Automobiles citroën 1919 – 2014 – 95 let

Francouzská značka Citroën je z trojice přeživších ta nejmladší, ale také ta nejprogresivnější...

V letošním roce Citroën slaví 95. výročí, v červnu 1919 totiž vyjel z pařížské to-várny na Quai de Javel první automobil typu A. Koncem roku 1919 se na této adrese, kterou Citroën opustil až po 68 letech (uvolnil místo městské zástavbě), vyrábělo každý den třicet automobilů prvního typu A. Do nástupu nových B2 a 5 CV vzniklo těchto čtyřválců přesně 24 093 (většina během pouhých dvou let), protože André Citroën byl evropským průkopníkem velkosériové produkce.

Netajil se svým obdivem k americkému automobilovému zázraku, sám několikrát navštívil USA, setkal se se svým vzorem Henrym Fordem a také koupil licenci na tehdy ještě nepříliš obvyklou celokovovou konstrukci karoserie od amerického pionýra Edwarda Budda, jenž dodával karoserie Fordovi, General Motors, Studebakerovi, Dodge a dalším. V roce 1923 si osobně prohlédl výrobu v karosárně Budd a okamžitě objednal příslušné stroje a zařízení. První celokovová B10 vyjela v roce 1925. V roce 1931 prohlásil André Citroën na slavnostní večeři ve Filadelfii, že to byla právě technologie Budd, která pomohla zvýšit výrobu na desetinásobek (tedy 500 vozů denně). Stejně jako Ford se také Citroën snažil zvětšovat produkci, aby mohl prodávat levnější automobily širokému okruhu zákazníků, a stejně jako Ford vytvářel montážní závody v dalších zemích; tradiční byla továrna v britském Sloughu (existovala do šedesátých let), další otevřel v Bruselu, Milánu, Kolíně nad Rýnem...

Počet typů se rozrůstal, jejich výčet se vymyká rozsahu článku. První konstruoval zkušený Jules Salomon (1873 – 1963), který přišel od automobilek Le Zèbre a Charron, ale pro názorové neshody odešel po roce 1925 k Peugeotu (1928 – 1939 u Rosengarta). Skutečnou revoluci ovšem přinesl nástup francouzského šéfkonstruktéra jménem André Le-febvre (1894 – 1964), leteckého inženýra a závodníka, který nabídl samonosnou konstrukci Renaultu, ale byl odmítnut. Přišel tedy s nápadem k Citroënu a pod jeho vedením se tam zrodil první z trojice nejslavnějších automobilů této značky, známý jako Traction (Avant), protože se vyznačoval pohonem předních kol. Tvary samonosné čtyřdveřové karoserie navrhl jeho spolupracovník Flaminio Bertoni (1903 – 1964), Ital z Varese, který v roce 1932 zamířil do Paříže k Citroënu a už tam zůstal. Tito dva muži mají lví podíl na vzniku nejslavnější trojice francouzských automobilů, které se všechny zrodily pod značkou Citroën, a to průkopníka samonosné karoserie a předního pohonu Traction (podle velikosti typy 7, 11 a 15), průkopníka lidových vozů 2 CV, jenž se vyráběl přes čtyřicet let, a absolutního vrcholu, aerodynamické avantgardy DS 19 s ojedinělým hydropneumatickým odpružením a dalšími technickými finesami. Kromě toho spolu vytvořili i jinou legendu, lehký užitkový Citroën typu H (490 tisíc vozů v letech 1948 – 1982!).

Flaminio Bertoni navrhl rovněž malý Ami 6, další z avantgardních designerských kousků s negativním sklonem zadního okna (přes milion vozů v letech 1961 – 1971)... Flaminio Bertoni byl sochařem, a tak jeho modely byly tak působivé, že přesvědčily představenstvo společnosti, kterou po smrti zakladatele v roce 1935 vedl Pierre Michelin z rodiny výrobců pneumatik, jež se stala majitelem automobilky. První byl Citroën 7A v roce 1934 s nízkou karoserií a plochým spodkem trupu, motorem až za poháněnou nápravou a převodovkou před diferenciálem. Objemy čtyřválcových motorů se postupně zvětšovaly od 1303 do 1911 cm³ (ten převzala DS 19), delší verze nesla označení 11, šestiválec byl typ 15, ale osmiválce 22 zůstaly jen v prototypech (opět inspirace Fordem, objem 3822 cm³, modernější rozvod OHV místo SV). Traction se stala typickým obrázkem francouzských silnic i ulic, vyráběla se až do roku 1957 a vzniklo přesně 759 123 exemplářů, z toho 50 602 šestiválců.

Není bez zajímavosti, že verze 15H dostala hydropneumatické odpružení, jež se později stalo typickým konstrukčním prvkem Citroënu... Málokdo si asi dnes dovede představit situaci, jaká nastala, když byl 6. října 1955 na Pařížském autosalonu odhalen nový Citroën DS 19, aerodynamický sedan neobvyklých tvarů, jež ostře kontrastovaly s vystouplými blatníky předchůdce Traction Avant. Ano, to byla skutečná revoluce ve vývoji automobilu, nikoli jen marketingová hesla dnešních premiér! A tehdy ještě lidé dokázali pokrok ocenit. Za prvních 45 minut dostal Citroën 749 objednávek, za celý den už dvanáct tisíc! Tento vůz byl výjimečný nejen tvarem, ale také technikou. Hydropneumatické odpružení, polosamočinná převodovka, brzdy s posilovačem a kotouči na předních kolech, jednoramenný volant, splývající záď s přídavnými svítilnami na konci střechy; jen na zcela nový motor si ještě musel chvíli počkat.

Vyráběl se však přes dvacet let, celkem vzniklo 1 456 115 kusů včetně jednodušších verzí ID, ale také typů se silnějšími motory (DS 21, DS 23). Montovaly se čtyřválce o objemu 1911, 1985, 2175 a 2347 cm³, poslední se vstřikováním benzinu místo karburátoru. Vznikly rovněž kombi a nádherné kabriolety. Poslední DS vyjela z výrobní linky v dubnu 1975, o rok později převzal Peugeot 89,85 % akcií Citroënu a vytvořil skupinu PSA Peugeot Citroën. Továrna na Quai de Javel (nyní Quai André Citroën) byla demolována, v letech 1919 – 1975 vyrobila celkem 3 227 105 automobilů od A po DS, produkce Citroënů byla převedena do Aulnay-Sous-Bois u Paříže. Vedení podniku přežilo na Javelu dalších osm let. Na závěr připomeňme poslední z trojice Traction, DS a 2 CV, v roce 2000 nominované do ankety Car of the Century jako nejvýznamnější konstrukce Citroënu (André Citroën by se jistě nezlobil, že toto ocenění od evropské poroty COTY získal Ford Model T).

Projekt lidového vozu TPV (Très Pe-tite Voiture) se zrodil už před válkou, během ní byly prototypy pečlivě ukryty, a po ní známá kachna konečně vyjela. Byla to trefa do černého, jednoduchý čtyřdveřový vůz s plochým dvouválcem 375/425/602 cm³ a předním pohonem se stal kultovním automobilem, jehož produkce v letech 1948 – 1990 převýšila pět milionů (přesně 5 114 961), nemluvě o dalších 1 588 536 odvozených vozech Dyane (modernizace 2 CV), Acadyane a Méhari (ve stylu Jeepu). V roce 1960 vzniklo dokonce 694 sériových dvoumotorových vozů 2 CV 4x4 Sahara, druhý shodný motor 425 cm³ v zádi poháněl zadní kola! Některé z nástupců těchto automobilů jsou na našich snímcích. Citroën se v poslední době přizpůsobil změněným zájmům klientů, a tak byla posílena výroba osobních verzí lehkých užitkových vozů (Berlingo) a uve-deny MPV (Picasso). Klasické typy zastupuje C5, když ideový nástupce první DS, CX a XM, nazvaný C6, pro minimální zájem neuspěl a jeho výroba byla předloni zastavena po pouhých 23 384 kusech. V listopadu 2013 také skončila historie šestiválců (poslední C5 HDi V6 240), protože nová doba žádá downsizing. Citroën nyní rozdělil nabídku na běžnou produkci C a prémiovou DS, ale to už je jiná kapitola. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie