The Hays Antique Truck Museum – Kniha rekordů...

Největší počet automobilových výrobců se zrodil za mořem v USA. Byly jich tisíce, některé značky se věnovaly jen osobním nebo nákladním vozům, jiné všem...

Velké množství amerických automobilových továren, dílen i konstruk­térů se zaměřilo na užitková vozidla, a také tento počet je ­rekordní. Když k tomu připočteme výrobce traktorů a zemědělských strojů, nemá jejich množství obdoby. O to složitější je orientace v této historii, ale také na to mají v USA ­experty. Fred C. Heidrick sbíral vzácné zemědělské stroje a traktory, ­které by jinak skončily ve šrotu, jeho přítel Wayne Pop Hays zase shromaž­ďoval historické nákladní vozy. Nakonec se domluvili, založili Heidrick AG (= Agricultural) History Center, k němuž přidal Hays svou sbírku jako The Hays Antique Truck Museum, a nyní je toto Tractor & Truck Museum v kalifornském Woodlandu největší svého druhu na světě...

Když bylo 20. září 1997 otevřeno, slavil Fred C. Heidrick čtyřiaosmdesáté narozeniny a staré stroje shromažďoval plných šedesát let! Ostatně byl mezi nimi i první traktor, jenž si rodina ­Heidrickova sama postavila! Hays sbíral nákladní automobily od roku 1982. Spojené sbírky ulo­žili do dvou velkých hal v prů­myslové zóně ve Wood­landu, jen patnáct minut jízdy od Sacramenta, u výjezdu na silnici 102 z dálnice Interstate I-5 North. ­Samozřejmě prim hrají úžasné Heidrickovy traktory, nicméně jako automobiloví nadšenci jsme zamířili nejprve do haly nákladních automobilů, protože nám bylo jasné, že si nemůžeme vše během několika hodin do zavírací doby vůbec prohlédnout. Traktory jsou ovšem jedinečné, jednotlivým značkám (a ty jsou věhlasné) jsou věnovány samostatné expozice, asi tak, jak jsme zvyklí na autosalonech a jiných obchodních výstavách. Pro představu jmenujme jen nejslavnější jména Caterpillar, Fordson, Allis-Chalmers, Case, John Deere, Cletrac, ­International Harvester, Holt, Best, McCormick-Deering, Rumely, Twin City, Waterloo, Monarch, Samson, Oliver Hart-Parr a tak bychom mohli pokračovat...

Podobně je tomu se značkami nákladních vozů. Vedle výrobků trojice největších automobilových koncernů General Motors, Ford Motor Company a Chrysler Corporation jsou zastoupeny všichny známé specializované firmy Kenworth, Peterbilt, Freightliner, Mack, White, Oshkosh, Reo, Diamond T, Sterling, International nebo FWD (Four Wheel Drive), ale také dávno zapomenuté produkty Fageol, Chicago, Indiana, Knox, Republic, Transport, Kleiber, Gary, Fulton, Selden, Moreland, ­MacDonald, De Martini, Stoughton, Menominee, Randolph, Kelly-Springfield a další, nemluvě o prototypech a různých kuriozitách s parním strojem, či elektrickým pohonem. Henry Ford postavil první dodávkový vůz už v roce 1900, ale teprve jeho třetí společnost Ford Motor Company začala vyrábět užitkové automobily ve větším měřítku. Model T, známá Plechová Líza, jako nejrozšířenější osobní vůz dostal odpočátku užitkové verze ve formě přestaveb od řady různých firem, teprve od roku 1917 se rozběhla tovární produkce nákladních typů, označených TT na zesíleném podvozku s rozvorem prodlouženým o 24 palců (610 mm).

Ve stejné době se zrodil kolový traktor Fordson a výroba obou užitkových typů překračovala 100 tisíc ročně (v roce 1923 Ford vyrobil 1,8 milionu osobních Modelů T a 193 tisíc nákladních podvozků TT, když produkce vlastních nástaveb se rozběhla o rok později). Následující Model AA se stal základem výroby také v Rusku (osobní GAZ A, užitkový AA), v roce 1932 vzbudil senzaci nákladní Ford V-8 (Chevrolet měl jen šestiválec) a v roce 1935 poprvé prodeje užitkových Fordů překonaly Chevrolety. Prim na americkém trhu od té doby hrály typy Ford, Chevrolet a Dodge (Chrysler), těžké nákladní vozy však byly většinou dílem specializovaných firem, stejně jako nyní, kdy se zmíněná trojice vzdala produkce větších nákladních typů a vyrábí jen pikapy a lehké skříňové vozy (Delivery Vans).

Nepřežila ani produkce slavných vozů Studebaker, známých účastí ve druhé světové válce, americká armáda však dodnes používá jejich nástupce AM General. Stejná společnost stála u zrodu vojenského Hummeru (Humvee, později H1). General Motors soustředil výrobu větších nákladních vozů do značek GMC a Chevrolet, u zrodu první bylo spojení dnes už neznámých Rapid, Reliance a dalších, obě přežily dodnes, byť výroba těžkých typů po spojení s Volvo/White přešla na značku WhiteGMC a pak na Volvo. White Motor Company z Clevelandu (OH) byla významným výrobcem, jenž ve stylu General Motors postupně pohlcoval další značky Indiana, Sterling, Freight­liner, REO, Diamond T, Autocar a další; krátce vlastnil i Studebaker/Pierce-Arrow. V osmdesátých letech však přišla krize a bankrot, po rozpadu koncernu se osamostatnily Freightliner, Western Star (nyní oba Daimler Trucks) a Diamond-Reo, ale základní řada postupně vytvořila dnešní severoamerické Volvo.

Z dalších slavných značek těžkých vozů pokračují jen stále nezávislý International (Navistar), legendární Mack (Volvo Trucks/Renault VI) a dvě hvězdy koncernu PACCAR, tedy Kenworth a Peterbilt. Když Ford prodal výrobu těžkých typů (hlavně L Series) koncernu DaimlerChrysler, byla pro ně znovuzrozena značka Sterling (1997 – 2010), ale před třemi lety opět zrušena. V koncernu Chrysler se pro užitkové vozy ­používaly značky Dodge a Fargo, ale také poslední z detroitské Velké trojky výrobu těžkých typů opustil a pokračuje hlavně s pikapy, jež pro odlišení od osobní divize Dodge od roku 2010 nesou jméno Ram Trucks.

Alternativní pohony nebyly žádnou zvláštností už od počátků. GMC vyráběl v letech 1911 – 1915 jak benzinové, tak čistě elektrické typy (osm modelů ½ až 6 Ton); filadelfská C.T. (Commercial Truck Co.) nabízela v letech 1907 – 1928 především elektro­mobily, ale také hybridní modely; těžké typy měly trakční elektromotor v každém kole. Vydavatel Curtis Publishing ve Filadelfii po­užíval dvacet vozů C.T. Electric pro bez­emisní a nehlučný rozvoz denního tisku v ranních hodinách po Filadelfii, uvezly až deset tun a sloužily přes čtyřicet let (poslední vyřazen 1962)! Později se C.T. stala součástí Walker Vehicle Company z Chicaga, která zhotovovala užitkové elektromobily a hyb­ridy do roku 1942 (jeden z nich je také vystaven). Pozornost zaslouží i parní Breeding z Cincinnatti (OH), jenž měl v roce 1915 ještě parní stroj, ale pohon zadní nápravy typu banjo klasickým kloubovým hřídelem! Zůstal však v jediném prototypu, chloubě Haysova muzea spolu s řadou dalších unikátů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie