Pozor na ně – Exekuce

Výkon rozhodnutí, někdy dokonce také poprava. V našich souvislostech se bude ale týkat dlužníků, kteří nechtějí nebo nemohou zaplatit své dluhy. České domácnosti mají podle úřední zprávy půjčeno téměř půldruhého bilionu korun. Strašná částka. Určitě jsou mezi dlužníky i truckeři.

Jak se dostat z dluhové pasti radí spousta skutečných i domnělých odborníků. Nejlepší je se do ní vůbec nedostat. Ať je to jakkoli, dluhy se nějak musí platit. Nebo by měly. Máme sice poznatky, jak a kdo a co nezaplatil, normální je ale dluh buď zaplatit nebo riskovat výkon rozhodnutí. Tedy exekuci. Pravomocné rozhodnutí o povinnosti platit je pak možné exekvovat. To když dlužník nezaplatí, ani se nedohodne s věřitelem co dál. A s exekucí jsou ovšem vždycky spojeny nějaké problémy a hlavně výdaje. Co ale říci na zprávu, že při exekuci vystěhováním policie dlužníka zastřelila? To přece není samo sebou. Žádná exekuce nemůže mít cenu lidského života. Tehdy zřejmě ano. A nejenom tehdy. 

V roce 1934 napsal Karel Čapek v Lidových novinách „Jak se to stalo?“: 

„Ve vesničce Domkově u České Skalice, žil chalupník František Nyč – prý samotář, který si za celý čas nekoupil ani půllitr piva, nekouřil, jenom dřel na poli. Zadlužil se tím, že koupil 10 korců polí. I byl mu v soudní dražbě prodán domek a osudného dne měl být Nyč se ženou a šesti dětmi (od 1 do 12 let) násilím odstěhován do malé místnosti bez podlahy a s jedním oknem. Nyč se s dětmi zabarikádoval na půdě a házel po četnících kamením. Jedním kamenem zranil soudního vykonavatele na ruce. Proto četníci vylezli na střechu, probourali tašky a znovu Nyče vyzvali, aby sestoupil. Nyč se však bránil.“ Pak měl ten nešťastník vzít kus dřeva a šermovat jím proti četníkům. Četníci užili zbraně a postupně na něj čtyřikrát vystřelili. Po čtvrté ráně Nyč upadl a na dvoře zemřel. Zanechal šest dětí a manželku ve vysokém stupni těhotenství. 

Karel Čapek tehdy protestoval: to přece bylo jako lov na člověka, který se brání jako jezevec ve své díře. Brání se nepříčetně, slepě a zoufale, ale hromada kamení a kus dřeva nejsou snad zbraně tak nebezpečné, aby se na ně muselo odpovídat zbraní jako ve válce. Jistě lze s trochou rozumu pochopit stav selského člověka, paličatého dříče, který pro svých šest dětí přikupuje kus pole a nakonec pro neúrodu nemůže zaplatit dluh. V soudní dražbě má ztratit i to, co měl dřív. Museli být opravdu posláni četníci, aby odvlekli osmičlennou rodinu do díry bez podlahy a s jedním oknem? Je opravdu nutné, aby se státní moc exponovala tak krvavě za věc, kterou zdravý rozum a zkušenost vidí s pochopením daleko lidštějším. A muselo se nevyhnutelně střílet do otce šesti dětí, jakoby to byla zvěř? A Čapek dodává: „…pak padá divná a těžká odpovědnost… nejen na ty muže, kteří stříleli olovem na polopomatého chudáka…“ 

Pořád to samé

A teď po 82 letech čteme v novinách a vidíme i v televizi: do Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě byl převezen muž ve věku 51 let a 37letá žena. Oba utrpěli středně závažné až závažné poranění dolní končetiny v oblasti bérce. Byla potvrzena i smrt muže, který měl být ve prospěch firmy RPG Byty vystěhován. Byl zastřelen policisty. Podle zpráv nebyl mrtvý dlužník v hornické kolonii oblíben – podle policie ale měl čistý rejstřík a nikdy neměl problémy se zákonem. Když však přišli exekutoři, vytáhl útočnou pušku. Na to policisté začali střílet. A zase stejné otázky, jako položil už v r. 1934 Karel Čapek: šlo tragédii zabránit? Musela policie opravdu střílet? Vždyť i kdyby to proběhlo tak, jak to zaznělo v televizi a muž se objevil se zbraní, nebylo přece nic snazšího, než exekuci přerušit, dlužníka nechat uklidnit a třeba druhý den pozvat na úřad a za jeho nepřítomnosti exekuci provést? Prostě to řešit jinak, než tím surovým násilím. Vždyť je známo, že násilí plodí zase jen násilí. A tomu lze moudře předejít. Zabít ale člověka, který se brání exekuci, znamená porovnávat dvě věci: lidský život a cenu nějakého vystěhování z bytu. Život musí mít vždycky přednost. V tomhle případě asi neměl. Policisté, kteří dlužníka zastřelili, dostali ještě vyznamenání… Samozřejmě, že si žádný stát na policisty nedá sáhnout. Vyzkoušel to i Skender Bojka, který na policisty vystřelil z chodby rodinného domu přes dveře a srazil policistu na verandě. Bál se o rodinu a myslel, že jde o zloděje. Tehdy ho policie v domě překvapila, prý pro podezření, že má doma věci související s trestnou činností. Albánec měl doma dvě legálně držené pistole a když policejní komando způsobilo hluk, jak se chtěli do domu probourat beranidlem, vystřelil jednou z nich skrze dveře. Krajský soud za pokus o vraždu vyměřil pět let odnětí svobody. Věc není dodnes pravomocně skončena. 

Zapomeňme na násilí!

Na policisty se prostě střílet nesmí, ani na ně vztáhnout ruka. Pamatuje na to trestní zákon v § 323-327: „Kdo užije násilí úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody na 6 měsíců – 5 let“ (§ 323/1 tr. zák.). Při užití zbraně, ublížení na zdraví nebo způsobení značné škody stoupá trestní sazba na 2-8 let. Čtyři až dvanáct let hrozí při způsobení těžké újmy na zdraví, škody velkého rozsahu nebo poruchy v činnosti takového orgánu. Deset až osmnáct let je následkem způsobení smrti. Trestné je i násilí proti úřední osobě v souvislosti s výkonem její pravomoci. „Kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo pro výkon pravomoci úřední osoby bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta“ (§ 325/1 tr. zák.). Podle následků zase se stupňováním až do horní hranice 16 let. Také vyhrožování není beztrestné: hrozí trestní sazba až na tři léta. Tato ochrana se poskytuje i osobě, která vystoupila na podporu nebo na ochranu úřední osoby. Pro nás z toho plyne poučení. Když už dojde k exekuci, zapomeňme na násilí. Všechno jde vždycky řešit lépe, v klidu a s rozmyslem. Ani silniční kontrola by jinak nemusela proběhnout hladce, jak se běžně předpokládá. Policistu nelze ani urážet, ani mu vyhrožovat, natož na něj sáhnout. Důsledky mohou být i tragické. I když tedy exekuce pro řidiče nákladních vozidel nebude tak běžná, může se stát, že nezaplatí pokutu nebo bude mít jiný dluh, který nechá plavat. Ani tady na sebe exekuce nenechá dlouho čekat. Měli bychom mít své dluhy a závazky, ať jsou jakékoli a pro cokoli, pod kontrolou. S rozmyslem a přehledem tak, jako musíme řídit auta.

Převzato z časopisu

Fotogalerie