Renaul Truck Od pólu k pólu - Triumf nejen techniky

Automobilový kolos Renault Trucks to dokázal! Kolona vozidel Kerax a Sherpa zastavila na konci cesty obklopené oceánem. Jižněji to již nešlo – účastníci dosáhli cíle! Před jejich očima se po 30 000 kilometrech rozkládal mys Dobré naděje.

Chtěli jsme ukázat, že naše vozidla mohou spojovat lidi a svést je dohromady u příležitosti akce, jakou byla expedice Cape to Cape, a samozřejmě i mimo naši branži,“ řekl prezident společnosti Renault Trucks Stefano Chmielewski. „Je to pro mne skutečné zadostiučinění a jsem nesmírně hrdý na to, že naše automobilka opět do detailu dodržela vše, co slíbila!” Všichni si vzájemně blahopřáli, přicházela telefonická blahopřání z celého světa. Volali rodinní příslušníci, přátelé, kolegové, bývalí účastníci akce i vyznavači značky Renault Trucks. Posádky se setkaly se zástupem nadšených diváků z celého světa...Pierre Alain Brendel, projektový manažer celé operace, který dostal přezdívku Velbloudář, si triumf zaslouženě vychutnával: „Po čtyřech a půl měsících si jen těžko uvědomujeme, že jsme opravdu a úspěšně dojeli až do cíle. Navždy budu mít v paměti obrazy z Norska, Etiopie, Tanzanie a samozřejmě z našeho příjezdu sem, na nejjižnější bod Afriky. A hlavně si budu pamatovat nadšení všech, kteří se našeho dobrodružství zúčastnili, protože to celou dobu byli úžasní společníci.“

Projekt historický i unikátní
Moderní dobrodružství dokládá možnosti a schopnosti soudobé techniky i v oblastech zcela postrádajících nejen zpevněné, ale dokonce i jakékoli komunikace. Diametrálně odlišné klimatické podmínky s teplotami v rozsahu od -35°C chladného severu po +50°C v pouštních oblastech současně prezentovaly bezproblémovou funkčnost systémů zajišťujících plnění limitů norem Euro 4 a Euro 5 v extrémních podmínkách, ale i stabilní provozní charakteristiky vozidel v nadmořských výškách od 400 m pod hladinou moře u Mrtvého moře po více než 4000 m nad mořem v afrických horách. Nikoli okrajovým aspektem expedice bylo také nasazení řidičů. V této roli působili lidé s velmi rozdílnou mírou zkušeností včetně žen, což nejlépe prezentovalo ovladatelnost soudobé techniky i ve skutečně těžkých situacích. Projekt Cape to Cape ideově navázal na neméně ambiciózní a velmi úspěšné putování od západu na východ, z Lyonu do Pekingu, ve stopě Hedvábné stezky v roce 2005. Ideovým předchůdcem byly také slavné dávné dálkové expedice Paříž - Peking z počátků automobilismu, nebo třeba výpravy Hanzelky a Zikmunda.

Přes tři kontinenty
Trasa expedice Cape to Cape vedla od 1. března 2009 z Nordkappu (Norsko) přes Murmaňsk, Sankt Petěrburg, Moskvu, Voroněž (Rusko), Kyjev, Chmelnickij (Ukrajina), Sighisoaru, Bukurešť (Rumunsko), Sofii, Sozopol (Bulharsko), Istanbul, Aksaray (Turecko), Palmiru (Sýrie), Sulajmeh, Ammán, Akkabu (Jordánsko), Danakil (Džibuti), Addis Abebu (Etiopie), Nairobi (Keňa), Dár es Salám (Tanzánie), Lusaku (Zambie), Okavango (Botsvana), Windhoek (Namibie) do Kapského Města (Jihoafrická republika), kam kolona renaultů triumfálně dorazila přesně podle plánu, 8. července 2009.

Na startu byl mráz
Expedice vyjela v neděli 1. března ve 13.30 a na displejích GPS figurovala poloha 71° 10 21 severní šířky. Nejsevernější výběžek starého kontinentu je situován na ostrově Mageroya a odjezd poznamenal i odpovídajícím počasím - teplotou -20 °C, sněhem, ledem a drsným větrem. Renaulty však vyjížděly sebevědomě a bez obav, což dokládalo mimo jiné to, že sněhové řetězy zůstaly uloženy v doprovodném vozidle.První etapa vedla přes pustiny pokryté ledem a sněhem, horskými průsmyky a mnoha nekonečnými tunely, aby k obývaným prostorům dosáhla až v Honnigsvagu, norském rybářském přístavu na konci hlubokého, proti neustálým silným bouřím chráněného fjordu, který za druhé světové války sloužil německým okupantům jako základna flotily válečných lodí a zejména ponorek.

Nádherná příroda severního Ruska a kulturní poklady Sankt Petěrburgu ozdobily první fázi nejdelšího průjezdu jedním státem. Střídaly se zde moderní rychlostní komunikace, které však kolona často opouštěla a vydávala se na promrzlé nezpevněné cesty. Flotila renaultů vyvolávala obrovský zájem a výrazně kontrastovala s archaickou dopravní technikou zdejšího venkova. V ní převažují dvacetileté, třicetileté i mnohem starší „gruzoviky“ GAZ, MAZ, Kamaz a další.Petrohradskou zastávku uvítaly posádky (využily ji k prohlídce nejvýznamnějších památek starobylého města) i technika, která absolvovala první servisní prohlídku, očistu a úklid, aby posloužila jako expozice automobilky pro početné zástupy zájemců o moderní techniku, včetně potenciálních zákazníků, kteří hned na místě jednali s pracovníky zastoupení značky v Rusku.

Dálnice? Děkujeme, ne!
Přestože následující trasu do hlavního města mohla expedice absolvovat rychlým přesunem po kvalitní dálnici, jela opět mimo ni, po komunikacích typu polních cest pokrytých sněhem a ledem. Návratem do časů minulých se stalo přenocování v Ostačkově u Moskvy. V hotelu se většina ráno mohla osprchovat pouze studenou vodou, protože málo koho napadlo, že je večer nutno zapnout ohřívač vody, snídaně byla hodně skromná a jednoduchá, ale překvapující byl obrovský zájem místních školáků o vozidla i znalosti dětí o technice.

Velkým zážitkem byl také přesun ulicemi dvanáctimilionové megalopole do sídla zastoupení Renault Trucks (k servisu a nablýskání vozidel) přes střed města, který je pro užitkové automobily do 22 hodin uzavřen. Hostitelé pak ale připravili u slavného chrámu Vasilije Blaženého snad nejpompéznější prezentaci expedice, doprovázenou představením prakticky kompletního sortimentu automobilky (velké pozornosti se těšil Renault Premium Lander 6x4, který se v Rusku proslavil jako Truck roku 2008). Navíc před reprezentativním publikem, nechyběl zde francouzský velvyslanec, novináři, politici, ale ani hosté, kteří sem vážili cestu až ze staroslavného univerzitního a průmyslového Jekatěrinburku na Urale i vzdálenějších míst.

To snazší už bylo...
Jestliže na „polních“ cestách v Rusku bylo posádkám těžko, pak v Turecku musely na trase ze severozápadu na jihovýchod země nasadit všechny síly a schopnosti. Extrémně těžkým úsekem bylo okolí Istanbulu s hlubokým mazlavým blátem v těžkém kopcovitém terénu. Někteří účastníci byli překvapeni tím, jak je Turecko zelené, jak jsou nekonečné plochy země obdělávané, jiné zase zaskočilo množství a stáří historických památek v čele se sklaním městem v Cappadocii. Nechyběla ani záplava sněhu mezi Aksarajem a Nevšehirem. Důkladnou prověrkou výkonu motorů, kvalit řazení a spolehlivosti brzdových soustav byla nejtechničtější pasáž z Iskenderunu na břehy Středozemního moře, na Tureckou riviéru se záplavou vrcholně luxusních rekreačních středisek. Zde se dokonale osvědčilo vybavení vozidel odlehčovacími brzdami, závěry diferenciálů, sestupnými převody atd. Následující vstup do Sýrie přinesl úlevu zásluhou tepla, pevnějších komunikací a suchého povrchu, v Jordánsku pak čekalo první a velmi důkladné poznání pouští včetně skutečně velkých a těžkých dun a jejich nesnadného zvládání.

Kontinent všech barev
Jakkoli je Afrika nazývána černým kontinentem, účastníci expedice zde našli snad všechny existující barvy. Na začátku v Džibuti byla nejprve připravena servisní prohlídka a údržba vozidel - výměna provozních kapalin, rozvodových řetězů, olejových i vzduchových čističů, a v některých případech také obutí.Následující pasáž byla v itineráři označena jako nebezpečná. Nejen pro záludný povrch kamenité pouště s kluzkými úseky, ale také pro množství dopravních nehod v zemi. Nepřehlédnutelným dokladem byly samy komunikace lemované spoustou opuštěných vraků v různém stupni poškození a rozkladu. Svůj díl přidalo i klima s neuvěřitelnými teplotami dosahujícími na slunci až 60 °C! A to bylo například při více než tříhodinovém čekání na etiopské hranici tvrdou zkouškou fyzické i psychické odolnosti posádek. Návštěva smečky drzých hyen v kempu expedice byla proti tomu jen zpestřující epizodkou...

Velkým překvapením se však stalo naprosto nečekané setkání s hustou mlhou v Bale Mountains, kde bylo nutno zdolat nejvyšší bod trasy expedice, průsmyk ve výšce 4121 metrů nad mořem. Cestu pak lemovala termitiště, neprůchodné akáciové křoviny a na obloze se střídaly černé a ještě černější bouřkové mraky.Mytické Kilimandžáro (5892?m) se stalo symbolem této etapy v Keni, pod nímž se pak odehrála další z mnoha prezentací vozidel pro potenciální zákazníky. A přestože země procházela obdobím dešťů, právě tato událost se odehrála pod sluncem...V sousední Tanzánii kolona renaultů více než pravděpodobně zachránila život posádce havarovaného místního kamionu, jehož posádka trčela v pustině již čtvrtý den bez vody a potravin.

Jediný incident
Tanzanská silnice číslo 104 mezi Iringem a Makamabakem se stala dějištěm jediného incidentu na trase dlouhé 30 000 kilometrů. Do kolony totiž narazil protijedoucí nákladní automobil, který nejprve lehce poškodil kerax č. 2 jedoucí v čele kolony (urazil zpětné zrcátko a odřel bok kabiny) a potom zamířil přímo proti dalšímu keraxu č. 1, jehož řidič při záchranném manévru neudržel vozidlo na kolech, a to se položilo na bok. Tanzanský nákladní vůz se převrátil také. Nehoda se bohužel neobešla bez poměrně vážného zranění místního řidiče a dvou lehkých úrazů v expedici. Všichni byli okamžitě ošetřeni lékařem výpravy a tanzanský řidič vzápětí nato převezen místní záchrannou službou do nemocnice.

V cíli čekal prezident
Po průjezdu jihoafrickým Kapským městem expedice absolvovala již jen krátký slavnostní přesun překrásnou přírodní rezervací do nejjižnějšího výběžku kontinentu ke kamennému monolitu, symbolickému bodu „konce světa“. Zde výpravu čekalo oficiální ukončení maratonu a setkání s prezidentem automobilky Stefanem Chmielewskim, který krátkým proslovem udělal definitivní tečku za moderním dobrodružstvím.


Zdroj: Trucker 09/09
Autor: Ondřej Horský

Fotogalerie