Historie
Range Rover (1970 – 2020) – Padesátiny
Tom Hyan 04.08.2020 06:03
Range Rover právě slaví padesátiny. Patří k průkopníkům luxusních SUV, ovšem ještě stále schopných pohybu v těžším terénu...
Range Rover projel vítězně dějinami, přestože se výrobce několikrát změnil od původního Roveru přes British Leyland, BMW Group a Ford Motor Company až po dnešní Jaguar Land Rover, součást indického konglomerátu Tata Group. Značka Land Rover postavila svoji novou strategii na třech základních pilířích, které tvoří její výrobní sortiment. První označují Britové jako Luxury, kam patří všechny Range Rovery, velký full size, menší Sport, nový Velar a kompaktní Evoque. Dalším je Dual-Purpose, vyhrazený klasickému terénnímu Defenderu, jehož nová revoluční podoba se samonosnou karoserií se představila v loňském roce, a středem trojice se stal Leisure s pokračováním Discovery a novou Discovery Sport, jež nahradila Freelander.
Na vrcholu portfolia nadále kraluje Range Rover, jenž v roce 1970 způsobil doslova revoluci a dnes je označován za prapředka luxusních SUV, přestože ani on nebyl úplně prvním. Vzpomeňme třeba vozů Ford Bronco a International Scout anebo legendy Jeep Wagoneer, která již v roce 1963 přinesla opravdové SUV s osmiválcovým motorem. Také Range Rover byl od počátku osmiválcem a navzdory nejrůznějším alternativním motorům vydržely osmiválce až do letošního jubilea, kdy výroba končí z důvodů zavření Fordovy továrny v Bridgendu, jež je jako poslední pro Range Rovery dělala. Náhradou bude řadový šestiválec Ingenium s elektrickou asistencí, jaký slavil premiéru v novém Defenderu 2020. Range Rover má za sebou už tři uzavřené generace, ta první vydržela ve výrobě šestadvacet let, když se jako Range Rover Classic dva roky překrývala s druhou (do 1996). Není bez zajímavosti, že Range Rover byl prvním automobilem vystaveným v pařížském Louvru jako ukázka zdařilého průmyslového designu (tvůrce David Bache).
Range Rover se představil veřejnosti 17. června 1970 po novinářské prezentaci v Cornwallu, která zahrnovala terénní jízdy na trialových tratích, k nimž patřila i ta slavná do vrchu Bluehills Mine u Perranporthu. Jako první Estate Car (kombi), když označení SUV ještě nebylo vynalezeno, dostal Range Rover trvalý pohon všech kol od samého počátku a jeho průchodnost terénem byla impozantní. Hliníkový osmiválec ze sedanu Rover P6B, původem konstrukce General Motors, nabízel zprvu výkon 96 kW (130 k) a se standardní ručně řazenou převodovkou byly největší rychlosti na jednotlivé stupně 39, 66, 109 a 155 km/h, při zařazení redukce pak 13, 23, 37 a 58 km/h. Výklopná stěna zádi byla od počátku samozřejmostí, ale vůz vydržel na trhu pouze s dvěma bočními dveřmi až do roku 1981, kdy se konečně představilo čtyřdveřové provedení na základě úpravy Petera Monteverdiho. Samočinná převodovka se objevila jako alternativa po dvanácti letech. V roce 1989 se Range Rover stal prvním vozem 4x4 s protiblokovacím systémem brzd ABS.
Vývoj Range Roveru byl zahájen v dubnu 1966 poté, co se ředitel marketingového výzkumu Graham Bannock vrátil z USA, kde viděl narůstající oblibu automobilů, kterým dnes říkáme SUV. Šéfkonstruktérem se stal Spencer King (1925 – 2010), synovec Maurice a Spencera Wilksů, ředitelů automobilky Rover. Pracoval v podniku od poloviny čtyřicátých let, vedl vývojový tým Roveru 2000 (P6), prvního evropského Vozu roku 1963/1964, a spolu s expertem na pohon všech kol Geoffem Millerem se pustil do projektu. Spojili interiér osobního vozu s podvozkem terénního Land Roveru, ale vsadili na vinuté pružiny pro větší komfort jízdy. Jednoduché panely karoserie byly navrženy s ohledem na snadnou montáž v zahraničí. Prototypy byly označeny jménem Velar, podobně jako Rover 2000 nápisy Talago, aby zkoušky probíhaly v naprosté tajnosti. Během vývoje se Rover stal částí koncernu British Leyland a zatímco terénní Land Rover dostal přednost před typem Austin Gipsy, tak i Range Rover měl veškerou podporu. Nový majitel chtěl vůz už na rok 1969, zpoždění přinesly náročné testy předních sedadel s integrovanými bezpečnostními pásy. Výroba se rozběhla v základním závodě v Solihullu, po deseti letech vzrostla na jedenáct tisíc ročně, z nichž se více než dvě třetiny exportovaly do celého světa.
Range Rover slavil také sportovní úspěchy! Vyhrál vůbec první Rallye Paříž-Dakar 1979 s posádkou Alaina Génestiera (spolujezdci Joseph Terbiaut a Jean Lemordant), což o dva roky později zopakoval slavný René Metge s Bernardem Girouxem. Vedl si ale dobře i v dalších ročních (např. Pierre Lartigue třetí 1983 a Patrick Zaniroli druhý 1984). V první generaci se poprvé objevila samočinná převodovka (1982 Leyland LT230R, dříve přestavby na Chrysler Torqueflite), vznětový motor (1986 čtyřválec 2,4 litru od italské firmy VM Motori) a také luxusní model Vogue (1981). Objem původního motoru se zvýšil na 3,9 litru a výkon na 138 kW (185 k). Různých modifikací začalo přibývat, vznikly policejní a požární vozy, záchranné i ambulance, expediční i soutěžní. První generace zaznamenala 317 615 vyrobených automobilů.
Přestože BMW Group koupil Rovera, přišel příliš pozdě, aby mohl zasáhnout do Range Roveru druhé generace (P38A), představené na autosalonu v Paříži 1994, a tak nabídl šestiválec 2,5 litru místo strojů VM Motori. Konstrukce byla označena jako polosamonosná, žebřinový rám byl svařen v celku s karoserií, osmiválce Rover zvětšené na 4,0 a 4,6 litru zůstaly. Tuhé nápravy pokračovaly, ale vůz dostal pneumatické odpružení ve standardní výbavě. BMW Group ovlivnila konstrukci třetí generace (L322), uvedené v roce 2001 se samonosnou karoserií a nezávislým zavěšením všech kol, pod kapotu putovaly osmiválce BMW 4,4 litru. V roce 2002 byl vyroben půlmiliontý Range Rover, ale když výrobu od BMW Group odkoupila Ford Motor Company, byly vozy od roku 2005 rekonstruovány na osmiválce Jaguar, atmosférický 4,4 litru (později 5,0) a kompresorový 4,2 litru. S pětilitry (včetně přeplňovaného) pokračovala od roku 2012 dosud vyráběná čtvrtá generace (L405) celohliníkové konstrukce, jež uspořila 420 kg hmotnosti. Nyní je základem výročního modelu Range Rover Fifty, jenž vznikne v 1970 kusech na oslavu padesátin.
Převzato z časopisu