Audi 80 (1972-1978) - Desátý vítěz

Druhým německým držitelem titulu evropského Vozu roku se stalo Audi 80, a to pět let poté, kdy prvenství dobyl NSU Ro 80 s rotačním motorem…

V roce 1969 došlo ke spojení NSU Motorenwerke a Auto Union GmbH do nového podniku Audi NSU Auto Union AG pod taktovkou Volkswagenu, takže pak vlastně oba tituly Vůz roku 1968 a 1973 patřily jediné společnosti, která se v roce 1977, kdy automobily NSU Ro 80 vyběhly z výroby, záhy proměnila na Audi AG. To ovšem už pět let běžela produkce první generace Audi 80 (B1), moderního vozu s motorem uloženým podélně vpředu a pohonem předních kol…

Čisté linie dvou a čtyřdveřového sedanu oslovily početnou skupinu zákazníků; nebyl to ovšem jen design, ale také moderní koncepce se zcela novými motory OHC 1.3/1.5, jež brzy putovaly i do dalších konstrukcí skupiny Volkswagen. První Audi 80 bylo předvojem dalších úspěšných typů, jež následovaly, k nimž patří především jeho slavné dvojče, známé jako Volkswagen Passat první generace. Audi 80 se vyznačuje velmi dobrým využitím obestavěného prostoru, přestože rozměry se proti původní řadě Audi (výroba od roku 1965 po znovuzrození značky) mírně zmenšily, dále pak uložením motoru v pomocném rámu, stabilizačním účinkem geometrie řízení, dvouokruhovou diagonálně propojenou brzdovou soustavou a lehkou samonosnou konstrukcí, optimalizovanou na počítači. Podle stupně výbavy se montovaly dva nebo čtyři hlavní světlomety.

Řadové čtyřválce dostaly rozvod OHC s jedním vačkovým hřídelem v hlavě válců a přímé ovládání ventilů, uložených v řadě za sebou (1 + 1 na válec), vačkový hřídel byl poháněn ozubeným řemenem. Základní varianta 1.3 dávala při uvedení na trh v září 1972 největší výkon 41 kW (55 k)/5500 min 1, větší motor 1.5 byl k dispozici s výkonem 55 kW (75 k), respektive 63 kW (85 k)/5800 min 1 ve verzi GL. Nejsilnější provedení Audi 80 GT se pak pyšnilo výkonem 74 kW (100 k)/6000 min 1 (karburátor Solex 35/40), který uděloval vozu zrychlení na sto za 11 sekund a největší rychlost 173 km/h (proti 16,5 sekundy a 147 km/h u základní verze). Převodovka byla čtyřstupňová s řazením na podlaze, pro patnáctistovku se dodávala alternativně samočinná třístupňová s měničem točivého momentu.

Přední náprava měla obvyklé vzpěry McPherson; také vzadu byly pružinové vzpěry, ovšem s vlečenými rameny propojenými příčkou, ustavenou panhardskou tyčí. V létě 1974 prošla celá řada Audi 80 drobnou modernizací (mj. motor 55 kW přešel ze Superu na běžný benzin), v roce 1975 byl motor 1471 cm3 zvětšen na 1588 cm3 při shodném výkonu 55 nebo 63 kW, ale při nižších otáčkách 5600 min 1, zatímco typ GT se vyráběl jako GTE se vstřikováním paliva Bosch K Jetronic a výkonem 81 kW (110 k)/6100 min 1. Pro export tehdy vznikla verze kombi Audi 80 Variant, shodná s Passatem Variant. V srpnu 1976 došlo k faceliftu, aby se vůz stylisticky přiblížil ve stejné době uvedené nové generaci většího Audi 100. Úspěšná první generace Audi 80 vyběhla z výroby v červenci roku 1978. Celkem vzniklo přesně 1 103 766 automobilů.

Prvním vozem s označením Audi 80 byla v letech 1966 až 1968 silnější varianta prvního poválečného typu Audi s výkonem 59 kW (80 k), která později ustoupila verzi Audi Super 90 (66 kW/90 k z většího objemu 1770 cm3). Tyto výrobky, označené zprvu pouze Audi (53 kW/ 72 k) a pak Audi 60, 75, 80 a Super 90 podle výkonu motoru, však tvoří první sérii automobilů Audi (kód F103), vzniklou zástavbou čtyřdobého motoru 1696 cm3 konstrukce Mercedes-Benz do upravené karoserie DKW F102, a proto se do historie Audi 80 nezapočítávají (celkem vzniklo 416 853 vozů všech typů F103). Po první generaci osmdesátky následovala druhá v letech 1978 – 1986 s delším rozvorem a první aplikací dieselu (1980), třetí přišla v letech 1986 – 1991 a poslední čtvrtou v roce 1994 vystřídalo první Audi A4 (kód B5). V následujících letech získala značka Audi prestižní evropský titul ještě jednou, Vozem roku 1983 bylo Audi 100 (C3) s tehdy příkladně vyřešenou aerodynamickou karoserií.


Zdroj: Automobil 03/11
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie