Slovo vítěze – Nejlepší z nejlepších

Tým Kamaz Master v soutěži Dakar 2015 zcela deklasoval konkurenci. Posádky s trucky Kamaz a motory Liebherr V8 obsadily kompletní stupně vítězů. Nejlepší z nich byl Ajrat Mardějev – vítěz soutěže Dakar 2015!

Tři piloti Kamaz Master týmu na pódiu a další Kamaz na páté pozici – to je konečné pořadí kategorie „truck“ v soutěži Dakar 2015. Očekával jste takový výsledek před startem letošního Dakaru?

Samozřejmě, že jsme se připravovali velmi poctivě, tak abychom dosáhli co nejlepšího výsledku. Ale nikdo jsme si nepředstavovali, že obsadíme všechna tři místa na stupních vítězů. Nikdy totiž před závodem samotným nevyslovujeme žádné soudy ohledně výsledků. Nejdůležitější pro nás je stabilní jízda, bez výkyvů. Ale funguje nám takový princip: pokud nerozbiješ vůz a staráš se o něj tak, aby stále dobře jel, Kamaz tě vždy doveze na pódium!

Můžete říci, co je tím hlavním důvodem pro tak hvězdné výkony? Je to vůz, tým, taktika vašeho týmového manažera Vladimíra Čagina nebo snad spolehlivé motory Liebherr V8?

Všechny důvody, které jste vyjmenoval jsou důležité. Ale v první řadě jsme tým. Naše síla je právě v tom: my jsme tým! Pracujeme jako dobře vyladěný mechanismus, jsme velmi dobře koordinovaní. Děláme vše pro společný cíl, ne pro individuální výsledky. Druhou podstatnou záležitostí je velmi dobře připravená technika. Ale znova, díky našemu týmu, díky mechanikům a inženýrům. Máme velmi dobrý truck, velmi rychlý, skvělý systém odpružení. V současnosti pracujeme na motorech. Díky novým technickým reglementům jsme osadili naše speciály motory Liebherr V8. Prakticky s nimi začínáme, a tak nemáme ještě tolik zkušeností. Ale každé zlepšení, každá modifikace, kterou zrealizují naši inženýři, nám dokazuje, že jsme se rozhodli správně a jdeme dobrým směrem. A nakonec musím říci, že u nás skvěle funguje „faktor Čagin“: různé testy, které nám ordinuje a vede, jeho zkušenosti, jeho rady – to vše je pro náš úspěch zcela zásadní.

Můžete vypíchnout hlavní body ve vaší kariéře závodního jezdce? Kdy jste vlastně začal závodit s truckem? A co vaše nejlepší výsledky?

Prvním krokem v mé závodní kariéře byly závody motokár. Téměř všichni jezdci, kteří se solidně prosadili v motor sportu začínali na motokárách. Dalším krokem byl příchod do Kamaz Master Teamu. Nejprve jsme se stali (nová mladá generace závodníků) mechaniky. Poprvé jsem se za volant závodního trucku posadil v roce 2008. Bylo mi 21 let a startoval jsem v závodech ruského mistrovství. Prvního vítězství jsem dosáhl v rámci zmíněného mistrovství v Uljanovsku. Mým kopilotem byl tehdy Aydar Běljajev a mechanikem Anton Šibalov. Byl to dost těžký závod. Dalším velkým výsledkem bylo vítězství na Silk Way Rallye 2012 a samozřejmě druhé místo v soutěži Dakar 2013. A nyní vítězství v ročníku 2015! Říkal jsem to v posledních dnech již mnohokrát, ale chci to říci ještě jednou a teď. Toto vítězství věnuji svému otci, který nás opustil v srpnu minulého roku. Všechno co umím, všechnu lásku, kterou cítím k motor sportu, mě naučil on, můj otec. Byl mým prvním trenérem. V době závodů na motokárách mi dělal mechanika, byl mým učitelem. Vždy velmi chtěl, abych jednou zde zvítězil. A nyní je příjmení Mardějev zapsáno v listině vítězů slavného Dakaru. Je velká škoda, že se s námi nemůže radovat a podělit se o všechnu tu slávu, ale jsem si jist, že to všechno cítí a je také šťastný.

Můžete říci něco o letošním ročníku Dakaru? O co byl lehčí nebo těžší než předcházející ročník? Která etapa byla nejtěžší či nejnáročnější?

V hlavě mi uvízla především maratónská etapa. Bylo to pro nás něco nového. Takovou etapu jsem jel jako pilot poprvé. Já i Eduard Nikolajev jsme ale měli zkušenost z takové etapy jako mechanici. Bylo důležité nezničit či nepoškodit vůz během etapy, protože jsme nemohli samozřejmě počítat s pomocí asistenčního servisu v bivaku. Celý Dakar je velmi těžký, vždy. Velmi těžké jsou rychlostní zkoušky v horách, kdy se šplháte do obrovských nadmořských výšek. Z 3500 m.n.m. do 4500 m.n.m., to je vždy obrovské riziko, že zničíte motor. Proto musíte v takových okamžicích jet s ohledem právě na něj a velmi často kontrolovat všechny jeho parametry.

Můžete popsat váš bod zlomu v soutěži? Poté, co jste vyhrál třetí etapu, cítil jste se na to, že můžete celou soutěž vyhrát?

Letošní ročník Dakaru mě osobně překvapil svým tempem, rychlostí. Hned na začátku prvních patnáct trucků se vlezlo do pěti minut – to jsme nikdo ještě v maratónské soutěži nezažili! Jakýkoliv navigační problém či drobná technická nesrovnalost vás mohla stát celou řadu míst v soutěžním pelotonu. A získat pozici zpět, to stojí obrovské úsilí. Neočekávali jsme, že rychlostní zkoušky budou tak rychlé, vždyť průměrná rychlost trucku se pohybovala okolo
110 km/h, a to je při povolené rychlosti 140 km/h opravdu děsivé a vražedné tempo. Rychlé etapy byly opět, tak jako i v minulosti na začátku soutěže, ale navíc letos se jelo velmi rychle jak na rovinách, tak i v tom nejtěžším terénu. Složitost byla především v tom, že jemný prach vytvářel v ovzduší za truckem opravdovou moučnou mlhu a v ní nebylo téměř možno bezpečně ostatní konkurenci předjet. Proto ten, kdo jel první,  měl největší šanci etapu vyhrát. Soutěž to byla velmi nepředvídatelná. A pocit, že mohu zvítězit v konečné klasifikaci? Ten na mě přišel až když jsem stál na pódiu v Buenos Aires.

Jak byste popsal svůj jezdecký styl? Je agresivní, klidný nebo dokážete jet v každém okamžiku takticky a pošetřit svůj vůz?

Jezdecký styl je vždy odvislý od situace. Pokud jedete s dobrým časem a s dobrými výsledky, nedává smysl jet na hraně a bláznivě riskovat. V tom okamžiku je dobré zpomalit a snížit míru rizika. Jestliže ale jste ten, kdo musí předjíždět, pak musíte přitlačit a podstoupit jistou míru rizika.

Kde se cítíte jako pilot nejlépe? Na kamenitých cestách, v písku, ve velkých dunách či na úzkých stezkách?

Mám rád horské etapy, tam jsme schopni s posádkou dosáhnout nejlepší výsledky. Mám rád jízdu po rozbité trati, když podvozek pracuje tak, jak má, a ve vysokém tempu... a samozřejmě – miluji písek. Tento rok jsme měli několik problematických chvil v dunách. Nezůstali jsme tam zaseklí, ale museli jsme doslova skákat vrcholky dun. Mnohokrát jsme jeli první a vlastně ukazovali ostatním cestu. Sledovat stopy „malých“ soutěžních automobilů v dunovém poli moc nelze. Oni mají vlastní trajektorii a my si musíme s truckem vybrat vlastní cestu.

Největší technickou lahůdkou současných Kamazů je motor Liebherr V8? Jak se vám líbí jeho výkony? Musel jste nějak přizpůsobit svoji jezdeckou techniku?

Pro mě je to podruhé, co jsem jel Dakar s motorem Liebherr V8. Nejtěžší bylo pro mě to, že Liebherr je velmi tichý motor a v kabině není prakticky slyšet, takže jet musím hlavně podle přístrojů. Je to velmi dynamický motor, stojí za to hodně řadit převodové stupně a využívat jeho možností na vrcholu křivek.

Kdo z ostatních pilotů je pro váš tým největší konkurencí?

Cítíme vysoký respekt ke všem našim konkurentům. Gerald de Rooy s Ivecem, Aleš Loprais s vozem MAN – ti jsou opravdu rychlí a nebezpeční soupeři. Loprais kopíroval letos naši taktiku – jel stabilně, snažil se nedělat chyby, když jsme se my dostali do problémů nebo začali „bojovat mezi sebou“, měli jsme s ním co dělat. Holanďan Hans Stacey (Iveco), to je jezdec, který má velké zkušenosti, cítí se velmi dobře ve volných prostorech i na klikatých cestičkách. Martin Kolomý je velmi dobrý jezdec, ten by měl být také na pódiu – rychlý truck a excelentní jezdecké schopnosti.

Děkuji a gratuluji k vítězství! 

Převzato z časopisu

Fotogalerie