Historie
Citroën 1919-2009 - Devět milníků
Jan Tuček 26.08.2009 23:46
Citroën letos slaví devadesátiny. Z pestré palety automobilů jsme vybrali devět typů, jež se staly milníky na cestě od minulosti k budoucnosti dvojitého šípu.
Všechno začalo na jaře 1919 vozem, který dnes známe pod označením Citroën typ A, tehdy však byl prezentován jako 10 HP. Záhy po skončení první světové války se André Citroën (1878 – 1935) rozhodl přeměnit někdejší továrnu na dělostřeleckou munici v moderní automobilku podle amerického vzoru. Citroën 10 HP, solidně stavěný vůz klasické koncepce s čtyřválcem 1,3 l a otevřenou karoserií čtyřmetrové délky, se stal prvním opravdu sériově vyráběným evropským automobilem. Byl kompletně karosován v mateřské továrně, ve standardní výbavě měl elektrický spouštěč i osvětlení, stejně jako pneumatiky Michelin včetně rezervy.
Na jaře 1934 představil Citroën zcela nový automobil s elegantní samonosnou karoserií, nezávisle zavěšenými koly odpruženými zkrutnými tyčemi a hlavně s pohonem předních kol. K typu 7 s motorem 1,3 l a později 1,6 l ještě v témže roce přibyl typ 11 s výkonnějším čtyřválcem 1,9 l, v rámci nové řady Traction Avant (přední pohon) továrna dokonce avizovala i typ 22 s motorem V8, ten se do výroby nedostal. V sezoně 1938 nabídku korunoval typ 15 s řadovým šestiválcem 2,9 l, jenž si ve Francii vysloužil přezdívku Král silnic; uháněl rychlostí až 130 km/h a poskytoval mimořádný jízdní komfort. Automobily této řady se vyráběly až do léta 1957 (šestiválce do 1955); celkem jich vzniklo 760 tisíc.
V roce 1936 se Citroën pustil do vývoje lidového vozu s předním pohonem a spartánsky vybavenou, ale prostornou karoserií. Definitivní podoby se na minimum zjednodušený automobil dočkal po válce, v říjnu 1948 byl představen coby Citroën 2 CV, ale vyráběl se až od léta 1949. Měl 3,8 m dlouhou čtyřdveřovou karoserii s rolovací plátěnou střechou a podvozek s nezávislým zavěšením kol a společnými pružicími jednotkami pro přední a zadní kolo na stejné straně vozu. Poháněl jej vzduchem chlazený plochý dvouválec, zpočátku 375 cm3 o výkonu pouhých 9 k (6,5 kW). Citroën 2 CV se v postupně modernizované podobě vyráběl až do roku 1990, jeho produkce dosáhla 5,1 milionů kusů včetně užitkových verzí.
Počátkem října 1955 způsobil Citroën skutečnou senzaci, když na Pařížském autosalonu představil nový typ DS, jenž se nepodobal ničemu, co tehdejší automobilový svět znal. Vůz odvážně střižených aerodynamických tvarů navíc pod kabátem skrýval řadu originálních technických řešení, především hy-- .DROPneumatické odpružení, jež udržovalo zvolenou světlou výšku bez ohledu na okamžité zatížení a dodávalo 4,8 m dlouhému vozu mimořádné jízdní vlastnosti a komfort. Čtyřválcový motor uložený podélně za přední nápravou poháněl přední kola. Déeska se stala hvězdou, dočkala se řady provedení a od podzimu 1967 i nové přídě se čtyřmi světlomety. Do roku 1975 vyjelo do světa přes 1,45 milionu vozů.
Na podzim 1970 debutoval Citroën GS, pohledný rodinný vůz čtyřmetrové délky se šikmou zádí a vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem, pohánějícím přední kola. Jako jediný automobil nižší střední třídy se mohl pochlubit hy-- .DROPneumatickým odpružením, takže poskytoval nadprůměrný jízdní komfort. Především díky němu získala GS evropský titul Vůz roku 1971. V letech 1971 – 1972 se GS v malých počtech prodávala i u nás, ovšem jen za bony v Tuzexu. Vedle sedanu se šikmou zádí se vyrábělo i pětidveřové kombi, při modernizaci v roce 1979 pak vůz přejmenovaný na GSA dostal novou záď s vyklápěcími pátými dveřmi. Do roku 1987 se prodalo přes 2,4 milionu vozů GS a GSA.
Také Citroën CX, elegán představený v září 1974, získal vzápětí evropský titul Vůz roku 1975. Byl legitimním nástupcem déesky, od níž se lišil nejen modernějšími liniemi 4,6 m dlouhé karoserie, ale i uložením motoru vpředu napříč. Vůz dostal opět hy-- .DROPneumatické odpružení, v sezoně 1975 se vedle zážehových motorů objevil úsporný diesel. Desáté narozeniny slavil na podzim 1984 modelem CX 25 GTI Turbo s přeplňovaným zážehovým čtyřválcem 2,5 l, s nímž dosahoval rychlosti až 220 km/h. V létě 1985 prošel CX modernizací, dostal rozměrné plastové nárazníky a upravený interiér. Do roku 1989 vznikl více než milion sedanů CX, výroba kombi této řady dobíhala až do roku 1991.
Na jaře 1989 převzal roli vlajkové lodi Citroën Xm, velmi komfortní 4,7 m dlouhý vůz s vyklápěcím víkem v šikmé zadní stěně, jehož linie vznikly v italském studiu Bertone. Stejně jako CX měl motor uložený vpředu napříč, tentokrát se ale kromě zážehových a vznětových čtyřválců dočkal i šestiválce, zážehového motoru 3.0 V6. Novinkou bylo elektronicky řízené hy-- .DROPneumatické odpružení Hydractive, Xm byl prvním sériově vyráběným vozem na světě s tímto typem inteligentního pérování. A po zásluze se pyšnil dalším evropským titulem Vůz roku 1990. Na podzim 1991 se vedle sedanu objevilo i prostorné kombi Xm Break, do roku 2000 se prodalo přes 333 tisíc vozů Xm.
Citroën v sezoně 1999 vstoupil do segmentu kompaktních velkoprostorových vozů MPV osobitě střiženým 4,3 m dlouhým typem Xsara Picasso, jehož prototyp byl představen už na Pařížském autosalonu 1998. K úspěchu tohoto vozu přispělo nejen zvučné jméno, ale především zdařile koncipovaný a velkoryse dimenzovaný interiér, dokázal se v okamžiku proměnit z komfortního rodinného vozu v prostornou dodávku a získal si velkou oblibu u řemeslníků, obchodníků a řady dalších profesí. I po deseti letech a 1,5 milionu exemplářů se tato Xsara Picasso nadále vyrábí a úspěšně prodává.Novou éru v historii dvojitého šípu odstartoval počátkem roku 2008 Citroën C5 druhé generace. Jeho 4,8 m dlouhá karoserie dostala ostřeji řezané, velmi dynamické linie avizující radikální změnu stylu. Řešení interiéru a kvalita materiálů i zpracování dávají najevo, že nový C5 míří mezi špičku střední třídy. Novinkou zohledňující technický vývoj i situaci na trhu je u některých provedení možnost volby mezi nejnovější verzí hy-- .DROPneumatického odpružení a mechanickým pérováním vinutými pružinami. Tato alternativa se v této kategorii vozů objevuje u značky Citroën poprvé po více než půl století. Citroën C5 nabízí širokou škálu motorů, vedle zážehových i vznětových čtyřválců také šestiválce 3.0 V6 a 2.7 HDi V6.
Zdroj: Automobil 07/09
Autor: Jan Tuček