Ford Mustang (1964 – 1973) – To byl úspěch!

Ford Mustang se představil 17. dubna 1964, první den se prodalo 22 tisíc vozů, za prvních dvanáct měsíců to bylo už 417 tisíc...

Snad žádný jiný automobil nezažil takovou premiéru! Ford Motor Company se na počátku šedesátých let rozhodla vyvinout automobil pro radost, určený poválečné generaci baby boomers, která prožívala největší společenský, technický i hospodářský rozkvět v dosavadní historii lidstva, vyrůstala totiž na správné straně světa. Tvůrci nového vozu vycházeli z kompaktního sedanu Ford Falcon, vítězové interní designové soutěže navrhli čtyřmístný dvoudveřový automobil v proporcích pony car, tedy s dlouhou kapotou, krátkou zádí, zkrátka s dynamickou siluetou.

Prvním bonbonkem byla studie Ford Mustang I, dvoumístný roadster s motorem 1.5 V4 před zadní poháněnou nápravou; slavný závodník Dan Gurney ji představil v říjnu 1962 na Velké ceně USA ve Watkins Glen. Sériový Mustang, pojmenovaný po nejslavnějším americkém stíhacím letadle druhé světové války (North American P51 Mustang), však byl klasické koncepce s motorem uloženým podélně vpředu a pohonem zadní nápravy, jak naznačila studie Mustang II (1963). Světová premiéra se konala na World’s Fair ve Flushing Meadows v New Yorku, hned první den 17. dubna 1964 dostal Ford dvaadvacet tisíc objednávek! Byl to obrovský úspěch, plánem byl roční odbyt sto tisíc vozů, první rok od dubna však vzniklo 121 538 vozů, výroba nestačila a kromě Dearbornu se rozběhla v San José a Metuchenu v New Jersey, následovaly další montážní závody.

Fenomenální úspěch vrcholil výrobou 559 441 vozů v modelovém roce 1965, ještě lepším výsledkem 607 568 kusů v modelovém roce 1966, než se většina nadšenců uspokojila, ale i pak zůstaly prodejní výsledky úžasné (1967: 472 121 vozů, 1968 pak 317 148 a 1969 ještě 299 824 Mustangů, z toho 1934 série Boss 302, základu pro SCCA TransAm, více než dvojnásobek požadovaného homologač-ního počtu). První generace se vyráběla v dalších letech 1971 – 1973 po faceliftu s novou delší přídí. Ford Mustang byl vcelku konvenční konstrukce, ale jeho do té doby ve větších sériích nevídané tvary především mladou generaci oslovily. Slavný Lee Iacocca vedl osmičlenný tým, který vyvinul nový pony car; pod jeho designem jsou podepsáni pánové Joe Oros, Gail Halderman a David Ash z Ford Design Center. Při debutu Mustang odbytem překonal Falcona, z něhož byl odvozen. Standardní vůz, uvedený jako model 1964 ½, protože se představil až v dubnu, dostal řadový šestiválec 170 cid (2780 cm³) o výkonu 74 kW (101 k)/4400 min^-1, za nevelký příplatek však byl k dispozici osmiválec 289 cid (4736 cm³) s výkonem již 167 kW (227 k)/4800 min^-1, který se také objevil ve třetí karosářské verzi Hatchback 2+2.

Nabídku pro 1965 tvořily Hardtop (klasické kupé) za 2372 dolarů, Convertible (kabriolet) za 2614 dolarů a Fastback 2+2 (kupé se splývající zádí) za 2589 dolarů. Šestiválec 170 cid byl zrušen, novým základem se stal 200 cid (3278 cm³) o výkonu 88 kW (120 k), za zmíněný osmiválec se připlácelo 108 dolarů. Komu to nestačilo, mohl mít motor 289 V8 ve verzi Challenger High Performance s výkonem 200 kW (271 k), ovšem za 334 dolarů a 60 centů navíc! Tento příplatek zahrnoval také upravený podvozek a sportovní pneumatiky s dvojitým červeným pruhem... V modelovém roce 1965 se nabízely převodovky manuální, třístupňové s řazením na podlaze, respektive za příplatek čtyřstupňové, ale také samočinná třístupňová Cruise-O-Matic (s výjimkou nejvýkonnějšího typu 289 V8, ten je přece pro sportovce). Zejména Fastback 2+2 se stal symbolem amerického sportovního vozu a jeho prodej byl oficiálně zahájen také v Evropě (i když to dnešní tiskové materiály Forda popírají).

Ford France dovážel tři karosářské verze s motorem 289 V8 o výkonu 167 kW (227 k), alternativně se čtyřstupňovou manuální nebo třístupňovou samočinnou převodovkou; už je také zapomenuto, že v Německu nesl vůz označení Ford T-5, protože jméno Mustang tam měla chráněno jiná automobilka (výrobce nákladních vozů Krupp, skončil však v roce 1968). V březnu 1966 převýšila produkce Mustangů milionovou hranici. Jeden z vozů byl demontován, vyvezen výtahy na vyhlídkovou terasu mrakodrapu Empire State Building v New Yorku a z reklamních důvodů tam znovu sestaven (tento kousek už nikdo nezopakoval). Vůz pořadového čísla 1 000 001 dostal kapitán Stanley Tucker, pilot Eastern Airlines, výměnou za první vyrobený z 9. března 1964, který mu kanadský dealer při promoční akci údajně omylem prodal. V prvním plném modelovém roce 1965 bylo 53,6 % Mustangů vybaveno samočinnou převodovkou, 14,5 % manuálním čtyřstupňovým řazením, 64,4 % osmiválcovým motorem, 9,1 % klimatizací, 78,9 % autorádiem, 24,9 % posilovačem řízení, 4,3 % posilovačem brzd, 47,3 % ostřikovači čelního skla, 1,3 % motorem 289 V8 v nejsilnější verzi 200 kW (271 k), 2 % diferenciálem s omezenou svorností atd.

Carroll Shelby připravil vlastní ještě silnější verze Fastbacku, a to Shelby GT350 s výkonem 225 kW (306 k) motoru 289 V8, resp. od roku 1967 dokonce Shelby GT500 s velkým osmiválcem 428 cid (7016 cm³) o výkonu 261 kW (355 k). Posilování dále pokračovalo. V modelovém roce 1967 se objevil kromě 200 a 289 cid i velký osmiválec 390 cid (6390 cm³) o výkonu 232 kW (315 k)/4600 min^-1; v roce 1969 po vzoru Shelbyho následovaly 427 V8 High Performance (6997 cm³) s výkonem 287 kW (390 k)/4600 min^-1, ale také Cobra Jet 428 V8 (7016 cm³) s 246 kW (335 k)/ 5600 min^-1. V roce 1969 přišel první drobný restyling přídě, v polovině roku nový osmiválec 302 (4942 cm³) nahradil původní 289 V8, přibyla také verze Windsor 351 V8 (5752 cm³); k šestiválcům už od 1968 patřil 250 cid (4096 cm³).

Největší změnou první generace se stala od modelového roku 1971 prodloužená příď, nový Boss 351 nahradil všechny předcházející modely Boss 302, Boss 429 (7030 cm³) a Shelby GT350/GT500. Prestižní kupé Mustang Mach 1 bylo poháněno různými motory, jimž vévodil osmiválec Super Cobra Jet 429 (7030 cm³) s výkonem 276 kW (375 k)/5600 min^-1. První generace Mustangu zůstala dlouhá léta generací nejlepší, čtvrtá a pátá se ji pak snažily napodobit, druhá a třetí generace se poněkud zpronevěřily původnímu záměru. První ropná krize přinesla Mustang II, o sedm palců (177,8 mm) kratší než originál a o třináct (330 mm) než Mustang modelo-vého roku 1973, s nevýrazným stylingem, poprvé bez osmiválce, ale také s alternativním čtyřválcem, proto byl prodej 338 136 vozů v prvním roce 1974 překvapením. Třetí generace na platformě Fox (1979 – 1994) měla uhlazené tvary v evropském stylu, teprve čtvrtá ke 30. výročí vozu opět evokovala původní styl, stejně jako pátá a letošní šestá, poprvé s nezávislým zavěšením zadních kol. Produkce Mustangu všech generací se blíží desetimilionové hranici; v roce 2005 byla převedena z Dearbornu do nedalekého Flat Rocku (MI). K dalším milníkům v historii tohoto neobyčejného vozu se ještě vrátíme. Letos totiž slaví padesátiny.

Ford Mustang (1965)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Ford 289 cid s válci do V/90°, uložený vpředu podélně, OHV 2V; čtyřhrdlový karburátor Ford (Autolite); 4736 cm³ (ø 101,6 x 72,9 mm); 10,0:1; 167 k (227 kW)/4800 min^-1 a 413 N.m/3200 min^-1; čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze (2,78 – 1,93 – 1,36 – 1,0 – Z 2,78); stálý převod 3,00; pohon zadních kol. 

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; vpředu příčná ramena a vinuté pružiny; vzadu tuhá náprava a podélná listová pera; teleskopické tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kapalinové dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové, vzadu bubnové; řízení maticové s oběhem kuliček, na přání s posilovačem, převod 27,0:1; pneumatiky 6,95 x 14.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Fastback 2+2) – rozvor náprav 2740 mm; rozchod kol 1420/1420 mm; d/š/v 4610/1730/1300 mm; pohotovostní hmotnost 1170 kg; objem palivové nádrže 70 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,5 s; spotřeba paliva 16,0 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie