Kombi značky Volvo – S plným kufrem

Volvo patří mezi tradiční automobilky, neboť bylo založeno již v roce 1927. A již od roku 1953 vyrábí automobily typu kombi, což stojí za připomínku.

Pro mnohé je Volvo téměř synonymem pro automobil s karoserií kombi. Tato image nevznikla sama od sebe, ale má pevné logické základy. Volvo vyrábí automobily již od roku 1927, ale první kombi předvedla světu v roce 1953. Do současné doby Volvo vyprodukovalo celkem přes 18 milionů automobilů, z čehož celá třetina jich byla s karoserií kombi. Jelikož v únoru byl ve Stockholmu představen nový model V90 (kombi vycházející z nového sedanu S90, viz AR 2/´16), je vhodná doba k představení zásadních modelů, formujících tyto dějiny. V 50. letech automobilka Volvo konečně předvedla vůz, se kterým dosáhla výraznějšího obchodního úspěchu: model PV444. Tento kulatý automobil se stal rychle oblíbeným zejména díky své odolnosti a dobrým jízdním vlastnostem.

Poněkud archaický vzhled možná trochu mate, ale jízdně bylo PV444 skutečně dobré auto. V roce 1953 automobilka představila model PV445, který byl na rozdíl od samonosné karoserie sedanu PV postaven na žebřinovém rámu, využívajícím vzadu k odpružení tuhé nápravy listová péra. Právě to bylo první kombi od Volva. Díky konstrukci s žebřinovým rámem mohlo Volvo nabízet i samotné šasi (s karoserií po čelní sklo), z nichž poté švédští karosáři typu Grip, Valbo a Nordbergs stavěli pick-upy, kabriolety a užitkové vozy. PV445 se stalo také populárním základem pro upravené vozy typu hot-rod. V roce 1960 došlo ke změně a přejmenování řady na Duett. Tehdy také skončila výroba speciálních verzí, protože klesal zájem lidí o „stavby“ a náklady začaly být neúnosné. Dvoudveřové kombi nabídlo velký vnitřní prostor a v případě instalace třetí řady sedadel dokonce místo až pro sedm cestujících. Vůz dosahoval délky 4400 mm, šířky 1600 mm a výšky 1700 mm. Celková hmotnost činila 1090 kg, tedy o 118 kg víc než u modelu PV444/544 se samonosnou karoserií. Rozvor činil 2600 mm. V řadě 444/445 se používalo několik motorů umístěných vpředu podélně a pohánějících zadní kola. Upravený model, známý již jako Duett (P210), se nabízel jako panelová dodávka nebo kombi s motorem B4B (čtyřválec, 1414 cm³, výkon 29 kW/40 k, později 32  kW/44 k při 3800 min^-1), později B14A (dvojitý karburátor, 51 kW/70 k). V zimě roku 1962 byl vůz výrazně upraven, dostal motor B18 o výkonu 55 kW (75 k) a 12voltový elektrický systém. Prodával se hlavně na severských trzích, ale stal se prvním modelem značky exportovaným do USA.

Poslední vůz vznikl v únoru 1969, přičemž do roku 1969 opustilo továrnu celkem 59 702 automobilů, nejvíce v letech 1960 až 1962 (celkem 14 179). Už v roce 1956 Volvo představilo velmi úspěšnou modelovou řadu, známou dnes jako Amazon. Zpočátku byly nabízeny typy 121 a 122, ovšem brzy se nabídka přirozeně rozšířila, protože Amazon se ukázal jako pohodlný, spolehlivý a velmi dobře postavený vůz, který se prosazoval například i v motorsportu. Kombi verze se skrývala pod označením 220 a světu se ukázala v únoru 1962 ve Stockholmu. Výroba probíhala do roku 1969. Pětidveřový vůz měl páté dveře dělené na dvě části, což bylo praktické řešení, inspirované americkými station wagony. Zavazadelník byl dlouhý 1185 mm, při sklopení druhé řady sedadel dokonce 1830 mm. Na šířku měl 1260 mm. Právě tento model hrál důležitou roli v cestě Volva k výrobci vozidel typu kombi. Do roku 1969 vzniklo v různých variantách (P 221, P 222 Sport) celkem 73 169 automobilů, což je na tu dobu velké číslo. Pod kapotou byly vždy čtyřválce s rozvodem OHV a karburátory, o objemu 1778 cm³ (55, 66 a 70 kW/75, 90 a 95 k), později 1986 cm³ a 66 kW (90 k). Přenos síly zajišťovala čtyřstupňová přímo řazená převodovka (i s funkcí overdrive) nebo třístupňová samočinná skříň.

Zpomalování vozu o suché hmotnosti 1140 kg zajišťovaly bubnové brzdy na všech kolech, později byly na přední nápravy montovány kotoučové. Celková délka činila 4490 mm, rozvor náprav pak 2600 mm. Volvo se v průběhu 60. let úspěšně rozvíjelo a prodeje vozů kombi tomu samozřejmě pomáhaly. V roce 1966 se představil typ 144, zcela nový sedan, předznamenávající novou řadu. Pak přišlo coupé 142 a na konci listopadu následujícího roku byla paleta kompletní, když dorazilo kombi: Volvo 145. S vertikálním víkem zavazadlového prostoru se stalo synonymem pro maximální přepravní kapacitu – do zavazadelníku se vešly dva kubické metry nákladu a podlaha byla zcela rovná! Typický tvar zadní části charakterizoval i následující modely. Pod kapotou se opět objevily různě výkonné verze motoru B18 (1178 cm³) a B20 (1986 cm³). Volvo 145 se stalo doslova masovou záležitostí, během let 1967 až 1974 vzniklo celkem 268 317 kusů! Na podzim roku 1971 Volvo předvedlo zajímavou verzi sportovního coupé 1800, zvanou 1800ES. Ve Velké Británii bychom tento model nazvali shooting brake, neboť se jednalo v podstatě o coupé 2+2 s nově navrženou zádí – protažená střecha připomíná karoserii kombi, ale zůstává pouze pár bočních dveří. Do roku 1973 vzniklo celkem 8078 kusů a dnes se jedná o vyhledávaný sběratelský kousek. Dostáváme se k zásadní řadě 200. Ta se předvedla v srpnu 1974 jako nástupce řady 140, ovšem od předchůdce ji dělily změny spočívající i v použití předního zavěšení typu McPherson.

Pod kapotou se kromě starých motorů OHV objevil i nový čtyřválec s rozvodem OHC. Série 200 platí za jeden z naprosto zásadních modelů Volvo a mnoho jich jezdí do současnosti. Vůz se vyráběl až do roku 1993, a to ve Švédsku, Belgii a Itálii. Kromě toho vznikal i v jiných částech světa, například v Austrálii, Kanadě a Malajsii (taktéž do roku 1993). Za nesmrtelným designem stojí Jan Wils-gaard, dlouholetý designér automobilky. Kombi bylo nazváno tradičně 245 (poslední číslo dle počtu dveří) a používalo dokonce i vznětové šestiválce a pětiválce (od Volkswagenu). Pod kapotu našly cestu rovněž šestiválce PRV (2,6 a 2,7 litru), v roce 1981 byla představená verze s přeplňovaným čtyřválcem OHC a výkonem až 119 kW (162 k). K přenosu síly sloužily čtyřstupňové přímo řazené převodovky (některé s funkcí overdrive), ale i pětistupňové a tří- a čtyřstupňové samočinné. V letech 1981 a 1986 prošlo pětimetrové Volvo modernizací. Celkově vzniklo přes 2,8 milionu vozů série 200 a z toho 959 151 typů kombi. Už v roce 1985 byl představen snad ještě hranatější model 740 a 760. Následovala další kombi, jmenovitě 940 a 960, ovšem my se zastavíme až u modelu 850 z let 1993 až 1996. Celá modelová řada, sestávající nejprve ze sedanu a poté i z kombi, byla totiž zlomová. Ačkoliv designově pokračovala ve vyšlapaných kolejích (za hranatými tvary s téměř vertikálními pátými dveřmi stál opět Jan Wilsgaard), velké změny se odehrály u techniky. Jde o první velké Volvo s karoserií kombi s pohonem předních (a následně i všech) kol.

Mezi zadními koly bylo možné poprvé najít víceprvkovou nápravu a vpředu sérii napříč uložených pětiválců. Základem byl atmosférický dvoulitr, ale většina modelů disponovala přeplňováním. Zážehové motory měly rozvod ventilů DOHC, přeplňovaný vznětový agregát o objemu 2,5 litru SOHC. Motory byly spojeny s pětistupňovými přímo řazenými převodovkami nebo převodovkou čtyřstupňovou samočinnou. Volvo je vyhlášené orientací na bezpečnost, takže nepřekvapí, že se v roce 1994 stalo prvním vozem s bočními airbagy. Verze s přeplňovaným zážehovým pětiválcem 2,3 litru dosáhly výkonu až 165 kW (225 k), ale to zdaleka nebyl vrchol nabídky. V polovině 90. let přišla verze 850 T-5R s výkonem 180 kW (245 k) při 5600 min^-1 a 300 N.m při 2100 min^-1. Z ní byla následně vyvinuta ještě ostřejší varianta, zvaná jednoduše R. Ve verzi kombi se jmenovala Sport Wagon a její upravený motor nabídl 184 kW (250 k) při 5600 min^-1 (a 350 N.m při 2100 min^-1), což stačilo na akceleraci z nuly na 100 km/h za 6,5 s a maximální rychlost 254 km/h. Na rozdíl od T-5R nešlo o limitovanou edici, a proto jich vzniklo až 7000 kusů. Celkem bylo vyrobeno 326 068 vozů kombi 850 všech verzí včetně XC či R. Zajímavost na závěr: Volvo dostalo v 90. letech choutky na závodění – v roce 1994 se rozhodlo vstoupit do soubojů na okruzích při britské sérii BTCC, kam nasadilo dvě závodní kombi Volvo 850. S atmosféricky plněným pětiválcem o výkonu 213 kW (290 k) s nimi závodili Rickard Rydell a Jan Lammers a ačkoliv během 21 závodů skončili nejlépe na pátém místě, rychlé kombi si získalo zasloužený obdiv fanoušků. Další rok už kvůli změně pravidel jezdil pouze sedan. Pak už přišla doba modelu V70, který se do rubriky o historii zkrátka příliš nehodí. V současné době si nikdo ani nedokáže představit, že by automobilka typu Volvo nenabízela tradiční karoserii kombi, přičemž i novinka v podobě V90 stále designově navazuje na původní hranaté kombíky ze 70. let, které se staly naprosto charakteristickými.

Převzato z časopisu

Fotogalerie