HYUNDAI V RALLYE – Hyundai motorsport

Motorsport je mocný marketingový nástroj a pokud chcete jako automobilka podpořit svou snahu na cestě vzhůru, je úspěch na závodním poli ideální. Hyundai letos představil novou generaci modelu i20 WRC, ale jeho stopa ve světových rallye sahá mnohem hlouběji do historie.

Do mistrovství světa vstoupila značka Hyundai oficiálně v roce 1998. Pro svůj debut zvolila takzvanou Formuli 2, tedy skupinu určenou pro vozy s jednou poháněnou nápravou. Z výrobního programu byl pro úpravy do této kategorie předurčen model Coupé, kterému se občas pro jeho design přezdívalo „korejské Ferrari“. Na jeho stavbě se úzce podílela specializovaná britská společnost Motor Sports Development (MSD) pod vedením Davida Whiteheada. Speciál dostal do vínku přídomek Kit Car, výkon 182 kW (247 k), hmotnost 1055 kg a šestistupňovou sekvenční převodovku. O to, aby kola správně kopírovala povrch rychlostních zkoušek, se staraly tlumiče Pro-flex. Homologace proběhla o rok dříve, v červenci 1997. Jezdecké obsazení pro nadcházející sezónu nemělo chybu. Kvalita Kennetha Erikssona, jenž byl jedničkou týmu, a Alistera McRae, pro něhož byly tehdy v plánu jen dva starty, byla nesporná. Duo doplňoval Australan Wayne Bell, který již od roku 1992 příležitostně startoval s typem Lantra. Nejednalo se ale o tovární vůz. Premiéru si Hyundai Motorsport a Kenneth Eriksson odbyli na TAP Rallye de Portugal v roce 1998. Od začátku ale bylo něco špatně.

Časy okolo čtyřicátého místa se neblížily ani na dohled korejským očekáváním. V sedmé rychlostní zkoušce motor usoudil, že další trápení nemá smysl, a definitivně utichl. Technické potíže tým provázely vlastně celou první sezónu. Bratr Colina McRae dostal příležitost na Korsice a ve Španělsku a dva starty proměnil ve dvě sedmá místa ve třídě A7. Už od poloviny sezóny bylo ale nasazováno Coupé Kit Car Evo 2, s nímž jel Eriksson. Dvě třetí místa z Nového Zélandu a Austrálie ve třídě A7 byly odrazovým můstkem do ročníku 1999. Evo 2 dostalo navíc 20 koní, větší brzdy a prošlo odtučňovací kúrou. Švédové se na konci sezóny mohli chlubit devátým místem v absolutní klasifikaci Australské rallye a Britové 10. místem z Čínské rallye. V opravdu silné konkurenci titul mezi dvoukolkami Korejcům unikl o sedm bodů. Nastal čas na postup do vyššího patra. Když tovární tým vstoupil do kolotoče zvaného mistrovství světa, měl jasný plán. Dva roky ve druhé lize a od roku 2000 na čtyři roky mezi elitu, tedy vozy specifikace World Rallye Car. Nové želízko v ohni se jmenovalo Accent WRC. Na svědomí ho opět mělo MSD. Dvoulitrový čtyřválec přeplňovalo turbodmychadlo Garrett, výkon byl předepsán řády a restriktorem sání limitován na 300 koní. Předpis je předpis, i když úsměvný. Akcelerace při výjezdech ze zatáček, byť hodnocena pouhým okem, zavdávala důvod o tomto faktu přinejmenším pochybovat.

Premiérový start ve Švédsku znamenal pro stejné posádky jako v předešlém roce 13. a 14. místo. Žádný výkřik, spíš důvod k zamyšlení. Pro Kennetha Erikssona by bylo dobré, kdyby se mistrovství světa skládalo jen z Novozélandské a Australské rallye, v nichž vybojoval páté a čtvrté místo. To bylo jeho sezónní maximum, jež stačilo na 11. příčku v konečném hodnocení. Lépe si nepočínal ani Alister. Ten se v první desítce objevil za celou sezónu dvakrát, na sedmém a devátém místě. To byl pro tým, který se s ohledem na klíčového sponzora přejmenoval na Hyundai Castrol WRT, chatrný, ale přece jen příslib do budoucna. Díky neustálému vývoji vozu se na start Švédské rallye 2001 mohl postavit Ken-neth Eriksson se Steffanem Parmanderem s druhou evolucí Accentu. Alister si na nový vůz musel ještě počkat. Nový stroj disponoval aktivním předním diferenciálem, prodělal kosmetické změny v zájmu zlepšení aerodynamiky a několik dalších úprav, jež měly zajistit větší spolehlivost. Do cíle jej na domácí soutěži dovezla švédská posádka na slibném osmém místě. V následující Portugalské rallye se osvědčená trojice posunula na sedmou příčku a Alister McRae s Davidem Seniorem ještě o stupínek výše. Nadějný začátek sezóny se ale rychle ztratil v mlze rozpačitých výsledků.

Nepomohlo ani angažo-vání asfaltového specialisty, Itala Piera Liattiho. Forma se vrátila až v Britské rallye, poslední soutěži roku, a do kroniky byl zapsán nejlepší výsledek v historii týmu, čtvrté místo britské posádky, doplněné šestou příčkou švédských matadorů. Rok 2002 měl být ve znamení třetí evoluce vozu, který dostal mimo jiné nové tlumiče a lepší průběh točivého momentu. A když Evo 3, proč nenasazovat rovnou tři vozy? Zásadní změnou prošlo jezdecké obsazení. Smlouvu podepsali Belgičané Freddy Loix a Sven Smeets, Němci Armin Schwarz a Manfred Hiemer a pozor, záruka kvality, finští Juhové Kankkunen a Repo. Nové náčiní mělo premiéru na Korsice. Do první desítky se vešel s odřenými patami Loix, Schwarz byl třináctý a finská posádka absentovala. I když se říká, že první vyhrání z kapsy vyhání, tak vítězství nepřišlo a maximem sezóny bylo páté místo Finů na Novém Zélandu. Ti už pak novou smlouvu nepodepsali. Stejný vůz, dvě zbývající posádky a stejné trápení, tak vypadala sezóna 2003. A tak Hyundai koncem roku ohlásil konec svého působení v mistrovství světa. Návrat plánovaný na rok 2006 se neuskutečnil. Není bez zajímavosti, že v roce 2004 obsadila v Rallye Monte Carlo 9. místo slovensko-česká posádka Jozef Béreš jun. – Jaroslav Starý, kteří startovali právě s Hyundai Accent WRC.

A stejný vůz si vyzkoušel i Roman Kresta. V roce 2012 vedení automobilky na pařížském autosalónu oznámilo návrat mezi soutěžní elitu. Po důkladné analýze let minulých se rozhodlo pro zcela novou koncepci tohoto comebacku. Dne 19. prosince téhož roku byla v německém Alzenau založena mateřská firma Hyundai Motorsport GmbH. Generálním sponzorem se stal olejářský gigant Shell a tým se do mistrovství světa přihlásil pod jménem Hyundai Shell WRT. Jeho šéfem byl na začátku následujícího roku jmenován monacký rodák a člověk s bohatými zkušenostmi z působení v týmech Toyoty, Peugeotu a Suzuki, Michel Nandan. Pro přestavbu byl vybrán model i20 v třídveřovém provedení. V květnu proběhly první testovací jízdy. Premiéra byla naplánována na leden 2014 na Rallye Monte Carlo. Zbývalo vyřešit, kdo usedne za volanty korejských speciálů. V kuloárech zvažovaná možnost se 5. listopadu 2013 stala skutečností. „Jsem nadšen, že mohu oznámit, že Thier-ry Neuville se dnes stal jedničkou našeho týmu,“ informoval novináře Michel Nandan.

O tři týdny později podepsal smlouvu bývalý tovární jezdec Škodovky Juho Hänninen. Aby toho nebylo málo, rozšířili vzápětí už tak kvalitní sestavu Dani Sordo a Chris Atkinson. Jasné bylo, že kompletní sezónu odjede Neuville a ostatní ze zbývající trojice budou nasazováni střídavě, podle charakteru jednotlivých soutěží. Testovat budou všichni a pomáhat jim v tom bude také Bryan Bouffier. K těm všem se brzy přidala další posila, tentokrát z Nového Zélandu. Týmu se upsal Hayden Paddon, mladík, jemuž je prorokována vele-úspěšná kariéra. Premiéra ve slavné „ruletě pneumatik“ slavná nebyla. Neuville po šesti kilometrech srazil telegrafní sloup a Sorda ze hry vyřadil alternátor. Zasněžené lesní cesty ve Švédsku dovolily jen dvě místa na konci druhé a třetí desítky. V Mexiku se ale začalo blýskat na lepší časy. Neuville třetí, Atkinson, navigovaný Stéphanem Prévotem, sedmý. Bylo jasné, že léky na dětské nemoci začínají zabírat. První polovina sezóny skončila celkem podle očekávání. Ještě jedno pódiové umístění přinesla belgické posádce Polská rallye. Ve Finsku připsal na konto týmu pár bodů za šesté místo Hänninen a v srpnu to bouchlo ve vinicích okolo Mosely. Z dvanáctého místa po RZ1 se dvojice Neuville – Gilsoul posunovala průběžným pořadím až na jeho absolutní vrchol. K tomu přidala i vítězství v závěrečné Power Stage. Na druhém místě dojel Dani Sordo s Marcem Martím. To bylo „double“, na něž by si nikdo předtím nevsadil. Nadšení korejsko-německého týmu neznalo mezí. Dlouhodobé úsilí se zúročilo v plné míře a moselské víno teklo proudem. Po zhodnocení první sezóny i20 WRC na konci roku panovala v týmu optimistická nálada. V následující sezóně se povedlo dvojnásobné umístění na stupních vítězů na Sardinii.

Bylo to ale v uvozovkách jen druhé a třetí místo. Růžky na prašných cestách vystrčil mladý Paddon, když navigován Johnem Kennardem byl rychlejší než týmová jednička. Po sečtení bodů po posledním odjetém podniku byl Neuville celkově šestý, Sordo osmý a Paddon devátý. Ustálila se jezdecká sestava a do letošní sezóny Hyundai nastoupil vyzbrojen novou generací vozu Hyundai i20 WRC. Markantní změna je patrná na první pohled. Karoserie vozu je pětidveřová. Po šesti odjetých soutěžích jsou piloti Hyun-dai Motorsportu na druhém, pátém a sedmém místě průběžného hodnocení. O největší úspěch se zatím postaral Hayden Paddon, který zvítězil v Argentinské rallye, a Thierry Neuville na Sardinii. A nebýt Sordovy diskvalifikace v  Mexiku kvůli překročení povoleného počtu pneumatik, byl by Hyundai téměř ve všech letošních soutěžích na stupních vítězů. Je celkem jasné, že pokud existuje tým, který může narušit dominanci značky Volkswagen v mistrovství světa, je to právě jihokorejský Hyundai. Aktuálně pak probíhají testy Hyundai i20 upraveného pro skupinu R5 a co nevidět začnou první zkoušky i20 WRC postaveného podle předpisů pro příští sezónu.

Fotogalerie