Historie

Museo Ferrari Maranello – Kuriozity z muzea

-TH/HH- 21.01.2014 07:24

Ferrari 599 XX Fiorano, speciální okruhová verze, která zajela rekord na Nürburgringu

Před čtvrtstoletím se zrodila Galleria Ferrari v Maranellu, veřejně přístupná sbírka automobilů a motorů Ferrari. Nedávno se proměnila na Museo Ferrari...

Nový název, srozumitelný ve všech jazycích, lépe vystihuje poslání sbírky. Ročně ji navštěvuje přes 250 tisíc lidí, sbírky se průběžně obměňují, nechybějí speciální výstavy a tématicky zaměřené expozice. Každá návštěva tak přináší něco nového, pokaždé jsme viděli nevídané unikáty. V roce 1990 byla Galleria Ferrari oficiálně otevřena. Od roku 1973 se Marlboro World Championship Team podílí na sportovních úspěších týmu Ferrari na celém světě, od roku 1990 spolupracuje na vývoji muzea.

Jak říká Luca di Montezemolo, není to jen sponzor, ale skutečný partner. A to navzdory dlouholetému zákazu reklamy tabákových výrobků... Nikde jinde se běžný návštěvník nedostane tak blízko světu formule 1, v sekci Grand Prix je rekonstrukce pit lane s původním vybavením včetně monitoringu na boxové zídce, nechybějí kompletní monoposty F1 různých typů i jejich motory, a to včetně poslední éry V8. Museo Ferrari má také expozice věnované technickému vývoji, viděli jsme výstavu experimentálních motorů, testovacích prototypů, automobilů pro expediční cesty (Pan American, India, China, World Tour), vývoje prvního sériového hybridu La Ferrari atd. V říjnu 2004 bylo muzeum rozšířeno o nové křídlo, které zvětšilo výstavní plochu na 2500 m². Dvoupodlažní stavba zahrnuje i kavárnu a prodejnu Ferrari Store. Dálkový pohled do muzea můžete prožít na www.museoferrari.com, ale realita je samozřejmě lepší...

Ferrari patří k nejúspěšnějším výrobcům na světě, vzhledem ke specializaci na sportovní automobily a vybranou klientelu. V roce 2012 byly výsledky rekordní se 7318 dodanými vozy (nárůst o 4,5 procenta) a čistý zisk dosáhl 244 milionů eur. Předběžné výsledky roku 2013 ukazují, že se situace bude opakovat. V prvním pololetí se prodalo 3767 homologovaných vozů, čistý zisk se zvýšil o 20 procent. Navíc ve druhém pololetí byl otevřen po rekonstrukci vlastní aerodynamický tunel v Maranellu, kam se vrátí vývoj monopostů F1 (v mezičase spolupracoval Ferrari s Toyotou v Kolíně nad Rýnem). Od roku 1947, kdy byla oficiálně zahájena historie Ferrari uvedením dvanáctiválce typu 125 S, se mnoho změnilo, pouze sídlo společnosti zůstalo v Maranellu u Modeny. Stojí tam hlavní továrna, z níž vyjíždějí osmiválce California, 458 Italia a 458 Spider, ale také dvanáctiválce F12 Berlinetta, FF (s pohonem všech kol) i vozy limitované série La Ferrari.

V Modeně patří Ferrarimu bývalá karosárna Scaglietti, specializovaná na hliníkové karoserie a zvláštní série. V roce 1982 se zrodila v blízkosti továrny zkušební dráha ve Fioranu (nahradila původní v Modeně), ale Ferrari koupil v roce 1988 také závodní okruh Mugello u Florencie. Během více než šedesáti let vznikl v Maranellu nespočet různých typů jak pro automobilové závody, tak pro silniční provoz, ale Ferrari spolupracoval i na vývoji automobilů pro jiné značky, respektive pro ně dodával motory. Platí to rovněž v dnešní formuli 1, kdy stroje Ferrari loni poháněly i monoposty Sauber a Toro Rosso, letos to bude Sauber a Marussia. S pohonnými jednotkami Ferrari jezdily však i další automobily Fiat (Dino), Innocenti, Lancia, Alfa Romeo a jiné; například Alfa Romeo převzala program Indy Car a Lancia využila motory Ferrari nejen v rallye (Dino V6 pro Stratos), ale i v závodech sportovních prototypů (osmiválec bi-turbo pro LC2 skupiny C). Jedinkrát použil Ferrari motory jiné než vlastní konstrukce, a to když převzal vozy Lancia D50 formule 1 a přestavěl je na Ferrari 801, Juan-Manuel Fangio hned získal titul mistra světa 1956.

Přestože motorům Ferrari vládnou dvanáctiválce, paleta dalších typů se 4, 6, 8 nebo 10 válci je také rozsáhlá. Absolutní kuriozitou se stal řadový dvouválec Ferrari 252 (Progetto 116) z roku 1955, koncipovaný pro pomalejší okruhy F1 s větším počtem zatáček (Monako), který nakonec do závodů nebyl nasazen. Byl to ovšem první motor Ferrari se čtyřventilovým rozvodem (DOHC s pohonem dvojice vačkových hřídelů svislým hřídelem a kuželovým ozubeným soukolím)! Výhodou měl být výhodnější průběh točivého momentu. Dvouválec s hliníkovým blokem a ocelovými vložkami válců o objemu 2493 cm³ (ø 118 x 114 mm) nabízel výkon 128 kW (174 k)/4800 min^‑1; přednost však dostaly čtyřválce Tipo 625/555. Pokud jde o neobvyklé motory, tak jsme jednou v Maranellu viděli několik prototypů z depozitářů Ferrari. Typ 134 byl jedinou exkurzí do světa dvoudobých motorů, ovšem v inovované podobě s vyplachováním válců dmychadlem a výfukovými ventily OHC (ozubený řemen).

Úkolem bylo dosažení měrného výkonu 118 kW/l (160 k/l), podařilo se však pouze 97 kW (131 k) na litr objemu. Experimentální řadový tříválec měl objem 1347 cm³ (ø 84 x 81 mm), v plánu bylo uspořádání V6 pro silniční sportovní vůz. Ze stejného roku 1994 pochází také bizarní dvanáctiválec F135A s dvojicí klikových hřídelů, vlastně dva vidlicové šestiválce proti sobě, spojené společnými spalovacími prostory (tedy šest pro dvanáct válců). Měl vysoký výkon 305 kW (415 k)/7500 min^‑1 z objemu 4610 cm³ (ø 83 x 71 mm), ale problémy s ozubeným soukolím propojujícím oba hřídele nadějný projekt ukončily (vysoké náklady, hlučnost). Návštěva Museo Ferrari v Maranellu je pro každého motoristického nadšence velkým zážitkem, navíc ji můžete spojit s prohlídkou tematicky spřízněného Museo Casa Enzo Ferrari v Modeně, či s dalšími atrakcemi, jichž je v zemi motorů opravdu dost.