Ford Anglia (1959 – 1967) – Britský úspěch

Ford Anglia čtvrté generace patřil k úspěšným automobilům, štafetu pak převzaly Escort a Focus...

V letošním roce uplyne padesát pět let od zrození nejlepší Anglie, čtvrté a poslední generace s charakteristickým zadním oknem s negativním sklonem. Byl to velmi úspěšný malý automobil s vynika-jícím výrazně podčtvercovým motorem typu 105E, který se stal základem neobyčejně úspěšné úpravy Cosworth MAE (Modified Anglia Engine) pro monoposty formule 3. Zatímco čtyřválec 997 cm³ s vrtáním 80,96 mm, ale zdvihem pístu 48,54 mm (to není chyba tisku!), dával výkon v dvoudveřové Anglii kolem 29 kW (40 k)/5000 min^‑1, v úpravě Cosworth MAE v roce 1967 s karburátorem Weber 40 DCOE to bylo nejméně 77 kW (105 k)/9000 min^‑1! Technici Cosworth Engineering jenom nepatrně upravili podčtvercovou koncepci na ø 81 x 48,35 mm při stejném objemu 997 cm³. Cosworth MAE z Anglie tehdy poháněl všechny významné vozy formule 3 a dobyl nespočet vítězství...

To jsme však poněkud odbočili od automobilu, který vznikl v milionové sérii (přesně 1 083 960 vozů), ale o němž se mnoho neví, přestože byl průkopníkem. Dvoudveřový sedan dostal zcela novou samonosnou karoserii a zcela novou poháněcí soustavu, krátkozdvihový motor i kompaktní čtyřstupňovou převodovku; negativní sklon zadního okna přispíval k více prostoru nad sedadly, zajišťoval lepší výhled v dešti a dovoloval větší rozměry víka zavazadlového prostoru. Designerem byl jistý Elwood P. Engel (1917 – 1986) z New Jersey, jehož tři díla Ford Anglia 1959, Lincoln Continental 1961 a Chrysler Turbine 1963, jakož i pozdější pontonové karoserie a muscle cars Chrysler mu zajistily nesmrtelnost mezi mistry karosářského umění. Pro Anglii využil stylu Breezeway, jenž uplatnil už dříve u Forda na vozech Lincoln a Mercury (viz AR 11/’13).

Silueta vozu byla neobvyklá, přesto našla statisíce příznivců a výrazně se odlišila od konkurence. Podvozek byl konvenční, vpředu McPherson, vzadu poháněná tuhá náprava. Po litrovém motoru 105E následovala odvozená 1200 cm³, známá jako typ 123E pro Anglii Super. S výkonem 37 kW (50 k) vzrostly dynamické parametry a největší rychlost na 132 km/h. Třídveřové kombi, resp. panelová dodávka byly dalšími karosářskými variantami. Technické údaje základní verze Anglia 105E přinášíme v obvyklé tabulce. Ford Anglia čtvrté generace se představil v roce 1959, bez větších změn se vyráběl osm let, koncem roku 1962 debutovala silnější Anglia Super s plně synchronizovanou převodovkou z Cortiny (viz AR 8/’13). V roce 1968 typovou řadu Anglia nahradil známý Escort. Automobily Ford Anglia byly velmi úspěšné i na závodních okruzích, dobře si vedla také Anita Taylorová, atraktivní sestra britského jezdce formule 1 Trevora Taylora (působil s Jimem Clarkem u Lotusu), či Roger Williamson, tragická postava F1, který vyhrál mistrovství Hepolite-Glacier 1970 s vozem Ford Anglia, poháněným motorem v úpravě Holbay.

V Itálii nebyli spokojeni s příliš americkým designem, a tak Giovanni Michelotti navrhl novou karoserii uhlazeného italského stylu; od roku 1964 vzniklo zhruba deset tisíc vozů Anglia Torino u karosárny O.S.I. (Officina Stampaggi Industriali) pro domácí trh (Ford Italiana). V době, kdy britský a německý Ford měly vlastní výrobní program, patřila britská Anglia k nejdůležitějším typům. Poprvé se jméno objevilo už před válkou, výroba pokračovala stejným typem s rámovým podvozkem i po ní; v roce 1948 přišla druhá generace a 1953 známá třetí (100E), první se samonosnou karoserií. Pouze tyto vozy s motory 1172 cm³ SV se v menším počtu dovážely i do Československa. Britové připravili odvozené třídveřové kombi, jež neslo podle výbavy jméno Squire nebo (poprvé) Escort. S nástupem popsané Anglie 105E se původní proměnila na Ford Popular 100E (přežila do roku 1962), nemluvě o čtyřdveřové verzi Prefect, která v roce 1959 obdržela motor 997 cm³ OHV z poslední Anglie (přežila do 1961). Při modelové obměně 1968 však Anglia definitivně zmizela, nové Escorty byly totiž jak dvoudveřové, tak čtyřdveřové. Čtvrtá generace se vyráběla v Dagenhamu, v roce 1963 byla výroba převedena do Halewoodu. Škoda, poslední Anglia (1959 – 1967) se k nám nikdy nedovážela, i když se britská Ford Motor Company o to snažila, česky psaný prospekt Panorama vývoje s Anglií a pražskými věžemi na titulní straně to jen potvrzuje (byl připraven pro Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně 1960). FoMoCo uspěla až později s většími typy Cortina.

FORD ANGLIA (1964)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Ford 105E, uložený vpředu podélně, OHV 2V; jeden karburátor Solex 30 PSE/1; 997 cm³ (ø 80,96 x 48,4 mm); 8,9:1; 40 k (29 kW)/5000 min^‑1 a 74,6 N.m/2700 min^‑1; čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze (4,118 – 2,396 – 1,412 – 1,000 – Z 5,404); stálý převod 4,125; pohon zadních kol. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 38 A.h. 

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vinuté pružiny; vzadu tuhá náprava a podélná listová pera; teleskopické tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kapalinové bubnové brzdy ø 203 mm; řízení maticové s oběhem kuliček, převod 14,0:1; pneumatiky 5,20 - 13.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2299 mm; rozchod kol 1170/1160 mm; d/š/v 3899/1461/1435 mm; pohotovostní hmotnost 878 kg; objem palivové nádrže 32 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 125 km/h; zrychlení 0 – 80 km/h za 15,6 s; spotřeba paliva 5,9 l/100 km. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie