Deutsches Zweirad- und NSU-Museum – Jednou stopou

V rodišti značky NSU je velké motocyklové muzeum, zaměřené na milníky konstrukce těchto vozidel na dvou kolech. Prohlídka rozhodně stojí za to...

V německém Neckarsulmu vznikla značka NSU, která proslula jako výrobce nejrychlejších motocyklů (získaly několik titulů v silničním ­mistrovství světa), ale i mopedů, skútrů a malých osobních automobilů; vyvrcholením její produkce byl velký sedan NSU Ro 80, evropský Vůz roku 1967, poháněný dvourotorovým motorem systému Wankel. Mylně jsme se však domnívali, že muzeum v Neckarsulmu se věnuje pouze NSU, ve čtyřpodlažním objektu jsou historii místní značky věnovány jen velké sklepy, tři další podlaží vzorně renovovaného historického objektu patří milníkům motocyklové konstrukce, mezi něž ovšem NSU právem patří... Deutsches Zweirad- und NSU-Museum bylo založeno v roce 1956, vedle stálé expozice už od roku 1971 pořádá speciální výstavy, tou první byly Motocykly pro svě­tové rychlostní rekordy, tou poslední pocta vynálezci Felixu Wankelovi ke 110. výročí narození (žil v letech 1902 až 1988), jehož patenty na rotační motory nástupnická ­společnost NSU GmbH dodnes spravuje.

Po prohlídce sklepení s automobily a motocykly NSU (viz AR 2/’13), respektive zvláštní výstavy, anebo návštěvy kinosálu (obojí v přízemí), vás čekají tři podlaží plná nejrůznějších motocyklů od repliky Daimlerovy dřevěné dvoukolky (originál vyjel v roce 1885) až po rekordní stroje z Bonneville a poslední velkoobjemové supermotocykly. Českou republiku, vlastně Československo, zastupují jen derivát plochodrážního motocyklu Jawa 500 pro ledovou dráhu a origi­nální Čechie Böhmerland 600 OHV, svého času nejdelší motocykl světa. Nechybí ani motocykl ­Slavia Laurin & Klement z Mladé Boleslavi, ročník 1903, pravděpodobně jde o typ BZ se sníženým uložením motoru 331 cm³ v prohnutém rámu (v muzeu je uveden jako T1). První patro zahrnuje nejstarší motocykly a průkopnické značky.

Za první skutečný motocykl je považován německý Motorrad Hildebrand & Wolfmüller, jehož ležatý čtyřdobý dvouválec 1487 cm³ (ø 90 x 117 mm) s chlazením kapalinou už byl uložen na správném místě pod rámem z ocelových ­trubek; s výkonem 2,5 k (1,8 kW)/240 min^‑1 ojnice přímo roztáčely zadní kolo, jež mělo též funkci setrvačníku. Heinrich Hildebrand a Alois Wolfmüller vyráběli svoje motocykly v Mnichově v letech 1894–1897, vývoj zahájili už v roce 1892, prodali licenci do Francie (jako Pétrolette) a inspirovali britské výrobce. Podle Václava Klementa koupil jeden ze strojů jistý Artur Kraus z Pardubic, jenž se pravděpodobně stal prvním moto­cyklistou v Čechách. Hildebrand & Wolf­müller je rovněž mezi exponáty NTM v Praze. Německé značky patří k průkopníkům a v muzeu najdete opravdové kuriozity. Tak třeba sportovní motocykl Megola, který poháněl hvězdicový pětiválec 640 cm³ (ø 52 x 60 mm), uložený přímo v rotujícím předním kole! Kupodivu dosáhl řady úspěchů na závodní dráze, tažen předním pohonem bez spojky i bez převodovky (planetový redukční převod) dosahoval běžně rychlosti 85 km/h, v závodním provedení až 140 km/h (známý jezdec Toni Bauhofer).

Spouštěl se roztla­čením, při zastavení motor o výkonu 14 k (10,3 kW)/4500 min^‑1 prostě zhasl. Vznikly jich dva tisíce (1920–1925), několik desítek se dochovalo. Konstruktér Fritz Cockerell se inspiroval rotačními motory stíhacích dvouplošníků první světové války. Předchůdcem dnešních supermotocyklů byl Windhoff model WO bezrámové konstrukce, uvedený v roce 1927. Základ stroje tvořil mohutný hliníkový odlitek bloku motoru a skříně převodovky s nosnou funkcí, vzadu byl připojen pevný závěs kola, poháněného kloubovým hřídelem, vpředu kyvná vidlice a nahoře nádrž paliva, řídítka, sedlo a nosič zavazadel. Oběhem mazacího oleje chla­zený řadový čtyřválec OHC 746 cm³ (ø 63 x 60 mm) dával výkon 22 k (16 kW)/4000 min^‑1; s vícelamelovou spojkou a třístupňovou ­ručně řazenou převodovkou stroj o hmotnosti 160 kg dosahoval rychlosti 120 km/h. Hans Windhoff vytvořil ještě několik zají­mavých typů, řadový čtyřválec OHC zvětšil na 996 cm³, stejný objem válců však měl i jeho dvouválcový boxer SV ve stylu BMW a Zündappu, rovněž s pohonem kola kloubovým hřídelem (Grosse Windhoff od 1929).

Vznikly i malé Windhoffy s dvoudobými vzduchem chlazenými jednoválci, ale silná konkurence velkých hráčů DKW, NSU, Zündapp a dalších vedla k zastavení produkce motorů a motocyklů v Berlíně; podnik však přežil coby Hans Windhoff Apparate & Maschinenfabrik až do sedmdesátých let jako výrobce chladičů a tepelných výměníků. Poválečný rozmach individuální dopravy ­připomínají různá motokola, skútry a malé motocykly nejrůznějších značek; také Hans Glas začínal se skútry Goggo, než přešel na výrobu automobilů; Auto Union DKW, BMW a NSU vyráběly jak jednostopá, tak dvoustopá vozidla; motocyklová technika se uplatnila u různých miniautomobilů (Messerschmitt, BMW Isetta, Zündapp Janus, Goggomobil).

Dokonce i výrobce domácích elektrospotřebičů Miele vyráběl motocykly (pokus o osobní automobil Miele nebyl úspěšný). Někdejší rozdělení motocyklů podle objemových tříd (zejména 125, 175, 250, 350 a 500 cm³) vzalo později zasvé, jak motory sílily, ale do šedesátých let představovaly velkoobjemové stroje především americké značky Harley-Davidson, Henderson a Indian. Pokusem o spojení automobilu s motocyklem se stal americký Ner-A-Car, dovážený i do Československa; britský výrobce čepelek Wilkinson Sword Company uvedl řadový čtyřválec Auto Cycle 676 cm³, motocykl s křeslem pro jezdce a ovládáním volantem (1910)! Novou dobu reprezentují rovněž řadové šestiválce, uložené v rámech supermotocyklů napříč, vystaveny jsou italská Benelli 750 Sei (1974) a japonská Kawasaki Z-1300 (1979). Třetímu podlaží muzea dominují závodní motocykly, nechybějí ani rekordní stroje, jež bojovaly o nejvyšší rychlosti na dně vyschlého solného jezera v Bonneville. Patří k nim kapotované cigárko Kreidler 50, v němž ­jezdec Rudi Kunz ležel, když 23. října 1965 dosáhl rekordní rychlosti 210,634 km/h ve třídě 50 cm³. Jeho stroj poháněl dvoudobý jednoválec s výkonem 15 k (11 kW) a osmistupňovou převodovkou. O čtrnáct let dříve na solné pláni v Utahu vytvořil rekord pa­desátek Georg Dofferweich na motocyklu Victoria 38,5 cm³, v tomto případě nahoře na stroji ležel, ale výkon 2,5 k (1,8 kW) do­volil největší rychlost 84 km/h (průměr z obou směrů 79 km/h). Průřez historií závodních strojů Grand Prix, motocykly soutěžní i pro motokros, dragstery a plochodrážní speciály stojí také za pozornost.

Převzato z časopisu

Fotogalerie