Opel/Subaru – Manažerská kombi

Není to zase až tak dávno, kdy český podnikatel či manažer prosperující společnosti mohl mít jako služební vozidlo pouze sedan, možná ještě tak liftback.

Vůz s karoserií kombi byl jaksi předem určen toliko chalupářům a řemeslníkům. Ovšem tato hloupá konvence naštěstí rychle padla a možná i proto se na trhu objevilo tolik luxusních či sportovně laděných automobilů s karoserií kombi. Výběr je bohatý, a stejně tak si můžete zvolit vozidlo se zážehovým nebo vznětovým motorem, a skoro všechny značky k tomu nabídnou i pohon všech kol. Dnes nabízíme pohled na dva „kombíky“, které jsou v nabídce i českých importérů. První je klasický evropský „nafťák“ s předním pohonem, druhý japonský „benzin“ s pohonem všech kol. 

Opel Insignia Sports Tourer

Opel Insignia se čerstvě chlubí titulem „All-Wheel Drive Car Of The Year 2019“, když zvítězila v kategorii „Automobily 4x4 do 40 000 Euro“. Ale aktuální generaci modelové řady Insignia tvoří sedan Grand Sport, kombi Sports Tourer, kombi Country Tourer 4x4 a sportovně laděný model Insignia GSi BiTurbo. K testu jsem získal Insignia Sports Tourer s výbavou Innovation a s motorem 2.0 CDTI/125 kW - AT8. Takže pod kapotou byl vznětový přeplňovaný čtyřválcový agregát o zdvihovém objemu 1956 cm3, s výkonem 125 kW/170 k který byl spojen s osmistupňovou automatickou převodovkou, umožňují samozřejmě i manuální volbu rychlostních stupňů. Poháněna jsou přední kola. Výbava v úrovni Innovation je třetí nejvyšší a proto velmi bohatá a komfortní. Jak je nešťastným zvykem, importér ji ještě doplnil nějakým tím „paketem“ navíc, takže výsledná cena testovaného vozidla se přehoupla přes 1 milion korun s DPH. Osobně bych upozornil pouze na skutečnost, že čalounění bylo v kůži, sedadla vpředu byla elektricky seřiditelná a to i výškově (s vyhříváním) a moc jsem si pochvaloval i možnost ve dvou rovinách nastavit volant. Na rozdíl od běžných dodávek, které máme v redakci k testu, jsem se do Insignie musel spustit dolů, abych se usadil za volant. Velká pochvala za prodloužený díl sedáku. Vše jsem si seřídil dle potřeby a třetí pochvalu jsem vyslovil na docela účelnou ergonomii. Naštěstí už pryč jsou ty doby, kdy na palubní desce osobních Opelů byla kolem autorádia spousta miniaturních tlačítek, takže pro přepnutí např. autorádia bylo lepší zastavit. Dokonce jsem zvládnul i informační systém s autorádiem a navigací. To ale nic nemění na situaci, kdy vnitřní zpětné zrcátko s velkým dešťovým senzorem mi překáželo v dobrém výhledu. Zatímco já měl za volantem prostoru dost, další člen posádky, který by si chtěl sednout za mě už by na tom byl hůř nejen s místem na nohy, ale i nad hlavou. 

Zavazadlový prostor u manažerských vozidel nebývá zase až tak důležitý, ale když už si někdo pořídí karoserii kombi, tak asi proto, že potřebuje často něco objemnějšího převážet. Insignia nabídne relativně mělký zavazadelník o objemu 560 litrů, základní délce 1120 mm a šířce 1000 mm. Zadní stěna se otevírá elektricky tlačítkem. Pokud ale sklopíte opěradla zadních sedadel (jednoduše páčkou), naložíte předměty o délce až 1800 mm. Pod krycím platem je výška 420 mm, až do stropu pak 720 mm. Výsledný maximální objem je solidních 1665 litrů. Ovšem tam se počítá i prostor pod podlahou, kde v testovaném vozidle byla ukryta dojezdová rezerva (pochvala).

Základní informace máte. Součástí výbavy osobního vozu v ceně kolem jednoho milionu korun je samozřejmě i celá sada bezpečnostních a asistenčních systémů, které ne vždy nadchnou. Osobně jsem hned po nastartování motoru deaktivoval systém Stop/Start. 

Snad všechny modely Opel minulé generace měly na přídi přemíru chromu a také nějaké to kilo navíc na pohotovostní hmotnosti ve srovnání s konkurencí. Nová generace vozidel citelně ubrala na chromu a také zeštíhlela. A je to znát jak na jízdních vlastnostech, tak i na spotřebě. Tetovaný dvoulitrový vznětový motor je na horní úrovni co do výkonů motorů v nabídce pro Insignii. Větší výkon můžete mít pouze se zážehovou šestnáctistovkou, nebo vznětovým BiTurbem. Přesto jsem ale přesvědčen, že teoretická nejvyšší rychlost 220 km/h je více než dostačující. Já jsem si na českých silnicích a dálnicích spíše pochvaloval dostatečnou pružnost motoru, perfektní řazení automatické převodovky (původně jsem si myslel, že osm rychlostních stupňů je až moc), ale hlavně výbornou průměrnou spotřebu a dobré ovládání vozidla i na zimních pneumatikách (byl konec března). Dálniční okruh po D 10 do Liberce a zpět přes Bedřichov a Tanvald zvládla Insignie za 6,6 l/100 km, a to byl tempomat nastaven na rychlost 133 km/h (otáčkoměr ukazoval 2100 min-1). Běžný venkovský okruh svižnou, ale plynulou jízdou dokázal Opel projet s průměrem 5,3 l/100 km. Takže velmi dobrá spotřeba a vzhledem ke komfortu i výbavě velmi příjemné kombi na dlouhé trasy.

Subaru Outback Sport ES Lineartronic

Po nahlédnutí do našich archívů jsem zjistil, že skoro jednou ročně máme v redakci v testu nějaký model Subaru. Ačkoliv tato značka nenabízí žádné užitkové vozidlo, její modely kombi a SUV s trvalým pohonem všech kol jsou tak zajímavé, že se k nim rádi vracíme. Takže tentokrát jsem si vypůjčil k testu model Outback MY2019. Znalci či pamětníci vědí, že model Outback vychází ze Subaru Legacy. V roce 1995 vyjel Outback jako samostatný model, který kombinoval praktickou, dobře vybavenou a prostornou karoserii kombi s pohonem všech kol a založil tak vlastně kategorii crossoverů. Druhá generace Outbacku vyjela na silnice v roce 1998, trochu přibrala na rozměrech, ale zachovala si světlou výšku 200 mm a pohon všech kol. Třetí generace začala sjíždět z výrobní linky v roce 2003 a konečně čtvrtá generace je u prodejců právě teď. Tolik velmi stručná historie, ke které jenom podotýkám, že vždy byl pod kapotou  zážehový, (později i vznětový), plochý čtyřválec (boxer).

Při pohledu na fotografie jednotlivých generací konstatuji, že charakter Outbacku se nemění. Ano, rozměrově trochu „povyrostl“. Mírných úprav se vždy dostalo i masce vozidla, ale naštěstí stále zůstávala poctivá a praktická karoserie kombi. A jestliže u předchozí generace byl k dispozici i vznětový motor, tak tentokrát Subaru diesel „pustilo k vodě“ a aby jednodušeji vyhovělo emisním limitům, nová generace Outbacku má pod kapotou vždy zážehový čtyřválec FB25 s výkonem 129 kW/175 k. Vždy je spojen s bezestupňovou samočinnou převodovkou CVT Lineartronic a liší se jen úrovní výbavy. Včetně DPH začíná na ceně 950 000 Kč, testovaná verze Sport ES už je za 1 080 000 Kč. Vedle dnes již standardních asistenčních bezpečnostních systémů běžných v této kategorii vozidel, má Outback standardně technologii EyeSight s funkcí udržování vozidla v jízdním pruhu. Systém je také spojen s adaptivním tempomatem a hlídá vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla. Na rozdíl od konkurence ale prostor před vozidlem „neprohlíží“ radar, ale kamera, takže – jak jsem si vyzkoušel v testu – například na dálnici v levé zatáčce při předjíždění nedetekuje vozidlo v pravém jízdním pruhu, ale „vidí“ co se děje v tom rychlém, levém. Ovšem také jsem tento systém „nachytal na švestkách“. Ráno, když jsem ještě neměl dostatečně odmlžené čelní sklo, hlásil, že opouštím jízdní pruh, přičemž jako plnou čáru na vozovce si vybral lesklou podélnou asfaltovou zálivku. Ale pojďme nejprve za volant.

Místa jsem měl dostatek, volant i sedadlo jsem si mohl dobře nastavit. Přístrojový štít je dobře čitelný, střední část palubní desky vyplňuje osmipalcový displej infotainmentu s navigací (slouží také jako monitor pro kamery, včetně couvací) a ovládání vytápění/větrání resp. klimatizace zůstalo klasické. Ve střední části mezi sedadly je na tunelu volič jízdních režimů. Podotýkám, že Outback má symetrický pohon všech kol (Symetrical All-Wheel Drive) a X-MODE se sedmistupňovou převodovkou Lineartronic. Mimochodem, pohon všech kol a solidní světlá výška svádějí k odbočení ze silnice do terénu. Ale nenechte se mýlit, tato „čtyřkolka“ výborně zvládne polní cesty či v zimě hodně zasněžené silnice, kde už vozidla poháněnou jednou nápravou stojí, ale vzhledem k rozvoru má docela malý přechodový úhel, takže pozor, ať nezůstanete někde „viset na břichu“, nebo ať nepoškodíte podvozek. A jak při jízdě, parkování, nebo i v terénu oceníte přední a boční kamery. Ale zpět za volant. Vše jsem si seřídil, jak bylo potřeba, a pak jsem si šel sednout „sám za sebe“. Vešel jsem se docela dobře a nad hlavou mi zůstalo k dobru ještě pár centimetrů. Ale při delší cestě bych asi pomlouval krátký sedák. To na místě řidiče je přece jenom pohodlnější sedadlo.

Zavazadlový prostor je krásně plochý, ale poněkud mělký. V základu (měřeno pod krycí plato) má objem jenom 8512 litrů, po sklopení druhé řady sedadel nabídne až po strop objem 1850 litrů. Co mi ale dost vadilo, byla absence alespoň rezervního dojezdového kola. Při proražení pneumatiky je lepící opravářská sada takříkajíc „na draka“ a musíte volat asistenční službu.

Startuji a vyrážíme na testovací okruhy. Na vozidle jsou ještě zimní pneumatiky Bridgestone Dueller 225/60 R18, ale ani v horských oblastech Krkonoš jsem nenašel zasněženou cestu. Dálnici s adaptivním tempomatem nastaveným na 133 km/h jsem zvládnul s průměrem 8,0 l/km. Nezapomeňte, že pod kapotou je zážehový motor. Venkovský okruh vedený po silnicích nižších tříd, vše za mírného mrholení a teploty kolem +5 °C, absolvoval Outback za 6,8l/100 a to vše aniž bych zasahoval převodovce CVT to řazení. Za celý test byl dosažený průměr 8,0 l/100 km.

I na vozovkách pokrytých zbytky jemného zimního posypu jsem měl za volantem pocit jistoty. Outback velmi dobře drží zvolenou stopu, a je vždy velmi dobře ovladatelný. Ale také mám dvě připomínky. Převodovka CVT Lineartronic vyhovuje svižné, ale plynulé jízdě. Při sportovním režimu jízdy často řadí zbytečně nahoru/dolů. Druhá připomínka se týká soustavy spínačů umístěných vlevo dole na palubní desce, v mém případě těsně před levým kolenem. Neměl jsem šanci na ně vidět a případné ovládání za jízdy by znamenalo nejdříve se nazpaměť naučit, v jakém pořadí jsou sestaveny a který je na co. Ale jinak velmi příjemná a komfortní jízda s dobře odhlučněným motorem.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie