AvD Oldtimer Grand Prix Nürburgring – Muzeum v pohybu

Už devětačtyřicetkrát. Představa, že se již bezmála půl století koná AvD Oldtimer Grand Prix Nürburgring, dostává člověka do časové smyčky. Když se konal první ročník, byla totiž řada automobilů, které se podniku účastní nyní, ještě moderních a spousta vozů z obsáhlého startovního pole ještě ani neexistovala.

Teď tyto vozy stojí na startu jako veterány. Podnik pořádaný pod hlavičkou nejstaršího německého autoklubu AvD (Automobilclub von Deutschland) je jedním z největších v Evropě a momentálně v sobě snoubí to nejlepší, co může fanoušek milující motorsport let minulých chtít. V prvé řadě místo – Nürburgring, který historií prostě dýchá. V nepřeberném množství situací a honu za ukrajování desetin sekund exaktnějšími průjezdy zatáček stačí vzpomenout třeba rok 1976 a nesčetněkrát omílanou nepříjemnost pana Laudy. Či záležitost z doby závodění bez přileb s mnohem fatálnějšími následky, při níž paní Junková přišla v roce 1928 o svého manžela a následně v podstatě ukončila svou závodní kariéru. Vincenc „Čeněk“ Junek byl mimochodem úplně prvním závodníkem, jenž na tomto okruhu našel smrt.

Foto: Petr Bača

Ale Nürburgring není jen černá kronika, je to mnohem více oslava rychlosti. A to platí i pro v roce 1984 vybudovanou moderní trať Grand Prix, vzniklou na místě původní Südschleife, tedy Jižní smyčky. Co na tom, že stojí ve stínu nesrovnatelně věhlasnější a starší Nordschleife a na lesk ztrácející tribuny v nejjižnější pasáží Müllenbachschleife je rok od roku smutnější pohled, stejně jako na zbytečnou kulisu v podobě torza horské dráhy RingRacer. Pořád jsou zde závodní boxy (a to i ty původní, vybudované v roce 1927), tribuny a zázemí. Severní smyčka se přitom stává více poutním místem, marketingovým symbolem či atrakcí pro veřejnost.

Tím se dostáváme k druhému bodu – startovní listině 49. AvD Oldtimer Grand Prix Nürburgring. Už jen genius loci místa způsobuje množství zajímavých vozů prohánějících se po silnici 258 vedoucí podél Döttinger Hohe a části nového okruhu. Avšak je to snad národní hrdost či radost z automobilismu, která do útrob závodního okruhu nažene vždy velmi zajímavou a různorodou směsici závodní techniky i exponátů nejen německé provenience a z rozlehlých odstavných ploch udělá bludiště prosycené vůní gumy a benzínu.

Foto: Petr Bača

Ale není to pouze o automobilech, byť se jezdci a legendy motorsportu mezi doslova nepřeberným množstvím techniky ztrácejí. Své o tom ví třeba legendární Belgičan Jacky Ickx, pilot formule 1 a šestinásobný vítěz čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, jenž předvedl své řidičské umění v jednom z předchozích ročníků. Letošní Oldtimer Grand Prix byla ve specifické pozici. Po třech letech šlo opět o plnohodnotný ročník. Roku 2020 se podnik konal za přísných hygienických opatření, kdy se divácká obec mohla akce účastnit ve velmi omezeném množství a kvůli restrikcím byla značně prořídlá také startovní listina. O rok později se obyvatelé nejen v západoněmeckém pohoří Eifel potýkali s mohutnými záplavami, v důsledku čehož byla řada závodů zrušena – ostatně areál Nürburgringu namísto toho využily záchranné složky.

I z těchto důvodů letos pořadatelé avizovali zvučnou technikou našlapané startovní listiny a připravili se na mohutný divácký zájem. Pátek měl být zasvěcený příjezdu posledních závodníků a především kvalifikačním jízdám jednotlivých skupin. A ačkoliv počasí je v této části Německa nevyzpytatelné a schopné překotných změn, letos si dalo se svou poťouchlostí pokoj a nechalo nebe bez mráčku během celého víkendu. Po celonoční jízdě, krátké nucené zastávce na oblíbené čerpací stanici Döttinger Höhe a odstavení vozu na určeném parkovišti míříme k méně exponovanému vchodu do areálu, který vede původním depem. Vůně kávy a z větší části stažené rolety garážových stání dávají tušit, že startu v pozdním odpoledni mnoho účastníků této skupiny využilo k méně uspěchanému ránu. Tunelem, který vede do vnitřní části okruhu, a vlastně i celým povětřím, ale už rezonují zvuky brumlajících motorů, probouzených techniky a mechaniky za účelem přípravy na absolvování ideálního kvalifikačního kola dříve startujících skupin.

Foto: Petr Bača

Procházíme kolem hlavních boxů a snažíme se vnímat stroje obývající prostorná stání. Třeba několik Porsche Carrera GTS, též označované jako 904 Coupé. Dynamická nízká karoserie tohoto vozu z první poloviny šedesátých let s motorem uprostřed přitahuje zrak nesrovnatelně více než známá silueta robustnější 911. Porsche tento stroj ostatně vyvinulo přímo pro závodní tratě. Právě v depu, vedle vozů ze stejné skupiny jako třeba Austin Healey nebo TVR Grantura, je závodní DNA 904 přímo hmatatelná. O kousek dál míjím výrazně novější závodní speciály Ligier LMP2 a JS z minulého desetiletí a byť mi na podniku, jenž má v názvu slůvko „Oldtimer“, trochu překáží, je z druhého úhlu pohledu příjemné mít na jednom místě vozy opravdu letité i ty vonící novotou (hlavně když voní závodním benzínem).

Potkáváme první monoposty formule 1 a nedočkavě počítáme kola ve snaze odhalit startovní listinou avizovaný Tyrrell P34 Cosworth. Nakonec se smiřujeme s tím, že jeden z hlavních taháků podniku se řadí mezi absentéry. Co naplat, určitě nebude jediný a stovky dalších strojů poslouží jako dostatečná záplata. A tak se kocháme odhalenými šasi formulových speciálů vyrobených kolem roku 1980, speciály Can-Am, vytrvalostními vozy let šedesátých či okřídlenými stroji z Deutsche Rennsport Meisterschaft. Hřmot plnotučných osmiválců se mísí s šestiválcovými boxery i čtyřválci a souvisí s první kvalifikační rozjížďkou dne. Automobily tvořící tento krásný orchestr projíždějí depem a míří na trať za dosažením co možná nejrychlejšího průjezdu kola. Takových bude během pátku v přibližně půlhodinových intervalech ještě několik stovek.

Foto: Petr Bača

Servisní stání se mezitím plní návštěvníky, houstne také cvrkot kolem závodních speciálů. Startovací procedura vzduchem chlazeného dvanáctiválce sytě oranžového Porsche 917/10 z roku 1972, stroje s až komiksovým vzhledem – široký postoj, krátký rozvor, obrovské přítlačné křídlo na zádi; opodál kosmicky vypadající Ford Probe Zakspeed GTP IMSA z poloviny osmdesátých let; servisní stání vozů DTM s mnoha BMW M3 E30, několika Volvy 850, Mercedesem 190E 2.5-16 EVO2, Fordem Sierra RS500 či pětilitrovým Mustangem GT... Prostě kam se člověk podívá, tam je pastva pro oči, uši a srdce autosportovního nadšence.

Po několika kvalifikačních jízdách přichází ke slovu i jediný páteční závod skupiny cestovních vozů vyrobených do roku 1965. Po pár kolech je vítěz jasný – nízko letící Ford GT40 Pedra a Lucy Sanchezových s přehledem drží první místo a postupně se vzdaluje i nejbližším pronásledovatelům v podobě dvojice Lotusů 23B. Další vozy, jako třeba nádherný Aston Martin DP214, nemají šanci. Třicetisekundová penalizace nejrychlejšího Fordu však nakonec míchá pořadím a odsunuje jej na třetí místo za zmíněné Lotusy.

Foto: Petr Bača

A následují další kvalifikace. Ať už vozy formule 1 či speciály IMSA a skupiny 5, monoposty nebo cestovní automobily, technika letitá i skoro soudobá. Později během dne startuje poslední stroj ze skupiny nejstarších vozů závodního víkendu a namísto burácení motorů, které by značilo čelo startovního pole uzavírající první kolo, právě proťal vzduch nečekaný a trochu děsivý zvuk. Hutné mechanické skučení, skoro by se dalo říci hluboký jekot. Tón se mírně zvyšuje s tím, jak se přibližuje, pak záhy utichá. Zvuk kompresoru oznamoval příjezd elegantního Mercedesu-Benz SSKL v bílé barvě. Stroje, s nímž Rudolf Carraciola roku 1927 vyhrál první závod pořádaný na Nürburgringu. Mezi dalšími přijíždějí také česká želízka v ohni – Maserati 4CM s Ivem Smutným za volantem a Škoda Sport pilotovaná Michalem Velebným. Pátek se chýlí ke konci a jasně předznamenává, o čem budou další dva dny.

Sobota i neděle se nesou ve znamení ještě většího počtu návštěvníků, klubových srazů na parkovištích okruhu a hlavně závodění nárazník na nárazník a dveře na dveře. Do programu jsou vklíněné i spanilé jízdy. Jedna je tradičně věnovaná vozům Škoda, druhá hostí živoucí závodnickou ikonu Artura Merzaria. Ten vyměnil kovbojský klobouk za helmu a po okruhu prohání repliku Ferrari 156, přezdívaného Sharknose, první formuli 1 s motorem uprostřed z roku 1961.

Foto: Petr Bača

Asfalt okruhu postupně absolvují jednotlivé skupiny. Ford Capri Zakspeed, BMW M1 Procar, Porsche 911 RSR a další plivou plameny z výfuků takřka na požádání. Formule De Tomaso 505/38 dostává své pověsti, to když ji řidič nepojízdnou odstavuje na výjezdu z první zatáčky. Stejné místo některá DTM projíždějí po dvou kolech. Drobné kolize a odklízení nepojízdných vozů protahuje program, pročež pořadatel ruší avizovaný exhibiční start à la Le Mans, aby se stihl hodinový podvečerní závod a před desátou večerní i ohňostroj.

Poslední den akce je skoro jako přes kopírák se sobotou. Přibližně čtyřicet tisíc diváků – tolik se jich údajně přijelo podívat na 49. AvD Oldtimer GP Nürburgring, nasát atmosféru a vůni historie. Dva smolné ročníky podnik nepoznamenaly a v tom dalším, velmi slibném padesátém, se je rozhodně na co těšit. A třeba přijede i Tyrrell P34.

Převzato z časopisu

Fotogalerie