Historie
50 let Audi 80 – Padesát let osmdesátky
Lukáš Dittrich 15.11.2022 05:59
Foto: Audi
Spletitá historie automobilky Audi začala psát svůj novodobý příběh, táhnoucí se až do současnosti, v roce 1965. Jeden z hlavních důvodů, proč se tento výrobce stal tak úspěšným, nese označení „80“ a letos slaví padesáté narozeniny.
Audi má za sebou komplikovanou a v některých úsecích dějin nepříliš úspěšnou historii, jež je dosti vzdálená tomu, co si pod touto značkou čtenář představí v současnosti. V rámci koncernu Auto Union AG hrálo Audi vedle značky Horch druhé housle, následně toto jméno na poměrně dlouhou dobu zcela zmizelo z automobilového trhu, aby se na něj v polovině šedesátých let vrátilo ve chvíli, kdy už Audi spadalo do područí automobilky Daimler. Novodobá historie se začala psát v roce 1965, jenž přinesl dva významné milníky. Kromě návratu vozu s označením Audi značka jako taková zároveň změnila majitele, když ji převzal Volkswagen. Prudký rozvoj na sebe nenechal dlouho čekat, přičemž nemalý podíl na následném úspěchu měl typ 80. Jeho působení na trhu se v podstatě táhne až do současnosti.
Foto: Audi
Ačkoliv se typ 80 (B1) začal vyrábět až v roce 1972, a letos tedy slaví padesáté narozeniny, označení „80“ jako takové se ve spojení se jménem Audi objevilo už o několik let dříve. Znovuzrozená značka Audi totiž nejprve v roce 1965 prodávala jediný typ vycházející z DKW F102. Vůz měl pohon předních kol a čtyřdobý zážehový motor Mercedes-Benz (původní DKW F102 využívalo „dvoutakt“). Šlo mimochodem o první poválečné Audi vůbec. Od roku 1966 byla nabídka rozšířena právě o provedení 80 a 80 Variant. V prvním případě šlo o čtyřdveřový sedan, v tom druhém o dvoudveřové kombi. Motor dostal výkon zvýšený ze 72 na 80 koní (z 53 na 59 kW). V rámci této řady označované jako F103 pak vznikly také další varianty, jako třeba Audi 60, Super 90 nebo Audi 75, jež ukončilo působení původní „osmdesátky“ na konci roku 1968.
Jméno Audi 80 ale nezmizelo na dlouho. Práce na Audi 80 B1 byly zahájeny pod vedením Ludwiga Krause, ředitele představenstva a vedoucího vývoje, hned v roce 1969. Tehdy také vznikly první prototypy. Ve stejné době už měl za sebou premiéru velký typ 100, vyvinutý coby úplně první novodobé Audi na vlastní technice a tak trochu potají navzdory zákazu vývoje nových vozů, jež vydala vlastnická společnost Volkswagen Group. Koncem 60. let se Audi spojilo s automobilkou NSU, čímž vznikl výrobce s poměrně pestrou nabídkou, zahrnující NSU Prinz se vzduchem chlazeným motorem, modely Audi s vodou chlazenými čtyřválci a sedan NSU Ro 80 vybavený motorem s rotačním pístem. Pestrou technickou nabídku měl zdůraznit nový slogan „Vorsprung durch technik“, neboli „Náskok díky technice“. Ten se poprvé objevil v roce 1971 a loni tím pádem slavil půl století existence. V době uvádění typu 80 B1 na trh ho samozřejmě Audi využívalo také, a to vcelku oprávněně.
Foto: Audi
Audi 80 totiž přineslo některé zajímavé novinky. Výrobce zde využil modulární konstrukci umožňující sdílení technických celků mezi značkami. Z toho brzy těžil Volkswagen, jenž v roce 1973 představil Audi 80 s karoserií liftback a kombi. Nešlo o nic jiného než o první generaci typu Passat. Zadní náprava sázela na zavěšení s vlečenými rameny a panhardskou tyčí, přední náprava dostala zavěšení MacPherson. Novinka obdržela čtyřválec řady EA827 vybavený rozvodem OHC. Agregát, jakož nakonec celá rodina motorů z pera konstruktéra Franze Haukeho, si později našel cestu do řady dalších modelů, včetně Volkswagenu Golf, Passat a užitkového Volkswagenu LT, a využívaly ho také značky Chrysler nebo Volvo. Audi zároveň u typu 80 B1 myslelo na ochranu proti korozi. Na kompletně pozinkovanou karoserii tehdy ještě nedošlo, dostala ale antikorozní ochranu alespoň na kritických místech.
Na začátku prodejů mělo Audi 80 B1 zážehové čtyřválce o objemu 1,3 a 1,5 litru. Ten menší disponoval výkonem 41 kW (55 k), patnáctistovka nabízela 55 kW (75 k) a 63 kW (85 k) ve verzi GL. Pro Audi 80 to byly výkony minimálně dostatečné. Vůz byl velmi lehký, jeho hmotnost začínala na 835 kg. Také proto i nejslabší Audi 80 zvládlo maximální rychlost převyšující 140 km/h. Všechny motory byly vybaveny karburátorem a čtyřstupňovou manuální převodovkou. Uspořádání s podélným uložením a předním pohonem si Audi zachovalo do dnešních dnů. Později se objevila také třístupňová samočinná převodovka. Pro úplnost, Audi 80 B1 bylo dlouhé 4175 mm, široké 1600 mm a vysoké 1362 mm a nabízelo rozvor náprav 2470 mm. Základem byla karoserie sedan v provedení s dvěma a čtyřmi dveřmi. Na americkém trhu se tento typ prodával pod označením Fox také s karoserií kombi. Tušíte správně, byl to převlečený Passat Variant první generace. Kvality tehdejší novinky ocenila i odborná veřejnost, když typ Audi 80 B1 získal titul Vůz roku 1973 (Car of the Year).
Foto: Audi
Další rozšíření nabídky následovalo v roce 1973, když Audi představilo provedení GT. To se postavilo na vrchol coby nejsilnější motorizace. Zážehový čtyřválec o objemu 1588 cm3 dával výkon 73,5 kW (100 k), měl výhradně dvoudveřovou karoserii a vykazoval hmotnost 880 kg. Akcelerace na 100 km/h byla otázkou jedenácti sekund a maximální rychlost činila 175 km/h. BMW 2002 tím získalo poctivého konkurenta, i když ten měl z pohledu fanoušků sportovních vozů pohon „špatné“ nápravy. I proto v dnešní době mnohem častěji narazíte na mnichovské „nula-dvojky“ než na rychlé Audi 80 B1. Audi svůj první sportovní model nabízelo s výrazným žlutým lakem Monza a možné bylo sáhnout po černé kapotě. Rok 1975 pak přinesl další posílení v podobě Audi 80 GTE. Pod označením dnes známým z plug-in hybridních modelů Volkswagen se skrýval čtyřválec vybavený systémem vstřikování Bosch K Jetronic. Z objemu 1,6 l dával 81 kW (110 k). Stejná pohonná jednotka udělala poněkud větší díru do světa v momentě, kdy se dostala pod kapotu Volkswagenu Golf GTI první generace.
Zákazníky typ Audi 80 jednoznačně zaujal hned od samého počátku. Přibližně jen rok stačil k tomu, aby prodeje dosáhly 270 tisíc exemplářů. Kromě moderní konstrukce si oblibu tento vůz získal také díky tomu, že byl úsporný. Jak známo, rok 1973 přinesl kromě výstavní premiéry typu Audi 80 na ženevském autosalonu také ropnou krizi, když v důsledku Jomkipurské války ropa zdražila na čtyřnásobek své původní ceny. Barel už nestál tři dolary, ale dvanáct. Začátkem letošního března stál mimochodem 130 dolarů.
Foto: Audi
Další kapitolu svého působení otevřelo Audi 80 na podzim roku 1976. Ke slovu se dostal větší facelift, jenž výrazně změnil design. Chromové nárazníky a kulaté přední světlomety se staly minulostí, nastala éra plastu a velkých hranatých světelných jednotek po vzoru Audi 100 generace C2. V květnu 1978 v Ingolstadtu oslavili jeden milion vyrobených exemplářů a nedlouho poté byla výroba Audi 80 B1 ukončena, aby na její místo nastoupila generace druhá (B2), o jejíž design se opět postaral Hartmut Warkuß.
Také druhá generace přinesla několik velmi zajímavých momentů. Na scénu se kromě zážehových motorů dostává vznětový pohon, vůbec největší novinkou je ale příchod legendárního pohonu všech kol quattro. Na něm začali u Audi pracovat už na konci sedmdesátých let, když byl do Audi 80 instalován pohon 4x4 z nákladního Volkswagenu Iltis. Do sériové výroby nastupuje „čtyřkolka“ až v roce 1980 spolu s představením nové karoserie kupé, která je dostupná také v kombinaci se slavným pětiválcovým zážehovým motorem. Automobilka původně odsouzená pomalu k záhubě se dokázala prosadit i v motorsportu. Kromě světa rallye slaví úspěchy také na okruzích. Typ 80 s karoserií sedan a pohonem všech kol přišel na scénu v roce 1982.
Druhá generace Audi 80 pak přinesla ještě další specialitu, jež zcela předběhla svou dobu. Model s označením Formel E dostal systém podobný dnešnímu všeobecně využívanému samočinnému vypínání motoru při stání. Řešení od Audi ze začátku osmdesátých let pracovalo s tlačítkem, jehož pomocí byl motor při zastavení vypnut. Následně automaticky naskočil ve chvíli, kdy řidič sešlápl spojku a dotkl se pedálu plynu. Verze Formel E také zahrnovala prodloužený pátý rychlostní stupeň.
Foto: Audi
Působení Audi 80 B2 (nově se v této generaci objevila také luxusnější verze 90) ukončila generace B3 debutující na podzim roku 1986. Ta vydržela ve výrobě pět let, než ji začátkem 90. let nahradila generace B4. Další rozvoj automobilky Audi umožnil příchod prvních sportovních variant S2 Avant a RS2 Avant. Definitivní konec označení Audi 80 přichází v roce 1995 spolu s premiérou nástupce, jenž už nese dodnes používané jméno A4.
Hlavně úsporně |
Úspěch Audi 80 vycházel kromě jiného z nízké spotřeby, což dokumentovaly především další generace vybavené vznětovými motory. Tuhle vlastnost demonstrovali například novináři německého magazínu Auto motor und sport v roce 1981, když vzali v podstatě sériové Audi 80 vybavené vznětovým agregátem a otestovali, jakou vzdálenost s tímto vozem urazí na jednu nádrž. Trasa vedla z Hamburku až na Sicílii do Palerma, přičemž měla měřit zhruba 2600 km. Jenže ani v Palermu pořád nádrž nebyla prázdná, takže se novináři otočili, přejeli Sicílii zpět a pokračovali Itálií opět na sever. Nafta jim definitivně došla po ujetí celkových 3255,2 km. Průměrná spotřeba této jízdy činila 2,27 l/100 km. Další podobné akce následovaly. Třeba v roce 1992 odjelo Audi 80 TDI celkovou vzdálenost 40 273 km s průměrem 3,78 l/100 km a průměrnou rychlostí téměř 86 km/h. Německý ADAC pak v roce 1993 zvládl s Audi 80 1.9 TDI 2021 km s průměrnou spotřebou 3,4 l/100 km. |
Převzato z časopisu