Historie
Rover 2000 (1963-1976) - První vítěz
Tom Hyan 22.10.2010 00:43
Rover 2000 byl prvním laureátem prestižního evropského titulu Vůz roku 1963, který se během let změnil na Car of the Year 1964…
Evropská soutěž odborných motoristických novinářů, zrozená z iniciativy nizozemského časopisu Autovisie, totiž volila nejlepší automobily příslušného roku, a proto v prvních letech ankety byly označeny letopočtem právě končícím. To však nebyl zrovna nejlepší marketingový tah, vždyť šlo o automobil na počátku výrobního cyklu, a tak se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let označování o jeden rok posunulo. Car of the Year 1963 se zpětně proměnil na Vůz roku 1964…Obhájcům konzervatismu v konstrukci automobilů byla zasazena těžká rána, když koncem roku 1963 padl jeden z jejich hlavních opěrných bodů, britský Rover, do té doby symbol mírného pokroku v mezích opatrného obchodu. Tento malý Rolls-Royce patřil vždy do kategorie velmi spolehlivých a pečlivě vyrobených vozů, přičemž se výrobce rozumně vyhýbal všem snahám udělat z něj automobil sportovní, přestože by k tomu postačovaly jen malé úpravy. Tím se Rover liší od ostatních vrstevníků, jakými jsou například vozy Jaguar, BMW aj. Ač nový typ Rover 2000 plně respektuje tuto tradici, je jeho konstrukce vysloveně novátorská a v mnohém předčí i soudobé vozy sportovní. Nový vůz je určen pro pohodlnou přepravu čtyř osob (pouze ve výjimečných případech pěti) a odpovídajícího množství zavazadel. Hlavní důraz se klade na pohodlí a bezpečnost, nikoli na rychlost nebo nízkou cenu. Již volba čtyřsedadlového uspořádání v karoserii, která je dosti prostorná pro pět nebo šest osob, je náznakem, že se na ničem nešetřilo. Táž snaha je patrná z uspořádání podvozku. U zadní nápravy se dokonce zdá, že její tvůrce přehnal snahu po dokonalosti…
Těmito slovy začínal popis Roveru 2000 v časopise Automobil číslo 2 ročníku 1964. A skutečně, Rover 2000 (kódové označení P6) zůstává nadále vozem neobyčejného vzhledu, designu moderního i dnes po více než 45 letech, prošpikovaným řadou do té doby neobvyklých technických řešení. Právem získal evropský titul Vozu roku, který po čtrnácti letech zopakoval jeho nástupce Rover 3500 (SD1). Při premiéře byl Rover 2000 doslova senzací, dynamické linie v italském stylu byly výrazným odklonem od barokních tvarů předchůdců řady P4 (poslední typy značeny Rover 95 a 110), či nadále vyráběných velkých typů P5/P5B (Rover 3-Litre a 3 1 Litre), i od celkové koncepce, když přechod z žebřinového rámu na samonosnou konstrukci už byl nevyhnutelný. Není jistě bez zajímavosti, že tvary nového samonosného vozu vzešly ze studie turbínového sedanu Rover T4, jež byla vlastně desátým prototypem P6/10 (v roce 1961), ale vývoj probíhal od konce padesátých let. Málo známý designer David Bache zanechal vynikající dědictví v podobě vozů Rover 2000, prvního Range Roveru a nového Roveru 3500 (jeho příď prý inspirovaly tvary Ferrari Daytona!); z mužů podílejících se na vývoji dvoutisícovky je třeba jmenovat Roberta Boyleho, šéfkonstruktéra Roveru od roku 1956, a inženýry Mauriceho Wilkse, Spena Kinga, Petera Wilkse, Gordona Bashforda a Jacka Swaina.
Základem vozu byl samonosný ocelový skelet čtyřdveřové dvouprostorové karoserie, na niž se připevňovaly povrchové panely podobně jako u Citroënu DS19 (kapota a víko zavazadlového prostoru hliníkové). V karoserii byly přímo uloženy závěsy kol neobvyklého designu. Přední nápravu tvoří příčná ramena s převodem pohybu na vodorovně uloženou vinutou pružinu až nahoře v blatníku, takže se síly od pérování přenášejí výhodněji na tuhou příčnou stěnu karoserie; tlumiče zůstávají v obvyklé svislé poloze a závěsy doplňuje příčný zkrutný stabilizátor, rovněž ukotvený na příčné stěně (viz snímek). Toto uspořádání umožnilo přemístění převodky řízení do vyšší lépe chráněné polohy; řízení má kapalinový tlumič a výškově nastavitelný volant (v roce 1963!). Zadní náprava je tuhá modifikovaného typu De Dion, vedená dvojicí mohutných ramen, ukotvených uprostřed vozu, s výkyvnými hnacími hřídeli a odpruženou rozvodovkou, zezadu příčně ustavenou Wattovým přímovodem. Pro snížení neodpružených hmot jsou zadní kotoučové brzdy Dunlop po stranách rozvodovky (jako u tehdejších vozů F1), vpředu zůstávají v kolech, přičemž originální konstrukce závěsů brání předklánění vozu při brzdění.
Přestože konstruktéři zvažovali více alternativ pohonných jednotek (včetně řadového pětiválce!), přednost dostal klasický čtyřválec 1978 cm3, ovšem s rozvodem OHC a výkonem 66 kW (90 k) DIN/5000 min 1 v první verzi. Během let (tento vůz se v britském Solihullu vyráběl plných čtrnáct let!) došlo samozřejmě k nárůstu výkonu, objevily se dvoukarburátorové verze 2000 TC a v roce 1974 byla řada 2000 (od 1971 ve faceliftované verzi Mk.II s novou plástvovou maskou a kruhovými kontrolními přístroji) nahrazena řadou 2200 ve všech modelech SC, TC a Automatic (objem motoru vzrostl na 2205 cm3 převrtáním na 90,5 mm). Požadavky na ještě větší výkon motoru splnil model Rover Three Thousand Five (P6B; 1968 – 1970), od faceliftu značený jednodušeji Rover 3500, kdy do karoserie typu 2000 byl zabudován vidlicový osmiválec 3528 cm3, jeden z nejslavnějších motorů, jehož výroba skončila teprve nedávno a osvědčil se v řadě dalších vozů (Range Rover, Morgan Plus 8, Triumph TR8).
The Rover Company Limited z britského Solihullu dodávala automobily Rover 2000, 2200 a 3500 výhradně se čtyřdveřovou karoserií sedan, šestiválec ani pětiválec se pod kapotou sériových typů nikdy neobjevil. Převzetí Roveru konglomerátem British Leyland v roce 1967 omezilo další vývoj pro nepřeberné množství typů spojených britských automobilek, ale řada P6/P6B přežila ve výrobě až do roku 1976, kdy se představil neméně atraktivní nástupce Rover 3500 (SD1). Vznikla řada prototypů, mj. kabriolet Rover 2000 (1965) od firmy FLM Panelcraft, která vyrobila omezenou sérii přestaveb kombi, a kupé 2000S TCZ od Zagata, či kupé 2000 TC od švýcarského Grabera. Údaje o počtu vyrobených automobilů se různí, výrobce uvedl 327 208 vozů při ukončení výroby v prosinci 1976, z nichž bylo přes osmdesát tisíc osmiválců.
Poznámka pro pana Rybeckého:
Rover 2000 (čtyřválec) nemá nic společného s vozem Triumph 2000 (šestiválec), oba čtyřdveřové sedany vyjely v roce 1963, ale vznikly samostatně před začleněním automobilky Rover do koncernu British Leyland
Zdroj: Automobil 09/10
Autor: Tom Hyan
MOTOR (2000 model 1964) | kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený podélně vpředu; 1978 cm3 ( 85,7 x 85,7 mm), 9,0:1, 66 kW (90 k) DIN/5000 min 1, 116 N.m/2750 min 1; blok motoru litinový, hlava válců z hliníkové slitiny; OHC 2V (řetěz); pětkrát uložený klikový hřídel; karburátor SU HS6. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 60 A.h, generátor 360 W. |
PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ | jednokotoučová suchá spojka 216 mm s kapalinovým ovládáním; čtyřstupňová celosynchronizovaná převodovka s řazením na podlaze (3,62 – 2,13 – 1,39 – 1,00 – Z 3,43), stálý převod 3,54; pohon zadní nápravy. |
PODVOZEK | samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; vzadu tuhá náprava De Dion; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vpředu nesoustřednými), vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy Dunlop 273/260 mm s posilovačem, vzadu po stranách rozvodovky; řízení šnekem a kladkou, 3,75 otáčky na plný rejd, převod 20,3:1; ocelová kola, pneumatiky Pirelli Cinturato 165 SR 14 nebo 6,50 – 14. |
ROZMĚRY A HMOTNOSTI | rozvor náprav 2630 mm, rozchod kol 1350/1330 mm; d/š/v 4530/1660/1390 mm; pohotovostní hmotnost 1250 kg, rozdělení hmotnosti P/Z 53,7/46,3 %; objem palivové nádrže 58 l. |
PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) | největší rychlost 166 km/h; zrychlení 0 – 80/96 km/h za 10,1/14,6 s; spotřeba paliva 6,9/11,3 l/100 km při rychlosti 80/130 km/h. |
Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)