MISTROVSTVÍ EVROPY DO VRCHU – Dlouhá tradice

Mistrovství Evropy v závodech do vrchu patří k nejstarším šampionátům FIA, které se dosud nepřetržitě pořádají... 

V loňském roce oslavilo mistrovství Evropy v závodech do vrchu šedesátiny a padl další rekord! Italský závodník Simone Faggioli dobyl desátý titul mistra Evropy, čímž překonal devítinásobného mistra Maura Nestiho, svého italského krajana. Jak se stalo v posledních letech pravidlem, mistrovství Evropy má své specialisty, kteří objíždějí závody po celém kontinentu, a patří k nim především italští a čeští reprezentanti. Body lze sbírat v několika kategoriích, což zvyšuje dramatičnost šampionátu, například dva největší favorité Simone Fag-gioli (Norma M20 FC Zytek V8) a Christian Merli (Osella FA30 Fortech V8) bodovali téměř v každém závodě stejně, oba jeli s třílitrovým prototypem, ale každý v jiné kategorii (s volantem vyoseným jako u sportovního prototypu, resp. s řízením uprostřed jako ve formulovém voze). Rozhodl pouze jeden výpadek Merliho o tom, že Faggioli zase pečetil evropskou sezonu mistrovským titulem! Ve třetí prestižní třídě E2-SH (siluety) byl nejlepší Dan Michl (Lotus Elise), celkově čtvrtý...

Od sezony 2006 jsou znovu a poprvé od roku 1974 zařazeny formulové monoposty do systému bodování celkové klasifikace mistrovství Evropy, což přineslo zvýšení atraktivity šampionátu. Byly totiž mnohdy rychlejší než sportovní třílitrové prototypy, s nimiž další jezdci bojují o titul evropského šampiona. Zatímco v sezoně 2005 vyjel Faggioli svůj první titul mistra Evropy, od roku 2006 se vrátily na stupeň nejvyšší formule a vládly až do sezony 2009, kdy začala Faggioliho nadvláda za volantem sportovního prototypu (italská Osella, od 2014 francouzská Norma). Vítězné formule byly vozy F3000, resp. japonské varianty Formula Nippon (třílitrové osmiválce). Dodnes jsou jim někteří jezdci věrní, ale superrychlé formule jsou na úzkých a ne zcela rovných tratích evropského šampionátu někdy nebezpečné. Svoji odvahu za jejich volanty zaplatili životy i ti nejlepší, mezi nimi český závodník Otakar Krámský v dubnu 2015 na rakouském Rechbergu a mistr Evropy 2008 Francouz Lionel -Regal v srpnu 2010 ve švýcarském Saint--Ursanne. Poprvé oficiálně zvítězily formulové vozy v evropském mistrovství vrchařů v letech 1972 – 1973. Byly to formule 2 March 722, nejprve Švýcar Xavier Perrot s motorem Ford v ročníku 1972, pak dvakrát Francouz Robert Mieusset (zvaný Jimmy), ale s dvoulitrovým čtyřválcem BMW. Pro přilákání diváků na závodech do vrchu účinkovaly i největší hvězdy s monoposty formule 1, bojovaly sice o absolutně nejrychlejší čas, ale bez nároku na body do evropského šampionátu. Dnes je už samozřejmě účast aktivních jezdců formule 1 v nižších závodech utopií, ale ještě v šedesátých letech to nebylo neobvyklé! Jean-Pierre Beltoise vyhrál ve francouzském Mont Dore 1970 na voze Matra MS 80 formule 1 s třílitrovým dvanáctiválcem, když porazil všechny pravidelné účastníky ME; François Cevert na Tecnu F2 podobně zvítězil v Ollon-Villars 1971, ale Silvio Moser na stejné trati o dva roky dříve se svým Brabhamem BT24 formule 1 dosáhl jen na druhé místo, když mu mistr Evropy 1969 Švýcar Peter Schetty nadělil přes osm sekund za volantem sportovního prototypu Ferrari 212E.

Byla to doba, kdy se evropský šampionát vrchařů těšil přízni továrních týmů, Ferrari nastoupil v ročníku 1969 s jediným dvoulitrovým dvanáctiválcem a Schetty vyhrál všechny závody s výjimkou Gaisbergu, kde nestartoval (tam vládl Arturo Merzario na Abarthu). Colin Chapman dokonce poslal monopost Lotus 38 Ford z Indianapolisu s legendárním Jimem Clarkem na dva švýcarské závody do vrchu v sezoně 1965 (St. Ursanne a Ollon-Villars), ale charakteristika oválového vozu nebyla pro takový druh motorsportu vhodná! Takže Jo Siffert (Brabham-BRM F1) a Lodovico Scarfiotti (Ferrari Dino) byli nejrychlejší. Mistrovství Evropy v jízdě do vrchu je vypsáno od roku 1957 pro sportovní prototypy, jen s výjimkou let 1972 – 1974 a znovu od 2006, kdy o vítězství bojovali také jezdci formulových monopostů (nejprve formule 2, pak F3000). V seznamu mistrů Evropy najdeme mnohá slavná jména včetně závodníků formule 1, k nimž náleží Němci Edgar Barth (přešel do západní zóny z východního Německa), Wolfgang von Trips a Gerhard Mitter (český rodák), Španěl Alex Soler-Roig anebo Italové Ludovico Scarfiotti (jeho dědeček byl spoluzakladatelem automobilky Fiat) a populární Arturo Merzario (později si stavěl monoposty Merzario F1).

K největším hvězdám, specialistům závodů do vrchu, ovšem patřil Ital Mauro Nesti, který vítězil ještě v šedesáti a dobyl devět titulů mistra Evropy (vozy Lola, resp. Osella s motory BMW 2,0 l), teprve loni ho desátým titulem překonal jeho krajan Simone Faggioli (Osella, pak Norma-Zytek 3.0 V8). Tato klasifikace byla později rozdvojena na prototypy (kategorie 2) a další divizi upravených cestovních a produkčních sportovních vozů (kategorie 1), v níž se dařilo i českým závodníkům, stejně jako v Trofeji FIA pro cestovní vozy. Mistry byli Josef Kopecký, Antonín Charouz, Otakar Krámský, Tomáš Vavřinec, Petr Vojáček, Robert Šenkýř, Miroslav Jakeš, Václav Janík a Slovák Peter Jureňa. První mistrovský titul 1957 dobyl Švýcar Willy Peter Daetwyller (1919 – 2001), průmyslník z Curychu, když na Maserati 200 SI vyhrál tři ze šesti závodů a porazil Porsche Team, jenž pak vládl následující čtyři roky. Hvězdou stuttgartského týmu se stal Edgar Barth (1917 – 1965), trojnásobný mistr Evropy, který utekl z NDR do tehdejšího Západního Německa (NSR), protože ve východoněmeckém týmu EMW Rennkollektiv už neměl žádné možnosti profesního růstu, nemluvě o komunistické porobě. Stal se továrním jezdcem Porsche a dobyl nespočtu velkých úspěchů, stejně jako jeho syn Jürgen, vítěz 24 h Le Mans 1977. Vyhrál vůbec první závod ME ve Fribourgu 1957, následující rok byl celkově čtvrtý za jezdci F1 Hansem Herrmannem (letos v únoru oslavil devadesátiny), Jo Bonnierem (zahynul 1972 v Le Mans) a vítězným Wolfgangem von Tripsem, vicemistrem světa F1 1961 in memoriam na Ferrari Dino (zahynul na Monze). Po šedesáti letech nesmírně bohatá historie mistrovství Evropy v závodech do vrchu pokračuje. Už od roku 1981 je součástí šampionátu náš závod Ecce Homo ve Šternberku, jenž se letos pojede 2. – 3. června jako pátý podnik dvanáctidílného seriálu. Opět se začíná už v dubnu ve francouzském St. Jean-du-Gard a končí v září 37. ročníkem do vrchu Buzetski Dani v Chorvatsku, kde už čtyřikrát dobyli absolutní prvenství ME naši jezdci Milan Svoboda (2006: Dallara F302), Václav Janík (2010: Lola B02/50 formule 3000) a Miloš Beneš (2013 a 2015: Osella FA30 Zytek).

Převzato z časopisu

Fotogalerie