WEC 2018 – 2019 – Supersezóna vytrvalců

Mistrovství světa vytrvalostních závodů vyhlíží sezónu, která bude v mnoha ohledech převratnou. Než bude první květnový víkend odstartována, shrnuli jsme pro vás to nejdůležitější.

Když Porsche krátce po svém třetím vítězství ve 24h v Le Mans oznámilo odchod z kategorie prototypů LMP1 a vstup do Formula E, vypadalo to s nejvyšší kategorií všelijak. Spekulovalo se o tom, že odejde i poslední tovární tým – Toyota – a že jsou technologicky vypiplané a drahé vozy LMP1 neudržitelné. Nakonec se ale podařilo najít řešení, Toyota v LMP1 zůstala a k ní se přidalo několik privátních týmů, takže ve výsledku bude nejvyšší kategorie obsazena velice zajímavě a slibuje napínavé závodění. Porsche sice odešlo z LMP1, ale posílilo svoji angažovanost v kategorii GTE, více korespondující s tradicí automobilky a jejím ikonickým modelem 911. Do kategorie GTE od letoška nastupuje BMW se svou M8 GTE a velkými ambicemi. A když k tomu připočítáte nový Aston Martin Vantage, titul obhajující Ferrari 488, rychlý Ford GT a pouze v Le Mans startující Corvetty, je i v kategorii GTE zaděláno na skvělou sezónu. Velkým tahounem letošního ročníku je účast dvojnásobného mistra světa F1 Fernanda Alonsa, jenž pojede s Toyotou celou sezónu, a tedy i 24h v Le Mans, a bude tak kombinovat F1 a WEC, což je v moderním motorsportu věc nevídaná. Nico Hülkenberg sice před třemi lety startoval v Le Mans a dokonce jej i vyhrál, ale to byl jen jeden závod a i on byl po dlouhé době první, kdo s F1 zkombinoval start v nějaké jiné kategorii. Jen připomeňme, že Fernando Alonso už loni vyzkoušel Indy 500 a nevedl si vůbec špatně. Na jeho závodění ve WEC se tak můžeme jen těšit. Novinky jsou rovněž v samotném kalendáři WEC. Není pochyb o tom, že tím největším podnikem sezóny je čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans, a protože pořadatelská organizace ACO společně s FIA chtějí, aby Le Mans bylo vyvrcholením celé sezóny, čeká mistrovství světa vytrvalostních závodů supersezóna, která potrvá více než 12 kalendářních měsíců a slavný maraton se v ní objeví hned dvakrát. Jde vlastně o jakousi přechodovou sezónu 2018 – 2019, aby pak všechny další po vzoru například Formula E nebo kdysi A1 Grand Prix probíhaly od podzimu do léta a 24h v Le Mans mohlo být posledním podnikem, v němž bude udělován dvojnásobný počet bodů. Z pohledu atraktivity šampionátu a jakési hierarchie to dává smysl. Někomu to však může až příliš připomínat fotbalovou sezónu, což pro motorsport není zrovna důstojné...

LMP1

Nejvyšší kategorie prototypů je vypsána jak pro vozy vybavené hybridní pohonnou jednotkou a systémem rekuperace energie (tovární týmy), tak pro monoposty pouze se spalovacím motorem (privátní týmy). U strojů s hybridní pohonnou jednotkou není objem spalovacího motoru nijak omezen, dáno je pouze to, že musí jít o čtyřdobý zážehový nebo vznětový agregát. U vozů využívajících pouze spalovací motor je objem omezen na 5,3 litru. Klíčová je u kategorie LMP1 efektivita pohonné jednotky, protože se kontroluje jak maximální okamžitý průtok paliva, tak energie využívaná k pohonu vozu. U automobilů s hybridními pohonnými jednotkami je důležité i množství energie, které je vůz schopen rekupe-rovat při brzdění či z dalších zdrojů. Vše je pak vztahováno na jedno kolo v Le Mans. Proto vozy s hybridní pohonnou jednotkou zahrnující zážehový motor mají daný maximální objem nádrže 62,3 litru, hybridy s „dieselem“ mohou mít nádrž o objemu 50,1 litru a vozy poháněné čistě zážehovým motorem mohou mít na palubě 75 litrů paliva. Všechna tato omezení vedou k výkonové vyrovnanosti vozů s různými pohonnými jednotkami. Do kategorie LMP1 je pro nadcházející sezónu zapsáno hned několik týmů. Dva vozy do LMP1-Hybrid nasadí Toyota a už se nechala slyšet, že chce při 24h v Le Mans stanovit nový rekord v ujeté vzdálenosti, od roku 2010 držený Audi R15+ TDI se vzdáleností 5410,713 km. Dva vozy pod hlavičkou Rebelion Racingu nasadí Oreca, přičemž se jí do sestavy podařilo získat Neela Janiho a Andrého Lotterera z továrních týmů Porsche a Audi. Jeden prototyp LMP1 bude mít ve startovní listině Ginetta, startovat bude pod hlavičkou týmu Manor. Vůbec první americký tým v LMP1 Dragonspeed Racing a SMP Racing dohromady nasadí tři vozy Dallara/BR Engineering. Tým ByKolles opět nasadí jeden prototyp Enso CLM a původně měly být ve startovní listině i dva vozy Perrinn, výrobce však oznámil, že prodal dva vozy, které měly letos startovat v barvách Dacie. Aktuálně to vypadá, že místo tradičního vozu LMP1 se Perrinn nyní soustředí na stavbu elektrického vozu a bude usilovat o účast v Le Mans 2019 pod tzv. Garage 56.

LMP2

Kategorie prototypů LMP2 je určena výhradně pro privátní týmy, zcela nezávislé na automobilkách a dodavatelích motorů. Cena kompletního vozu bez motoru a homologované elektroniky nesmí přesáhnout 483 000 eur. Vozy LMP2 jsou kvůli udržení nákladů pod kontrolou poháněny jednotnými V8 Gibson Technology o objemu 4,2 litru s výkonem 441 kW (600 k), minimální hmotnost vozu je 930 kg (LMP1-Hybrid má minimum stanoveno na 878 kg, LMP1 na 833 kg) a maximální objem palivové nádrže činí 75 litrů. Důležité je také omezení týkající se pilotů, ve dvou- nebo tříčlenné posádce musí být alespoň jeden stříbrný nebo bronzový pilot (piloti jsou do kategorií rozděleni podle úspěchů dosažených v dosavadním průběhu kariéry). V současnosti existují čtyři různí výrobci šasi pro kategorii LMP2 – Dallara, Ligier, Oreca a společný projekt Riley Tech/Multimatic. Komise pro vytrvalostní závody se u vozů LMP2 rozhodla vyrovnávat výkonnost jednotlivých vozů tak, že bude spíše zpomalovat rychlejší, než dávat úlevy a zrychlovat pomalejší. Nejrychlejším tak může být omezen výkon až o 5 %, zvýšena hmotnost až o 30 kg a zmenšena nádrž až o 10 litrů.

GTE

Těžko si představit vytrvalostní závody bez GT vozů. Kategorie GTE vychází z běžně prodávaných modelů a je dále rozdělena podle posádek na GTE-Pro a GTE-Am. Zatímco v GTE-Pro je složení posádek zcela volné, v GTE-Am musí dvou- nebo tříčlenná posádka obsahovat jednoho bronzového a jednoho bronzového nebo stříbrného pilota. Výchozím vozem pro GTE je dvoudveřové kupé, maximální objem motoru je u atmosférických jednotek omezen na 5,5 litru, u přeplňovaných motorů na 4,0 litru, základní minimální hmotnost vozu činí 1245 kg a objem palivové nádrže je 90 litrů. Pro udržení vyrovnanosti celého pole ACO a FIA u jednotlivých modelů upravuje minimální hmotnost, velikost restriktoru sání, plnicí tlak turbodmychadla, objem palivové nádrže, výšku umístění zadního křídla a případně další technické úpravy, pokud to bude nutné.

Převzato z časopisu

Fotogalerie