Grand Prix Brno – Obrázky z Brna

Mistrovství Evropy v závodech cestovních automobilů slaví 50. výročí; brněnský okruh byl dlouhá léta součástí tohoto oblíbeného šampionátu...

Mistrovství Evropy cestovních automobilů se zrodilo v roce 1963; o pět let později byla Velká cena Brna 1968 poprvé součástí tohoto šampionátu. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřilo Brno k nejoblíbenějším závodům mistrovství Evropy, byla to slavná éra vítězných vozů Alfa Romeo, BMW, Jaguar a krátce i Volvo. Málokdo už ví, že první závod ME vyhrál a první titul získal britský Jaguar, byť pod taktovkou německých jezdců Petera Nöckera a Petera Lindnera. Tato dvojice vyhrála úvodní šestihodinovku na Nürburgringu 16. června 1963 s vozem 3.8 Litre Mk 2, teprve další dvě místa obsadily domácí vozy Mercedes-Benz 300 SE s posádkami Eugen Böhringer/Dieter Glemser a Erich Waxenberger/Peter Lang.

Ani v celkovém hodnocení nedal Nöcker nikomu šanci, stal se prvním vítězem evropského šampionátu. Za ním skončili Wolf-Dieter Mantzel na továrním DKW F12, Hubert Hahne na továrním BMW 700, Rob Slotemaker na Austin Mini Cooper S v úpravě Downton, rallyeman Tom Trana na továrním Volvu 122 S, dvojice jezdců Saabu 96 Gösta Karlsson a Björn Rothstein, Lancie Italů Luigiho Cabelly (Flaminia) a Leo Celly (Flavia Coupé), Jochen Neerpasch na Volvu 122 S atd. Kuriozitou jistě bylo, že závěr prvního mistrovství se konal za železnou oponou, jelo se v budapešťském parku Népliget a tam poprvé utrpěl Jaguar porážku, když vyhrála dvojice Luigi Cabella/Carlo Facetti na šestiválci Lancia Flaminia. Zúčastnily se rovněž dva vozy Škoda Octavia Touring Sport 1221 cm³... Ve druhém ročníku 1964 zvítězil Warwick Banks, který jel na Mini Cooperu S z týmu Kena Tyrrella a pilně sbíral body, takže překonal i silnější stroje (dvojice Böhringer/Glemser na Mercedesu 300 SE po šesti hodinách na Nürburgringu nenašla soupeře, špičkový Jaguar po smrti Petera Lindnera už nestartoval).

Budapešť patřila Hubertu Hahnemu, nyní na čtyřválci BMW 1800 ti, který vyhrál před Sirem Johnem Whitmorem (Ford Lotus Cortina) a Giannim Balzarrinim (Alfa Romeo Giulia 1600 TI). Sezonu poprvé uzavřela Monza, kde vládly Giulie 1600 TI Super (Giancarlo Baghetti před Gino Munaronem), ale Banks pečetil titul čtvrtým místem. V jednotlivých závodech startovali různí jezdci, málokdo šel cílevědomě za titulem. Celkově druhý skončil Björn Rothstein (Saab 96 Sport), třetí Sir John Whitmore a čtvrtý John Handley (Mini Cooper S od Broadspeedu). V roce 1965 se objevilo rozdělení na několik divizí, jež se pak stalo scénářem mistrovských závodů na delší čas, zažili jsme je i v Brně. Vítězi šampionátu 1965 bylo trio Ed Swaart (Abarth 1000 TC) v první divizi do 1000 cm³, Sir John Whitmore (Ford Cortina Lotus týmu Alan Mann Racing) ve druhé do 1600 cm³ (a absolutní mistr s největším bodovým ziskem) a mladičký Jacky Ickx (Ford Mustang) ve třetí přes 1600 cm³.

V následující sezoně už byl jasný nástup později dominujících značek Alfa Romeo (prostřednictvím tovární divize Autodelta) a BMW, které si zajistily nejlepší závodníky. Mistři se jmenovali Giancarlo Baghetti (Abarth 1000 TC), Andrea De Adamich (Alfa Romeo 1600 GTA) a Hubert Hahne (BMW 2000 ti). O rok později vládli Willi Kauhsen (Abarth 1000 TC), opět De Adamich (GTA 1600) a Karl von Wendt (Porsche 911). V roce 1968 byla automobilová Velká cena Brna poprvé zařazena do tehdejšího Evropského poháru v závodech cestovních vozů. Alfa Romeo měla zájem o spolupráci s kopřivnickou Tatrou, a tak zapůjčila jeden z trojice továrních vozů 1600 GTA domácí posádce Alois Mark/Adolf Veřmiřovský, která v divizi do 1600 cm³ obsadila třetí místo za italskými kolegy (Teodoro Zeccoli/Ignazio Giunti, Giorgio Pianta/Nanni Galli), zatímco v absolutní klasifikaci zvítězila německá dvojice Erwin Kremer/Helmut Kelleners (Porsche 911).

Tisícovky vyhrál John Handley (Mini Cooper S), jenž se stal mistrem, stejně jako John Rhodes (tovární Mini Cooper S 1300 od Cooper Car Co.) a Dieter Quester (BMW 2002). V roce 1969 získal Václav Bobek ml. první české vítězství, na továrním embéčku Škoda mu patřila první divize v Brně; absolutní klasifikaci dominovaly BMW 2002 (Quester) a druhou divizi vyhrál Gerold Pankl (BMW Alpina 1600 ti). Šestým místem absolutně (prvním do 1300 cm³, třetím v divizi II) se blýskl Ing. Jiří Rosický těsně před týmovým kolegou Dušanem Velímským (vozy Alfa Romeo 1300 GTAj ze Zetor Racing Teamu, symboly krátkého uvolnění konce šedesátých let). Mistrovské tituly 1969 dobyli Ital s pseudonymem PAM (Marsilio Passotti na Abarthu 1000 TC), jeho krajan Spartaco Dini (1600 GTA) a znovu Dieter Quester (BMW). Pro sezonu 1970 se Evropský pohár změnil na oficiální mistrovství Evropy.

V Brně vyhrál Toine Hezemans (Alfa Romeo 2000 GTAm) i po těžké havárii v tréninku, druhou divizi ovládl René Herzog (BMW Alpina 1600 ti) a do celého seriálu ME nastoupil československý tovární tým Škoda 100. Divize do 1000 cm³ v Brně patřila Václavu Bobkovi ml., když suverénně vedoucí Johann Abt (Abarth 1000 TCR) měl v závěru problémy se zapalováním a musel se spokojit se třetím místem v divizi I. Závod v Brně 1970 předznamenal vrcholné období evropského šampionátu první poloviny sedmdesátých let, v němž zářily především automobily Alfa Romeo, BMW a Ford. Toine Hezemans dominoval šampionátu 1970, v Brně jel čtyřhodinový závod sám a zvítězil navzdory obrovské konkurenci třílitrových BMW a neméně rychlých továrních vozů Ford Capri 2,5 l, které od startu nasadily pekelné tempo, ale odpadly.

Fordy dozrály o rok později, kdy Dieter Glemser vyhrál v Brně i v šampionátu; v roce 1972 svůj výkon zopakoval, ale mistrovský titul získal jeho týmový kolega Jochen Mass. Byl to poslední závod na brněnském okruhu s délkou 13 940 metrů, když v tréninku havaroval Luigi Rinaldi (Alfa Romeo 1300 GTAj), narazil do věže časoměřičů a zahynul spolu se sportovním komisařem Jaroslavem Bartoškem. Mezinárodní automobilová federace FIA pak vyžadovala přestavbu pro větší bezpečnost, čímž jsme přišli o závod nejatraktivnějších ročníků 1973 – 1974. Zkrácená trať na 10 920 m pak sloužila až do sezony 1986, kdy okruh definitivně přestal vyhovovat.

V roce 1987 jej nahradil brněnský automotodrom, kam se závody ME (a MS) vrátily. Nelze vypočítávat všechny ročníky; brněnský okruh se tehdy stal jedním z mála spojení se svobodným světem na západ od našich hranic, v závodech ME startovali rovněž jezdci F1 a další hvězdy, k nimž patřili Niki Lauda, Dr. Helmut Marko, Alex Soler-Roig, Kurt Ahrens, Jochen Mass, Hans Stuck, Carlo Facetti, Gerry Birrell, Derek Bell, Andy Rouse, Reine Wisell, Tim Schenken, Martino Finotto, Helmut Kelleners, Lella Lombardiová a mnozí další. Ojedinělým pokusem byl start Jaguaru v ročníku 1977, či vystoupení rychlých, ale nepříliš spolehlivých kupé Chevrolet Camaro. Atmosféru těchto závodů přibližujeme vybranými snímky z let 1975 až 1977. Tehdy šlo o vrcholný automobilový sport, který jsme alespoň směli in natura vidět. Dnes je to téměř zapomenutá historie.

Převzato z časopisu

Fotogalerie