Louis Renault – básník techniky /1

Génius a lajdák, vynálezce a konstruktér, spoluzakladatel světově proslulé značky Renault. Velmi bohatý muž, který více než čtyřicet let přímo řídil svoji automobilku. Nositel Řádu čestné legie a označený kolaborant nacistických okupantů.

Louis Renault se narodil 12. února 1877 v Paříži. Byl posledním z pěti dětí, tzv. petite derniére spořádané a bohaté rodiny soukeníka a výrobce knoflíků Alfreda Renaulta a Louise Berthe Renaultové rozené Magnienové. Měl sestru Marii Berthe (1868–1889) a tři bratry Maria Josepha (1863–1886), Fernanda (1865–1909) a Marcela (1872 – 26. května 1903). 

Okouzlen technikou

Ve škole to Louis moc rád neměl, prý se dokonce nebyl schopen naučit pravopis. Zato ho zajímaly zcela jiné věci, ty, které hýbaly jeho tehdejším světem. Traduje se historka, že ho jednou strojvůdce vytáhl „za ucho“ z uhlí na lokomotivě jedoucí plnou parou z Paříže do Rouen. Louis chtěl vidět na vlastní oči, jak se řídí lokomotiva, a tak neváhal a tajně se na ni vetřel. Ve volném často Louis Renault chodil k panu Leónovi Serpoletovi, který vyráběl parní kotle a dokonce celé parní automobily. Renault projevoval v dílně parního nadšence živou zvídavost, inteligenci a konstruktérského ducha. Zajímal ho každičký konstrukční problém. Nakonec mezi ním a Serpoletem vzniklo pouto přátelství, které vedlo mimo jiné i k první Louisově vyjížďce automobilem. 

Vše probíhalo dokonale až do té chvíle, než se z páně Serpoletova paromobilu oddělilo jedno z kol. Havárie byla nevyhnutelná a oba stateční jezdci byli katapultováni z vozu ven. Naštěstí přistáli na hromadě písku a dokonce bez jediného škrábnutí. Životním štěstím Louise Renaulta byl fakt, že jeho otec byl více než rozumný. Synovi jeho „mechanické“ spády nijak nezakazoval a nakonec mu ještě koupil i starší spalovací motor Panhard et Levassor. To bylo něco pro zvídavého mladíka. Ve svých čtrnácti letech, v roce 1891, měl opravdový spalovací motor, který si mohl vylepšit dnes bychom řekli vyladit podle svého. Uchýlil se tedy do altánu na rodinné zahradě a započal svoji konstruktérskou kariéru. V rámci společenské nutnosti dosáhnout určitého stupně vzdělání, Louis navštěvoval Lycée Condorcet (založeno roku 1803 na Rue de Havre 8, v devátém okrsku Paříže), kde se potkal se svým pozdějším rivalem v podnikání André Citroenem. Po složení maturity však dále již nepokračoval. Spoléhal více na svoji plodnou představivost, intuici a životní pragmatismus. 

Altánek v Billancourtu

Historie vozů a vozidel Renault započala v roce 1898, v zahradním domku v Billancourtu. Právě zde tehdy již jedenadvacetiletý Louis Renault se dvěma najatými mechaniky vylepšil původní De Dionův dvoudobý spalovací motor s výkonem ¾ k tak, že maximální výkon stoupl na celých 1 ¾ k. Právě tady také přestavěl De Dionovu tříkolku na čtyřkolový vůz. A odtud také Renault odešel do vojenské služby. Ale ani „v poli“ nenechal svého konstruktérského ducha zahálet. Na jeho účet je možno z té doby připsat konstrukci rozkládacího mostu, polní světlomet, nebo automatický mechanický systém pro stavění siluet, jenž sloužily coby terče pro střelce. Z ušetřeného žoldu si zakoupil onu De Dionovu tříkolku, z ní pak v altánu stvořil svůj quadricykl. Velmi brzy se jeho hlavním konstrukčním tématem stala převodovka. Základem byla snaha nahradit hlučné a málo účinné hnací řemeny a řetězy. Výsledkem byl vynález třístupňové mechanické převodovky s nejtěžším stupněm jako přímým záběrem. Nová převodovka, jednoduchá, lehká a snadno ovladatelná je doslova první „revolucí“ v konstrukci automobilů Renault. Původně však Louis zamýšlel svoji převodovku nabídnout jiným podnikatelům, kteří by ji jistě vhodně využili, avšak jeho bratr Marcel, unesen původností a jednoduchostí konstrukce, navrhl Louisovi, aby nové zařízení nejprve namontoval do svého vlastního vozíku. Nu, netrvalo dlouho a již v listopadu roku 1898 první vůz Renault Type A s třístupňovou převodovkou s přímým záběrem, spojovacím hřídelem (kardanem) a kuželovým soukolím byl na světě. Louis mu říkal voiturette – lehký motorový vozík – který byl schopen maximální rychlosti 50 km/h. V roce 1899 si nechal Louis Renault svoji převodovku s přímým záběrem patentovat.

Rue Lepic

Štědrý den roku 1898 měl Louis Renault vymyšleno strávit ve společnosti zhruba půl tuctu hostů v kabaretu na Rue Helder. Samozřejmě, že k zábavnímu podniku přijel ve svém vlastním vozíku.  Ale to již pan Viot, přítel jeho otce, projevil zájem o svezení „v tom vehiklu“. Pro Lousie to byla v podstatě rajská hudba. Usadil spolujezdce vedle sebe a vyrazil s vozíkem k Montmartru. Ti, kteří mají topografii Paříže v malíku, vědí, že šlo o zkoušku ohněm. Renault to se svojí voiturettou vzal pěkně strmou ulicí Lepic a za halasného povzbuzování kolemjdoucích velmi rychle dosáhl svého cíle. Když se potom oba „výletníci“ vrátili před restaurant, vedoucí pan Viot vysázel na první stůl, který byl po ruce, celých 40 zlatých louisdorů. Stal se tak prvním zákazníkem Louise Renaulta. Je jen pochopitelné, že ani ostatní společnost nechtěla zůstat pozadu, a tak nadšený Renault postupně všem přátelům dopřál „výstup“ ulicí Lepic. Když se kratochvíle blížila ke svému závěru, měl Louis Renault na tucet objednávek, většinou také doložených solidní zálohou. Voituretta Renault Type A mladého konstruktéra si získala srdce prvních zákazníků a bylo rozhodnuto. Převodovka s přímým záběrem se stala tím, co podnítilo Louise Renaulta v kariéře výrobce automobilů.

Société Renault Fréres

Bratři Fernand a Marcel Renaultovi, kteří společně spravovali otcovskou textilní firmu Renault Fils, dali dohromady, každý rovným dílem, kapitál 60 000 zlatých franků a založili v roce 1899 společnost Renault Fréres se sídlem na ulici Corso 10 (dnešní Émile Zola Avenue) v Boulogne-Billancourtu se šedesáti zaměstnanci, aniž by věřili v úspěch tak pomíjivé věci, jakou byl automobil, či v génia svého nejmladšího bratra. Louis Renault byl jen řadovým zaměstnancem, který těžil ze svého patentu. Marcel si vzal na starosti administrativu firmy, zatímco Louis se plně věnoval konstrukci vozidel. To byl začátek fantastického a v mnohém dobrodružného vývoje automobilů Renault, jehož základním kamenem se stala ona lehká voituretta Type A z roku 1898. Mladík posedlý démonem techniky vzápětí vybavil novou dílnu příslušně výkonným parním strojem a přes transmise hnanými obráběcími stroji. Během půl roku vydodal zákazníkům šedesát kusů svých voiturett, a poté přišel s nabídkou prvního uzavřeného vozu na světě a hned pořádně vysokého – to proto, aby i elegantní pánové nosící cylindry mohli s nimi na hlavách, jistě ve společnosti křehkých dam, vychutnávat jízdu automobilem Renault chránění proti nepohodě počasí. Stejně jako i jiní konstruktéři a stavitelé prvních automobilů, ani bratři Renaultové nestáli stranou zájmu se svými výrobky závodit. V oné pionýrské době byly ve velké oblibě závody mezi městy. Bratři Renaultové se v mnohých z nich umístili na stupních vítězů a brzy se z nich stali známí a odvážní jezdci. Dokazovali tak přímo na tratích pravou hodnotu mužů i strojů jména Renault.

Marcel a Louis – závodníci

V srpnu 1899 se Louis a Marcel přihlásili do závodu, kterým byla jízda z Paříže do Trouville a ihned také zaznamenali první vítězství. V kategorii voiturette neměli od samotného začátku prakticky žádnou konkurenci. Bratři Renaultové vyhráli také závod Paříž – Ostende 1899 (Louis byl devátý v klasifikaci všech kategorií) a Paříž – Rambouillet. V roce 1900 značka Renault výrazně upevnila své pozice jak mezi výrobci, tak mezi účastníky závodů automobilů. Výkon původního spalovacího motoru De Dion byl zvýšen na celé 3,5 k a voituretty Renault triumfovaly v meziměstských závodech vyvolávajících nadšení publika po celé Evropě. V závodě z Paříže do Toulouse a zpět (1900), na trati celých 1448 km, skončily v kategorii voiturett vozíky Renault na prvních třech místech. Z Paříže do Bordeaux zvítězil Louis, druhý byl Marcel, třetí Oury a čtvrtý Szisz – v rozpětí třiceti minut, přičemž v celkové klasifikaci byl Louis 12. a Marcel 13. 

V následujícím roce 1901 byl Louis Renault v druhém ročníku závodů na Jihozápadním okruhu (Grand Prix de Pau) celkově pátý. Závod Paříž – Berlín 1901 přinesl značce Renault první, druhé, čtvrté a páté místo v kategorii lehkých automobilů. Louis Renault v „závodě bláznů“, jak jej média  a fanoušci pro jeho zdánlivou nemožnost zdolání nazvali, ujel se svojí voiturettou Renault Type D (jednoválec se zdvihovým objemem 0,45 l, (80 x90) mm, maximální výkon 6,25 k při 1600 min^-1) vzdálenost mezi oběma hlavními městy za 18 hodin a 27 minut, v celkové klasifikaci se umístil na osmém místě. V tom roce vyrobilo ve společnosti Renault Fréres v Billancourtu 110 zaměstnanců 179 voiturett. Jen vítězství v závodě do Toulouse a zpět přineslo na 350 objednávek! Ve stejném roce byl poprvé v Paříži zorganizován autosalón v Grand Palais. 

Vrcholné závodní období

Členové francouzského autoklubu, povzbuzeni velkolepým úspěchem závodu Paříž – Berlín, vymysleli pro rok 1902 další, ještě gigantičtější podnik – závod Paříž – Vídeň. Nejdelší závod, jaký se do té doby vůbec konal. Francouzský tisk, pamětliv velkého úspěchu Francouzů v minulém roce, tentokráte hýřil nadšením a superlativy a označil závod Paříž – Vídeň „závodem závodů“. Večer 24. června 1902 téměř celá Paříž nezamhouřila oči. Terasy kaváren na Montmartru, na Champs Élysées nebo v Latinské čtvrti byly přeplněny do pozdních nočních hodin. Nikomu se nechtělo spát. Uprostřed noci se všechno dalo o pohybu. Zvláštní vlaky, fiakry, velocipedy, automobily a nepřehledné davy pěších – všechno směřovalo na místo startu v Champigny. Desetitisíce diváků lačných senzace a pyšných na to, že jejich Paříž hraje v automobilismu prim, si nedalo ujít příležitost vidět start „závodu závodů“. Jeho trasa měřila celých 1700 km, vedla přes obávaný Arlberg, přes který ještě nikdy v historii žádný automobil nepřejel. 

Na 117 závodníků čekala velká dobrodružství. Někdo věřil hmotnosti a výkonu, jiní sázeli na lehkost a schopnost „lehkonohého běhu“. Mezi velikány vládli ambicemi robustní vozy Panhard et Levassor s motory o zdvihovém objemu 13,7 l a maximálním výkonu okolo 70 k. Stejné koncepce byly také vozy Mors. Ty měli sice motor o výkonu dobrých deset koní slabší, ale pravděpodobně šlo o nejrychlejší vozidla vstupující do závodu. Automobily Mercedes s motory o maximálním výkonu 40 k představovaly zlatou střední cestu. Značka Renault zůstala věrná své původní koncepci voiturett. Motory vozidel Louise Renaulta měly maximální výkon 30 k či 35 k při 2000 min^-1, ale celková hmotnost vozidel byla pouhých 600 kg, zatímco těžká konkurence měla minimálně dvakrát tolik. Poprvé se také na veřejnosti ukázaly vozy Renault s motory ukrytými pod kapotami typu „Aligátor“, jejichž typický a nezaměnitelný tvar měl potom francouzské, nejen závodní, vozy z Billancourtu provázet po dlouhou a úspěšnou dobu. V roce 1902 byla rozšířena továrna Renault v Billancourtu s plochou nad 7500 m² a Louis Renault poprvé představil vlastní spalovací motor Renault – čtyřválec a o maximálním výkonu 24 k. 

Pokračování příště...   

Převzato z časopisu

Fotogalerie