Ford Fiesta XR2 (1981) – Oslava končí

Před několika dny se definitivně uzavřela jedna z nejpůsobivějších kapitol evropského automobilového průmyslu: evropský Ford bez náhrady ukončil výrobu typu Fiesta.

Ford na sklonku roku 1974 představil druhou generaci své řady Escort. Byla větší a dražší než předchůdce, takže se v evropské hierarchii objevil nový prostor pro skutečně lidový vůz. Projekt již tehdy běžel, už v září roku 1972 jej v americkém ústředí osobně posvětil Henry Ford II. Malý automobil se měl do poslední chvíle jmenovat Bobcat, ale roku 1977 z linky závodu FMC v britském Dagenhamu začaly sjíždět vozy na poslední chvíli přejmenované na Ford Fiesta (fiesta znamená ve španělštině oslava). Šlo o robustní a moderně řešené automobily s pohonem kol přední nápravy, dostupné pro nejširší publikum. Fiesta se v Evropě stala ikonou svého druhu, dodávanou v bezpočtu variant, a jen na Starém kontinentě jich v sedmi generacích vzniklo přes 20 milionů.

Foto: Ford

Důvodů pro „zaříznutí“ tradičního typu je více. Prodeje Fiesty klesají, marže na levných vozidlech rovněž, zákazníci žádají spíše SUV a německý Ford v továrně v Kolíně nad Rýnem potřebuje uvolnit prostor pro výrobu kompaktních elektromobilů, postavených podle dohody na platformě MEB koncernu VW Group. Ale doba se skutečně mění, takže dost nostalgie. Nad dobovými snímky a údaji z původního prospektu zavzpomínejme na vrcholné, sportovně laděné provedení Ford Fiesta XR2 první generace, uvedené v roce 1981.

A začněme pohonnou jednotkou, jež by sama o sobě vystačila na zvláštní vydání časopisu. Fiestu XR2 pohání řadový čtyřválec s „tyčkovými“ rozvody OHV a litinovým blokem i hlavou válců. Prvně se objevil v litrovém provedení pod kapotou typu Anglia v roce 1959 a po řadě modifikací sloužil třeba i v řadě Ford Ka (opět „litr“ a pod jménem Endura-E) až do roku 2002. Všem derivátům motoru Kent bylo společné vrtání 80,1 mm, zdvih se lišil v rozmezí 48,4 až 77,6 mm. Právě pro první generaci Fiesty byl původně přepracován pro příčnou zástavbu. V roce 1967 pak dostal Kent novou hlavu válců s příčným vyplachováním. Fiesta XR2 vyrazila do světa jako hbitý malý vůz s objemem 1,6 litru, tedy historicky vůbec největším v pestrých dějinách motoru Kent. Jeho 62 kW (85 k) v kombinaci s čtyřstupňovou převodovkou a pohotovostní hmotností kolem 800 kg dalo vozu schopnost zrychlit z klidu na 100 km/h za 10 s a dosáhnout rychlosti 170 km/h.

Foto: Ford

Přední náprava Fiesty odpovídá odkazu Fordu jako vynálezce: kola vpředu totiž spočívají na kombinaci vzpěr MacPherson a podélných a šikmých vzpěr, což je dnes mimochodem prakticky standardní uspořádání většiny moderních automobilů. Vzadu si první Fiesta plně vystačila s jednoduchou tuhou nápravou, příčně ustavenou dutou Panhardskou tyčí a v modelu XR2 doplněnou zkrutným stabilizátorem. Samozřejmostí v něm byly tužší pružiny a tlumiče a větší kotoučové brzdy vpředu, jakož i efektní polepy karoserie či speciální třináctipalcové ráfky z hliníkové slitiny ve stylu známém mezi příznivci Fordů jako „pepřenky“.

Na první pohled model Fiesta XR2 vynikal přepracovanou přídí. Malé obdélníkové světlomety v něm nahradily větší a kruhové hlavní svítilny s průměrem 178 mm a halogenovými žárovkami, společnost jim dělaly pomocné dálkové svítilny, rovněž usazené v masce. Vodorovné blikače se v XR2 musely přesunout do nárazníku. Lemy blatníků dostaly plastové obklady, do těch předních opticky přecházelo decentní „lízátko“ pod nárazníkem. Na víku zavazadlového prostoru se objevila neméně decentní odtrhová hrana.

Foto: Ford

Interiér má černou stropnici a sedadla čalouněná šedou látkou, ta vpředu měla zvýrazněné boční vedení a hlavové opěrky. Před sportovním dvouramenným volantem se nachází přehledný přístrojový štít s otáčkoměrem. Možná trochu překvapí, že sportovně střižená Fiesta XR2 standardně vynikala rozsáhlejším použitím izolačních materiálů a tlačítkovým rozhlasovým přijímačem P21.

Ve Velké Británii vůz do prodejů vstoupil nejdříve. Připlácet tam zákazníci mohli za několik typů pokročilejších audiosoustav, mezi nimiž vynikal třípásmový digitální systém ESRT 32PS se stereofonní projekcí rádia i kazetového přehrávače. Přišel na 300 liber. Kromě metalických laků za 84 liber v ceníku nic dražšího nebylo, zatímco tónované a otevíratelné střešní okno tehdy vyšlo na pouhých 125 liber, na uzamykatelné víčko nádrže vám stačilo necelých šest liber. A pro zajímavost: paket Climate Control nezahrnoval klimatizaci, jak by se mohlo dnes na první pohled zdát, ale determální skla, s tmavým pásem v horní části toho čelního, a otevíratelná trojúhelníková okénka v předních dveřích…

Technické údaje

Motor
Kapalinou chlazený řadový, atmosféricky plněný zážehový čtyřválec Kent, uložený vpředu napříč; blok i hlava válců litinové; OHV 2V, řetěz; dvojitý karburátor Weber 34 DATR, samočinný sytič; bezdotykové elektronické zapalování; 1599 cm³ (ø 80,1 x 77,6 mm), 9,2:1, 63 kW (85 k)/5500 min^-1 a 124 N.m/2800 min^-1.

Převodné ústrojí
Jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým ovládáním; čtyřstupňová, plně synchronizovaná převodovka s řazením pákou na podlaze (3,154–1,913–1,276–0,951–Z 3,617), stálý převod 3,583. Pohon předních kol.

Podvozek
Samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena na vzpěrách MacPherson a podélných a šikmých ramenech, vzadu tuhá náprava příčně ustavená Panhardskou tyčí, příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhová kapalinová brzdová soustava s podtlakovým posilovačem, vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením ø 239 mm, vzadu bubnové ø 178 mm; hřebenové řízení s děleným sloupkem řízení, obrysový průměr otáčení 11,1 m; ráfky z lehkých slitin, radiální pneumatiky 185/60 HR13.

Rozměry a hmotnosti
Rozvor náprav 2288 mm, rozchod kol 1350/1337 mm; d/š/v 3718/ /1580/1371 mm; hmotnost pohotovostní/celková 800/1200 kg; objem zavazadlového prostoru 201–1000 l, palivové nádrže 34 l.

Provozní vlastnosti (údaje výrobce)
Největší rychlost 170 km/h; zrychlení 0–100 km/h za 10,1 s; spotřeba paliva (EHK) 90/120/město/kombinace 6,5/8,6/10,0/8,4 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie