Marcos Cars & Jem Marsh – Vzpomínáme...

Ve věku čtyřiaosmdesáti let odešel z tohoto světa Jem Marsh, zakladatel britské značky Marcos... 

Sportovní automobily Marcos patří k legendám, přestože jejich výrobce podobně jako konkurenční TVR zmizel v propadlišti dějin. S vozy Marcos začínaly na závodních okruzích takové legendy jako jsou Jackie Stewart, Jackie Oliver, Derek Bell nebo Jonathan Palmer; postupně ze závodních vozů vznikly silniční kupé a roadstery, jež pasovaly Marcos na The Great British Sportscar. Značku založili Jem Marsh a specialista na aerodynamiku Frank Costin v roce 1959, přežila s různými majiteli po několikerém přerušení výroby až do nového tisíciletí.

Naposledy v roce 2002 kanadský nadšenec Tony Stelliga společně s Marshem obnovil produkci, příprava závodních vozů se přesunula do Nizozemska, ale v říjnu 2007 byl definitivní konec, byť závodů se vozy Marcos zúčastňují dodnes (Cor Euser holandským mistrem GT ještě v roce 2009). Poslední automobily, nadále sledující koncepci prvních, nesly označení Marcos TSO, TSO GT a TSO GTC, vesměs s motory Chevrolet V8. Pokus Tony Browna o znovuzrození přinesl prototyp Spirit 220, ovšem už s motorem V6 uprostřed před zadní nápravou (2013). Po prvním nepříliš designově zdařilém kupé GT s motorem Ford 1.0/1.3 (nebo BMC), vyrobeném v počtu 29 v letech 1960 – 1963, se Marcos (= Marsh + Costin) přestěhoval do Bradfordu nad Avonou (Wiltshire). Nový Marcos 1800 GT, naopak velmi atraktivního vzhledu, vyvinutý už ve spolupráci s bratry Dennisem a Peterem Adamsovými, na dlouhá léta určil koncepci všech následujících GT značky, poháněných různými motory.

První Marcos 1800 vzbudil pozornost konstrukcí dřevěného chassis z kvalitní překližky, jež neslo ocelové výztuhy pro uložení závěsů kol a nízkou laminátovou karoserii, a využíval dílů z různých velkosériově vyráběných vozů. Po čtyřválci Volvo B18 se přešlo na rozšířenější motory Ford (Marcos 1500/1600/ 1650 GT), byť šestiválec Volvo 3.0 I6 umožnil první zástavbu samočinné převodovky. V září 1969 došlo k významné změně, lidé totiž příliš nedůvěřovali dřevu a ceny překližek vzrůstaly, takže Marcos přešel na tuhý rám ze čtyřhranných ocelových profilů, mj. i pro splnění bezpečnostních norem USA. Hitem roku 1969 se stal Marcos 3-Litre s vidlicovým šestiválcem Ford 3.0/100 kW (136 k), doplněný menším Fordem 2.0 V4 pro typ 2-Litre; laminátová karoserie se prakticky neměnila.

Na základě těchto vozů vznikla dlouhá řada typů Marcos, jež postupně dostaly nová jména Mantula (motor Rover 3.5/3.9 V8), Martina (Ford 2.0 I4), Mantara/Mantaray (různé motory Rover 2.0 I4 až 5.0 V8) a jejich odvozené závodní verze LM (Le Mans), Mantis (třetí toho jména, první dva byly zcela odlišné; motor Ford USA 4.6 V8) a Marcasite (od 2002; Ford 2.5 V6 nebo 5.0 Rover V8). Před dvaceti lety debutoval nejsilnější stroj ze stáje Marcos, závodní speciál LM600, nadále vycházející z původního konceptu roku 1964, zejména základními tvary s dlouhou přídí a krátkou zádí. Kapota ovšem musela být zvýšena, aby se pod ni vešel šestilitrový Chevrolet Smal Block V8, dosahující výkonu 404 kW (550 k)/6600 min^‑1. Hned v prvním roce 1995 vyhrál britské mistrovství BRDC GT, 1996 tam dominoval ve třídě a 1997 skončil celkově druhý, nadále s motorem vpředu, v souboji s armádou Porsche a dalšími speciály (Lister, McLaren F1, Ultima, Sintura). Úspěšnou kuriozitou se stal Mini-Marcos (1965 až 1974), vyráběný jako kit car pro domácí stavbu na základě dílů BMC Mini 850/998/1275 cm³. První silniční Marcos Mantis M70 (motor Triumph 2.5 I6) s odlišnou karoserií naopak neuspěl (32 kusů v letech 1970 až 1971), vůbec první Mantis XP byl závodní vůz (sportovní prototyp) z překližky s osmiválcem Repco-Brabham 3.0 z formule 1 (1968). Jem Marsh, stejně jako později jeho syn Chris, se osobně zúčastnil na voze Marcos závodu 24 h Le Mans.

Převzato z časopisu

Fotogalerie