Fiat Professional – Fiat Ducato s Euro 5

„Plechovky“, tedy klasické distribuční furgony/vany patří ve všech velikostech hlavně do běžného městského provozu. I tato vozidla procházejí průběžnou modernizací.

Výjimečně je u nich žádán zážehový motor. Skoro si troufám tvrdit, že střední i západní Evropa skoro na 100 % si u rozvážkových vanů žádá kvalitní vznětový agregát. Dnes s ohledem na emise i potřebný výkon již vesměs přeplňovaný turbodmychadlem, často i s variabilními lopatkami a v naprosté většině případů se vstřikovacím systémem Comonn-Rail. V současné době je u těchto vozidel průběžně montován již agregát plnící limity Euro 5. Fiat Ducato 2.3 Multijet Euro 5 L3H2 Ducato patří ve svém segmentu trhu užitkových vozidel k evropským lídrům. A to dlouhodobě a nic na tom nemění fakt, že již několik generací je vyráběn ve spolupráci s koncernem PSA (Citroën–Peugeot). V současné době má za sebou zásadní modernizaci poslední generace, která ale z vnější není vůbec viditelná. V interiéru najdeme modifikovanou palubní desku s novým přístrojovým panelem a hlavně jinak řešenou střední část palubní desky. Zvýšila se úroveň vybavení i kvalita použitých materiálů. To nejpodstatnější se ale změnilo pod krátkou přední kapotou. Nekompromisní obměnou prošla nabízená řada vznětových motorů. Nově jsou k dispozici agregáty 2.0 Multijet/85 kW resp. 280 Nm, 2.3 Multijet/96 kW resp. 320 Nm případně jeho druhá výkonová verze 109 kW/320 Nm a na nejvyšší příčce je motor 3.0 Multijet/130 kW resp. 100 Nm (všechny plní normu Euro). I nadále pak v nabídce zůstávají agregáty spalující LPG či stlačený zemní plyn (CNG). Pro standardní redakční test jsem převzal Fiat Ducato 2.3 Multijet (s variabilním nastavováním lopatek turbodmychadla VGT) ve výkonové verzi 109 kW/350 Nm a s třímístnou karoserií furgon/van v rozměru L3H2 s celkovou hmotností 3300 kg.

Fiat Ducato v této velikosti (objem nákladového prostoru je 13 m³) míří k zákazníkům, kteří jej budou využívat nejen k distribuci zboží ve městě či tzv.“okolo komína“, ale jak napovídá výkon motoru a šestistupňová přímo řazená převodovka, Ducato v uvedené konfiguraci najde uplatnění i na středně dlouhých tratích. Vedle využitelného objemu 13 m³ nabízí tato verze Ducata i užitečnou hmotnost 1325 kg. Pokud jde o karoserie van, pak Ducato nabízí objem nákladového prostoru od 8 m3 až do 17 m³, při celkové délce vozidla až 6630 mm resp. celkové hmotnosti až 4000 kg. Z toho pohledu pak testovaná verze L3H2 s motorem 150 Multijet (zaokrouhlený výkon v koních) byl někde nad středem nabídky. Podstatné ale je, že všechny verze mají shodnou kabinu či spíše pracoviště řidiče, u testované verze H2 (výška střechy) pak nabízející obrovský prostor nad hlavou. Standardní výbava sedadel je 1+2, tj. řidič má samostatné a ve všech směrech seřiditelné sedadlo (výškově ale za příplatek) s výborným bočním vedením (z hlediska užitkového vozidla), se seřiditelnou bederní opěrkou a sklopnou područkou, a pro spolujezdce je připravena dvoumístná lavice, přičemž opěradlo prostředního spolujezdce je sklopné a na jeho zadní straně je klipsna na uchycení např. přepravních listů, faktur apod. a nechybí ani dvě prohlubně na odložení plechovky s limonádou či kelímku s kávou. Dle mého názoru samozřejmostí v kategorii užitkových vozidel je výškově nastavitelný volant, což Ducato má. Testovaný „kousek“ byl ale vybaven celou řadou doplňků, které už tak slušnou úroveň standardní výbavy ještě zvyšovaly (nemluvě o cenovém navýšení).

Sedadlo i volant jsem již zmínil, dále zde byly el. ovládaná boční skla i zpětná zrcátka (s vyhříváním), satelitní ovládání audio na volantu, palubní počítač, centrální zamykání s dálkovým ovládáním a s možností ovládat samostatně nákladový prostor, klimatizace, držák na navigaci, kuřácká sada, výtečná polička nad čelním sklem a příjemný potahový materiál na sedadlech. Dostatek odkládacích kapes a poliček je u vozidel řady Ducato samozřejmostí. Řadicí páka – spíše krátký joystick – ve střední části palubní desky je vždy u ruky a v rámci testu se ukázalo, že řazení pracovalo přesně a na krátkých drahách. Také odstupňování jednotlivých rychlostních stupňů se ukázalo jako vhodné jak pro rozvážkovou činnost, tak i pro rychlé „meziměstské“ přesuny. Pokud jde o nákladový prostor je výborně přístupný jak zadními křídlovými dveřmi s aretací ve dvou polohách, tak i bočními posuvnými dveřmi na pravé straně. Ideální pro obsluhu vysokozdvižným vozíkem a umožňující naložit europaletu i z boku. Na plechové podlaze a bocích nákladového prostoru je celkem 14 jisticích ok. Praktická je alkovna nad kabinou řidiče, do které se pohodlně vejdou jak vázací popruhy, tak i případně nějaké drobnější montážní nářadí apod.

Seřizuji sedadlo, volant, zpětná zrcátka a vyjíždím ze značkového servisu, abych se dostal na druhou stranu Prahy do redakce. Po několika kilometrech v městském provozu motor získává patřičnou provozní teplotu a hned se ukazuje, jak je výborně odhlučněn. A když je v nákladovém prostoru upevněn přepravovaný materiál, ztichne i jinak tradičně hlučnější skříň. S naloženým Ducatem nejdříve křižuji Prahou abych simuloval rozvoz zboží. Je to náročné nejen s ohledem na hustotu provozu v ulicích hlavního města, ale také na stoupající teplotu ovzduší. Klimatizaci si zatím nechávám „v záloze“ a stahuji sklo u řidiče a pouštím větrák. Fiat Ducato velmi dobře – ač pouze lehce naložen – sedí na vozovce a jakmile se vymotám z centra, tak velmi rychle řadím pátý, resp. šestý rychlostní stupeň. Držím otáčky v optimálním režimu pod 2000 min^-1, v mírně zvlněném terénu není nutné vůbec řadit, motor je dostatečně pružný. Oceňuji dostatečný točivý moment a výbornou pružnost motoru.

Chválím mírně jedovaté brzdy. Ducato má pohon předních kol, přesto chválím jeho manévrovací schopnosti, dobrý rejd, a díky rozměrným zrcátkům i solidní výhled za vozidlo při couvání. Volant s dobře nastaveným posilovačem řízení nevyžaduje větší námahu při otáčení. Celá řada „trojčat“ (Ducato, Jumper, Boxer) má stejný design, takže v rozměrných bočních dvoupatrových zrcátkách je zabudované i dobře viditelné odbočovací světlo. To je ale také v úzkých uličkách a v městském provozu nejvíce zranitelné. A pak ještě jedna „maličkost“. Umístění hlavních světlometů na masce vozidla je dost vysoko, a proto je nutno pečlivě hlídat jejich výškové nastavení u naloženého vozidla (seřizuje se tlačítky na palubní desce vlevo od volantu) i celkové seřízení. Za celou dobu testu byla průměrná spotřeba 8,2 l/100 km. Rozvoz zboží po městě byl ale „za deset“, dálniční jízda při dodržování rychlosti 120 km/h s vozidlem zatíženým z jedné poloviny si „vzala“ 9,1 l/100 km. Při testu jsem se nesnažil o obzvlášť ekonomickou jízdu, nicméně plynový pedál jsem sešlapával jen ze 2/3.

Převzato z časopisu

Fotogalerie