VOLVO CARS (1927 – 2017) – Devadesátiny

Švédská automobilka Volvo slaví devadesátiny. Kruh se uzavírá, první vozy byly čtyřválce ÖV4, nejnovější také nemají více než čtyři válce...

Na počátku všeho byly tourery Volvo ÖV4, s nimiž zakladatelé značky Assar Gabrielsson a Gustaf Larson vstoupili mezi výrobce automobilů. Plán prodeje tisícovky vozů této řady, z poloviny otevřených ÖV4 a z poloviny sedanů PV4 (známý Jakob), se však v prvním roce 1927 nesplnil. Odbyt dosáhl jen 297 automobilů a teprve ve třetím roce nová značka vytvořila provozní zisk, když roku 1929 zákazníci odebrali 1383 vozidel, z toho většinu nákladních. První typy dostaly čtyřválec SV 1944 cm³ o výkonu 20,5 kW (28 k)/2000 min^-1, podvozek měl rozvor náprav 2950 mm a vůz dosahoval největší rychlosti 90 km/h. Švédský automobilový průmysl se rozbíhal jen velmi pomalu. Jistý Enoch Thulin z Landskrony se pokusil o licenční stavbu německých vzorů, ale záhy skončil; úspěšnější byly značky Scania z Malmö (založena 1901) a Vabis ze Södertälje (od 1897), které se v roce 1911 spojily a později se soustředily na užitkové automobily, jež se pod značkou Scania vyrábějí dodnes. Před válkou mimochodem neexistovaly ani Saaby. Věci dostaly rychlejší spád, když Assar Gabrielsson (1891 – 1962) potkal znovu Gustafa Larsona (1887 – 1968), svého starého přítele, v jedné stockholmské restauraci v červnu 1924.

Slovo dalo slovo, Larson ve volných chvílích zkonstruoval první vůz a Gabrielsson podnikl neúspěšný pokus přemluvit svého zaměstnavatele SKF, aby se k projektu připojil, ale pak sám sehnal nějaké peníze na stavbu prototypů. První vůz byl hotov v červnu 1926, oba tvůrci s ním vyjeli ze Stockholmu do Göteborgu, kde výrobek předvedli managementu věhlasného výrobce valivých ložisek SKF. Tentokrát uspěli, společnost SKF nejen že vytvořila podmínky pro tisícikusovou sérii, ale také navrhla jméno Volvo (z latiny, značí jedu, valím se) a založila dceřinou firmu AB Volvo, pro niž uvolnila továrnu na ostrově Hisingen v Göteborgu. Ještě jednou byli v ohrožení, a to když SKF chtěla automobilku prodat a v roce 1929 jednala s Američany (Nash), ale pak si to rozmyslela. O rok později společnost Volvo od SKF továrnu v Hisingenu koupila... Další vývoj už je dobře známou historií, protkanou dlouhou šňůrou osobních i užitkových automobilů Volvo, u nichž tvůrci sázeli především na kvalitu a pasivní i aktivní bezpečnost. Výrobní program byl zpočátku poněkud roztříštěný, tak jak bylo ve třicátých letech zvykem, kdy navíc měly vozy stejného typu různé karoserie. Volvo však záhy koupilo svého dodavatele motorů Pentaverken ve Skövde, jehož historie coby mechanické dílny sahá až do roku 1868. Volvo Penta je známou značkou lodních motorů, málokdo ale ví, že Penta stála u zrodu švédských motorů automobilových. Šestiválce PV651 (1929) nahradily původní čtyřválce, označení znamená PersonVagn (osobní vůz), šest válců, 5 sedadel a první sérii! V té době byly módou aerodynamické vozy a mnozí začali s experimenty. Volvo nestálo stranou.

Zrodil se prototyp Venus Bilo se zapuštěnými blatníky a světlomety a následoval sériový aerodynamický sedan PV36 Carioca v roce 1935, jenže klienti dávali přednost klasickým typům. Velké Volvo PV801 ve stylu amerických sedanů bylo vyvinuto speciálně pro potřeby taxikářů (1938). Od osobních typů byly odvozeny i lehké užitkové. Druhá světová válka přinesla mimo jiné nedostatek benzinu, u Volva proto začali vyrábět různé agregáty pro pohon dřevoplynem. Za války se zrodil slavný sedan PV444 a větší PV60, budoucnost značky znamenala čtyřválcová řada PV444 (v lednu 1956 vyjel z göteborské továrny stotisící exemplář), následovaná známými typy PV544, 120 (Amazon), 140, 240 a dalšími. Byly to automobily klasické koncepce s pohonem zadních kol, které se vyráběly dlouhá léta a vynesly značce pověst solidnosti, kvality a bezpečnosti. Návrat k šestiválcům reprezentovalo Volvo 164, od roku 1968 vrchol modelové řady. Automobilů Volvo řady 240 se do roku 1993 vyrobilo rekordních 2 862 573 kusů (za devatenáct let, je to dosud nejúspěšnější Volvo). U Volva se pokusili také o sportovní vozy. První roadster Volvo Sport (P1900) s laminátovou dvoumístnou karoserií na trubkovém rámu a podvozkových skupinách PV444 měl být určen pro vývoz do USA, jenže se v letech 1956 až 1957 prodalo jen 67 kusů z plánované čtyřsetkusové série. Úspěšnější bylo kupé italského designu P1800 (od 1959), jež z důvodu nedostatku výrobních kapacit v Göteborgu zpočátku montovali v Anglii u Jensena. Dostalo motor 1,8 l ze sedanu 120 Amazon, později silnější dvoulitr, pohánějící pak také ojedinělou verzi kombi-kupé 1800 ES (1971 – 1972), jež vlastně převzala koncepci britského vozu Reliant Scimitar GTE. Těmito typy ale na delší dobu skončila výroba sportovních vozů Volvo, pokud nepočítáme kupé 262C (karoserie Bertone, derivát sedanů 240/264 z let 1977 – 1981) a nizozemské kombi-kupé 480 ES (1986 – 1995).

Návratem se stala řada Volvo C70, kupé od roku 1996 a kabriolet od 1997. Vstup do světa kompaktních automobilů znamenalo převzetí nizozemské výroby osobních automobilů DAF, změněných nejprve na Volvo 66 sedan a kombi (od 1975) a pak na odvozenou řadu 340/360. Přerodem se stalo Volvo řady 400, přechod na pohon předních kol. Velké vozy setrvaly u pohonu zadní nápravy až do roku 1998 (typy 940/960, resp. první S90/V90), nástup nové generace v čele s typem 850 (vpředu pětiválec napříč a přední pohon) přinesl upřednostnění dnes už obvyklé koncepce. Pouze typy 4x4 se vracejí i k pohonu zadní nápravy, od roku 2002 k nim přibyla také SUV (první bylo Volvo XC90 první generace). Devadesátá léta se stala hledáním partnera. Volvo spolupracovalo s Volkswagenem (vznětové motory) i se zúčastnilo projektu šestiválce PRV (Peugeot-Renault-Volvo), ale dokonce došlo ke kapitálovému spojení s Renaultem, jenže fúze byla v roce 1993 odvolána. Následoval prodej automobilky v březnu 1999 společnosti Ford Motor Company, výroba švédských osobních vozů se tak definitivně oddělila od koncernu AB Volvo, jemuž zůstaly nákladní vozy. Ford využil know-how Volva v oblasti bezpečnosti a platformu P2 (Volvo S80), ale po jedenácti letech švédskou automobilku prodal čínskému holdingu Zhejiang Geely. Pak vznikly platformy SCA (Scalable) pro větší vozy a CMA (Compact) pro menší, které poslouží nejen vozům Volvo, ale využijí se také v Číně. Novou strategii reprezentuje rovněž rodina motorů Drive-E se třemi a čtyřmi válci, vhodná i pro elektrizované typy (HEV, PHEV). Výroba automobilů Volvo se poté rozběhla rovněž v Číně. Stoprocentní součástí Volvo Cars je nyní dceřiná společnost Polestar (sportovní úpravy), jež se v budoucnu zaměří i na elektrická vozidla.

Převzato z časopisu

Fotogalerie