March a Tyr-rell.

Po pádu Marchu a přechodu Tyr-rella na Yamahy se stal výhradním dodavatelem desetiválcových motorů (označených pak Sauber V10) švýcarskému týmu. Nový automobil Sauber C12 byl od počátku stavěn pro využití polosamočinné převodovky (spojkový pedál sloužil jen k rozjezdu) a záhy zakázaného elektronického aktivního pérování. Šéfkonstruktér Leo Ress neměl jednoduchou úlohu, i když už prokázal, že umí stavět vítězné vozy. „Nejvíce jsem respektoval faktor hmotnosti,“ říká Leo Ress, „protože sportovní prototyp je o 245 kg těžší než formule 1. Navrhnout jednotlivé díly tak, aby nový monopost nebyl příliš těžký, a přitom byl dobře dimenzovaný, je jednou rovnicí o mnoha neznámých. Její vyřešení pak přinese o to větší uspokojení!“ Sauber C12 byl v zásadě konvenční automobil F1 s trupem z uhlíkových kompozitů, odpružením se vzpěrami pushrod a hmotností na tehdejším limitu 505 kg. Mario Illien se rozhodl pro desetiválcový motor, protože podle jeho názoru představuje nejlepší kompromis mezi výkonem, spotřebou paliva, hmotností a rozměry (tehdy se užívaly také V8 a V12). Na rozdíl od jiných konstrukcí F1 té doby byla polosamočinná šestistupňová převodovka podélného uspořádání, tedy úzká a jednoduchá. Po devíti měsících detailní konstrukční práce vyjel první Sauber C12 na zkušební jízdy už 1. září 1992.

Přes 1000 hodin strávili technici v aerodynamickém tunelu letecké továrny v Emmenu, na zdařilém kompromisu mezi aerodynamickým odporem a potřebným přítlakem se podílel známý specialista Mike Gascoyne. Rakouský závodník Karl Wendlinger ani nedokončil sezónu u britského Marchu, aby se mohl od konce roku 1992 věnovat jízdním zkouškách Sauberu, s nimiž mu pomáhal také ex-mistr světa sportovních prototypů Jean-Louis Schles-ser. Protože Michael Schumacher (jezdil u Sauberu sportovní prototypy) byl také pro sezonu 1993 vázán smlouvou s Benet-tonem, stal se prvním jezdcem švýcarského týmu Karl Wendlinger, jemuž sekundoval Fin Jarvi Lehto. Písmeno C v označení všech automobilů Sauber je poctou paní Christine, manželce Petera Saubera. A jak je tomu o 24 sezon později? Sauber F1 Team absolvoval více než 320 závodů formule 1 (včetně BMW Sauber přes 415), jako Sauber nezískal vítězství ani pole position, ale jeho jezdci třikrát zajeli nejrychlejší kolo v závodě. V letech 2005 až 2009 však tým patřil BMW a coby BMW Sauber zvítězil ve Velké ceně Kanady 2008, přidal jednu pole position a dvě nejrychlejší kola.

Peter Sauber nejen tým založil a byl jeho prvním konstruktérem (C1 postavil roku 1970 ve sklepě domu svých rodičů v Curychu), ale také jej po léta vedl. Po sezoně 2005 tým prodal BMW, po odstoupení BMW jej znovu koupil před sezonou 2010, a tak zachránil do dnešních dnů. Sauber byl také prvním týmem v barvách Red Bullu jako sponzora, a to v letech 1995 až 1996, kdy používal motory Ford V8/V10. Už v roce 1997 začala spolupráce s Ferrari, ale motory se ukrývaly pod jménem mecenáše Petronas. Po rozchodu s BMW to byl opět Fer-rari, který poskytl pohonné jednotky. Během let dal Peter Sauber první šanci Kimi Räikkönenovi, Felipe Massovi a Sergio Pérezovi za volantem vozu formule 1; v roce 2012 měl tým tři stovky zaměstnanců, ale jen čtvrtinový rozpočet proti nejlepším. Peter Sauber se tehdy rozhodl, že týmová právnička Monisha Kaltenbornová nejen převezme funkci týmového šéfa, ale jako první žena rovněž získá vlastnický podíl na týmu F1 (bylo to 33,3 %; dvě třetiny si Peter nechal). Šestačtyřicetiletá Rakušanka indického původu zůstala ve vedení týmu i poté, co byl 20. července 2016 oznámen jeho prodej skupině Longbow Finance S.A., která kromě jiného vlastní švédského výrobce obalů Tetra Laval, hlavního sponzora švédského závodníka Marcuse Ericssona. Paní Kaltenbornová prodala svou třetinu, stejně jako dnes už dvaasedmdesátiletý Peter Sauber své dvě třetiny, a to novému investorovi, o němž oba věří, že přivede Sauber F1 Team opět na stupně vítězů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie