Audi (1965 – 2015) – Návrat

Před půlstoletím se vrátila značka Audi do světa automobilů, když se znovu zrodila zásluhou jednoho z největších soupeřů...

Fenomenální návrat Audi je příkladem obchodního úspěchu posledních padesáti let. Značka, kterou symbolizuje jeden ze čtyř kruhů někdejšího Auto Unionu, zmizela po roce 1940 a její výrobní závody zůstaly po válce v sovětské (ruské) okupační zóně, později přeměněné na tzv. Německou demokratickou republiku (NDR). Podivně plánované hospodářství pod komunistickou správou vedlo k nenávratnému úpadku, místo prestižních víceválcových automobilů začaly ze závodů vyjíždět jednoduché, levné a zastaralé vozy s dvoudobými motory. Auto Union se pokusil o vzkříšení na druhé straně Železné opony ve svobodném světě, ale nebylo to lehké, rovněž musel z nedostatku prostředků vzít za vděk dvoutakty, jež konec konců měly stejný základ jako Trabanty a Wartburgy... 

Pro obnovenou produkci osobních automobilů Auto Union v západoněmeckém Ingolstadtu v roce 1950 byla zvolena značka DKW, která poměrně úspěšně opustila předválečné dvouválce a záhy přešla na výkonnější tříválce, ovšem nadále s dvoudobým pracovním cyklem. Vyvrcholením byl sedan DKW F102, uvedený na podzim 1963, to však už podnik pět let patřil zásluhou podnikatele Friedricha Flicka koncernu Daimler-Benz, známému výrobci automobilů Mercedes-Benz. Novému majiteli se samozřejmě dvoudobé motory nelíbily, a tak inicioval vývoj čtyřdobého čtyřválce, jenž byl zabudován do vozu DKW F102 (nyní projekt F103). Pro zdůraznění změny oživil Auto Union tradiční značku Audi, jejíž kořeny sahají do roku 1910, ale ještě před debutem nového Audi prodal Daimler-Benz v prosinci 1964 podnik Auto Union pro vysoké ztráty koncernu Volkswagen (výroba F102 nesplnila očekávání, a tak v Ingolstadtu začali montovat VW Brouky). Jistě tehdy představitelé Daimler-Benz netušili, že položili základy budoucího velkého konkurenta... 

Kořeny novodobého Audi tedy vycházejí z Mercedesu, jehož výrobce Daimler-Benz převzal Auto Union už 24. dubna 1958 a vytvořil nový plán rozvoje, který zahrnoval prodej závodu Düsseldorf mateřskému podniku (dnes vyrábí lehké užitkové vozy Mercedes-Benz), prodej výroby motocyklů DKW firmě Zweirad Union (Victoria-Werke) z Norimberka (už zanikla) a soustředění na produkci osobních automobilů v Ingolstadtu. Poradce představoval vrcholný technický management stuttgartské značky, nechyběli ani legendární Fritz Nallinger, Rudolf Uhlenhaut a šéfkonstruktér Dr. Ludwig Kraus. Mercedes-Benz zrušil vlastní program W118 (sedan s pohonem předních kol), ale jeho čtyřdobý čtyřválec M118 upravil pro zástavbu do karoserie DKW F102. S nápadem obnovit jméno Audi při změně koncepce údajně přišli Fritz Frank a Dr. Carl Hahn, tehdy muži Auto Unionu, nikoli Dr. Ludwig Kraus (1911 až 1997) nebo Rudolf Leiding (1914 – 2003), známý později jako otec Golfu (od 1971 šéfem Volkswagenu), jenž byl povolán pro vedení nové značky Audi do Ingolstadtu.

Za otce novodobého Audi je považován Dr. Ludwig Kraus, který dlouhá léta pracoval pro Mercedes-Benz, ale v říjnu 1963 převzal technické vedení Auto Unionu, aby u Audi zůstal až do důchodu (1973). Pod jeho vedením vznikla první generace Audi včetně odvozených verzí 60 až Super 90, první Audi 100 (1968), nové Audi 80 (1972) a kompaktní Audi 50 (1974). První čtyřdobý motor M118 se vyráběl pro vozy Audi na -základě licence Mercedes-Benz, koncepci řadového čtyřválce s vysokým kompresním poměrem 11,2:1 tehdy navrhl věhlasný profesor Fritz Nallinger (1898 až 1984), který působil u Daimlera už od roku 1922 (tedy ještě před spojením s Benzem!), a to až do prosince 1965. Jen pro zajímavost, pracoval dokonce na leteckých motorech Daimler-Benz, takže po válce byl zajat Francouzi a podílel se na vývoji proudových jednotek Turboméca; byl průkopníkem nezávislého zavěšení kol, myšlenky sdílených platforem, vznětových motorů pro osobní vozy a strůjcem úspěchu Mercedes-Benz ve formuli 1 v letech 1954 – 1955. Nallingerovu koncepci motoru M118 pro nové Audi dokončil Ludwig Kraus s asis-tenty Doblerem a Hoffmannem z vývoje v Untertürkheimu.

Ve voze Audi byl čtyřválec skloněn o 40° vpravo ve směru jízdy a umístěn před poháněnou přední nápravou, první produkt vyjel v září 1965 jako dvoudveřový a čtyřdveřový sedan, v květnu 1966 následovaný třídveřovým kombi Audi Variant. Označení novinky bylo prosté, pouze Audi, interní F103 (nástupce F102) už nebylo oficiálně použito. Motor o objemu 1697 cm³ (ø 80 x 84,4 mm) s blokem ze šedé litiny a hliníkovou hlavou OHV 2V (řetěz Duplex) dával výkon 72 k (53 kW)/ 5000 min^‑1 a točivý moment 128 N.m/ 2800 min^‑1, nadále se stupněm komprese 11,2 (později sníženo na 9,1 pro spalování benzinu Normal při shodném výkonu). Se čtyřstupňovou synchronizovanou převodovkou dosahoval 980/1025 kg těžký vůz (2/4d) největší rychlosti 148 km/h, zrychlení 0 – 100 km/h za 16 sekund a průměrné spotřeby 10,5 l/100 km. Na svoji dobu byl velmi moderní s pontonovou karoserií čistých tvarů a velkou prosklenou plochou, vpředu byla dvojitá příčná ramena, ale vzadu tuhá trubková náprava.

Přední kotoučové brzdy se pro snížení neodpružených hmot montovaly po stranách diferenciálu. Vůz měl rozvor náprav 2490 milimetrů, rozchod kol vpředu/vzadu 1335/1326 mm a celkové vnější rozměry 4380 x 1626 x 1451 milimetrů. Zatímco dvoudobých předchůdců DKW F102 se prodalo jen málo přes padesát tisíc, první nové Audi zaznamenalo téměř půl milionu kusů (přesně 416 853 vozů), ovšem v několika variantách výkonu motoru. Základní výkon 72 k (53 kW) u Audi se zvýšil na 75 k (55 kW) u nástupce Audi 75 (od konce 1968), respektive na 80 k (59 kW) u Audi 80. Největší úspěch měla v letech 1968 – 1972 dodávaná ekonomická verze Audi 60 se sníženým objemem válců na 1496 cm³ (ø 80 x 74,4 mm) a výkonem 55 k (41 kW)/4750 min^‑1 (dodáno 216 988 sedanů), naopak sportovní Audi Super 90 (v letech 1966 – 1971) odebralo 49 794 klientů.

Původní motor byl převrtán na 81,5 mm a při stejném zdvihu 84,4 mm dával objem 1770 cm³ a výkon 90 k (66 kW)/5200 min^‑1. Devadesátka uháněla až 163 km/h a zrychlovala na sto za 13 sekund, se stupněm komprese 10,6 ovšem vyžadovala 12 litrů Superu na stovku kilometrů. Verze Variant dosáhly jen 27 492 kusů (všechny typy, mimo Super 90, který se jako kombi nedodával). Původní motor ve verzi 1770 cm³ posloužil také pro první Audi 100. Mercedes-Benz se tak zasloužil o úspěch značky Audi, která dnes tvoří spolu s BMW jeho největší konkurenci. Další vývoj Audi je už dobře známý; o tom, že se tvůrci obnovené značky čtyř kruhů opravdu trefili do vkusu a potřeb klientů svědčí hned obrovský úspěch první generace Audi 100, prodané v letech 1968 – 1976 v počtu 827 474 kusů, z toho 30 687 neobyčejně elegantních Audi 100 Coupé. Vzrůstající odbyt si vyžádal převedení výroby první řady 100 už v roce 1970 do nového závodu NSU AG v Neckarsulmu, který je dodnes druhým centrem výroby osobních vozů Audi po Ingolstadtu, navíc specializovaným na hliníkové konstrukce.

Vývoj to byl logický, v roce 1969 došlo k fúzi NSU AG a Auto Union GmbH do nové společnosti Audi NSU Auto Union AG, přičemž výroba osobních automobilů NSU byla postupně utlumena (viz AR 3/’15). Ke dni 1. ledna 1985 byla společnost přejmenována na Audi AG, tedy pětasedmdesát let poté, co August Horch založil Audi Automobilwerke GmbH ve Zwickau, když byl vypuzen akcionáři z původní firmy Horch a nemohl už používat své jméno jako značku, a proto je přeložil do latiny coby Audi (slyš, poslouchej). V prvním období své existence však značka Audi nepatřila k nejúspěšnějším, dokonce v rámci koncernu Auto Union využívala pohonné jednotky sesterských značek Horch a Wanderer, nemluvě o amerických osmiválcích Rickenbacker, či dokonce francouzském čtyřválci Peugeot (Audi 5/30 PS typ P z let 1931 – 1932). Její výroba v letech 1922 – 1940 činila jen necelých osm tisíc vozů, takže byla v koncernu Auto Union nejmenší, překonána DKW a Wandererem, ale dokonce i luxusním Horchem.

Další rozvoj zastavila druhá světová válka, typy s předním pohonem vyběhly už v roce 1938, klasický šestiválec Audi 920 zaznamenal jen 1200 vozů do roku 1940. Následovala nucená přestávka, ukončená před padesáti lety. V roli technického šéfa Dr. Ludwiga Krause vystřídal v roce 1973 známý Ferdinand Piëch, který inspiroval nejen vývoj závodního Porsche 917 v roce 1969, ale o jedenáct let později také první Audi Quattro. Samozřejmě, pohon všech kol v osobním voze nebyl žádnou novinkou (např. nizozemský Spyker už v roce 1903), ale Piëch jej dokázal podobně jako Subaru prosadit do sériové výroby. A od té doby patří quattro do portfolia technických inovací Audi. Před půlstoletím znovuzrozená značka prodala v loňském roce 1 741 100 automobilů Audi a kromě Ingolstadtu a Neckarsulmu je vyrábí v maďarském Györu, slovenské Bratislavě, belgickém Bruselu, španělském Martorellu, ruské Kaluze, čínském Changchunu a Foshanu, indonéské Jakartě a indickém Aurangabádu; produkce Audi se chystá i v Brazílii a Mexiku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie